Jak si pořídit soukromý proudový bitevník

04.04.2006 1 příspěvek

Řekněme rovnou na začátku, že je s tím spojena řada komplikací, zejména legislativních. Základním předpokladem je dostatek peněz – létaný proudový L-39, který se stal prvním soukromým vojenským letadlem u nás, stál při nákupu z Ukrajiny asi 7 miliónů korun.

Jak si pořídit soukromý proudový bitevník
Jak si pořídit soukromý proudový bitevník (Zdroj: Aeroweb.cz)

Nákup

Pořídit si civilní proudové letadlo je snazší, než nákup vojenského letounu. U nás armáda své přebytky v podobě letuschopných letadel do civilního sektoru neprovádí. Vojenský letoun je proto zapotřebí koupit v zahraničí. Zlatou studnicí takovýchto strojů je bývalý Sovětský Svaz – například na Ukrajině je momentálně asi 250 cvičných bitevníků L-39, které lze koupit. Pro uskutečnění obchodu se však musíme obrátit na Omnipol a přes něj letadlo zakoupit.

Registrace

Letoun pochopitelně budeme provozovat pouze pro civilní účely. Zde nastává určité úskalí, neboť máme-li letoun typu rychlého proudového letadla, svým charakterem blížícího se stíhačce, máme v podstatě zbraň, proti které nemusí být vždy možno úspěšně zakročit. Než doletíme s Cessnou nad jadernou elektrárnu, abychom tam s nákladem bomb nabourali, stihnou na nás odstartovat stíhací stroje a zlikvidovat nás. Ale když poletíme s L-39, schopné letět 750 km/h, nebudeme už tak jednoduchým cílem. Musíme proto Úřad pro civilní letectví přesvědčit, že letadlo hodláme provozovat pouze v kategorii experimentál a budeme s ním létat nekomerčně a pro účely vlastního sportovního vyžití.

Provoz

Ten je nejnáročnější složkou celého vlastnictví letadla. Abychom se mohli přeškolit na takovýto typ letadla, musíme mít už z dřívějška platný pilotní průkaz alespoň kategorie PPL. Následuje přeškolení, které se sestává z individuálního výcvikového plánu, který sestaví Úřad pro civilní letectví na základě uchazečových zkušeností. Pilotu proudového dopravního letadla bude například stačit jen několik hodin k přeškolení, ale pilot létající na typech Z-142 a podobných bude vyžadovat dlouhou a složitou výcvikovou osnovu.

Výcvik je velmi drahý, pro typ L-39 je potřeba počítat s cenou minimálně 1000 Kč za minutu letu

Podle slov prvního českého soukromého majitele tohoto typu letadla je tato částka rovna pouhým provozním nákladům.

„Příprava letadla k létání trvá několik hodin, je to práce pro tým mechaniků. Když pak letadlo vzlétne, spotřebuje asi 600 až 700 kilogramů paliva na hodinu letu. Letadlo je zařazeno v kategorii experimentál a proto s ním nemůžeme vykonávat letecké práce; z toho důvodu platíme také skoro dvojnásobnou cenu za palivo Jet A-1 oproti například leteckým dopravcům, protože platíme spotřební daň." To říká Pavel Píchal, majitel L-39 značky OK-JET, který si z Ukrajiny nechal dovézt kromě tohoto letadla ještě dvě další L-39, s nimiž do budoucna hodlá vystupovat na leteckých dnech.

„Běžný letecký den však nemůže vydělat tolik, aby zaplatil náš přelet na místo konání, letové ukázky a cestu zpátky," dodává Píchal s tím, že na svislé ocasní ploše je připraveno místo pro loga případných sponzorů.

Soukromý proudový cvičný letoun Pavla Píchala je hangárován na vojenském letišti v Plzni-Líních, odkud dnes vzlétají především vrtulníky záchranné služby.

„Létat můžeme jen tady v místním MCTR (Military Control Zone – vojenský okrsek letiště) a případně využívat některých TRA (temporarily restricted areas).

Představa, že si vezmeme Albatrose a poletíme třeba do Brna na kafe, je mylná.

Chceme-li letět někam dejme tomu na letecký den předvést ukázku, musíme předem písemně požádat Úřad pro civilní letectví a po jeho povolení teprve můžeme podat letový plán a letět," vysvětluje Pavel Píchal složitosti létání s L-39. Ale, jak dodává, nejlepší na létání s tímto strojem je to, že si mohou vychutnat obraty, přetížení a manévry tady v okolí letiště.

Vlastnictví L-39 znamená především práci v hangáru a teprve jako třešnička na dortu následuje někdy pár minut létání. Všechno dohromady stojí ohromnou fůru peněz, je nepravděpodobné, že by si obyvatelé Česka houfně pořizovali soukromé bitevníky a třeba si s nimi hráli na bojové situace, jak to dělají kupříkladu všeho schopní Američané (podívejte se na stránky www.wildchildjet.com, což je skupina amerických milovníků L-39, kteří s nimi dělají neuvěřitelné věci; ty můžete shlédnout na několika videích, která jsou na těchto stránkách ke stažení. Jedna posádka se také bohužel zabila při honičce v Grand Canyonu).

Ale až uvidíte na nebi elegantní černý nablýskaný letoun L-39 s imatrikulací OK-JET, věřte, že v něm je ukryto pořádné fandovství českého létání.

Mohlo by vás zajímat

Témata

Stíhačky


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

L39

30.12.2018 v 21:30

Vojenské letouny do soukromých rukou nepatří. A když už, tak nějaký řádně předelaný Delfín. (toho je i v cizině v soukromí dost). 

App.

L 39 a i následné typy (L-159)  jsou už dnes jak konstrukcí, tak i parametry dávno zastaralé. (Snad kromě výzbroje a výbavy. Vpodstatě se parametry moc neliší od německých válečných  Me 262).Trochu je drží při životě to, že se dodávaj i s trenažery. Dnešní armády potřebují něco novějšího, založeného na principu  (např. na MIG 21 pochopitelně s úpravou sacích vstupů pro motor jako u L39) ovšem s výbavou, případně s více typy umožňující jak těsně podzvukovou, tak i nadzvukovou rychlost, provozu na nezpevněných plochách a s krátkými starty i dojezdy,(prostředky ke zvyšování vztlaku jsou známé už z doby před válkou - viz Storch či úpravy na řízení mezní vrstvy - proud. motor je zde výhodou),což by pro naše konstruktéry neměl být problém. (MIGy 21 se vyráběly i u nás). A pochopitelně i s dodávkami trenažerů. Bylo by to jistě přínosem pro výcvik (přechodY do nadzvuk. rychlosti).

Odpovědět

Přidat komentář