Let byl plánován z letiště Benešov ( LKBE ) s mezipřistáním na letišti v Českých Budějovicích a dále pak na letiště Linz v Rakousku ( LOWL ) a poté opět zpátky do Benešova. Zapůjčili jsme si Cessnu 182 imatrikulace OK- AIR, letoun je to na řízení hodný, chová se nezáludně a cestovní rychlost se pohybuje okolo 150 uzlů, takže i rychlost byla jedním z rozhodujících faktorů, proč jsme si k našemu letu vybrali právě tento typ letounu. Počasí splňovalo pravidla letu za VFR, let do Českých Budějovic probíhal klidně bez jakýchkoliv problémů. Po přistání v LKCS jsme se šli odbavit na tamější řídící věž, odbavení ze strany policie se obešlo zcela bez obstrukcí. Jelikož jsme si ho objednali v mírném časovém předstihu, proběhlo vše opravdu až překvapivě hladce a poměrně i rychle, za osobu se zaplatil „lidový“ poplatek 200 Kč. Sami policisté byli evidentně v dobré náladě, pouze si zkontrolovali občanky a my se mohli po podání letového plánku do Linze konečně opět vydat na cestu a pokračovat do Rakouska.
Musím konstatovat, že výlet je to opravdu pěkný, pohledy na krajinu naprosto úchvatné, hory na jihu Čech sice nejsou jako Alpy o pár kilometrů jižněji, ale i tak jsou malebné a na pohled úchvatné. Nemá význam popisovat spousty přírodních scenérií, kterých bylo po cestě požehnaně, jelikož by to jistě bylo pro čtenáře nezáživné a nudné, proto bych ve vyprávění trochu přeskočil a posunul se na česko-rakouské hranice. Na hranicích s jižními sousedy jsme přeladili z Praha Info přímo na Linz Radar, očekávaným bodem vstupu do CTR letiště Linz byl vstupní bod November.
Jenom bych ještě měl pro další pokračování tohoto vyprávění udělat malou vsuvku a zmínit, že letiště Linz je letiště poměrně malé s drahami 09 a 27. Provoz v odpoledních hodinách je spíše sporadický, pokud bych měl toto letiště přirovnat k nějakému českému letišti, asi by se nejlépe hodilo srovnání s Tuřany v Brně. Dopravní letadla do Linze létají relativně pravidelně, ovšem ne ve velkém množství, ale spíše méně.
Nicméně, budu pokračovat, přilétávali jsme tedy k Linzu ze severu a po nalétnutí vstupního bodu November nám řídící přikázal točit zatáčku doprava a nalétnout do polohy po větru pravého okruhu dráhy 27. To bylo však velice matoucí, jelikož nás jeho příkaz točit doprava poslal do polohy mezi 2.a 3. zatáčkou levého okruhu dráhy 09, přičemž řídící věž tvrdošíjně trvala na přistání na dráze 27. Mezi tím vším už se na rádiu hlásil na dlouhém finále dráhy 09 Airbus od Lufthansy a my začali mít plné ruce práce nejen s řízením, ale i s řešením dispečerova zmatečného příkazu. Rozhodli jsme se pokračovat dále a oznámili řídícímu, že si zřejmě spletl dráhy a příkazem zatáčky doprava nás tudíž, byt´ možná nevědomky, směruje jinam, než sám asi chce. Na tuto výtku nijak nereagoval, chybu nepřiznal, neopravil se a po chvilce mlčení nás poslal přímo na finále dráhy 09 ještě před pravidelnou německou linkou, která se velice rychle přibližovala k našemu letounu a bylo patrné, že i dopraváci v Airbusu na rádiu byli silně nervozní a už na možné nebezpečné sblížení s námi upozorňovali věž. Vše se ale elegantně nakonec vyřešilo, naše letadlo šlo rychle na finále ještě před Airbusem, přistání mého kolegy bylo precizní jako vždy, bohužel se na všem snad dá akorát vytknout, že všechno bylo velice urychleno ztrátou drahocenného času řešením dispečerova povelu, který se nám zdál nelogický, a proto nebylo mnoho času na focení a pořízení dalších rozmazaných záběrů :)
Rakouská angličtina tamějších dispečerů je občas poměrně nesrozumitelná, je to spíše angličtina s roztomilým německým přízvukem, je proto třeba se pořádně soustředit na radiokomunikaci a v případě, že nebylo pokynu rozumět, je potřeba znovu požádat o zopakování informace, aby nedošlo k mylnému pochopení a následnému vykonání. Většinou jsou tam ale dispečeři vstřícní, nedělají problémy a když je člověk slušně požádá, tak informaci zopakují či jinak poradí. Po přistání a zpomalování na dráze 09 jsme měli možnost pokochat se poměrně nově vyhlížejícím terminálem a než jsme stačili zcela dobrzdit na dráze, otočit se a opustit ji, řídící povolil vzlet dopravnímu letadlu proti nám, čímž nás a naše vyklizení dráhy značně urychlil. Po dalším dispečerově příkazu následovat FOLLOW ME a dojetí na stojánku jsme si mohli konečně vydechnout, pořádně se rozkoukat a odebrat se vyřídit všechny náležitosti spojené s přistáním.
Přistávací poplatky nejsou nijak vysoké, 31 Euro na Rakousko není tolik, je zde zahrnut jak přibližovací, tak přistávací poplatek. Skoro je to srovnatelné s cenou přistání v Brně. Po zaplacení jsme odešli do moderně vybavené briefingové místnosti, faxem ( trvali na faxu, telefonem odmítali přijmout letový plánek ) podali nový letový plánek zpět do Benešova a za hodinu a něco málo minut k tomu již seděli zpátky na domovském letišti a mohli si s klidným svědomím říci, že se výlet až na drobné peripetie vlastně povedl dle našich představ a že si něco podobného budeme muset v brzké době opět zopakovat.
V minulém článku jsem byl oprávněně upozorněn, že chyběly vlastní fotografie z letu, tak jsem se z této výtky snažil poučit a tentokrát nějaké pořídit. Omlouvám se za kvalitu, vím, že focení mobilním telefonem není žádný zázrak, ale je to snad lepší než neudělat žádné fotky. Škoda jen, že chyběl nějaký ten kvalitní fotoaparát.
Co se jinak týče létání do zahraničí obecně, tak mohu tento zážitek všem jedině doporučit, člověk si jednak procvičí komunikaci v anglickém jazyce a za druhé je to takový zvláštní druh adrenalinu, který opravdu dle mého názoru stojí za tu finanční investici a někdy i psychickou námahu a nedá se to srovnat s létáním po Česku. Ze začátku jsem měl určitou obavu, že létání v cizí zemi v kombinaci s používáním letecké angličtiny bude problém, ale člověk si na odlišný jazyk velice rychle zvykne. Pokud se pilot rozhodne pro let do ciziny, je zapotřebí mít nejen kvalitně přístrojově vybavené a spolehlivé letadlo, ale například je zapotřebí i všeobecný průkaz radiotelefonisty z ČTÚ ( omezený průkaz radiotelefonisty se vztahuje jen na ČR ).
Dnes ještě není potřeba zkouška z anglického jazyka na ÚCL, po jejímž úspěšném absolvování bude angličtina do průkazu zaznamenána, ale ta doba se poměrně rychle blíží, kdy absolvování této zkoušky bude povinné pro všechny piloty létající lety do zahraničí ( tedy kromě Slovenské republiky ). Na radiovou komunikaci v angličtině je dobré si přečíst letecký předpis „Radiotelefonní postupy a letecká frazeologie a terminologie pro poskytování letových provozních služeb a provádění letů“. Je to kvalitní pomocník, vše je dobře vysvětleno, od anglické hláskovací abecedy až po jednotlivé fráze důležité při komunikaci s dispečery.
Na první lety do zahraničí bych zcela jistě doporučil buď instruktora s dostatkem zkušeností z těchto letů nebo stačí i pilot, který je v takovém létání už zběhlý, párkrát již v cizině létal a pokud nebyl na cestě zpět do Česka doprovázen stíhačkami či vrtulníky z jiné země, tak takový pomocník práci zcela jistě usnadní a pomůže, pokud bude třeba.
A vězte, že první lety jsou relativně náročné, nejenom proto, že člověk letí někde, kde předtím nikdy nebyl, ale také proto, že komunikace neprobíhá v mateřském jazyce. Nikdo se vás ptát nebude, zda rozumíte pokynům či nikoliv, předpokládá se, že člověk ví, co má dělat. A pokud to neví, je vždy lepší mít nějaké to „jištění“ na palubě. Na létání do zahraničí je vždy třeba podat letový plán, setkal jsem se již s názorem, že po vstupu do schengenského prostoru neexistují hranice a je možné letět kdykoliv a kamkoliv zcela volně i přes hranice ČR. Bohužel tomu tak není a zatím je povinné si letový plánek podat a letět podle něj, pokud člověk přelétává hranice.
Přeji tedy všem, aby si létání do ciziny vychutnali a aby vždy našli cestu zpátky domů.
