Já i většina mých přátel z Moravy, jsme zde ještě neměli tu čest polétat a tak jsme se nemohli dočkat. A protože předpověď byla více než příznivá, tak jsme vyrazili už v pátek před polednem. Katastrofické scénáře ohledně ucpané dálnice se nevyplnily, takže jsme před třetí už obědvali v hospůdce „U Kebuleho“ a osnovali plány kam vyrazíme. Kupodivu nikdo z místních lítačů zde ještě nebyl, takže jsme museli zdejší prostory nastudovat sami z ICAO mapy. I když nikdy nebereme létání v nových končinách na lehkou váhu, tentokrát jsme se díky blízkosti Prahy a jejího letiště, zvlášť pozorně připravovali. Také jsme mysleli na to, že má přiletět Honza „Funflák“ se svým Sluka teamem, takže jsme věděli že musíme při letu mít oči jako dravci.
Jako úvodní seznamovací let jsme zvolili polétání po proudu řeky, prohlídku přehrad, pláží a rekreačních zařízení směrem k soutoku se Sázavou. Nutno ještě dodat, že po startu z „Kebule Airport“, se nám otevřel pohled, který jen málokdo čekal. Věděli jsme o tom, že budeme v nějakém údolíčku, ale takovou krásu čekal málokdo. Louka ze které jsme startovali je vlastně takovým poloostrovem, který je od vody oddělen jen chatami a pár stromy. A celé je to v takovém dolíku obklopeno řekou a hustým pásem lesů. No co vám budu povídat – to se musí vidět. Nutno dodat, že tato poloha má také své stinné stránky. Vítr se zde točí jak v hrnci a tak start zde rozhodně není zadarmo. Párkrát bylo k vidění že větrné rukávy na opačných stranách startovačky ukazovaly rozdíl i víc jak devadesát stupňů.
Při návratu se ve sluchátkách ozvalo „letadla pod námi“ a nad řekou se snášel a rozpočet na přistání si rozvrhoval Funflyho „létající cirkus“. Nechali jsme je přistát a poté jsme posedali i my. Na provizorní dráze už bylo celkem narváno a tak bylo s kým se vítat. Večer jsme prožili v družných debatách, jak jinak, než o létání. Také došlo na plánování zítřejšího dne. Na ráno jsme se domluvili na výlet nad Konopiště a na odpoledne to, na co jsem se aspoň já těšil nejvíc. Výlet nad Karlštejn, bývalý lom „Ameriku“ a zpáteční cestu po Berounce až k Cukráku a zpět po Vltavě. Vzhledem k délce jsme start dohodli už na čtvrtou, nádrže po špunt a na určeném místě mezipřistání na vyčurání a pro závisláky na cigáro.
Všechno vyšlo na jedničku, oba výlety byly nádherné, počasí nám přálo, vítr žádný, sluníčko hřálo.
Jen nás trochu zaskočil Luděk, když kolem sobotního poledne začal shánět dvacet zdatných chlapů a po křížovém výslechu přiznal, že nás přihlásil do závodu dračích lodí, který probíhal v blízkém kempu. První dvě rozplavby loď obsazená našimi nejlepšími vyhrála pouze o prsa, ale v dalších dvou už ukázala, že motorový paraglidisté za to umí vzít a zvítězila na celé čáře. Ovšem pořadatelé, kteří předpokládali že naše účast bude pouze do počtu, se ukázali jako kreativci a na základě nějakého „smysluplného“ protestu vyhlásili za vítěze místní posádku. No někdo prohlásil že jsou horší věci a my jsme sem přijeli přece létat. Takže jsme nakonec odešli s úsměvem na rtech.
Večerní diskuse byla tentokrát obohacena o vyprávění zážitků z mistrovství světa v Číně jeho přímým účastníkem.
No a nedělní ráno, to byl takový zákuseček na rozloučenou. Úplné bezvětří nechávalo po celé dopoledne nad vodou a přilehlým okolím mlžnou peřinu, která dávala nádherné přírodě další rozměr. Sem tam vykoukla voda, hausbót, kopeček, nebo strom a jinak vše zůstávalo v okolí řeky zahaleno jako ve vatě. A nahoře krásně slunečno a teplo.
No bylo to skutečně důstojné rozloučení s létem. Zase jsem byl jednou na pravém místě v pravý čas. Doufám že se zde slet nekonal naposled a už teď se těším na příště.
