PŮVODNĚ VOJENSKÉ LETIŠTĚ
Letiště Dunsfold (ICAO: EGTD) se nachází nedaleko vesnice Cranleigh, zhruba 65 kilometrů jihozápadně od centra britské metropole Londýna. Dnes funguje jako soukromé letiště bez licence
a jeho využití je možné po předchozí domluvě. Přistát zde mohou menší letadla či helikoptéry na jediné funkční dráze 07/25.
Podobně, jako v mnoha jiných případech, se jeho historie začala psát během druhé světové války. Aerodrom byl vybudován kanadskými inženýry jako nouzové letiště, a to během neuvěřitelně krátké doby dvaceti týdnů. Od prosince 1942 jej začala využívat 400. letka Kanadského královského letectva (RCAF), ke které se později přidaly i další, z nichž některé pocházely z řad Královského vojenského letectva (RAF). Vybaveny byly různými typy letadel – od stíhacích stroje Curtiss P-40 Tomahawk, přes legendární Mustangy až po, neméně slavné, bombardovací letouny B-25 Mitchell. V závěrečné části války je pak doplnily i stroje typu Spitfire, Typhoon a Tempest, tedy prakticky ta nejmodernější stíhací technika, kterou v té době disponovalo spojenecké letectvo RAF.
Bezprostředně po skončení konfliktu fungoval aerodrom jako repatriační centrum zajatců. Ti byli právě odsud vypravováni zpět na svou cestu domů. Avšak již v srpnu 1946 armáda letiště jako vojenskou základno deaktivovalo. I přesto však bylo stále využíváno převážně nákladními letouny nově vzniknuvší letecké společnosti Skyways Limited. Ta se zaměřovala na nepravidelnou přepravu osob a nákladu a ve své době patřila k největším leteckým dopravcům. Na letišti Dunsfold operovala například s letouny Avro York, Avro Lancastrian či Douglas C-54 Skymaster. Její letouny se účastnili mimo jiné také kampaně na podporu Berlínského leteckého mostu. Společnost Skyways Limited na své základně v Dunsfoldu rovněž prováděla renovace a testovací lety dříve využívaných stíhacích strojů Spitifire
a Hurricane, které byly následně dodávány portugalským vzdušným silám.
POVÁLEČNÝ VÝVOJ
Samo letiště nebylo po válce již využíváno Královským vojenským letectvem. Nicméně armádní stroje z něj nezmizely úplně. Své stíhací letouny Hunter zde vyvíjela firma Hawker Aircraft. Jiná společnost, Airwork Ltd., si na letišti pronajala dva hangáry, které v padesátých letech minulého století využívala k modernizaci vojenských letounů.
Z hlediska letecké historie došlo k významné události na počátku 60. let. Tehdy zde výrobce vojenských letadel Hawker Siddeley (nástupce Hawker Aircraft) testoval prototyp, jehož další vývoj vedl až k legendárnímu letounu Hawker Siddeley Harrier, tedy prvnímu stíhacímu bombardéru, který byl schopen svislého startu a přistání. V následujících letech však význam letiště upadal. Do historie se zapsal negativně, a to, když na něm v roce 1986 havaroval právě vyvíjený letoun Hawk 200. V polovině roku 1999 pak společnost British Aerospace rozhodla o opuštění letiště. Výroba doposud produkovaných letounů byla přesunuta na další místa v rámci Velké Británie.
RYCHLOSTNÍ REKORD NA DUNSFOLDU
V květnu 1953 se letiště Dunsfold stalo svědkem vytvoření světového rychlostního rekordu. Testovací pilot Neville Duke překonal hranici zvuku v rychlosti přes 1,150 kilometrů v hodině, a to v prototypu letounu Hunter Mk.3.
TOP GEAR NA SCÉNĚ
Část své slávy začalo letiště Dunsfold získávat zpět po přelomu století. Dosavadní vlastník, BAE Systems (následník British Aerospace), jej prodal společnosti The Rutland Group. Ta následně vytvořila společnost The Dunsfold Park Ltd., která aerodrom v letech 2002 až 2020 využívala jako základnu světoznámé motoristické show z dílny BBC „Top Gear“. Vzletová a přistávací dráha a „pojížděčky“ fungovaly jako závodní okruh, jeden z hangárů pak jako studio samotného pořadu. Pokud se podíváte na Googlemaps, uvidíte dnes již proslulá místa jako jsou „Follow-through“, „Chicago corner“, „Hammerhead“ či „Gambon“. Vedle toho fungovalo či stále funguje také jako místo konání motoristické a letecké akce „Wings and Wheels“, závodů Formula Woman, koncertů vážné hudby, promítání filmů, cyklistických závodů a podobných sportovních či kulturních událostí.
IKONICKÉ JUMBO VE SLAVNÉ BONDOVCE
Pokud si vzpomínáte, tak při natáčení oblíbeného pořadu Top Gear čas od času sedla do vozu za rozumnou cenu známá celebrita. Ta měla za úkol v co nejlepším čase projet závodní dráhu, která vedla pro vzletové a přistávací dráze a pojížděcích drahách. V mnoha záběrech jezdci míjeli ikonický Jumbo Jet, který je na letišti zaparkován.
Prvním Jumbo Jet, který našel svůj domov na letišti Dunsfold je typ Boeing 747-200 registrace G-BDXJ (City of Birmingham). Tento letoun vykonal svůj první let v břenu 1980 a od května téhož roku až do března 2002 létal ve službách Biritsh Airways. Než byl nadobro uzemněn, sloužil ještě společnostem European Aircharter, Air Asia, Malaysia Airlines či Air Atlanta Europe. Posléze jeho „kariéra“ nabrala zcela jiný směr. Z letounu se stala filmová hvězda. Získal totiž roli ve slavné Bondovce „Casino Royal“, kde představoval fiktivní letoun Skyfleet S570, který měl podobně jako legendární Jumbo čtyři motory. Ty se však nacházely pouze ve dvou motorových gondolách, podobně, jako to je u legendárního bombardéru B-52. Zajímavostí této události je fakt, že filmaři původně chtěli využití Airbus A380, nicméně z důvodu zdržení se museli poohlédnout jinde a nakonec využili „volný“ Boeing 747, který dodnes parkuje na letišti Dunsfold. Vedle slavného filmu se stejný letoun objevil také v dalších filmech (např. Golda) či seriálech, většinou s motoristickou tématikou.
Letoun registrace G-BDXJ není jediným „Jumbem“ na letišti. Později jej doplnily ještě stroje Boeing 747-400 registrací G-CIVW a G-BNLY. Prvně jmenované letadlo je relativně nové, svůj první let totiž vykonalo „teprve“ v roce 1998, a od té doby sloužilo pouze a jen v barvách British Airways. Dnes, podobně, jako ostatní Jumba v Dunsfoldu, jej využívají filmaři.
Poslední Boeing 747-400 (reg. G-BNLY, City of Swansea) pochází z počátků devadesátých a také svou kariéru strávil službou u britských národních aerolinek. V závěru „leteckého života“ se mu dostalo zajímavé pocty, když jako jeden z trojice vybraných strojů stejného typu získal u příležitosti 100. výročí společnosti historické livery v podobě „kabátu Landor“, který upomínal na jednu z historických epoch dopravce.
DALŠÍ ZAJÍMAVOSTI
Vedle tří „Jumb“ a dalších strojů se na letišti v Dunsfoldu nachází také neméně legendární stroj Vickers VC-10 (reg. ZA150). Tento britský civilní i vojenský dopravní letoun pochází ze 60. let minulého století a jeho „doménou“ byly lety na dlouhé vzdálenosti. Vedle toho vynikal i svou rychlostí, když dlouhá léta držel rychlostní rekord v přeletu Atlantiku. Ve své době byl protipólem sovětského Iljušinu Il-62. Zdejší letoun je vůbec posledním vyrobeným strojem Vickers VC-10.
Dunsfold je také domovem muzea Reg Day, které se věnuje druhé světové válce.
NEJISTÁ BUDOUCNOST
Co se bude s letištěm Dunsfold dít dále, je „ve hvězdách“. Už několik let se ohledně jeho využití jako letiště vedou četné spory. V příštích letech pravděpodobně zanikne a na jeho místě budou vystavěny obytné domy v rámci „zelené vesničky“. Nicméně tento projekt trvá mnoho let, stejně jako spory o budoucí využití této lokality. Faktem je, že stavba již začala.
Zdroje článku: Dunsfold Airfield, Dunsfold Park, Wikimedia, Wikipedia, Key
