Řádná navigační příprava je základ úspěchu
Je čtvrtek odpoledne, já sedám do auta a odjíždím do Roudnice nad Labem. Je to poslední podvečer před plánovaným odletem na Balaton. Jelikož jsem byl naší šestičlennou skupinou zvolen jako navigátor a komunikátor, cítím jako svojí povinnost, pozvat členy výLETu na briefing.
Let měl být provedený z letiště Roudnice nad Labem co nejblíže k Balatonu. Trasu, jsem po zralé úvaze, naplánoval takto:
LKRO – Roudnice – bez letového plánu
LKZN – Znojmo – podání letového plánu
MIKOV – výstupní bod do Rakouska
LOBM – letiště Krankenhaus s heliportem
PETRONELL (WW773) – bod kolem Vídně
MIRLU – výstupní bod Rakousko – Maďarsko
LHPR – Győr – letiště pro doplnění paliva
LHSM – Sármellék – destinace našeho putování
Celkem 620 km a asi 5 hodin letu
Vyrážíme na jih
Je pátek 11:30 a já svolávám finální briefing před odletem. Vše je vysvětleno, ale závěrem seznamuji posádky s přicházející studenou frontou a případnými důsledky. Pro let do Maďarska nás fronta neovlivní, ale pro let zpět, pokud nepřejde včas, tak ji s největší pravděpodobností potkáme.
Jednohlasně jsme se shodli na tom, že studená fronta má poměrně rychlý postup a tak by neměla ovlivnit naše plány.
Čas pokročil a je 12:00 hod. SELČ. Všichni již sedíme ve svých strojích a já volám: "Roudnice INFO, oskar kilo november uniform oskar šest nula skupina plus dva, po nahození před hangárem a pojíždíme na vyčkávací místo dráhy 13." Po vstupu na dráhu provádíme vzlet stroj po stroji ve složení strojů a posádek:
1 – Pepa, Já=Tonda, Skylane UL – vedoucí letoun
2 – Karel, Láďa, Cora Legato – pravé křídlo
3 – Tomáš, Jirka, Skylane UL – levé křídlo
Po celých 2 hodinách a 5 minutách letu přistáváme na letišti Znojmo, kde hodláme podat letový plán. Letěli jsme příjemných 140 km/h, aby nám Legato stačila.
Po přistání ihned vyplňuji letový plán, který později telefonicky podáváme. Po necelé hodince zastávky ve Znojmě již opět sedíme v letadle a stoupáme směrem na Mikulov. Po dosažení výšky asi 200m AGL přecházím na 120,550 Brno radar a volám: "Brno radar oskar kilo november uniform oskar šest nula skupina plus dva dobrý den."
Ihned mi odpovídá radar: "ok-nuo-60 skupina plus dva Brno radar dávejte."
Odkázáni na papírovou mapu
Dále pokračuji standardním způsobem a dávám výstupní bod MIKOV za 3 minuty. Ještě před dosažením MIKOV dostávám instrukce pro přechod na Viena information 118, 525.
Ladím tedy 118,525 a opět volám: "Viena information oskar kilo november uniform oskar six zero formation plus two good afternoon." Žádná odezva od Rakušáků. Volání opakuji po chvílích pauzy ještě 4x až se ozve z rádiového klidu: "Ok-nuo-60 formation plus two go ahead." Tak tedy hlásím vstupní bod, výšku na QNH 1013, let podle plánu atd. Dostáváme instrukci pokračovat dle letového plánu ne výše jak 4500 ft. na QNH 1013. Informaci potvrzuji a pokračujeme na další otočný bod letiště LOBM.
Koukáme pod sebe a všude kolem nás jsou větrné elektrárny. Za malou chvilku se nám naskýtá úžasná scenérie, kdy po pravé straně vidíme Vídeň a vlevo máme Bratislavu. To už skoro dosahujeme otočného bodu a dostáváme instrukci klesat do výšky 2500 ft. nebo níže a přejít na řízený okrsek Krankenhaus. Tady nás čeká malé „terno“ s okrsky a prostory, kde musíme být ostražití!
Proplétáme se mezi prostorem pro kluzáky a CTR Vídeň. V nejexponovanějším místě mezi prostory nám náhle vysazuje navigace a jsme nyní zcela odkázaní na papírovou mapu a srovnávací navigaci. Celých dlouhých 7 minut spravuji GPS a snažím se jí přemluvit ke spolupráci, což se mi nakonec daří. Během malého palubního stresu volám druhým rádiem (ručkou) ostatní ve skupině a upřesňuji si naší polohu podle GPS ostatních. Součástí přípravy bylo i to, že jsem naší trasu každému letadlu naprogramoval do navigace. Zanedlouho dostáváme instrukce přejít opět zpět na Viena information. Zvolna se proti silnějšímu protivětru blížíme k výstupnímu bodu MIRLU.
Ukecaní Maďaři
Za další chvíli dostáváme instrukce přejít na Budapest INFO 125,5. Loučím se s dispečerem s díky za řízení a přecházím na 125,5. Opět stejná písnička. Dostáváme instrukce pokračovat na letiště Győr a oznámit letiště v dohledu. Po oznámení letiště v dohledu jsme předáni řídícímu letiště Győr, který nám dává nové QNH 1012, meteo informaci a runway in use 12. Jen za pár minut volám Győr information finale runway 12 a objevuje se před námi 1450 metrů betonu. Následuje neformální rozhovor s řídícím, zda budeme tankovat a jestli chceme na letišti parkovat nebo snad zůstat přes noc. Velmi příjemný hlas se později promění ve velmi příjemného chlapíka, který mi pomáhá naplánovat poslední přelet na letiště Balaton – Sármellék.
Po přistání se dotazuji na ukončení letového plánu a dostává se mi překvapivá odpověď: „Váš letový plán jsem již ukončil po vašem přistání, pane“. Platíme tu také skoro směšný přistávací poplatek 5 €. Jinde už to bylo jen dražší.
V Maďarsku se téměř bez výjimky létá na letový plán, a tak podávám letový plán na letiště Sármellék s otočným bodem zrušeného letiště Siófok-Kiliti. Po vzletu točíme vpravo a před námi se objevují jakési kopečky. Jsem nervózní z ne příliš velké výšky, a tak po předání řídícího opět na Budapest info volám prosbu o letovou hladinu 30. Za necelou hodinu letu dosahujeme jezera Balaton a to se již kocháme sluncem přibližujícím se k horizontu. Jsme po přeletu letiště Siófok-Kiliti, asi v půlce Balatonu a Karel zoufale volá: „Klucí, už žádný blbosti, mě to tady svítí, že jsem bez paliva“. Já Karla uklidňuji, že během 15-ti min, budeme sedat na letišti Sármellék.
To se už dostáváme na vstupní bod letiště a jsme opět předáni z Budapest info na Sármellék info. Navazuji dnes již poslední spojení. Dostáváme instrukce pro přiblížení a přistání. Na finále se nám naskýtá opět fantastická podívaná, kdy nám dispečer rozsvěcí 2,5 kilometrovou betonovou dráhu. Maďaři jsou dost ukecaní, a tak dispečer zase neformálně vyzvídá odkud jsme, jestli chceme tankovat a jestli chceme zůstat přes noc.
Po přistáni a zaparkování za vozem follow me, vystupujeme z letadla, abychom se ihned začali potit při teplotě 28°C. Než si vypakujeme naše věci z letadel, je celkem tma a my odjíždíme s pozemním personálem do odbavovací haly.
Během cesty do odbavovací haly navazuji komunikaci s maďarským řidičem, abych se ho vyptal na ubytování, taxi atd. Jsem velice překvapený, že nemluví anglicky, ale německy. Ihned tedy přecházím z anglické konverzace do německé a v němčině už zůstávám celý pobyt. Téměř každý Maďar, když umí komunikovat nějakou jinou řečí, než maďarsky, není to angličtina, jak by se člověk mohl domnívat, ale němčina. Anglicky v Maďarsku mluví snad jen dispečeři.
Voda v Balatonu byla zelená jak tráva
Vynikající služby na letišti Sármellék a skvělý personál nám objednává taxi, které po slabé půlhodince přijíždí. Chlapík z taxíku pohotově „ladí“ svůj vůz pro tolik lidí, celá naše posádka (6 lidí) nasedáme a já vysvětluji taxíkáři, že chceme odvézt co nejblíže Balatonu a najít co nejlevnější ubytování. Asi po hodině cesty a hledání volného penzionu nacházíme snad jediný volný ve městě Hevíz. Taxi zastavuje před hlavním vchodem, já nechávám kluky sedět v autě a odcházím s řidičem do recepce.
Konečně, asi po čtvrté zastávce máme kde spát. První co mě zajímá je samo sebou cena. Byla nám nabídnutá cena 20 € za dvojlůžkový pokoj plus pobytová taxa 3 € / den / osoba, plus 4 € snídaně. Chlapík v recepci, si asi dodnes bude pamatovat výraz mého obličeje po tom, co jsem toto slyšel. No nic, řekl jsem si a dal se do vyjednávání. Podařilo se mi finálně dohodnout cenu 19 € / pokoj, v ceně snídaně / osobu – pobytová taxa zdarma.
Teď právě nastal okamžik, kdy jsem dal kamarádům povel pro vystoupení z auta a ubytování. Po rychlém „zahození“ bagáže odcházíme do nejbližší restaurace, kterých je tady v Hevízu, turistickém centru, snad milion.
Druhý den je sobota a my vyrážíme „do ulic“. Prohlížíme si všudypřítomné krámky a hledáme nějakou cestu k Balatonu. S Pepou, se kterým jsem na pokoji, jsme hned ráno zjistili, podle přenosné palubní navigace Garmin 296, že jsme asi 6 km od jezera. Klidnou chůzí se tak dá přijít k vodě asi za dvě hodiny. Po necelé půlhodině potkáváme „našeho“ taxikáře na nějakém odstavném plácku. Všechny nás ihned napadlo totéž a už sedíme v taxíku a Matyáš nás veze k Blatenskému jezeru (Balatonu). Cestou ještě vyzvídám, zda je voda dobrá a poukazuji na to, že z letadla jsme viděli vodu zelenou. Jsme ujištěni, že voda je skvělá! Což si sami za pár minut bohužel nemůžeme potvrdit. Voda v Balatonu byla zelená jak tráva a my na to koukali jak trdla. No co, ostatní se v tom taky koupají, jako by se nechumelilo, jdeme do toho...
Začínáme si skutečně vychutnávat již končící léto a já trochu nervózně pozoruji příchod studené fronty.
Je sobota pozdě odpoledne a fronta přichází v celé své síle. Zataženo, déšť, vítr… Prostě stromy jsou ohnutý k zemi a ptáci chodí pěšky.
Letíme jen do lepšího
Neděle ráno, vstáváme již v sedm hodin a v osm spěcháme na snídani. Včera jsme si dohodli náš taxík na devátou, tak každý z nás rozvláčně snídá. Počasí se od včerejška změnilo jen málo: zataženo, slabší déšť, vítr kolem 5 m/s. Během cesty na letiště déšť opět sílí a já si říkám, že asi v pondělí nepřijdu do práce. Konečně jsme na letišti a já dojednávám s personálem benzin do našich letadel a žádám konzultaci s dispečerem ohledně počasí. K naší hrůze nemají benzín ani natural 95, ani AVGAS. Tak to tedy ne, říkám si, poplatky za přistání to ano, ale benzin… Telefonuji místní linkou na řídící věž, kde se s chlapíkem dohaduji, že nám seženou do kanystrů alespoň 60 litrů AVGASu.
Během shánění paliva se necháváme s Pepou odvézt na briefing a Pepa k letadlu pro kontrolu motoru.
Zde nalézám „komfort“ na který jsem zvyklý snad jen z Ameriky. Počítač s tiskárnou, internetem pro počasí a podání elektronického plánu. ICAO mapa Maďarska a spoustu dalších drobností, které zpříjemňují plánování letu. Zpáteční let s ohledem na tankování jsem naplánoval takto:
LHSM – Sármellék – odletové letiště, podání letového plánu
LHFM – Fertoszentmiklós – zastávka pro plnění a podání nového plánu
ABETI – výstupní bod do Rakouska
PETRONELL (WW773) – kolem CTR Vídeň
MIKOV – výstupní bod do ČR
LKZN – Znojmo, ukončení letového plánu – oběd
LKZN – LKRO – let bez letového plánu
Celkem 580 km asi 4,5 hodin letu
Po podání letového plánu máme jen tři čtvrtě hodiny do odletu. Opět tedy volám na věž a žádám o dopravu zbytku posádky k letadlům. Po nakreslení trasy do mapy, nebytných výpočtech a naprogramování navigace, na chvíli opouštím místnost přípravy, abych se ujistil, že kluci jsou už u letadel a benzin v nádržích. Vše zatím klape jak má, a tak definitivně odcházím ke zbytku posádky pro svolání briefingu a podání informací všem členům. Studená fronta, která nás minula přes noc je teď už zažehnána a déšť, který stále trvá, je jen zbytkem přešlé fronty. Co je ale horší, že další studená fronta přichází zcela stejně jako ta první. Je mezi nimi jen malá časová mezera, do které je potřeba se vejít. Je nutné ihned odletět třeba i za cenu ustávajícího deště. Kluky jsem ujistil, že „letíme jen do lepšího“.
Tak jsme opět všichni v letadlech po nahození a já volám na věž pro schválení letového plánu a pojíždění. Déšť nyní snad zcela přestává. Dostáváme povolení pojíždět po taxiway alfa, na vyčkávací místo dráhy 34. Během nekonečného pojíždění přijímám odletové povolení na letiště Fertoszentmiklós, povolení pro vstup a pojíždění po dráze 16, na jejímž konci máme provést backtrack (čelem vzad). Nyní jsme již všichni připraveni pro vzlet a já opět volám věž. Po povolení vzletu udílím druhým rádiem klukům instrukce o rozestupech, přidáváme plnou přípusť a už zase letíme.
Po necelých 15-ti minutách letu, opouštíme řízený okrsek a jsme předáni na Budapest info. Přelet by měl trvat kolem hodiny a my už za pár minut „nalétáme“ opravdu skvělé počasí.
V dálce vidíme letiště Fertoszentmiklós, a tak volám Budapest info, že letiště máme v dohledu. Jsme nyní předáni řídícímu letiště Fertoszentmiklós. Po formální radiokorespondenci, žádám dlouhé finále dráhy 24. Ještě během sestupu dohaduji s dispečerem tankování, a tak po přistání jsme navedeni rovnou k pumpě. Já opět nelením a provádím mé oblíbené „kolečko“ – dohodnout přistávací poplatky, ověřit ukončení letového plánu a podat plán nový.
Zkušenost s rakouskými řídícími
Vše je vyřízeno za necelou hodinku, my opět pojíždíme na vzlet, přidáváme plyn a startujeme.
Nyní je před námi asi dvouhodinový přelet do Znojma. Cesta moc neutíká, letíme proti poměrně silnému větru. Výstupního bodu dosahujeme asi za 20 min. letu a jsme již předáni na Viena info.
Zpáteční let probíhá celkem klidně až na jednu anomálii s vídeňským dispečerem, kdy mě volá a já nejsem ani na třetí pokus schopen, díky nekvalitnímu vysílání, pochopit o co jde. Oznámil jsem tedy, že vysílání je nečitelné a pokračujeme dle letového plánu. Ejhle, chlapík volá znova, tentokráte čistě a skoro zřetelně, že máme povolení stoupat do 4500 stop. Instrukci potvrzuji a děsně mi vrtá hlavou, proč se mě snažil takhle „vydusit“. Někde jsem zaslechl, že Rakušáci nás skutečně moc nemusí a má zkušenost mluví pro tuto tezi.
Po dvou hodinách letu sedáme ve Znojmě, kde ukončuji letový plán a ihned si v místní restauraci objednávám svíčkovou. Tímto ještě jednou děkuji slečně / paní za opravdu skvělý gastronomický zážitek.
Cesta ze Znojma do Roudnice se stává rutinou až na malé setkání s Gripenem při jižním obletu CTR Ruzyně. V tenhle okamžik v nás ve všech skutečně hrklo. Ale vzájemně jsme se ujistili, že jsme vlastně nic neporušili a setkání se stíhačkou byla jen náhoda. Třeba se nám chlapík ze stíhačky po přečtení tohoto článku ozve, zda byl taky tak vykulený jak my, nebo jen zvědavý.
