Skončily týdny dohadů a napětí v kauze Starliner. Kosmická loď Boeingu ani napotřetí nesplnila naději výrobce, natož NASA, a zůstává v roli nepodařeného outsidera. Posádka, která ji po startu 5. června dokázala přes poruchu korekčních motorů dopravit až k doku Mezinárodní kosmické stanice, Sunita Williamsová a Barry (Butch) Wilmore, zůstává až do února 2025 ve vesmíru a Starliner se pokusí o návrat v bezpilotním režimu. Na tiskové konferenci v sobotu 24. srpna to oznámili nejvyšší představitelé NASA.
Po dlouhém přešlapování okolo horké kaše tak v polovině srpna rušná mise Starliner Crew Flight Test (CFT) dospěla do bodu, kdy bylo rozhodnuto o návratu astronautů domů na konkurenční lodi SpaceX Crew Dragon Freedom. Stalo se tak poté, co se mise CFT protáhla z počátečního "měkkého" plánování na osm dní na dva a půl měsíce, strávených na palubě ISS.
Čertovo kopýtko: ventil
Pro Boeing je to smutné, ne-li tragické zjištění, že posádka Calypsa, jak si loď pojmenovala Suni, zůstane na oběžné dráze ještě 6 měsíců a Starliner tak při návratu na Zemi osiří. Loď byla původně dimenzována na 45denní pobyt na stanici, ale tento počet byl postupně prodlužován ne o dny, ale týdny. Pozemní týmy tak získaly čas k provádění zkoušek pohonného systému.
Známým faktem ale je, že Starliner zaznamenal únik hélia už před startem a následně i problémy s RCS tryskami během svého letu k ISS. Tyto problémy vedly k testování na zemi i ve vesmíru. Až na konci června bylo konstatováno, že bude zapotřebí více testů, než pozemní týmy dojdou k přesvědčení, že Starliner bude bezpečný pro návrat s posádkou. Boeing a NASA prováděly testy v závodě firmy ve White Sands v Novém Mexiku s dalším (chystaným) letovým exemplářem servisního modulu Starlineru, který mimochodem strávil poslední tři roky natankován. Ten byl stokrát zažehnut za podmínek, které napodobovaly to, co se odehrávalo na palubě kosmické lodi, replikovaly projev přehřátí, který byl pravděpodobně způsoben několikanásobnými zážehy během ruční pilotáže lodě během spojovacího manévru a dlouhodobého vystavení přímému slunečnímu světlu (!).
Tyto testy ukázaly jasnou degradaci trysky podobnou té, která byla zjištěna na oběžné dráze. Vyšší, než očekávané zahřívání, pravděpodobně způsobilo deformaci a roztažení malých teflonových těsnění v „talířích“ ventilu trysky v oxidačním ventilu, což snižovalo průtok pohonné látky do motoru. Získaná data ze Starlineru se poté srovnávala s údaji ze zkoušek prováděných na servisním modulu na zemi, který bylo, na rozdíl od modulu v kosmu, možné rozebrat. Cílem toho všeho bylo pochopit, zda pohonný systém lodi nepředstavuje při návratu nebezpečí. Analýza dat nebyla lehká a trvala několik týdnů. A konstatování manažera programu komerčních posádek NASA Steva Stiche, že technici stále nejsou schopni pochopit, v čem je ono čertovo kopýtko, už v červnu odhalilo hloubku problému. Každopádně výsledky testů nevedly k jednoznačnému závěru, že loď je bezpečná i pro návrat astronautů na Zemi.
A tak zatímco Boeing a NASA pracovali na nalezení hlavní příčiny degradace, NASA v tichosti pracovala na pohotovostních plánech, aby v případě potřeby dopravila posádku CFT domů na Crew Dragonu.
Nouzové plány jsou běžně vytvářeny pro kosmickou stanici a její návštěvnické lodě, a například jeden byl vytvořen i pro Tracy Dysonovou (třetí start), pokud by se vyskytly problémy se Sojuzem MS-25, se kterým letěla na stanici.
Pravda, Starliner dostal povolení fungovat jako nouzové návratové plavidlo pro astronauty CFT v případě, že by na palubě stanice došlo k mimořádné události, která by vyžadovala okamžitou evakuaci. Nicméně mnoho diskusí proběhlo o tom, zda schválit Calypso pro normální návrat Butche a Sunity. Hlavní obavy týkající se trysek, zda by dobře fungovaly během odletu z ISS a během zážehu na oběžné dráze, zůstávaly.
„Rozhodujícím faktorem s ohledem na návrat Starlineru bylo, že v předpovědích práce RCS trysek bylo příliš mnoho nejistoty,“ uvedl na sobotní tiskové konferenci NASA manažer programu komerčních posádek NASA Steve Stich. „Pro posádku by to prostě bylo příliš velké riziko, a tak jsme se rozhodli pokračovat v testování lodě bez posádky.“
Starliner nyní použije zjednodušený postup odpojení od ISS. Ovšem nelze zcela opomenout možnost, na kterou upozorňují někteří pozorovatelé. Sestup zpět na naši planetu by mohl opět přetížit systém RCS. Někteří odborníci se dokonce obávají, že Starliner by mohl při odpojení případně i narazit do ISS. Tento černý scénář výslovně nevyloučil ani mluvčí NASA, s nímž redaktoři magazínu Business Insider.com mluvili a který se k němu odmítnul vyjádřit.
Známý harvardský astronom Jonathan McDowell proto objasnil, jak by k něčemu takovému mohlo dojít: „Pokud se odpojujete od ISS a přijdete o určitý kritický počet svých korekčních trysek, je šance, že uvíznete v procesu driftování anebo do vesmírné stanice dokonce narazíte,“ konstatoval.
Rošády v harmonogramu
Dlouho byly zvažovány různé varianty návratu posádky Wilmore – Williamsová domů. Mimo tzv. nominální návrat na palubě Starlineru rostl důraz na prodloužení pobytu posádky na ISS, zatímco Calypso by se vrátila bez posádky. Jisté už je, že vzhledem k volbě druhé možnosti, odstartuje Crew-9 SpaceX jen se dvěma astronauty (zřejmě jen s velitelkou Zenou Cardmanovou a – v rámci reciprocity s Rusem Aleksandrem Gorbunovem) a Wilmore s Willamsovou zůstanou na palubě stanice dalších šest měsíců jako členové základní posádky Expedice 71/72. Proto byl start lodi Freedom s Crew-9 přesunut na konec září a na komplex SLC-40 na Cape Canaveral Space Force Station, aby se vyhovělo tomu, že soukromá mise Jareda Isaacmana Polaris Dawn odstartuje cca 27. srpna v kosmické lodi Crew Dragonu Resilience z rampy 39A.
Starliner Calypso však v současné době okupuje spojovací uzel, který bude muset Crew-9 použít, a jakmile se odpojí, bude na americkém segmentu ISS, než dorazí Freedom, pouze jedna loď – Crew Dragon Endeavour. Proto se musí brát v úvahu i takové situace, že - byť v případě nepředvídané události - kdy posádka stanice včetně astronautů CFT bude muset po odpojení Calypso narychlo opustit ISS, poletí Butch a Suni na palubě Endeavouru nouzově bez skafandrů (!) ležíc na nákladní paletě s pěnovým polstrováním v prostoru pod sedadly posádky. Pravda, Crew Dragon byl původně dimenzován až pro 7 pasažérů, ale při letech na ISS vyžaduje NASA jen čtyřmístnou variantu a další sedadla nejsou montována.
Ovšem plánovaným předpokladem je, že Butch a Suni se vrátí na Zemi na palubě Crew Dragonu Freedom koncem února 2025, po osmi měsících na oběžné dráze. A na cestu domů budou mít na sobě startovní a vstupní skafandry SpaceX, které Freedom pro ně včetně tvarovaných křesel přiveze. Ano, budou pro ně na míru, protože NASA jejich tělesné míry zná, takže tato loď pro ně bude spolehlivým útočištěm.
Těžké rozhodnutí
Rozhodnutí poslat Starliner Calypso domů bez posádky, a že Butch Wilmore a Suni Williams zůstanou na palubě ISS dalších šest měsíců, nebylo pro NASA jednoduché. Ono poslat „do háje“ takovou slovutnou společnost jako Boeing je, vyžadovalo dosti odvahy.
Přezkumu letové připravenosti na úrovni agentury předsedal přidružený administrátor, též bývalý astronaut, Ken Bowersox (šest kosmických letů, 211 dní ve vesmíru). Konečné rozhodnutí ale učinil Administrátor (šéf) NASA Bill Nelson, který mimochodem také letěl na palubě raketoplánu Columbia (STS-61-C od 12. do 18. ledna 1986), to jest v posledním letu Space Shuttle před havárií Challengeru. A právě to v něm zanechalo otřesnou zkušenost, na kterou se nezapomíná.
„Rozhodnutí ponechat Butche a Suniho na palubě Mezinárodní vesmírné stanice a dopravit Starliner společnosti Boeing domů bez posádky je výsledkem našeho závazku k bezpečnosti,“ prohlásil Nelson. „Kosmické lety jsou riskantní, dokonce i ve své nejbezpečnější a nejrutinnější podobě. A zkušební let není ze své podstaty ani bezpečný, ani rutinní,“ řekl Nelson mimo jiné novinářům během sobotního briefingu.
Konstatoval pak, že on a další manažeři a lídři agentury měli před sobotním rozhodnutím na mysli bezpečnost, včetně s ohledem na dvě smrtelné nehody raketoplánů – Challengeru v roce 1986 a Columbie v roce 2003, při nichž zahynulo celkem 14 astronautů.
Programový manažer komerčních posádek NASA Steve Stich pak dodal, že návrat na Starlineru by byl pro posádku „příliš velkým rizikem“.
„Myslím,“ pokračoval Stich, že všichni jsou profesionálové a dělali svou práci, ale přesto existuje pocit, že neplníme poslání, tak jak jsme si předsevzali. A dokonce i pro mě osobně je toto rozhodnutí těžkou věcí, kterou musím projít."
Jistě, vždyť toto rozhodnutí je také velkou ranou pro Boeing, který v roce 2014 získal kontrakt NASA v hodnotě 4,2 miliardy dolarů na let nejméně šesti letů s posádkou na ISS pro NASA. První testovací let společnosti bez posádky v roce 2019 nedokázal dosáhnout ISS, což společnost donutilo provést druhý test bez posádky v roce 2022. Další problémy zpozdily současný zkušební let s posádkou na letošní červen. Navíc, konkurenční SpaceX začala na ISS létat astronauty už v roce 2020. Mise Crew-9 společnosti SpaceX bude desátým letem s posádkou pro NASA.
Je jasné, že k tomu, aby Starliner získal certifikaci lodě pro pilotované lety povede ještě dlouhá cesta.
Nicméně na přímou otázku, jestli hodlá NASA dál spolupracovat s Boeingem, odpověděli její představitelé razantně „ano, samozřejmě“. S tím, že stoprocentně věří, že Starliner bude normálně fungovat. Je to pochopitelné, protože NASA chce mít vícero poskytovatelů pilotovaných letu nejen na ISS, ale celkově na nízkou oběžnou dráhu Země.
V pozadí se však krčí otázka, zda by NASA neměla uvažovat o dalším partnerovi, který jaksi v roce 2015 vypadnul ze hry. Jde o společnost Sierra Space (spin-off společnosti Sierra Nevada Corporation), která v současné době připravuje testovací kosmický let svého malého raketoplánu Dream Chaser. Pravda, zatím v nákladní variantě (od dříve preferované pilotované prozatím upustili). Zatím byl raketoplán vybrán NASA pro poskytování služeb ISS v rámci kontraktu NASA Commercial Resupply Service 2. Siera Space také spolupracuje se společností Blue Origin Jeffa Bezose na vývoji soukromé orbitální stanice Orbital Reef. A co není dnes, může být pozítří. Vždyť Muskův Dragon byl také původně jen nákladní.
Otázkou spíše je, zda Boeing ustojí finanční ztráty, způsobené protahováním vývoje Starlineru po „prošustrování“ fixní ceny od NASA, t.j. 4,2 miliardy dolarů. Kvůli fixním cenám projektů jako jsou tanker KC-46, prezidentský VC-25B, má těžké problémy celá divize Defense, Space & Security (do níž spadá i Starliner) s miliardovými ztrátami.
Ostatně se Boeing už nechal slyšet, že odstupuje od soutěží za pevně stanovené částky, jako je na příklad zakázka na nástupce velitelského letounu US ARMY E-4B Nightwatch...
