Je libo vafličku?

09.05.2008

Oblíbená hláška pilotů vrtulníků, když chtějí popichovat své kolegy fandící křídlům, tvrdí, že je potřeba nekonečně více znalostí a dovedností k tomu, napřed zastavit, a pak přistát než přistát, a pak zastavit. Mezi námi, zase tak propastný rozdíl bych v tom neviděla...

Je libo vafličku?
Je libo vafličku? (Zdroj: Aeroweb.cz)
Je ale fakt, že tahle vlastnost vrtulníku, napřed zastavit, a pak přistát, se dá skvěle využít, pokud místo ranveje nebo v horším případě políčka máte pro přistání nějaký malý hrb, případně dolík a všude okolo překážky, které by v případě, že neletíte ve vrtulníku, ale v letounu, tu záležitost se zastavováním bleskurychle obstaraly za vás. 
Něco jiného ovšem je, učit se téhle úžasné vrtulníkové vlastnosti využívat. Pocity ze svých začátků bych přirovnala někam k prvním pokusům o autorotaci...
 


Různí lidé mají různé postupy jak zkontrolovat, jestli místo, na kterém chtějí přistát, vyhovuje. U nás jsem se třeba zatím nesetkala s tím, že by instruktoři vymýšleli pro žáky mnemotechnické pomůcky, jak si určité postupy zapamatovat. V Americe, alespoň ve škole, kterou jsem poznala, to bylo úplně běžné, a to ať už jde o obsah hlášení po rádiu, kontrolu způsobilosti letce i letadla před provedením letu, atd. Tak třeba pro „off airport landing“ (čtěte: plácnout s tím kdekoliv mimo místo, které je k tomu určené) jsem od tří instruktorů dostala tři různé seznamy úkonů, a tedy i mnemotechnických pomůcek, které vypadaly odlišně jen na první pohled. Vybrala jsem si WAFFLES, jako žroutovi mi tahle zkratka byla nejbližší.

W – wind, turbulence
A – altitude, power associated
F – figure
F – forced landing area
L – landing zone
E – entry, exit
S – safety - slopes, obstacles

Prostě hlavně zkontrolujete, odkud vítr fouká a jak, odhadnete výšku vyhlédnutého místa a vaši výšku nad tím místem, abyste zjistili, jestli bude mít vrtulník dost sil zaviset před dosednutím, a abyste věděli, co má ukazovat výškoměr při improvizovaném okruhu, který poletíte, jen co dorazíte celou vafli – do té doby ještě určíte, jak ten okruh bude vypadat, obhlédnete místa, která by se dala použít, kdyby vám snad cestou k cíli vysadil motor, zaměříte pozornost na samotné místo přistání – jak je nalétnout, kudy pryč, kdyby se nezadařilo a nakonec si ještě zapamatujete, jestli čekat přistání na rovině nebo na svahu, a kde jsou případné překážky a jak vám zavazí. Pokud máte chuť, klidně si k mojí vafli dejte další postupy, které máte rádi.
 


Ptáte se, proč mi vafle zpočátku nechutnala? Tak si představte krásné černé lávové pole, šutr, kam se podíváte, sem tam trs trávy, případně keřík, uschlý stromek bez listí – a řekněte mi, odkud fouká vítr! Big Island je ostrov plný paradoxů – jinde je naopak zelený tak, že určit směr větru je hračka – na rozdíl od možných ploch, se kterými byste mohli počítat, pokud byste měli provést nouzák.
 


Říká se, že každé přistání, při němž pilot a případní pasažéři přežijí, je dobré přistání. Vafle je tu od toho, aby přežil i vtulník nebo i letoun (v tomto případě snad s výjimkou toho ověřování přebytku výkonu pro zavisení před přistáním). U kluzáků zase navrhuji příliš se nezabývat tou částí, která prověřuje možnosti pro go-around. A protože máme jaro a hydranty v polích a jiní jejich komplici začínají být neviditelní, možná by stálo zato si nějaký svůj seznam nej úkonů dát dohromady. Ať už vafle máte rádi nebo ne.

Mohlo by vás zajímat

Témata

Vrtulníky


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář