Ústecké nebe plné letadel 2024

Během dopoledního programu se předvedla kynologická i zásahová jednotka PČR, slíbená jízdní policie kvůli zlomené noze koně nedorazila. Motoristé mohli shlédnout mimo jiné služební policejní Ferrari F 458 Italia s výkonem 416 kW, obsahem motoru 4497 ccm a maximální rychlostí 326 km/h.

V odpoledním letovém programu zaujali mladí letečtí modeláři, kteří předvedli akrobacii obřích modelů (v závěru i synchronizovanou), např. stroje EXTRA NG s rozpětím křídel 3 m, hmotností 25 kg, motorem o obsahu 75 ccm a pořizovací cenou kolem 150 000 Kč.

K vidění byl rádiem řízený seskok zhruba 40 cm modelu parašutisty z dronu.

Armádu ČR zastoupily průletem letouny L-159 ALCA, PČR ve vzduchu předvedla svůj vrtulník MI-17, ukázku slanění zásahové jednotky, dále použití bambi vaku (vrtulník Bell), nechyběla ani helikoptéra IZS Kryštof 15 (EC-135).

Výsadek parašutistů z legendární Anduly (Antonov AN-2) není zas tak neobvyklý, mnohem méně k vidění je seskok z křídla větroně. Snášející se parašutista a kolem něj kroužící Blaník (za kniplem Vlastimil Dvořák, předseda AK ČR) je elegance sama. Vlečná Skyline dostala do vzduchu závěsný kluzák.

Jedním z historických letounů na místě byl Polikarpov PO-2, zvaný též Kukuruznik, letoun nočních čarodějnic, se svým nezaměnitelným zvukem šicího stroje, ehm… motoru.

Z Točné dorazil americký cvičný stroj AT-6C Harward z roku 1942. Zajímavostí je, že kromě oranžové je barva na stroji původní.

Popisovat výčtem dál a dál, co bylo k vidění a kdo předvedl svůj pilotní um na nebi, by bylo nošením dříví do lesa. Pojďme se tedy na letecký den v Ústí podívat očima některých pilotů.

Akrobacii zastoupil jako první Jan Sobotka s červeným SU-29.

Honzo, jak se Ti dnes létalo?

„Létal jsem v Ústí podruhé, poprvé v únoru při vyhlášení Leteckého sportovce r. 2023, kdy byla dráha podmáčená a nedalo se přistát, takže to bylo spíše takové létání kolem pylonu. Musím říct, že LKUL je pěkné letiště, přišlo se podívat hodně lidí. Ve vzduchu byla trošku turbulence, za kopcem se to točilo, ale já si let moc užil a musím smeknout před kluky, jak mají akci připravenou. Na to, že jsou v podstatě malý aeroklub, tak takováto obrovská akce – klobouk dolů!“

Létáš na leteckých akcích stále stejnou sestavu, kterou jen modifikuješ podle počasí?

„Létání na airshow si užívám, zablbnu si ve vzduchu. Sestavu mám připravenou, vkládám především prvky, které se nelétají na soutěžích, ale kombinuji to i s těmi ze soutěžního létání, aby byl vidět kontrast mezi precizní pilotáží a něčím, kdy se éro vrtí kolem dokola, prvek je nestandardní pro soutěže, ale diváci ho spolu s dýmem ocení.“

Martin Šonka svá vystoupení komentuje přímo z kokpitu, neuvažoval jsi o tom také?

„Určitě je to možné. Martin má super náhlavní soupravu, která mu drží, mně mikrofon trošku lítá.  Něco podobného jsem dělal, když jsem létal s kluzákem, tehdy jsem svá vystoupení komentoval, ale u motorové akrobacie je to trošku větší mazec.“

Lukáš Pařízek prohnal po nebi nadupanou EXTRU 330 SC a zároveň odmoderoval vystoupení obou svých leteckých kolegů, zmíněného Honzy Sobotky a následně Martina Šonky.

Lukáši, jak se Ti dnes létalo?

„Dobrý, akorát je hrozné vedro, vítr velký, při nožovém letu jsem měl co dělat. Jinak super atmosféra, bezva lidi, hezké letiště s krásným panoramatem hor v pozadí. Vzduch je rozbitý, letadlo moc nestoupá, je těžké v tom létat airshow, ale zvládl jsem snad, co se dalo.“

Máš stálou sestavu pro předvádění na airshow?

„Nemám. Stavím sestavu vždy před letem, proto jsem na MS neletěl freestyle, tentokrát jsem řekl, že si něco připravím. Teď už jsem nějakou strukturu připravil, takže vystoupení mělo hlavu a patu, ale musím na tom zapracovat. Létám airshow jak momentálně cítím, ale začínám je brát jako dobrý trénink na freestyle, kde člověk do 4 minut musí nasekat vše na vteřinu přesně. Takže sestavy střídám a budu je střídat, dokud mi nesednou tak, aby se mi to líbilo co nejvíc.“

Jak se Ti moderovalo?

„Nebyl jsem na moderování připravený, ale prý mi šlo, organizátor byl nadšený a pochválil mě. Pro mne to byla úplně nová zkušenost a jsem rád, že premiéra dopadla dobře. Moderovat vystoupení obou kluků mě bavilo, cítil jsem se při tom uvolněně a v pohodě.“

Martin Šonka popíral fyzikální zákony na obloze s letounem Extra 300 SR.

Martine, jak se dnes létalo?

„Létalo se krásně, v Ústí jsem po několikáté a vždy je to zde skvělé. Hodně diváků, fajn místní lidé. Super počasí, vítr foukal, ale to je součást naší práce, musíme s ním počítat a pracovat. Sen každého akrobatického pilota při vystoupení je vítr kolmo na dráhu směrem na lidi a takhle přesně dnes foukal.“

Většinou si komentujete vystoupení sám, dnes to za Vás vzal Lukáš Pařízek. Bylo to pro Vás komfortnější?

„Často komentuji, ale pokud si organizátoři neřeknou sami, nevnucuji jim to. Tady si neřekli, domluvili jsme se předem, že budu létat na hudbu. Mně se bez moderování trošku rozvážou ruce, přece jen se mi létá lépe, když nemusím přemýšlet nad tím, co mám říct, aby to nebylo moc hloupé – mě napadají hrozné věci, co bych v daný okamžik mohl pronést. (smích) Dnes jsem se soustředil jen na létání a trochu víc si ho užil. Snad se vystoupení líbilo.“

Létáte stejnou sestavu na různých airshow?

„Letíte-li několik desítek vystoupení za sezonu, nelze na každé nacvičit jinou. Aby člověk mohl létat takto nízko u země, je nutné opravdu sestavu znát, prvky na sebe musí navazovat co se týče výšky, energie, rychlosti. Mám na sezónu vždy sestavu, kterou trošku obměňuji. Samozřejmě v okamžiku, kdy vás vítr sfoukne někam, kde nechcete být, improvizujete a to pak na základě zkušeností dáváte figury, které víte, na jaké rychlosti a v jaké výšce skončí tak, abyste se zase dostal zpět do sestavy. Někdy se stane, že docvičím zajímavou figuru a chci ji do show během sezóny dát a tak ji tam vložím.“

Lukáš dostal při komentování Vašeho letu otázku na výpočet Vaší hmotnosti v letounu při přetížení, kdy tipnul Vaši váhu. Trefil se?

„Neslyšel jsem jeho moderování mé sestavy, ale klidně hmotnost prozradím, to není žádné tajemství. Moje normální váha bývala 90-92 kg, kvůli Red Bull Air Race jsem musel shodit co nejvíc, protože tam je opravdu každé kilo handicapem. V závodním týdnu jsem se dostal na 82 kg, mimo závody kolem 85 kg. Teď, když se nezávodí, a žiju civilní život mimo Red Bull Air Race, pořád se držím připravený do něj naskočit, takže mám kolem 86–87 kg.“

Přesuneme se od akrobatů zpět k historii – historický souboj předvedly letouny Pfalz E.I. (za kniplem Adam Hlaváč) v barvách Německa a Nieuport XII ve Francouzských barvách (pilot Jaroslav Klacek)

Jak se vám, kluci, dnes v Ústí létalo?

Adam: „Létalo se mi trošku hopkavě, protože byly turbulence a na ty naše lehoučké stroje to má vliv. Je to tady vždy super, hezké zázemí, fajn diváci, mávají, komunikují s námi, to je moc milé.“

Jaroslav: „Bylo to náročné, hodně rozbitý vzduch, chvílemi jsem měl pocit, jako bych kvedlal vařečkou. Zúčastnili jsme se ale s plným nasazením. Podstatné je, že jsme přistáli a dá se znova použít pilot i letadlo. Nieuport musí vážit do 450 kg včetně paliva a osádky, dnes tady bylo ve vzduchu 390 kg.“

Kdy vnímáš diváky?

Adam: „Většinou je to při pojíždění. Vystoupení se snažíš směřovat tak, abys byl co nejvíc před diváky, aby co největší množství diváků mělo správný zážitek z letu. Když děláme průlety ve skupině a pak se oddělujeme, snažíme se, aby nám to vycházelo krásně na střed. Pak už diváky vnímáš jako masu. Ale během pojíždění je to hezké, všimneš si, když ti nějaký malý kluk mává a vzpomeneš si na to, že před 20 lety jsi jím byl sám. Odjakživa mě letectví fascinovalo a třeba i tady je nějaký budoucí pilot historických letadel.“

Předvedli jste se v ukázce souboje, máte souboje rádi?

Adam: „Jsem rád, že si na ně můžeme jenom hrát a nemusíme je zažívat ve skutečnosti. Když sedíš v tom dřevěném letadélku, potaženém plátnem a představíš si, že ho pilotovali kluci, kteří neměli nalétáno vůbec nic a začali po sobě střílet, je to šílené. Občas se neubráníš tomu, že začneš bojovat. (smích) Svádí to k tomu. V tu chvíli si každý pilot při vystoupení musí říct stop, budeme dělat to, co máme nacvičené, protože jinak je to cesta do pekel, do nebezpečné situace a to si nesmíme dovolit.“

Jaroslav: „Mám rád vzdušné souboje, protože to jsou počátky vzniku letectví. Jednou jsme byli ve vzdušném souboji, kamarád letící za mnou měl kulomet. Jak jsem slyšel střelbu, úplně se mi naježily chlupy a cítil jsem mrazení, protože jsem si dokázal představit, jak střely lítají kolem mne. Můžeme vnímat tu radostnější stránku, vžít se do počátků letectví, obdivovat lidi, kteří letadla sestrojili bez obrovských znalostí, jaké máme k dispozici dnes a že v nich válčili, to je věc druhá.

Rád bych poděkoval divákům za jejich úžasný přístup, fandění a tleskání všem účastníkům.“

Autor fotografií v galerii: Václav Pihera