Přiznávám, že mi trvalo dost dlouho, než jsem se rozhodl své úvahy a názory přeci jen „hodit na papír“. Po svých „zážitcích“ a zkušenostech s přípravou a realizací MS UL v Česku z uplynulých pěti let se mi zdá, že je to zbytečné, alespoň pro generalitu LAA určitě. Rozjásané články a komentáře v Pilotovi č.9/2007 mne navíc utvrzují v přesvědčení, že nikdo v LAA nebude mít zájem připustit jiný názor na MS UL, než oslavný a gratulující. Ale řekl jsem si nakonec, že pokud to alespoň nezkusím, nebudu mít čisté svědomí.
Tak tedy – podle mne řádný a bezprůšvihový chod MS UL v Ústí nad Orlicí byl výsledkem poctivě odvedené práce několika málo lidí a trochy zaslouženého štěstí. Ale nemohu přece říkat, že když něco normálně funguje, že je to hned velký úspěch. Sportovní úspěch, to jistě, naši celkově vyhráli, koneckonců bylo jich na bodování dost. To „zlehčování“ se samozřejmě netýká skvělých individuálních výkonů medailistů a ostatních českých reprezentantů z popředí výsledkových listin. Ale snad nikdo nepopře prostý fakt, že bylo českou reprezentací využito stávajícího reglementu MS UL, podle kterého hrají pro zisk titulu mistra světa družstev podstatnou roli i počty zúčastněných (a zde i přizvaných) reprezentantů. Organizační úspěch? Klobouk dolů před těmi několika jedinci, kteří celou tuto stránku prakticky bez rezerv a nadoraz zajišťovali. Ale nemohu přece považovat za „úspěch“ skutečnost, že všechno po této stránce v Ústí fungovalo bez zásadnějších zádrhelů tak, jak mělo. To je přece pro organizátory takovéto akce povinnost, ne? A společenský úspěch? Tady právě vidím největší krach mistrovství, lze mluvit přímo o programové rezignaci a nezájmu vedení LAA o využití možností, které konání mistrovství světa ULL v ČR skýtalo.
Na rozebírání sportovní stránky mistrovství se moc necítím. Snad jen z mé dlouholeté praxe leteckého komisaře mohu potvrdit, že tratě byly bezvadně připravené, vyhodnocování probíhalo celkem v pohodě a kvalifikovaných lidí na zajištění sportovních úloh bylo dost. Protože jsem byl v Ústí jedním ze dvou zbylých pamětnických rozhodčích, kteří „rozhodcovali“ i na vzpomínaném neslavném mistrovství Evropy v Hodkovicích, mohu s klidným svědomím říci, že v tomto směru bylo Ústí naprosto v pořádku. K výběru reprezentace se snad vyjádří povolanější, mně se jen nelíbil neprůhledný systém nominace bez jednoznačných nominačních kritérií, resp. bez jejich důsledného uplatňování sportovní komisí při výběru reprezentantů pro Ústí. Ale jak píši, věřím, že toto téma otevřou jiní.
Informace o zajišťování organizační stránky mistrovství a jeho příprav dal k dobru Vláďa Šilhan v článku v Pilotovi „MS 2007 očima organizátora“. Jako hlavní rozhodčí a ve finále jako jakýsi organizační koordinátor LAA pro přípravu mistrovství odvedl pro MS velký kus práce a asi nebudu přehánět, když napíši, že mu v tomto směru patří velký dík od všech, kteří měli s mistrovstvím co do činění. Ale jeho vzpomínání, jak to všechno začalo a proběhlo a proč, nepovažuji za korektní. Proč, to bez zamlčování popíši v jiném článku, který doložím i příslušnými autentickými doklady, tady by toho bylo asi moc najednou.
Raději se vrátím k tomu, proč vlastně považuji MS UL v Ústí za „vesnické mistrovství“ a proč bylo pro mne z mediálního hlediska naprostým propadákem. Prohledal jsem na internetu archívy televizního zpravodajství ze dní, kdy mistrovství probíhalo. Nikde nic. Nenašel jsem ani údajný dvouminutový klip ve zprávách ČT 1 ze dne 18.8.2007. V seznamu sledovaných sportovních událostí v ČT například naleznete v daném období třeba Mistrovství ČR v balónovém létání, v parašutismu, Red Bull Air Race, ale také MS v kopané policejních družstev, v orientačním závodě horských kol či v travním lyžování. O MS UL ani slovo. Je samozřejmě na první pohled ohromující číst „Z deníčku mluvčího WMC 2007“, co všechno se pro mediální zviditelnění MS učinilo. Ale je také dost deprimující dopátrat se, jaký výsledek to všechno v reálu mělo. A to je to, o co tu jde.
V úvaze z poloviny loňského roku, kterou si u mne na téma „Co je (pro mne) LAA“ objednal Aeroweb.cz a která se pak nepublikovala, jsem napsal:
Jestli se podle mne dá konstatovat, že ne všechno je v systému vnitřní informovanosti členské základny LAA v pořádku, LAA vůbec podle mne nezvládá jeden ze svých proklamovaných základních cílů, totiž „Propagovat a popularizovat rekreační a sportovní létání“. Teď mne mnoho funkcionářů LAA jistě zahrne obrovským výčtem toho, co v dané oblasti učinili, napsali, zveřejnili, do kterých dveří vešli a koho oslovili. Na to mám jedinou odpověď – jaký je výsledek? Jak vnímá veřejnost laická i odborná po šestnácti letech existence LAA létání na ultralehkých letadlech? Co ví o úspěších „ultralajtistů“ na mistrovstvích světa a Evropy? Co ví o světových rekordech českých pilotů na českých ultralajtech? O úspěších českých výrobců UL ve světě a na nejnáročnějším trhu – v USA? Jakou jsme měli a máme autoritu jako organizace při jednáních na nejrůznějších neleteckých úřadech a institucích? Nemusíme často nejdříve vysvětlovat, co jsme a co děláme, než se dostaneme k tomu, co chceme a potřebujeme od navštívené instituce? Děsím se stavu, když po zahájení jednání se dotyčný úředník plácne do čela a řekne. „A jó, to jsou ty ultralajty, co pořád padají a lítají na nich samí podnikatelé…“. A nemylme se, na nedostatek pozitivního mediálního obrazu o našem UL létání doplácejí stejně i sami piloti v regionech, kdy se musejí potýkat s nevraživostí místních a musí politicky balancovat při jednáních s místní samosprávou. Ne samozřejmě všichni a všude, ale až příliš často nejsme partneři, ale obtíž. A jak na obtíž reagují úředníci víme.
Na způsoby naplňování 4.hlavního cíle dle Stanov jsou v samotné LAA vpodstatě dva různé názory. Jeden sází na osvědčený pasivní postup nabízení zpráv tiskovým agenturám a médiím, zvaním novinářů na různé akce, soustřeďování se na odborný tisk. Maximálně na lobování pomocí osobních známostí. Druhý výrazně menšinový vychází z toho, že je třeba aktivně využívat všech příležitostí působení na veřejnost a investovat do nich rovnocenně s vlastní sportovní činností i za cenu, že se konkrétní akce v rámci možností, dodržení bezpečnosti a předpisů přizpůsobí potřebám a požadavkům mediálních a reklamních partnerů či bude zaměřena výslovně na ně. Jsem zastáncem druhého přístupu, zvláště, když vidím příklad, jak ho v minulosti akceptoval například členskou základnou relativně malý Český svaz kanoistů. Dnes zná Štěpánku Hilgertovou kdekdo, a Svaz je respektovaným partnerem pro sponzory a úřady. Zastánci obou směrů se v LAA dostali do ostrého a dobře utajeného střetu při plánování přípravy mistrovství světa ultralehkých letadel, které bylo Česku přiděleno pro rok 2007. Prosadil se první směr, ale s poněkud zvláštním stanoviskem – tlumit zájem médií o konání MS, raději v klidu v závětří všechno odlétat, co kdyby se stala nějaká nehoda….
Vytvářet pozitivní mediální obraz čehokoli je v Česku velmi drahé a složité, ultralehkého létání zvlášť. MS UL názorně ukázalo, že to postaru a pasivně nejde. Můžeme a umíme obrazně řečeno uvařit v hrnci mediálních informací cokoli, skvělé lahůdky. Když to „menu“ ale nedostaneme ke strávníkům – obyčejným lidem, je nám to k ničemu. Prošel jsem si v předvečer mistrovství 17. srpna centrum města Ústí nad Orlicí. Osmnáctitisícové městečko žilo hlavní událostí dne – poutí na náměstí. Jen na radnici, nad kolotoči a horskou dráhou, visel velký plakát zvoucí na sobotní letecký den. Vidět však přes kolotoče moc nebyl, kdo o něm nevěděl, ten ho našel jen náhodou. Údajně byly plakáty i jinde, já je však neviděl. Poptal jsem se pár lidí ve městě, o MS UL na místním letišti věděl jen jediný z nich. Snad tu informovanost později napravil městský rozhlas a soukromá rádia, nevím. Jaký kontrast k téměř souběžně probíhajícímu mistrovství světa v motorovém paraglidingu v Číně. Tam toto mistrovství bylo označováno místními a státními orgány jako jedna z osmi nejdůležitějších sportovních akcí v Číně před olympiádou a také tak bylo mediálně a organizačně podporováno.
A proto si myslím, že v době, kdy ultralehké létání ve jménu své budoucnosti si potřebuje vytvářet u laické veřejnosti pozitivní image, úmyslné nevyužití mediálních možností spojených s konáním MS UL u nás je velkým hříchem především vedení celé LAA. Hříchem, který pak v samotném průběhu MS UL sebelepší a aktivnější Presscentrum nenapraví. Hříchem, který v mých očích, a nejen v mých, přisoudil proběhlému MS UL přídomek „vesnické“, protože v sousední vesnici už o něm nikdo nevěděl. Hříchem, který mne vede ke konstatování, že tím byly de facto porušeny naše vlastní stanovy LAA, § 3 Cíle LAA ČR, odstavec 4) Propagovat a popularizovat rekreační a sportovní létání.
I po sportovně a organizačně zvládnutém MS UL zase budeme muset všude při jednáních říkat a vysvětlovat, že jsme také pořádali mistrovství světa, místo abychom po představení se, že jsme z LAA sami od lidí slyšeli „Jé, to jste Vy, kteří jste vyhráli mistrovství světa ultralajtů, co tu v Česku letos (loni, předloni) bylo ? Jasně, pojďte dál, co potřebujete?“
A že jsem idealista? No a co, já mám ultralehké létání rád. A že toho vlastně nejde dosáhnout? Hrome, vždyť jste to v LAA ani nezkusili!
Ing.Ivo Pujman,
mezinárodní rozhodčí ULL č. R-105, účastník MS ULL 2007.
