Seděli jsme spolu v „občerstvovně“ a bavili se, jak jinak, o letadlech. A pan Kadleček zabrousil i do své profese. Vyprávěl, jak mu znalost leteckých technologií pomohla vyřešit velký technický problém při přípravě výše uvedené inscenace. Přípravě, jejíž technickou stránku měl na starosti a která trvala téměř celé tři roky!
Významným prvkem inscenace je totiž Odysseova loď, která se při představení pohybuje a vznáší v prostoru nad jevištěm. Požadavky autora a tvůrců představení, požadavky režiséra byly jako obvykle v divadle maximalistické. Loď musela zavěšená nad zemí unést šestnáct lidí, kteří na ní museli tancovat a skákat. Přitom musela být tak lehká, aby s ní bylo možno během představení běžně manipulovat po jevišti, posunovat ji, otáčet, zdvihat a pokládat. Loď se musela bez problémů posunovat nad jevištěm i o 20 metrů, houpat se a převracet, otáčet a přitom být pevnou oporou účinkujícím při jejich pohybu po ní.
Původní představa o korábu byla prý koule, která se měla rozkládat na jednotlivé segmenty a skládat zpět. Ale nevyhovovala by účinkujícím v akci, hlavně při tanci. Takže nakonec byla zvolena plošina, zavěšená v prostoru jeviště na speciálních posuvných kladkách. A tady nastal problém, jak a z čeho takovou loď – plošinu vyrobit. Pan Kadleček vzpomínal, jak si dlouho lámal hlavu, co s tím problémem udělat. Ze dřeva či ze železa vyrobit nešla, protože by s ní nikdo nakonec na jevišti nehnul, velká hmotnost takovéhoto provedení by udělala své. Z olaminovaného polystyrénu to už vůbec nešlo, ani pevnostně, ani životností by rozhodně nevyhověla. A na úplné mobilitě lodi i jejím zatěžování během představení výše uvedenými 16ti herci režisér pochopitelně trval. Ani tehdy tak často využívané zkušenosti z výstavnictví nepomohly, opět vadila hlavně nutnost s celou plošinou, dostatečně pevnou pro akce účinkujících, po jevišti pohnout. A aby to bylo ještě komplikovanější, při požadovaných rozměrech lodi 5,2x3,4 metru, (což je plocha trochu většího obývacího pokoje) a tlouštce 18 centimetrů musela být ještě rozebíratelná na pět dílů kvůlui manipulaci a převozům. Navíc celá středová část musela být vyklápěcí jako nástupní můstek do lodi, a to z obou stran, takže můstek nemohl mít jednu pevnou osu otáčení, ale do těch 18 centimetrů se musely vejít ještě systémy elektromotorky poháněných zámků a navijáků.
„A pak jsem si vzpomněl díky svému koníčku,“ říkal mi pan Kadleček, „že existují přece materiály, u nichž tento problém pevnosti a lehkosti již byl do značné míry vyřešen. Letecké konstrukční materiály. A proto jsem se rozjel do leteckých fabrik, hlavně do LETu Kunovice a do (tehdy Rudého) Letova. Setkal jsem se tam s velkou ochotou, problém zaujal řadu lidí v nich. Společně s nimi jsme nakonec vymysleli finální konstrukční podobu této scénické lodi, která využívala duralovou nýtovanou konstrukci a voštinové laminátové kombinované desky“. Voštinové desky tehdy vyráběli v LETU v Kunovicích pro interiéry Turboletů. Šlo vlastně o dvě laminátové desky, mezi něž byla vlepená voština z duralového plechu v podobě včelí plástve. Lehké, pevné – a vyzkoušené! Pro Laternu Magiku měli v LETu pochopení, a desky na míru jim vyrobili. Vlastní pevnostní těleso lodi pak měla být snýtovaná duralová konstrukce z vylehčených profilů. V Letově v Praze se její výroby zhostili na jedničku, dokončili jí za několik málo týdnů, což byla pro tehdejší dobu rychlost vpravdě nesmírná. Finále pak znamenalo pečlivě nalepit na míru vyrobené voštinové laminátové desky na duralovou konstrukci z Letova, respektive z jiného pohledu – vlepit konstrukci z Letova mezi dvě voštinové desky z LETu a dotvarovat příď. Tehdy se toho skvěle zhostili v podniku TEST v Bratislavě.
Když se Laterna Magika odstěhovala z původního působiště z Paláce ADRIA na Novou scénu ND, nastal problém, co s Odysseem, protože celý program byl koncipovaný speciálně pro možnosti tehdejšího Paláce kultury. Jeviště Nové scény ND bylo výrazně menší. Vyřešilo se to nakonec výrobou druhé, zmenšené lodě podle stejné, ale zmenšené dokumentace. Druhou loď po sametové revoluci vyrobili v soukromé firmě Inteco v Uherském Hradišti.
„Dodnes je ta naše loď z leteckých materiálů ve fundusu divadla, dodnes je použitelná a přitom se na ní odehrálo jen od roku 1993 na 562 repríz. Představení mělo veliký úspěch a ohlas jak doma, tak ve světě. A já jsem rád, že se mi podařilo podílet se na jejím úspěchu a že se mi vlastně podařilo dostat letectví a jeho technologie obrazně řečeno z oblohy na prkna divadelní. Dnes je sice Odysseus z repertoáru divadla Laterna Magika odložen, ale technicky se může stále hrát.
Pro milovníky přesných čísel, upřesňuji, že rozměry lodi byly 5,2 x 3,4 x 0,18 m, hmotnost pouhých cca 400 kg. Dvojitá dráha, na níž byla loď nad jevištěm upevněna, byla ukotvena ve výšce cca 15 metrů, takže teoreticky mohla loď nastoupat nad jeviště i s posádkou do výše cca 12ti metrů. Ovšem vzpomínám si, jak o každý decimetr výšky se sváděl urputný boj mezi režisérem a baletním sborem LM. Balet totiž tvořil posádku lodi a silně protestoval, protože stát a tancovat na rozhoupané desce bez zábradlí v metrové a větší výšce nad zemí opravdu není nejpříjemnější pocit. Navíc když byli tanečníci oslněni třemi filmovými projektory tak, že nikdo z nich nic moc kolem sebe neviděl. Vím co říkám, sám jsem si to na lodi vyzkoušel. V porovnání s tím bylo opravdu příjemněji za ovládacím pultem, když řízení pohybu tohoto komplikovaného systému nad jevištěm bylo zpočátku na mně.
Celé představení nazkoušel a režíroval legendární Evald Šorm. Po jeho smrti se režie kolektivně ujali pánové Svoboda, Smetana a Kocáb. Posledně jmenovaný také mimochodem napsal pro Odyssea hudbu (skvělou!!!). Některé písničky, které M.Kocáb ještě i dnes zpívá, jsou vlastně původně Odysseovské melodie.“
Ťukli jsme si na zdraví a já maně přemýšlel, jaké že různé a zajímavé cesty nacházejí letecké technologie do našeho života. A znovu si uvědomil, že nic nejde samo, za každým příběhem, jako je ten výše popsaný, je vždy konkrétní člověk. V tomto případě člověk – letecký fanda, pan ing.Miroslav Kadleček, divadelní scénograf.
