V sobotu, 11. října, se sešla skupinka plachtařů z různých koutů republiky na již čtvrtém ročníku letňanského Trychtýře. Objevilo se několik známých tváří juniorského výkonného týmu a další postavičky nějak s létáním spojené. O co vůbec šlo bych v krátké aktualitě rád přiblížil.
Bývá zvykem nějak zakončit plachtařskou sezónu. Někdo organizuje doletnou, někdo zavírá nebe a v Letňanech, již tradičně, pořádá několik obětavců Trychtýř. Ačkoliv jde o soutěž, jak jinak než leteckou, hlavním cílem pořadatelů je oslavit svá životní výročí, trochu přitom polétat ale hlavně, sejít se s kamarády ze spřátelených letišť a strávit společně příjemný den.
Soutěžní discipliny se inovačně vyvíjejí. Vždycky je ale jednou z nich soutěž v přesnosti přistání s Blaníkem a to na „letadlovou loď.“ V prvním ročníku soutěže se kreslil po navijákovém vzletu obrazec zachycený letovým zapisovačem, létal se co nejpřesnější okruh, ale postupem času se vyvinula disciplina oblíbená, o jejíž náplni svědčí přiložené obrázky.
Letos zlobilo počasí. Vítr sice prakticky nefoukal, ale ráno zakryla letiště hustá mlha. Většina účastníků dorazila disciplinovaně na půl devátou a po přípravě techniky se čekalo na dohlednosti. Čekání zkrátila účastníkům návštěva leteckého muzea ve Kbelích, což je pěšky kousek. Lehce po poledni začalo nesměle prosvětlovat chuchvalce mlhy slunce, tak tlačíme dva Blaníky na navijákový start. Dispečer AFIS vyjednává se službou řízení letového provozu ve Kbelích podmínky. Mlha trochu ustupuje, ale stále jsme na hranici těch minimálních minim.
Žádost jednoho z pořadatelů, abych s kolegou, motorovým pilotem, provedl zálet počasí mě vlastně potěšila. Nejdříve jsme pojali podezření, zda to není myšleno jako v některých komunitách hlodavců, kteří dávají nejdříve ochutnat potravu jednomu a počkají si, co to s ním udělá. Tak to ale myšleno nebylo, šlo o to, zda stanovený program letu lze v současných podmínkách splnit. Startujeme navijákem, plníme ten kratičký program. Odměnou, nebo trestem je pro nás pohled na nasvícené chomáče rozpouštějící se mlhy a azuro nad ní. Konstatujeme, že letět bezpečně lze, tak se spouští start za startem. Sice měly posádky letět dvakrát, ale to se vzhledem k blížícímu se západu nedaří splnit. S nízkým sluncem zase nastupuje hustější mlha, tak po prvním kole nastává ochutnávka pečených pernatců a komu vyprahlo, nachází připravený rezavý mok.
Nevím, kdo vyhrál. Asi všichni zúčastnění, protože den byl nakonec opravdu příjemný a nic jsme nerozbili. Jestli pak někomu nevyšel rozpočet požitého objemu tekutin, může si za to sám.
