Vzhledem k rostoucím bezpečnostním výzvám, vyvolaným především válkou na Ukrajině a zhoršením vztahů s Ruskem, Evropská unie připravila nový strategický dokument nazvaný "Bílá kniha pro evropskou obrannou připravenost do roku 2030". Tento text identifikuje hlavní nedostatky členských států v obranných schopnostech, navrhuje řešení k posílení evropské soběstačnosti a upozorňuje na důležitost spolupráce se světovými partnery.
Kde Evropa nejvíce zaostává? Sedm strategických nedostatků evropské obrany
1. Vzdušná a protiraketová obrana – Evropa potřebuje robustní vícevrstvou ochranu
Konflikt na Ukrajině a zkušenosti z Blízkého východu prokázaly nutnost efektivní ochrany vzdušného prostoru. Přestože evropské státy disponují pokročilými systémy, jako je francouzsko-italský SAMP/T, vyráběný konsorciem Eurosam, počet dostupných jednotek a jejich výrobní kapacita nejsou zatím dostačující. EU proto plánuje posílit výrobu a integraci protiraketových systémů, schopných zachytit i hrozbu hypersonických střel.
2. Přesné dělostřelectvo a raketové systémy dlouhého dostřelu
Válka na Ukrajině upozornila také na význam moderního dělostřelectva. Ačkoliv evropské systémy jako německý RCH 155, francouzský CAESAR či švédský Archer nabízají dobrou kompetenci, v oblasti raketových systémů Evropa postrádá vlastní variantu podobnou americkým systémům HIMARS nebo M270 MLRS. EU se proto chce ve větší míře soustředit na vývoj a výrobu podobných raketových platforem.
3. Nedostatek střeliva – potřeba strategických zásob a výrobních kapacit
Členské státy se ve světle nedávných konfliktů potýkají s kritickým nedostatkem munice a raket. Unie proto plánuje založení strategických zásob na unijní úrovni a také významné zvýšení výrobních kapacit tak, aby mohla v případě potřeby rychle reagovat a bez prodlev doplňovat spotřebované zásoby.
4. Drony a infrastruktura proti bezpilotním prostředkům
Využití dronů v ozbrojených konfliktech razantně vzrostlo, jak ukazuje zkušenost z Ukrajiny a dalších konfliktních oblastí. EU proto chystá investice nejen do výroby evropských dronů, ale i do výzkumu a uvedení protidronových systémů, včetně elektronického rušení a využití laserových technologií.
5. Vojenská mobilita – efektivnější přesuny evropských sil
Další zásadní oblastí je schopnost rychlé přepravy vojenských jednotek a materiálu napříč Evropou. Zásadní roli přitom hraje vytvoření celoevropské sítě koridorů, leteckých základen a námořních přístavů, které však zatím stále do značné míry závisejí na technické a operační podpoře USA.
6. Kybernetická obrana, umělá inteligence a elektronický boj
Moderní konflikty se čím dál více přesouvají do kyberprostoru a elektronického spektra. EU si klade za cíl intenzivně investovat do technologií jako jsou umělá inteligence (AI), kvantové počítače, cloud computing a specializované možnosti elektronického boje. Trvá však nedostatek specializovaných platforem. EU chce výpadek kapacit způsobených postupným vyřazením letounů Tornado ECR nahradit systémy vyvíjenými na bázi Eurofighter Typhoon (verze Typhoon EK), popřípadě získat další vybavení od spojenců, jako např. italský EA-37B Compass Call, byť dlouhodobě opět závislý na americké podpoře.
7. Strategická infrastruktura a podpůrné schopnosti
Kriticky důležité jsou také schopnosti jako strategická přeprava, tankování za letu či družicové průzkumné systémy. Ačkoliv Evropa disponuje kvalitními platformami, například Airbus A330 MRTT či transportní A400M, EU musí zvýšit jejich celkové počty, aby efektivně nahradila závislost na USA. Podobně stojí Evropa před výzvou u raketových nosičů – evropský nosič Ariane 6 je technicky spolehlivý, ale s mnohem nižší kadencí startů oproti americkému SpaceX Falcon 9.
Mezinárodní spolupráce jako pilíř evropské obrany
Bílá kniha zároveň zdůrazňuje důležitost dlouhodobých strategických partnerství. Evropská obrana nemůže být budována izolovaně – právě naopak, klíčem je prohlubování spolupráce s klíčovými spojenci, jako jsou Spojené státy americké, Kanada nebo Velká Británie, ale i s dalšími partnery v rámci NATO a mimo něj. EU hodlá rozvíjet společné výcvikové programy, výměnu zpravodajských informací, kompatibilitu zbraňových systémů a také společné výzkumné projekty v oblasti obranných technologií.
Zásadní novinkou je iniciativní rámec SAFE (Security and Action for Europe), v jehož rámci budou podporovány společné obranné zakázky minimálně mezi dvěma státy – jedním z nich musí být členský stát EU, druhým pak může být stát Evropského hospodářského prostoru (EHP) nebo Evropského sdružení volného obchodu (EFTA). Unikátní výjimkou je Ukrajina, která může být do těchto zakázek rovněž zahrnuta jako samostatný partnerský stát mimo tyto organizace.
Tento přístup má za cíl urychlit obranné investice v sedmi klíčových oblastech, mezi které patří mimo jiné právě systémy protivzdušné obrany, jejichž význam prokázala válka na Ukrajině i masivní útoky dronů a raket na Blízkém východě.
Zdroj: Tisková zpráva Evropské komise
