Následující článek představuje připomenutí pěti událostí, kdy se letadlo na běžné lince dostalo do obrovských, více či méně uvěřitelných problémů, které se ale naštěstí a zejména za heroického úsilí posádky podařilo překonat a bezpečně přistát. Nicméně i tak řada těchto incidentů měla na svědomí lidské životy či „přinejmenším“ vážná zranění.
NEVHODNÉ ŠROUBKY: BEZ KAPITÁNA
Jedním z nejneuvěřitelnějších příběhů se šťastným koncem je ten, který se udál 10. června 1990 během letu British Airways číslo BA5390. Stroj typu BAC 1-11 528 FL (registrace G-BJTR) obsluhující linku z anglického Birminghamu do španělské Malagy totiž po několika minutách letu během stoupání přišel o jedno z oken pilotní kabiny, a to přímo před sedačkou kapitána Timothy Lancastera. Ten byl tou dobou již prakticky odpoután a okamžitá dekomprese jeho tělo jednoduše vysála ven. Shodou okolností však naštěstí zůstal spodní polovinou trupu (koleny) zaklíněn v letadle. Větší část těla byla vlivem fyzikálních sil „přilepena“ na horní části pilotní kabiny, kde čelilo obrovské rychlosti, tlaku a nízké teplotě. Kapitán Lancaster prakticky okamžitě přišel o vědomí, avšak naštěstí nikoliv o život. Okamžitou reakcí a následným chováním mu jej zachránil první důstojník Alastair Atchison a ostatní členové posádky. Všichni okamžitě zahájili úkony vedoucí k nouzovému přistání na nejbližším letišti.
Druhý pilot se musel vypořádat se skutečně neobvyklou situací a těžkými podmínkami. Zbytek posádky pak s bezvládným tělem kapitána, které stále viselo z letadla a také s vyděšenými cestujícími. I když si všichni mysleli, že kapitán nemohl tuto situaci přežít, první pilot měl obavy, aby jeho tělo, které by bylo v případě jeho puštění zcela vysáté z kokpitu, neponičilo křídlo či motor. To by totiž mohlo vést k ještě větší tragédii. Posádka tak sváděla vysilující boj o jeho život.
Neuvěřitelný příběh skončil krátce před devátou hodinou ranní na letišti v Southamptonu, kde letoun British Airways bezpečně přistál. Nikdo z 81 cestujících nebyl zraněn. A co víc, kapitán Lancaster přežil s omrzlinami, šokem a několika zlomeninami. Druhou zraněnou osobou byl stevard, který jej držel. Ten utrpěl omrzliny obličeje, měl vykloubené rameno a co hůř, z prožité události utrpěl posttraumatickou stresovou poruchou, která o několik let později vedla ke konci jeho profesionálního života ve vzduchu.
Následné vyšetřování vskutku neobvyklé situace dospělo ke kurioznímu závěru. Nedlouho před osudným letem procházel letoun kontrolou, během níž pracovali technici i na předních oknech kabiny. Během zpětné instalace jednoho z oken však použili menší šroubky, než měli. Tento omyl pak měl za následek jeho vypadnutí nedlouho po startu a vysátí kapitána vzniklým otvorem. Jak už však v případě podobných leteckých incidentů bývá, nešlo o jediné pochybení, ale celý řetězec. Závěrem je nutné dodat, že druhý pilot, dva další členové posádky a také i kapitán se později dočkali ocenění, za své konání během krizové situace.
A pokud si myslíte, že k tak bizarní situaci už nikdy nedošlo a letecký průmysl se poučil, mýlíte se. K velmi podobné události došlo relativně nedávno, v roce 2018. Tehdy Airbus A319 čínských Sichuan Airlines letící na vnitrostátní lince 3U8633 přišel také přišel o jeden z panelů předního okna pilotní kabiny. A podobně, jako v případě British Airways, se i jeden z pilotů ocitl náhle částí svého těla mimo letadlo. Avšak ani zde naštěstí nikdo nepřišel o život, i když průběh celého incidentu byl velmi podobný. Jediným rozdílem tak zůstal pouze původce této události. U čínských aerolinek za ní stálo vadné těsnění jednoho panelu předního okna v pilotní kabině.
BEZ ČÁSTI TRUPU: LÉTAJÍCÍ KABRIOLET
Když 28. dubna 1988 na letišti Kahului završil úspěšné nouzové přistání Boeing 737-200 (reg. N73711) Aloha Airlines, musel to být vskutku neuvěřitelný pohled. Hned za kokpitem totiž zela více než pětimetrová díra, respektive stroji chyběla opravdu velká část trupu. Přistát s takto těžce poškozeným letounem se rovnalo skutečnému zázraku.
Let společnosti Aloha Airlines číslo AQ0243 byl krátkou pravidelnou linkou spojující letiště Hilo na ostrově Havaj s Honolulu, které se nachází na ostrově Oahu. Ještě krátce před vzletem nic nenasvědčovalo následující dramatické události. Předstartovní kontrola, počasí, vše bylo tak, jak má být a zkušená posádka vedená kapitánem Robertem Schornstheimerem se mohla těšit na další pohodový let. Navíc, když tentýž stroj bez náznaku jakýchkoliv problémů absolvoval ten den již tři jiné zpáteční lety. Avšak dvacet tři minut po startu, když se stroj bezpečně dostal do své letové hladiny, se z přední části trupu uvolnila zmíněná, více než pět metrů dlouhá část střechy a bočních částí Boeingu. Odlétající trosky navíc poničily další místa na trupu a také horizontální stabilizátor. Během okamžité dekomprese byla ze stroje vysáta osmapadesátiletá stevardka, a nakonec se tak stala jedinou obětí této nešťastné události. Dalších pětašedesát cestujících utrpělo zranění, osm z nich byla klasifikována jako vážná.
Okamžitě po rozsáhlém narušení trupu zahájil kapitán sestup a společně s prvním pilotem připravovali stroj na nouzové přistání na letišti Kahului. Během přiblížení přestal vinou rozsáhlého poškození fungovat levý motor a posádka si navíc nebyla jistá, zda správně pracuje podvozek. Bez ohledu na to však bylo nutné co nejdříve dosednout. To se naštěstí podařilo třináct minut od začátku incidentu. Na zemi ihned začala rychlá evakuace stroje, nicméně letiště (vlastně celý ostrov) nepřipravené na tak závažnou situaci, nemělo dostatek sanitních strojů. Nakonec bylo dokonce využito dodávek jedné z místní společnosti.
Co vlastně stálo za tak neobvyklou událostí, která se mohla ve vteřině změnit v opravdu obrovskou tragédii s desítkami obětí? Bezprostředním důvodem byla koroze a celková únava materiálu stroje, který byl v té době devatenáct let starý. Navíc vzhledem k jeho využívání na krátkých letech, počet startů a přistání vysoce překračoval hodnotu, pro kterou byl projektován. Americký národní úřad pro vyšetřování leteckých nehod následně odhalil i nedostatky v technických kontrolách strojů Aloha Airlines.
BEZ PALIVA: NEČEKANÝ NÁVŠTĚVNÍK
Dvacátý třetí červencový den roku 1983 měl v kanadské Manitobě představovat další běžnou letní sobotu. Avšak na malém, regionálním letišti ve městě Gimli došlo toho dne k opravdu neobvyklé události. Bývalý vzdušný přístav, vybudovaný jako tréninkové letiště během druhé světové války, totiž nečekaně přivítal nezvaného hosta, Boeing 767-200. Tedy letoun, na který svou velikostí opravdu nebyl zvyklý. Celou situaci navíc umocnil paradoxní fakt, že letiště bylo v té době vlastně využíváno jako závodní okruh. A právě na něm shodou nešťastných okolností šťastně nouzově přistál uvedený stroj registrace C-GAUN společnosti Air Canada.
Ten toho dne vykonával rutinní pravidelnou vnitrostátní linku mezi Montrealem a Edmontnem. Během přeletu Ontarijského jezera se však kokpitem rozezněly varovné signály upozorňující posádku na problémy s jedním a později i s druhým motorem. Oba piloti ihned začali hledat v příručkách správný nouzový postup pro přistání. Situace je donutila pro nasměrování stroj k letišti ve Winnipegu, nicméně po vysazení druhého motoru došli k závěru, že se tam jednoduše nemohou dostat. Problémem byl fakt, že na přistání bez motorových jednotek je nikdo nepřipravil. Navíc, řada ukazatelů, které byly energeticky závislé na motorech přestala fungovat a oba piloti tak měli k dispozici pouze několik bateriemi poháněných systémů.
Naštěstí, kapitánem letu byl Robert Pearson, zkušený dopravní pilot, který toho mnoho nalétal i na kluzácích. A právě tuto, pro letoun velikosti Boeing 767, tak neobvyklou zkušenost, se rozhodl využít. Zatímco se druhý pilot Maurice Quintail snažil výpočty zjistit, kde za současné situace mohou se „sedm-šest-sedmičkou“ přistát, kapitán se snažil s letounem manévrovat tak, aby co nejméně ztrácel výšku. Quintal si nakonec vzpomněl na bývalou základnu kanadského královského letectva v Gimli, kde dříve sloužil. Oba piloti se shodli, že Gimli je nejlepší varianta a kapitán zahájil sestup.
Bez paliva, motorů a mnoha systémů a prakticky bez hluku Boeing 767 pomalu „plachtil“ k přistávací dráze. Tento nadmíru obtížný manévr však oba piloti zvládli. I přesto, že po dosednutí zkolabovala přední podvozková noha, stroj bezpečně zabrzdil. Nikdo z osob na palubě nebyl zraněn. Za své počínání během nouzového přistání byli oba piloti později oceněni. A co víc, Boeing 767-200, kterému se na základě této události začalo přezdívat „Kluzák z Gimli“, byl po incidentu provizorně opraven a přelétnut do Winnipegu. Zde proběhla větší oprava, po níž u společnosti Air Canada létal až do roku 2008, než byl uzemněn a později sešrotován.
Následné vyšetřování celého incidentu ukázalo, že za ním stála celý řetězec událostí (opět). A stejně, jako v podobných případech stačilo, aby jeden článek vypadl, a k dramatu by nedošlo. Vše zahájily technické problémy s ukazatelem paliva. Mezi další články ovlivňující pokračování příběhu pak patřily nový typ letounu Boeing 767 a jeho neznalost pilotů, nejasné informace od technika, střídání posádek během mezipřistání, a dokonce chyba v matematickém výpočtu. Naštěstí však při „kluzáku z Gimli“ stáli doslova všichni svatí.
BEZ PODVOZKU: LET S NEJASNÝM KONCEM
K velmi nebezpečné situaci došlo v roce 2011 v nedaleké Varšavě. V kokpitu Boeingu 767-300 (reg. SP-LPC) polské národní letecké společnosti LOT na lince LO016 z newyorského letiště Newark se zhruba půl hodiny po startu objevilo varovné hlášení, které posádce oznamovalo problémy s hydraulickým systémem. Vzhledem k plným palivovým nádržím se posádka rozhodla pokračovat do své cílové destinace. Celý let tak probíhal prakticky bez problémů, jen s tím rozdílem, že nikdo nevěděl, jak bude vypadat přistání. A skutečně, posádce se před přistáním žádným dostupným způsobem nepodařilo vysunout podvozek, což potvrdila i dvojice polských vojenských stíhaček F-16.
Zatímco tak „sedm-šest-sedmička“ zhruba hodinu kroužila kolem Varšavy, aby se její nádrže vyprázdnily, letiště se připravovalo na krizovou situaci. V pohotovosti byly všechny složky záchranného systému a ostatní lety na/z varšavského letiště byly zrušeny či odkloněny na jiná místa. Celá dramatická situace nakonec vyústila v brilantně provedené nouzové přistání, v jehož důsledku nikdo z 231 osob na palubě neutrpěl zranění. Evakuace všech osob proběhla do devadesáti vteřin. Samotné letiště zůstalo zavřené až do odpoledne 3. listopadu, a to zejména z důvodu odstranění letadla a jeho úlomků z dráhy a provedení bezpečnostní inspekce plochy.
A co bylo důvodem, který vedl k této události? Technické p594inz, respektive problémy s hydraulickým systémem letadla, ke kterým došlo již nedlouho po vzletu. Vyšetřovatelé překvapivě zjistili, že nouzovému přistání šlo zabránit, pokud by si posádka všimla nefunkčního jističe. Nicméně se tak nestalo, avšak naštěstí došlo pouze k újmě na letadle samotném, nikoliv na ztrátách na životech.
BEZ POHONU: PĚT MINUT NA HUDSONU
V novodobé historii je asi nejznámějším případem leteckého incidentu se šťastným koncem událost, ke které došlo v lednu 2009. Legendární „Zázrak na řece Hudson“ se stal světoznámým nejen díky události samotné, ale zejména kvůli hollywoodskému trháku v hlavní roli s Tomem Hanksem. V tomto případě si výkon amerických pilotů nesmrtelnou historii skutečně zasloužil. A pokud by podobné události zaznamenávala i Guinnessova kniha rekordů, šlo by jistě o jeden z nejrychlejších „zázraků“ vůbec (pokud by je bylo vůbec možné je takto měřit).
Let US Airways číslo US1549 měl být další z řady běžných linek mezi newyorským letištěm La Guardia a městem Charlotte a posléze Seattle. Z výchozí destinace odstartoval Airbus A320 krátce před půl čtvrtou odpoledne místního času se 155 osobami na palubě. Krátce po startu motory letounu nasály ptáky a přestaly fungovat. Z proudového letounu se tak během krátké chvíle stal „obyčejný“ kluzák. Posádka letounu se rázem ocitla v nezáviděníhodné situaci s letounem bez pohonu nad hustě osídlenou oblastí. Na rozhodnutí, co dál, měl kapitán Chesley Sullenberger skutečně velmi málo času. Po velmi krátké konzultaci s řízením letového provozu odmítl spolu s prvním pilotem návrhy na návrat na letiště La Guardia i blízké Teterboro. Zhruba pět minut po startu tak Airbus A320 dosedl na řeku Hudson. Naštěstí tento těžký manévr piloti zvládli bravurně a letoun neutrpěl prakticky žádná těžká poškození. Okamžitě byla zahájena evakuace cestujících, jimž přispěchaly na pomoc všechna možná plavidla, která se v tu chvíli nacházela poblíž.
Ve výsledku se při nouzovém přistání v různé míře zranilo zhruba sto osob. Nicméně, co je důležité, nikdo nepřišel o život. Letadlo bylo později z řeky vyzdviženo a posléze přesunuto do muzea v Charlotte. Vyšetřovatelé došli k závěru, že jakkoli by se posádka snažila o návrat na jedno ze dvou letišť, neměla by šanci. I přes některé úspěšné simulace, které skutečně skončily přistáním na zemi, vyšetřovatelé potvrdili, že simulace nemohou nikdy reflektovat skutečnou situaci na palubě letícího letadla a chování člověka. Celá posádka se za svůj bravurní výkon vysloužila čestná uznání a vyznamenání.
Zdroje článku: Press Reader, Air Fleets, History, BBC, Lidovky, Wikipedia, Aeroweb
