Jak to bylo se zajištěním zázemí a jaké to být mohlo, co jsme mohli jako LAA a Svaz ULL mít lépe připravené, zajištěné, jaké cíle si organizátoři vlastně kladli, a jaké si klást mohli či měli. Bohužel málokdo z členů LAA mimo vedení LAA a Svazu UL ale ví, že tato diskuse začala už skoro před pěti lety a vrcholila před rokem a půl.
Uspořádat mistrovství světa nebo Evropy ULL v Česku bylo navrženo na valné hromadě svazu UL na podzim roku 2003. Přes odpor mj. několika reprezentantů toto bylo odhlasováno jako úkol předsednictva svazu UL do usnesení VH.
Protože se pak nedělo nic, do počátku ledna 2004 jsem si zpracoval bodový přehled s nástinem harmonogramu, co a jak učinit, aby šlo požádat o přidělení ME UL v r.2006 a pak je zorganizovat. Jako iniciativní blbec jsem jej rozeslal řadě členů svazu UL i LAA. Výsledkem debaty po internetu byla schůzka 11.2.2004 „za účelem projednání možného zajištění Mistrovství Evropy ULL v ČR“ (nadpis na prezenci). Na jednání se probralo navrhované schéma přípravy, pravomoce a rozsah činností a vytipovávala se možná místa konání, např. Mladá Boleslav, České Budějovice, atd.. Závěry potvrdilo zasedání předsednictva svazu UL i sportovní komise. Na počátku roku 2004 se tak vytvořila přípravná skupina a byl přijat jako plán pro další činnost materiál (viz příloha). Základ přípravné skupiny tvořil Patrik Sainer (sportovní), Ivo Pujman (organizační), Josef Mladý (média) a J. Rybář (ekonomika). Za MPG byl přizván do této pracovní skupiny ing.Miroslav Huml.
Pracovní skupina „vyprodukovala“ kromě zásad věcného a sportovního řešení realizace mistrovství ideu zajištění mistrovství na klíč. Navrhovala buď způsob zadání mistrovství smluvně nějakému „spřátelenému“ právnímu subjektu, nebo vytvořením samostatného právního subjektu vlastněného LAA. Ty by toto mistrovství sportovně, technicky a organizačně zajistily s odděleným a průhledným samostatným účetnictvím. Mistrovství mělo proběhnout s doprovodnými akcemi, které by přitáhly pozornost médií a tím sponzorů. Na vedení LAA a UL svazu by „zbylo“ zajišťovat společenskou a úřední stránku věci a napomáhat se zajišťováním sponzorů. Tento projekt byl vedením LAA bryskně zamítnut a po straně jsme se dozvěděli, že nám jde jen o peníze. Následně se skupina samospádem rozpadla.
Vedení LAA v té době ale zároveń nenabídlo nic, co by se dalo považovat za rozumnou alternativu. Bylo pak často slyšet názor, že když odmítl Patrik Sainer, tak pak už nemáme v LAA další tak jazykově a odborně zdatné stavitele tratí pro funkci ředitele mistrovství či hlavního rozhodčího, aby zaručili neopakování se chyb z Hodkovic (a tudíž by se mělo mistrovství odpískat). Můj názor byl, že Hodkovice byly skutečně problém, ale o jedno desetiletí zpátky a nemělo cenu se jím neustále navzájem strašit. Zdůrazňoval se i problém místa konání, protože několik oslovených aeroklubů reagovalo negativně. Nikdo se ale ve světle oficiálního usnesení valné hromady Svazu UL z r.2003 neodvážil říci, že mistrovství nebude.
K vytipovaným solidním letištním subjektům patřil i AK Mladá Boleslav. Vedení Aeroklubu po kontaktování projevilo zájem a tak M.Boleslav byla brána jako kandidát č.1. Letiště mělo podle mne pro konání takovéto sportovní a společenské události skvělou polohu i zázemí. Kontaktní jednání, která proběhla na úrovni prezident LAA Jan Brskovský, tehdejší předseda Svazu UL Vláďa Šilhan, Ivo Pujman, Vláďa Handlík jako prezident nadačního fondu letadla Metoděje Vlacha a předseda Aeroklubu p. Ježek, byla optimistická a bylo dohodnuto, že mezi LAA a Aeroklubem bude sepsána příslušná smlouva. Vláďa Handlík měl navíc již praktické zkušenosti se soutěží FAI 1.kategorie, byl v nedávné minulosti ředitelem MS FAI leteckých modelářů právě v Mladé Boleslavi. Jinými slovy, odborníci byli k dispozici.
Místo bylo, ale stále chyběl garant za sportovní stránku. Navrhl jsem proto toto řešit s Aeroklubem ČR, s reprezentací „velkého“ navigačního létání. V roce 1994 stejným způsobem zorganizovali MS ULL Poláci, a to pak patřilo k nejzdařilejším. Navíc rozhodčí AeČR mají velkou autoritu v celém sportovním leteckém světě a jsou zváni na všechna navigační MS a ME jako oficiální vyhodnocovači a výpočtáři, členové jury, atd.. Tento návrh však byl ihned po prvém přednesení smeten v LAA ze stolu. Zároveň jsem se dozvěděl, že je navrhován jako ředitel případného mistrovství ULL Jan Hynčica a jeho zástupce pan Martin Mareček, a že si LAA zorganizuje všechno sama. Názor na spolupráci s Aeroklubem také byl prvním, kdy jsme se viditelně s Vláďou Šilhanem neshodli v přípravě mistrovství ULL.
Názory na mediální zajištění a využití mistrovství a na sponzoring byly stále velmi rozdílné. Právě proto, že UL není hokej či fotbal, kladl jsem na dlouhodobou přípravu v této oblasti značný důraz. Odpor vůči návrhům v této oblasti ve vedení LAA a mezi některými reprezentanty UL byl veliký. Proto jsem navrhl, ať se idea využití doprovodných programů vyzkouší při MČR 2005. V Boleslavi se přímo nabízelo do programu slavnostního ukončení MČR zakomponovat jejich letecký historický den. Po určitém zdráhání byl proto ve sportovní komisi podle termínu tohoto leteckého dne předběžně určen termín konání MČR.
Jenže v té době jsem již byl jak se říká „odsunut na vedlejší kolej“. I když mi to nikdo z vedení LAA neřekl, nebyl jsem najednou spoluorganizátorem MS UL. Nepíši to z ukřivděnosti, prostě konstatuji fakt. Na má naléhání, aby oficiální zástupci LAA začali jednat s vedením města a Škodovky, jsem dostával jen vyhýbavé odpovědi, že je ještě moc brzy, a není nutné jednat, atd. Skoro to vypadalo jakoby měl projekt konání MS UL v Mladé Boleslavi padnout, aby se ukázalo jak byl špatný. Fungovalo to stejně, jako když chci se sousedem vést spor, komu líp roste zahrádka, a pak mu zavřu vodu, abych dokázal svoji pravdu.
Přitom jsme díky p.Handlíkovi a místním získali neoficiální příslib podpory na vysoké úrovni. Mladá Boleslav projevovala o ME či MS velký zájem a Škoda Auto byla připravena ke spolupráci jako sponzor. V těchto institucích skutečně byli připraveni v podstatě za trochu popularity svého města nebo své společnosti vzít na sebe i rizika a pro pomyslnou parádu domácího sportu byli schopni leccos obětovat. Na tyto partnery jsme se systémově vykašlali. Přes moje urgence byl z vedení LAA každý návrh na schůzku s vedením města i Škodovky odmítnut. Velmi se omlouvám, ale takováhle funkcionářská nesolidnost v našich řadách škodí celému našemu sportu. A já sám jsem se necítil mít mandát na to, abych za LAA jednal s předsedou představenstva Škody Auto p.Kulhánkem nebo starostou p.Kvajzarem, kteří jednání nejpozději na počátku léta 2005 od LAA očekávali. Později jsem byl dokonce za toto období Vláďou Šilhanem nařčen, že jsem naopak „jen otravoval, a nic nedělal“!
Pokud někdo zaregistroval, že přípravy byly zahájeny v r.2004, a nyní píši o r.2005, je to správný postřeh. Rok trvalo, než se přípravy znovu po „rozplynutí se“ první skupiny aktivněji rozeběhly. Proto nebylo možné požádat o přidělení mistrovství Evropy ULL na rok 2006 (dostali je Němci), ale až o MS UL na rok 2007.
Korunu všemu dodalo „zkušební“ MČR UL v r.2005. Dodnes nevím, proč byl na poslední chvíli posunut termín konání o týden později. Nemám jiné vysvětlení než to, aby nic neklaplo. Mé podezření, že místní v Mladé Boleslavi se od LAA o novém termínu předem vůbec nedozvěděli, mi nikdo dodnes nevyvrátil. Smlouvu s nimi měl sepsat a projednat včetně termínu Vláďa Šilhan, a ten byl v Aeroklubu MB údajně jednat o MČR UL až ve středu po leteckém dni, pár dní před zahájením MČR. Sám jsem se jako rozhodčí o změně termínu dozvěděl téměř náhodou v týdnu před původním termínem konání. Výsledkem byl pochopitelný zmatek v zázemí, neboť týden po nejnáročnější akci místního Aeroklubu v roce - po leteckém dni nebyl z domácích organizátorů na letišti prakticky nikdo. Pak samozřejmě „nikoho nenadchl přístup místních aeroklubáků“, protože prostě na letišti nebyli. Můžeme to brát jako náhodu, anebo jako něčí kalkul....
Nemaje informace, které mám dnes, na MČR v Mladé Boleslavi jsem ve sportovní komisi také hlasoval o změně místa konání budoucího MS UL. Dodnes mně to mrzí a chtěl bych se tímto všem Mladoboleslavákům za sebe omluvit. Sportovní komise také rozhodla, ža nadále se bude o přípravu MS UL starat Vláďa Šilhan. Tehdy totiž prohlásil, že když to nevyšlo v Mladé Boleslavi, zkusí to on zajistit v Mostě, kde má známé v představenstvu Mostecké uhelné, a že pro konání MS v Mostě určitě sežene hlavního sponzora. Můj dnešní názor je, že to byla chyba a že nejpozději tehdy, v popsané situaci, mělo MS začít organizovat samo předsednictvo svazu UL spolu se sportovní komisí.
I když už jsem nadále s přípravou mistrovství neměl oficiálně nic společného, také jsem se rozjel za své v r. 2005 do Levroux. Viděl jsem totéž, co Vláďa Šilhan. Při diskusích jsme se tam v mnoha názorech na základní podobu zajištění MS UL shodovali. V otázce medializace a doprovodných programů jsme ale zastávali diametrálně odlišné názory. Vláďa stál na tom, že MS UL je třeba zorganizovat a zajistit jeho bezproblémový chod pouze stejně jako na všech mistrovstvích dosud. Já jsem říkal ano, ale bral bych to jako základ, a na to bych nabaloval věci navíc. A aby bylo možno ty věci „navíc“ nabalovat, je třeba s tím od počátku počítat.
Letiště Most jako místo konání MS UL, se kterým šlo Česko do FAI CIMA na konci léta roku 2005, mne moc nenadchlo, a to i přesto, že Česká republika MS dostala. Most je totiž známý tím, že vzhledem ke specifice místního obyvatelstva dochází při větších a mezinárodních akcích na letišti k velkému okrádání účastníků, čemu při nejlepší vůli organizátoři nedokáží zabránit. Naši kolegové v Mostě jsou mezi mnohými z nás považováni za hrdiny, jak brání zázemí svého leteckého sportu v tak krušných krajích a snad je neurazí, když otevřeně píši, co jiní jen šeptají, když sami vědí, jak pracné je pro ně, zajistit i plynulý chod jen běžného provozu. I proto jsem měl velmi smíšené pocity, když jsem se v lednu 2006 od Martina Marečka v Letňanech dozvěděl, že jednání v Mostě zkrachovala a že není vůbec jasné, kde vlastně mistrovství světa v r. 2007 v Česku vůbec bude!
A tehdy jsem si zadělal na další problémy. Jako dobrý vůl jsem si řekl, že to takhle přece nenechám, a zkusil jsem oslovit své známé s dobrými vztahy k zastupitelstvu v Hradci Králové. Upozornil jsem poctivě na všechny podmínky, které je nutno pro pořádání takovéto akce splnit, včetně nutnosti uzavření letiště po dobu vlastního soutěžení a taky na to, že do podniku samého nám nikdo nemůže mluvit. Věc předběžně projednala sportovní komise HK. V Hradci to není jen jakási formální instituce, ale poměrně výkonný a dost silný administrativní orgán. Vedení tohoto města projevilo po tomto projednání vážný zájem o pořádání MS. Je dobře si uvědomit, že Hradec Králové není jen univerzitním městem, je i servisní základnou sdružení Helimed, DSA, Létajícího cirkusu a spousty dalších leteckých subjektů, ale také městem, jež hospodaří s dostatkem zdrojů na to, aby mohlo uspořádat i rozpočtově mnohem náročnější sportovní svátky, než je MS UL. Taky má letiště, o němž se nám pro takovéhle podniky může jen zdát.
Magistrát se myšlenky o možnosti pořádat mistrovství světa chytil, vtáhl do jednání i vedení Hradeckého kraje. Výsledkem byla společná nabídka, kterou jsem v lednu 2006 před odjezdem na dovolenou předal Vláďovi Šilhanovi. Tehdy jsem nevěděl, že to má vymyšlené už asi i dávno .....jinak. Když jsem se vrátil, chtěl jsem vědět, co se s nabídkou Hradce dělo dál. Zjistil jsem že o ní nikdo kromě Šilhana neví!
Dnes bych se tedy měl ptát, proč jste to neměli vědět. Jsem od přírody paličák, takže jsem nedal pokoj a trval na projednání nabídky Hradce alespoň ve sportovní komisi, jejíž jsem byl členem. Co se potom dělo, je na román, který by nejspíše nejlépe napsal Jaroslav Hašek. Pro mne to bylo největší zklamání, které jsem kdy v LAA zažil.
Upřímně řečeno, nechtěl jsem se bez jasné protiargumentace vzdávat nabídky, která obsahovala záruku bezplatného nadstandartního bydlení v Hradeckém komplexu GARNI, hangárování všech soutěžních letadel, dopravy zdarma pro všechny účastníky po městě, tedy pro všech cca 400 lidí , přímé úhrady všech provozních nákladů mistrovství magistrátem, bezplatné zajištění technického zázemí, výpočetní techniky, stravování a paliva, zajištění cizojazyčných asistentů pro každé zahraniční družstvo, záruku uzavření letiště pouze pro potřeby mistrovství po celou dobu soutěžení, atd.
V možnostech Hradce o nichž se ani moc nesmlouvalo bylo, že rok před mistrovstvím město zaměstná na plný úvazek na magistrátu několik lidí, které LAA vybere jako jakési vůdčí organizátory mistrovství, dá jim k dispozici služební vůz, kancelář a veškeré zázemí. Hradec mohl nabízet záruky, že případné doprovodné programy mistrovství budou realizovány pouze po předchozím souhlasu ředitele mistrovství a LAA samotné a že sportovní stránka mistrovství bude výhradně v pravomoci LAA. Z LAA nenabízel nikdo nic. A nikdo neměl zájem komunikovat.
Hradec měl pouze zájem na posunutí termínu konání mistrovství na přelom srpna a září tak, aby závěrečný den mistrovství byla první sobota v září kvůli potřebné publicitě a návštěvnosti plánovaného leteckého dne na závěr mistrovství. Hradec zároveň začal zvažovat co nejlepší doprovodný koncept pro uspořádání veletrhu všech výrobců UL techniky v ČR v sousedícím volném prostoru na letišti, samozřejmě tak, aby nemohlo dojít k narušení sportovní části mistrovství. K tomu předpokládal „vybudování“ odděleného prostoru se zázemím pro příchozí diváky pouťového typu se stejnou podmínkou, které by fungovalo též po celou dobu mistrovství, tj. že se zajistí aby nám nikdo nelezl do našeho prostoru letiště. Město s krajem by zajistily průběžnou medializaci mistrovství ve všech hlavních médiích včetně televizí na svoje náklady.
Že to zní jako z pohádky? Ano, ale byla to dosažitelná realita. Pokud máte dobré a schopné partnery, ono to totiž jde. Jestli kdokoli z těch, kterých se to týká, dneska řekne, že tuto nabídku nedostal ucelenou „na papíře“, tak to bude tvrdit jen proto, že o to ani trochu nestál, případně tu nabídku sám znemožňoval a rozsáhle zpracované dílčí podklady hodil do koše. A přitom to zbývalo „jen“ projednat s vedením Hradce Králové.
Kontaktní osobou pro jednání na LAA za Hadec Králové byl pan Jan Zíma, onen neznámý XY, abych citoval vyjádření předsedy sportovní komise Lukáše Hynka. K němu si dovolím širší vyjádření. Pan XY, tedy Jan Zíma, je aktivní pilot a létá UL i sportovní letadla. O mistrovství se dozvěděl ode mne ještě v dobách, kdy místo konání MS nebylo vůbec jasné. Nezastával jsem tehdy teorii spolupráce s kdekým a s Honzou Zímou jsem měli za sebou už několik společných akcí, především při pořádání leteckých soutěží a později sletů Memoriálu Dr.Rückla v Bubovicích, a při realizaci několika pokusů UL letadel o překonání světových a národních rekordů.
Možná si na to někteří přímí účastníci jednáních vzpomenou. Honza Zíma tehdy chodil o berlích, později s bandáží, protože několik měsíců marodil s kolenem. Bylo to legrační, smál jsem se mu, ale neuvědomil jsem si, že tehdy kvůli tomu nemohl jezdit autem a jezdil za námi z východních Čech vlakem. Pokaždé to, co se na LAA projednalo si zapsal, odjel zpátky a v Hradci dohadoval zapracování do velice bytelného a hlavně už tehdy dosti detailně propracovaného konceptu. Potom za několik dní dopajdal zpátky a pokračovali jsme. Obzvlášť nevhodně začalo na těch jednáních působit to, že při nich Vláďa Šilhan začínal stupňovat požadavky a to naponěkolikáté až do absurdna.
Pokud se pamatuju, tak za situace, kdy jsme byli se sladěním technicko organizačních požadavků LAA s nabídkou Hradce cca v březnu 2006 skoro hotovi, pronesl k Honzovi Zímovi, že ta spolupráce bude možná pouze tehdy, pokud peníze ze strany města budou k dispozici pro LAA za 14 dní. Jednalo se tehdy zhruba o první 2 miliony, a tehdy poprvé Honza Zíma řekl že to tak rychle nejde. V podstatě zopakoval, to, co Vláďa bezpochyby věděl, a to, že ten návrh musí do rady města a potom do zastupitelstva a pak to může Hradecný primátor posvětit spolu s presidentem LAA Janem Brskovským a předesedou Svazu UL Vláďou Šilhanem svým podpisem. Dalo se to vzhledem k tehdy daným termínům jednání těch citovaných orgánů města zvládnout za pět neděl. Přitom se Honza Zíma zeptal /a ten dotaz byl logický/ proč je zapotřebí mít všechny peníze naráz už 1 rok a tři měsíce před pořádáním. Na to ale najednou Vláďa Šilhan žádnou odpověď neměl. Neopoměl ale zdůraznit, že jinak o mistrovství v Hradci nemá smysl vůbec jednat. Honza Zíma se tehdy zeptal jestli je něco zajištěného jinde, což byl logický dotaz, aby nedělal tu práci nadále zbytečně, ale ono jinde nikde nic nebylo.
Přesto se p.Zímovi povedlo domluvit, že pokud vedení LAA a Hradce Králové podepíše smlouvu o spolupráci na přípravě a konání MS v Hradci Králové, bude v ní garantováno, že LAA dostane finanční zdroje ve výši 50% dvanáct měsíců před konáním MS k dispozici na přípravy a dalších 50% jen o tři měsíce později. Navíc už v Hradci v tichosti běžela diskuse o dvou větších sponzorech, co nebyli z letectví, ale u města chtěli mít dobré jméno a byli by schopni v přibližně stejných termínechposkytnout sponzorsky to samé, co město. Předpokládejme, že poté, co by se přidali další sponzoři, by to u těch asi tak čtyř milionů asi nezůstalo.
Vláďovi to za situace, kdy nic jiného v ruce neměl bylo ale pořád málo.
Korunou tomu bylo, když to narychlo chtěl projednat v Hradci. Na projednávání příprav měl patronát jeden z primátorových náměstků, s nímž se tudíž dohodlo, že se toho zhostí. Vládi Šilhana se tehdy Honza Zíma zeptal, jestli to, co má nyní na stole, už se taky v Praze na LAA nějakým oficiálním způsobem odsouhlasilo, tj. jestli i LAA dává záruky, že když budou splněny její požadavky, MS v Hradci bude. Otázka pana Zímy byla logická, aby bylo o čem v Hradci jednat. Byla by to vzhledem k situaci na tomto projednávání první otázka ze strany Hradce.
Dostalo se mu, jak mi později řekl, při tom Vláďově telefonátu tak trochu nepřipravené odpovědi v tom duchu, že je otázka, o čem jednat. To byla odpověď předsedy Svazu ULL po měsíci jednání, běhání a příprav, kdy byl na stole prakticky hotový detailní plán. Od ostudy nás tehdy zachránilo jen to, že ten náměstek byl tehdy na dovolené v zahraničí. Než se stačil vrátit, události na LAA dostaly spád a bylo jasné, že je zde jasný zájem udělat mistrovství v Ústí, ačkoli jsme měli v té době prázdné ruce a Ústí (nic ve zlém, Ústečáci), vzhledem k počtu obyvatel, vnitřnímu rozpočtu města a skromnějšímu zázemí místního letiště nemělo nikdy šanci udělat nám srovnatelnou nabídku.
Nebudu popisovat osobní invektivy, jejichž jsem byl následně terčem, ani „argumentaci“, kterou byla nabídka magistrátu Hradce Králové zpochybňována ve prospěch tehdy pouze ústní nabídky z Ústí nad Orlicí. V březnu 2006 jsem například zjistil, že bez souhlasu sportovní komise a bez uzavření jakýchkoli smluv s Ústím n.O. již Martin Mareček sám zaslal na CIMu dopis, jímž za LAA oficiálně potvrzoval změnu místa konání MS UL v ČR na Ústí nad Orlicí. Dočkal jsem se osobních útoků, dle mého názoru zmanipulovaného hlasování ve sportovní komisi, intrik a „vyobcovávání“ pro jiný názor. Smutné bylo, že na pozdější nabídky, a poté i žádosti o jednání směřované od primátora Hradce Králové a hejtmana Královéhradeckého kraje nikdo z vedení LAA nejenže nekývl, ale ani na ně neodpověděl. Raději se neptejte, co mi řekli v Hradci, když se dozvěděli, jak byla jejich nabídka v LAA projednána. Řekl bych, že ultralehké létání v Hradeckém kraji má u samosprávných orgánů co do finanční podpory zdvořilé utrum, a to na dost dlouho. A stačilo nakonec tak málo, jen přijít a slušně říci : „Děkujeme, ale nevyužijeme Vaši nabídku, protože …, ale rádi se dohodneme na něčem jiném, na jiné spolupráci, atd.“.
Už jen z furiantství jsem napsal naprosto neškodný článek (viz diskuse k článku Vesnické mistrovství ULL), úvahu na téma, jak a proč lze mistrovství světa UL v ČR mediálně využít a co se pro to může udělat. A požádal jsem, aby mi jako členu sportovní komise a členu LAA od založení, byl tento článek otištěn v oficiálním orgánu LAA, v časopise PILOT. Byl jsem v dubnu či květnu 2006, tj. skoro rok a půl před plánovaným konáním mistrovství, nadvakrát odmítnut a tím mi bylo jasně dáno najevo, že cenzura v LAA existuje a svoboda projevu je jen pro někoho.
Mistrovství světa ULL nakonec proběhlo jako všechna ostatní, bez chyb a omylů Hodkovického typu, ale také bez jakékoli pozornosti běžné veřejnosti a se zázemím pouze v nezbytném rozsahu. Nevidím ale jediný důvod, proč bychom se co do ubytování, stravování a veškerého servisu nemohli o stovky hostů ze zahraničí postarat mnohem lépe. Za tento stav nemohou Ústečáci, ale jde o to, že byla na stole mnohem lepší varianta a my jsme ji plánovitě nevyužili. A to jenom proto, že se "někomu" nechtělo. A to v Ústí bylo zázemí dost na hraně, držel jsem místním palce, aby se o pořádání MS nedozvěděl konkurzní správce majetku AIR SPECIALu, (kterého shodou okolností osobně znám) neboť hangáry a zázemí této společnosti byly rozhodující pro normální chod mistrovství a místní aeroklub jejich využití sjednal s původní majitelkou.
Ať už bylo mistrovství, kde chtělo, znovu zdůrazňuji jako jeho největší prohru, a zároveň největší chybu vedení LAA, naprostou rezignaci na využití mediálního potenciálu takovéto vrcholné sportovní události v Česku. Vymlouvání se na chybějící zdroje a možnosti je ve světle výše uvedeného hodně laciné.
To, že jsme velmocí na poli produkce ULL techniky, na MS ULL nijak vidět nebylo. Prezentace leteckých výrobků České republiky na MS UL tak, jak proběhla, pak spíše nahrává různým fámám a dohadům, jako například proč na mistrovství světa ULL měl oficiální prezentaci jen jeden jediný finální výrobce UL techniky v České republice (UrbanAir) a jeden další výrobce letecké techniky (Choceň). Z výrobců a dovozců příslušenství, motorů a vrtulí se mohl prezentovat pouze dovozce Rotaxu.
Mistrovství světa ULL v Ústí nad Orlicí se stalo jen minulostí. Škoda, že na něj bude moci vzpomínat jen pár přímých účastníků. Jako na mistrovství, které proběhlo bez problémů. Na obyčejné „vesnické“ mistrovství světa. A jen opravdu velmi málo lidí na ně bude pasívně vzpomínat i jako na nevyužitou příležitost, zbytečně a trestuhodně nevyužitou příležitost. Nebo že by…?
Ing.Ivo Pujman, rozhodčí ULL č. R- 105, účastník MS UL Ústí n.Orlicí
