V rámci této mise, nazvané „Ghost Riders in the Sky“ dopravil lander pro NASA na měsíční povrch 10 vědeckých experimentů, která byla s tímto výsledkem pochopitelně spokojená.
„Zkoumáme povrch Měsíce roboticky jako součást mise Artemis, ale využíváme služeb soukromých amerických společností místo toho, abychom mise dělali sami pouze v rámci NASA, “ konstatoval m.j. Fox.
Blue Ghost přistál v Mare Crisium (Moři krizí), vulkanické pánvi na přivrácené straně Měsíce poté, co obratně provedl dva manévry a pomocí autoorientace (viz UI) dosáhl přesného přistání ve vzdálenosti 100 metrů od cílové zóny poblíž sopečného útvaru Mons Latreille.
„Je to neuvěřitelně náročný technický výkon pro vyslání, řízení a přistání čehokoli na povrchu Měsíce,“ řekl během tiskové konference Joel Kearns, zástupce přidruženého administrátora pro průzkum v ředitelství vědeckých misí NASA. Měl samozřejmě pravdu, což se ukázalo v průběhu několika dalších dní.
Blue Ghost odstartoval na vrcholu rakety Falcon 9 společnosti SpaceX 15. ledna spolu s dalším soukromým lunárním přistávacím modulem – Resilience, který staví a provozuje tokijská společnost ispace. Resilience se zaměří na Mare Frigoris („Moře chladu“) na severní polokouli Měsíce; přistání se ovšem očekává až koncem května nebo začátkem června, protože jako spolu náklad s Modrým duchem na Falconu 9 letí po úspornější energetické dráze. Japonský modul nese pět vědeckých a technologických nákladů, včetně mini roveru pojmenovaného Tenacious, který byl postaven dceřinou společností ispace se sídlem v Lucembursku.
Sonda Firefly vstoupila na oběžnou dráhu Měsíce 13. února, jak bylo plánováno, a o 11 dní později snížila svou dráhu na oběžnou dráhu ve výšce 100 km. Blue Ghost pořídil ohromující video měsíčního povrchu těsně po dosažení nižší oběžné dráhy – něco, co zaskočilo tým mise.
Druhý snímek pořízený pak ukazuje přistávací modul sedící na povrchu Měsíce se vzdálenou bledě modrou tečkou – Zemí – v pozadí.
„NASA očekávala, že přistání bude relativně bezpečné, ale to neznamená, že neexistují žádná rizika, takže na to musíte být vždy připraveni,“ řekl Ray Allensworth programový ředitel landeru Firefly na briefingu. Během sestupu byl mimo jiné využit systém umělé inteligence (UI) vyhýbání se kritickým situacím, který pomohl přistávacímu modulu vyhnout se nejméně dvěma potenciálně nebezpečným balvanům na povrchu.
„Společnost čerpala inspiraci pro stavbu modulu z různých zdrojů, včetně izraelské skupiny techniků, která stojí za přistávacím modulem Beresheet,“ konstatoval Allensworth. (Beresheet se ale zřítil na Měsíc při pokusu o přistání v dubnu 2019).
Věda především
Vědecká část mise „Ghost Riders in the Sky“ zahrnuje přístroje navržené tak, aby vykonávaly celou řadu operací, od studia úrovní radiace v místě přistání až po testování nových a lepších způsobů sběru a skladování vzorků měsíční hlíny a hornin. I po deseti dnech po přistání na Měsíci 2. března byly všechny přístroje dodané NASA i nadále v pořádku a několik zařízení již shromáždilo data, včetně odběru vzorků lunárního regolitu. Přístroj Lunar PlanetVac (LPV) poslouží ke sběru vzorků pomocí nového pneumatického postupu poháněného stlačeným plynem. Tato technika slouží k analýze regoloitu dalšími palubními přístroji.
Vědecké vybavení Blue Ghost zahrnuje i výzkum interakcí částic slunečního větru v zemském magnetickém poli (LEXI – Lunar Environment Heliospheric X-ray Imager) a analýzy měsíční geologie a složení regolitu (měsíčního prachu) stejně jako první technologické demonstrace svého druhu, jako je radiačně odolný počítačový hardware. Podařilo se i testování elektrostatického systému EDS – odpuzuje škodlivé nahromadění prachu na povrchu na skleněných komponent (viz objektivy) či na povrchu tepelného radiátoru. Experiment LISTER (Lunar Instrumentation for Subsurface Thermal Exploration with Rapidity) bude vrtat sondy do hloubky 2 až 3 metrů, aby změřil tepelný tok v různých hloubkách pod povrchem Měsíce.
A co je důležité – věření schopností navigačního systému podobného GPS pro lunární oblast aparaturou Lunar GNSS Receiver Experiment (LuGRE). LuGRE využil pozemský globální navigační satelitní systém (GNSS) pro navigaci kosmické sondy a sledování polohy kolem Měsíce. Poprvé v historii se podařilo zachytit a sledovat signály systému GNSS na měsíčním povrchu – přibližně 362 102 km od Země.
Tyto výsledky ukazují na slibná řešení pro budoucí pilotované operace na měsíčním povrchu.
Intuitive Machines poprvé...
Je vynikající a do jisté míry i překvapivé, že se společnosti Firefly Aerospace podařilo s platformou Blue Ghost, nesoucí misi NASA „Ghost Riders in the Sky“ hned napoprvé bez problémů na Měsíci přistát. Několik dalších společností (nejen amerických) to štěstí nemělo.
Pravda, dva soukromé přistávací moduly – izraelská sonda Beresheet a Hakuto-R tokijské společnosti ispace se sice na oběžnou dráhu Měsíce dostaly, ale to bylo tak všechno. Beresheet se zřítil při pokusu o přistání v dubnu 2019 a Hakuto-R potkal stejný osud v dubnu 2023.
Za to americký lunární modul Peregrine Pittsburghské společnosti Astrobotic, která se zaměřuje na vývoj kosmické robotiky pro lunární a planetární mise (startoval 8. ledna loňského roku) se na lunární orbitu ani nedostal. Kritický únik paliva z nádrží motorové sekce těsně po vypuštění z horního stupně prvně startující rakety Vulcan (ULA) zabránil modulu Peregrine dostat se na správnou dráhu a Astrobotic jej nakonec 18. ledna navedla k řízenému zániku v zemské atmosféře.
S napětím se pro to očekával let a přistání lunárního modulu Nova-C označovaný jako IM-1 další americké společnosti Intuitive Machines, kterou si NASA rovněž vybrala v rámci programu CLPS (Commercial Lunar Payloads Services). Mise, pojmenovaná Odysseus, podle slavného hrdiny z řecké mytologie.
Odysseus s nákladem 12 vědeckých aparatur NASA za nějakých 11 milionů dolarů (mise IM-1 celkem za 118 milionů USD) odstartoval měsíc po Peregrine, 15. února 2024 raketou Flacon 9.
Tentokráte se zdálo, že bude cíle dosaženo. Lander, přezdívaný zkráceně „Oddie“, skutečně dosedl 22. února 2024 v kráteru Malapert A asi 190 300 kilometrů od lunárního jižního pólu. V cílové rovince při přistání však začaly zlobit laserové dálkoměry Odyssea, které umožňují určit jeho výšku a horizontální rychlost. Řídící tým tedy nasadil experimentální přístroj NASA NDL, což umožnilo přistávací manévr dokončit.
Ale ouha! Modul Nova-C, který je velký přibližně jako britská telefonní budka (výška 3 metry, maximální šířka 2 metry) dopadá netradičně na 6 opěrných noh. Jedna z nich však zřejmě zavadila o kámen a zlomila se. Odysseus tak zůstal ležet na povrchu Měsíce pod úhlem 30 stupňů, což mu zabránilo provést všechny plánované experimenty. Lander totiž spočinul na nádrži s heliem anebo na počítačové přihrádce, připevněné vně hlavního trupu. Navíc jeho solární panely nebyly orientovány na slunce, takže brzy došla energie. Oddie se vypnul po šesti dnech, čímž mise skončila.
Intuitive Machines podruhé...
O to více nadějí vkládali konstruktéři Intuitive Machines do svého dalšího pokusu o přistání modulu IM-2, nazvaného Athena.
„Identifikovali jsme 85 konkrétních věcí, které na IM-1 nefungovaly tak, jak jsme chtěli,“ uvedl Trent Martin, senior viceprezident vesmírných systémů ve společnosti Intuitive Machines. A upřesnil, že „všechny byly řešeny pro IM-2. To zahrnovalo laserový výškoměr a také nepřesná navigační data, která vedla k tomu, že se přistávací modul dostal na mnohem nižší oběžnou dráhu kolem Měsíce, než bylo plánováno.“
A Justin Kugler, ředitel obchodního rozvoje společnosti Intuitive Machines dodal: „Na IM-1 jsme se naučili spoustu věcí, které jsme přenesli do Atheny, zkráceně jí říkáme „Addie“ a tým je připraven.“ A ještě zdůraznil (s ohledem na čínské kosmické aktivity)
že dosažení úspěšného přistání na tomto místě přistání není „kriticky důležité“ jen pro vědu, „ale také z národní a geopolitické perspektivy“. Všichni tentokráte doufali v úspěch.
Raketa Falcon 9 odstartovala večer 26. února krátce po západu slunce a vynesla Athenu a přidruženou sondu NASA Lunar Trailblazer proti tmavnoucí obloze z Kennedyho kosmodromu. Tato mise za 62,5 milionu dolarů se tak stala druhou misí společnosti Intuitive Machines pro NASA v rámci programu CLPS. Nesla 10 vědeckých přístrojů NASA, z nichž mnohé byly navrženy tak, aby hledaly známky vodního ledu. Orbiter Lunar Trailblazer, malý satelit, měl létat po nízkoenergetické trajektorii, než po na začátku července vstoupí na oběžnou dráhu Měsíce. Trailblazer vážící 200 kilogramů měl měřit rozložení vody na Měsíci pomocí zobrazovacího spektrometru a mapovače teplot na povrchu.
Lander Athena také nesl dva malé rovery, komunikační systém Nokia 4G se záměrem demonstrace mobilní konektivity 4G landeru Nova-C s roverem MAPP na Lunar Outpost a s Micro-Nova Hopperem společnosti IM - „skákajícího“ reaktivního robota nazvaného Grace.
Náklad zahrnoval i paraturu pro hledání ledu nazvané PRIME-1 vybavenou vrtákem navrženým tak, aby pronikl až metr do povrchu a spektrometrem pro měření jakýchkoli těkavých látek, jako je vodní led, kterým vrták projde pod povrchem.
Dalším komerčním nákladem na IM-2 bylo velmi malé vozítko nazvané Yaoki od japonské společnosti Dymon Co. Freedom.
Falcon 9 při startu Atheny vynesl jako přidružený náklad i komerční kosmickou sondu Odin společnosti AstroForge, určenou k průzkumu blízko zemního asteroidu 2022 OB5, ke kterému se měla dostat po průletu kolem Měsíce asi o 300 dní po startu. Odin vážící 120 kilogramů je navržen tak, aby získal snímky pro následnou misi s názvem Vestri, jejímž cílem bude přistání na asteroidu. AstroForge totiž plánuje těžbu na těchto tělesech.
Záhy začaly první problémy.
Jako první se dostal do potíží Odin, a to jen o několik hodin později po startu a 6. března se AstroForge v podstatě vzdal naděje na komunikaci se sodou. „Plně nerozumíme stavu sondy,“ konstatoval Matthew Gialich, spoluzakladatel a generální ředitel společnosti AstroForge.
Další ranou pro vědu jsou problémy se sodou Lunar Trailblazer, postavenou společností Lockheed Martin.Ta má problémy od svého startu 26. února. Věci vypadají hrozivě, protože kosmické sondě dochází energie, když neřízeně rotuje v prostoru. Operátoři z Jet Propulsion Laboratory (JPL) a California Institute of Technology (Caltech) ztratili spojení se sondou ve čtvrtek ráno 27. února kolem 4:30 pacifického standardního času. O několik hodin později sice sonda zapnula svůj vysílač, ale záhy kontakt přerušila.
Do třetice havárie...
Druhý lunární přistávací modul společnosti od Intuitive Machines se sídlem v Houstonu, pojmenovaný Athena, „přistál“ v oblasti Mons Mouton na jižním pólu Měsíce podle plánu 6. března ve 12:31 EST (1731 GMT). Nebylo to však dokonalé přistání.
Modul to vyfotil. Ovšem je to strašidelná fotografie, ale alespoň dává odpovědi: Podruhé během dvou let se lunární modul Intuitive Machines na Měsíci převrátil.
Po dni nejistoty, který následoval po trýznivém pokusu o přistání na Měsíci, společnost zpečetila osud své nejnovější lunární sondy Athena. Při pokusu o historické přistání v členitém terénu poblíž jižního pólu Měsíce, se převrátila na bok uvnitř mrazivého kráteru.
Fotografie pořízená přistávacím modulem Athena na Měsíci to ukázala.
Mířil směrem k Zemi, modře zářil a napůl osvětlený nad měsíčním obzorem, který byl nakloněn doprava, když dvě nohy přistávacího modulu Athena vyčnívaly k obloze po jeho přistání v oblasti Mons Mouton na jižním pólu Měsíce. A jen tak mimochodem člověka napadne – landery Nova-C tři metry vysoké se zúženou základnou cca 2 metry vč. rozpětí šesti opěrných nohou jsou přeci jen poněkud vratkými tělesy. No, posaďte je v neznámém terénu jak „telefonní budku“ tak, aby se nepřevrhla...
Nicméně havárie Atheny znamenala potupný konec mise IM-2 ambiciózní společnosti Intuitive Machines. Když přistávací modul nebyl schopen generovat energii, společnost prohlásila misi za ukončenou.
Američanům se prostě moc nedaří. A tak jedinou úspěšnou sondou na jižním pólu Měsíce zůstává Indická mise Chandrayaan-3 z 23. srpna 2023.
zdroje článku: Space News, Space
