Dny pro letový výcvik příznivé, jenom stíráme z letadel pavučiny letících kolegů, večer rosu, ráno máme několik vrstev oděvů a v poledne krátké rukávy. Letos jsme těch pár dnů patřičně využili. Jednou praktickou zkouškou pilotní, několika prvními samostatnými lety a mnoha výcvikovými. Počasí nezáludné a i variometry si maličko zavzpomínaly na své letní polohy. Jak tak o tom letošním babím létu přemýšlím, začínají mi docházet skryté souvislosti.
Začalo to tím, že mladá odvážná dívka byla do Blaníka uvázána a svezli jsme ji v rámci dárku k narozeninám. Mám s těmi lety s dalšími osobami na palubě své zkušenosti a vždycky se trochu bojím, zda se nechováme s Blaníkem k cestujícím příliš tvrdě, zda je příliš nehoupeme, zatáčky netočíme s velkým náklonem, zda organismus nenavyklý na střídání kladných a záporných násobků nebude reagovat nevhodně. Nereagoval.
Pilotka Iva se rozlétává po rodičovské pauze. Hezky mě svezla.
Dalším letem plním slib dceři, zase vzpomínám, jak se v Blaníku létá zepředu. Abychom neporušili centráž, musí děvče dozadu. Dcera na letadlo reaguje odmala velmi kladně, nebojím se o nelibé reakce, bojím se, jak to zvládnu zepředu. Vyšlo to.
Série pokračuje dalšími dvěmi odvážnými mladými dámami, letíme jen tak pro radost.
Tolik dívek a žen jsem v tak krátkém období v Blaníku dosud nikdy nevezl. Ještě žádné souvislosti s babím létem netuším, ale když na věži nacházím kolegyni Marcelu, při údržbových natěračských činnostech na garáži kolegyni Moniku, v kanceláři letiště ředitelku …
Babí léto je i pro plachtaře kouzelným obdobím.
