Není bez zajímavosti, že let Šen-čou 20 připadl na půlkulaté výročí kosmického startu - 24. dubna 1990 vysadil kultovní Hubbleův vesmírný dalekohled NASA raketoplán Discovery a tak právě „slaví“ už 35 let na oběžné dráze Země.
Nicméně taktéž ve čtvrtek 24. dubna si v Číně spíše připomínají už 10. Čínský vesmírný den, který každoročně slaví start 1. čínské umělé družice Dōng Fāng Hóng I (Východ je Rudý) v roce 1970.
Tchajkonauti po patnácté
V případě Šen-čou 20 už jde o devátou posádku „Nebeského paláce“, který má cca 20 % hmoty ISS, a šestou návštěvu od října 2022, kdy byla orbitální základna se třemi moduly ve tvaru T plně sestavena. Šen-čou 20 pak je pátou misí, označovanou CMSA (China Manned Space Agency) za aplikační a vývojovou fázi čínské stanice. Není přesně jasné, co pod tímto termínem CMSA myslí, ale je známo, že se počítá s rozšířením Tiangongu o další laboratorní moduly.
Pro Čchen Tunga jde o třetí kosmický let, v roce 2016 se zúčastnil letu Šen-čou 11 a v roce 2022 mise Šen-čou 14, když 1. září 2022 poprvé vystoupil do volného vesmíru z přechodové komory nového modulu Wen-tchien a je tedy už kosmickým veteránem.
Pro zbývající dva z tchajkonautů jde o premiéru. Pocházejí ze třetí skupiny čínských astronautů, vybraných v roce 2020.
Čchen Čung-žuej byl leteckým instruktorem na výcvikové základně letectva ČLOA v provincii Che-pej, než byl vybrán do oddílu kosmonautů. Letový inženýr Wang Ťie původně pracoval v Čínské akademii kosmických technologií, dceřiné společnosti China Aerospace Science and Technology Corp, a podílel se na výzkumu a vývoji klíčové technologie, která měla být použita na palubě Tiangongu. Takže výsledky své práce nyní prověří…
Čchen Tung a jeho tým převezmou rozsáhlou orbitální základnu od posádky Šen-čou 19 – velitele mise plukovníka Cchaj Sü-če, podplukovníka Sung Ling-tunga a podplukovnice Wang Chao-ce která je třetí Číňanku vyslanou do kosmu. Ti dorazili na stanici 30. října loňského roku. A na oběžné dráze do přistání 29. dubna stráví asi 180 dní.
Oba týmy zůstanou spolu podobně jako to bývá na ISS přibližně čtyři dny kvůli pracím s předáváním stanice v plném provozu.
Členové končící posádky Šen-čou 19 jsou údajně v dobrém stavu a mimo jiné třikrát pracovali ve volném vesmíru. Při tom hned jejich první se stal nejdelším výstupem do vesmíru, a tedy novým světovým (kosmickým?) rekordem. A samotný velitel Cchaj Sü-če je s celkem pěti výstupy do vesmíru držitelem rekordu mezi čínskými tchajkonauty.
Během své mise Cchaj a jeho tým provedli 88 vědeckých a technologických úkolů, které zahrnovaly vědy o živé přírodě, základní fyziku mikrogravitace, vědu o materiálech, vesmírnou medicínu a nové technologie kosmických lodí
Také nové osazenstvo ze Šen-čou 20 má naplánováno řadu vědeckých experimentů a technologických demonstrací, výstupy do vesmíru za účelem instalace štítů na ochranu před kosmickým smetím, inspekci aparatur experimentálních přístrojů a dalších externích zařízení na vnějším plášti kosmické stanice
Tiangong – odrazový můstek
Čína plánuje letos vyslat na stanici nejen Šen-čou 20, ale za půl roku počítá se startem
Šen-čou 21 spolu s jedinou nákladní misí, Tianzhou-9. Udržuje tak stanici v permanentním provozu.
Mim o to má Čína letos vypustit ke zkušebnímu letu dvě nízkonákladové kosmické lodě určené pro zásobování kosmických stanic – a to na nových komerčních nosných raketách. Cílem je poskytnout flexibilní možnosti a redundanci pro zásobování stanice Tiangong a zároveň ilustrovat expanzi a pokrok dosažený čínskými komerčními vesmírnými aktéry a dalšími netradičními kosmickými subjekty.
Tyto nákladní lodě jsou výsledkem výzvy Čínského úřadu pro pilotované kosmické inženýrství (CMSEO) vydané v roce 2023 pro vývoj nízkonákladových systémů nákladní dopravy pro Tiangong. Z 10 přihlášených návrhů byly vybrány čtyři návrhy, které v září 2023 vstoupily do fáze podrobného návrhu, a v říjnu 2024 byla vybrána dvojice vítězných projektů.
Jde např. o nákladní raketoplán Haolong z Chengdu Aircraft Design Institute, spadající pod Aviation Industry Corporation (AVIC), který podle zprávy China National Radio z 2. února odstartuje na palubě opakovatelně použitelné rakety Zhuque-3 společnosti Landspace ve třetím čtvrtletí letošního roku. Zhuque-3 je postavena z nerezové oceli a s motory pracujícími na metan a kapalný kyslík. Kde jen to Číňané odkoukali…?
Mnohonásobně použitelný miniraketoplán Haolong je dlouhý 10 metrů, váží přibližně 7 tun a je schopen přistát na ranveji. Jeho schopnosti umožní mimo jiné návrat hardwaru a výsledků experimentů. V tomto směru má v současné době Čína pouze velmi omezenou kapacitu pro přepravu kosmické lodi Šen-čou s posádkou.
Druhá nákladní kosmická loď Qingzhou z Inovační akademie pro mikrosatelity Čínské akademie věd (IAMCAS) pak odstartuje k prvnímu letu rakety CAS Space Kinetica-2 (Lijian-2) nejdříve v září.
Jednodušší Qingzhou-1 je na rozdíl od Haolongu klasická jednomodulární nákladní kosmická loď s prostorem 27 metrů krychlových, schopná dopravit na stanici 1 800 až 2 000 kilogramů nákladu.
Je však třeba poznamenat, že jak AVIC, tak IAMCAS jsou subjekty ve vlastnictví státu. Jedná se však o klon od společnosti China Aerospace Science and Technology Corporation (CASC), která vyrábí všechny kosmické lodě a moduly pro Tiangong. Integrace kosmické lodi s komerčními poskytovateli startů LandSpace a CAS Space (ačkoli druhá jmenovaná je sama o sobě odnoží od státem vlastněné Čínské akademie věd) znamená posun směrem ke komerční účasti ve vesmíru.
Představení nové, menší nákladní kosmické lodi využívající potenciálně opakovaně použitelné rakety naznačuje krok vpřed v čínských schopnostech opětovného použití a nákladové efektivitě, stejně jako signalizuje širší zapojení komerčních subjektů do kosmického průmyslu.
Hurá na Měsíc
Čínská orbitální stanice Tiangong má být také mezi národním pracovištěm. V přípravě na společný let už je pákistánský astronaut. Navív, Peking v posledních letech posílil svůj kosmický program s cílem dostat lidi na Měsíc do roku 2030. Ve střednědobém a dlouhodobém horizontu plánuje také pátrat po mimozemském životě pomocí kosmických sond řízených umělou inteligencí, a zkoumat planety uvnitř i vně Sluneční soustavy.
Minulý týden ve středu 23. dubna navíc Číňané potvrdili, že zvažují postavit na své budoucí výzkumné stanici International Lunar Research Station (ILRS) na povrchu Měsíce, kterou plánují společně s Rusy, jadernou elektrárnu. S odkazem na představitele čínské lunární mise o tom ve středu informovala agentura Reuters.
„Čína se těší na další spolupráci s Ruskem v oblasti jaderné energie na Měsíci,“ uvedl k tomu podle agentury Reuters hlavní konstruktér čínského programu průzkumu naší přirozené družice Wu Wej-žen.
„Kromě jaderné energie by mohla energetická síť budoucí Mezinárodní lunární výzkumné stanice (ILRS) vyrábět elektřinu na solární farmě,“ sdělil podle agentury Reuters na středeční prezentaci v Šanghaji Pchej Čao-jü, technický šéf robotické mise Čchang-e 8 plánované na rok 2028.
Jejím cílem je položit stavební základy ILRS.
Čínský harmonogram lunárního programu se do určité míry shoduje s plány NASA programu Artemis. Ten podle posledních vyjádření z loňského prosince počítá s přistáním posádky na přirozené družici Země (snad!) v roce 2027. Peking plánuje vyslat své astronauty na Měsíc do roku 2030.
Zdroje: China Daily, Space News
