Evropská kosmická agentura (ESA) učinila důležitý krok k zabezpečení svého podílu na pilotovaném kosmickém programu po zániku ISS. Během summitu ESA ve španělské Seville 6. až 7. listopadu podepsala agentura dohodu (tzv. Memorandum o porozumění) se společnostmi Airbus Defence a Voyager Space o spolupráci na možném využití orbitální stanice Starlab. Ta by měla být po roce 2027/28 jedním z komerčních nástupců Mezinárodní kosmické stanice, která bude vyřazena z provozu kolem r. 2030. Prameny ESA uvádějí, že "dohoda nastínila zaměření stanice na vědecký a technologický vývoj a také perspektivu spolupráce, která nabídne alternativní možnosti práce na tzv. nízké oběžné dráze Země (LEO)."
Jak nahradit ISS
Jak je známo, stárnoucí ISS by měla ukončit svou dávno překročenou plánovanou životnost 15 let v roce 2030, ale v NASA se vedou diskuse o tom, zda neprodloužit její funkčnost ještě o pár let déle (až do r. 2035?), pokud komerční kosmické (orbitální) stanice nebudou připraveny převzít její náplň do konce tohoto desetiletí. Oznámil to nikdo jiný, než Ken Bowersox, tzv. přidružený administrátor NASA pro vesmírné operace, a to ve svém vystoupení na jednání Beyond Earth Symposium 2. listopadu. Doslova řekl, že "není povinné" vyřadit ISS z provozu, jak je v současné době plánováno, a to v závislosti na pokroku, který soukromé společnosti udělají při budování komerčních stanic v rámci programu NASA Commercial LEO Destinations (CLD). Jeho cílem je jak známo podpořit vznik soukromých vesmírných stanic na oběžné dráze Země, které by si jak NASA, tak i jiné agentury či společnosti pronajímaly.
Obavy NASA ze zpoždění vývoje soukromých stanic nejsou neopodstatněné. Začátkem října totiž z původní trojice vybraných odstoupila od vývoje vlastní stanice společnost Northrop Grumman (s Dynetics), a to asi rok a půl po podepsání dohody s NASA o vývoji komerční orbitální stanice v rámci CLD. Zřejmě si vyhodnotila, že na to prostě nemá – ať už kapacitně, nebo finančně. Přitom plány společnosti byly ambiciózní – zahrnovaly mimo jiné modulární koncepci s kapacitou posádky čtyř až osmi lidí v konfiguraci druhé fáze a až šest dokovacích uzlů pro dopravní lodě.
Ovšem pozor! Northrop odstoupil od svých sólových plánů, aby se stal partnerem Nanoracks, dceřiné společnosti Voyager Space!
V rámci tohoto nového spolku se Northrop Grumman zaměří především na poskytování dopravních služeb pro Starlab. Za tímto účelem bude dosavadní nákladní loď Cygnus modernizována tak, aby umožnila autonomní pevné spojení s budoucí orbitální stanicí přímo v doku, nikoliv pomocí robotického ramene jako doposud u ISS. Zvýší se také její tonáž z nynějších 3 750 kilogramů na 5 000 kilogramů v přetlakovém prostoru. Kromě toho Northrop hodlá vyvinout autonomní kosmickou loď nazvanou "Persistent Platform", tedy volně létající platformu založenou na Cygnusu, pro komerční výzkum a výrobu v mikrogravitaci. Společnosti také uvedly, že budou "dále zkoumat příležitosti k posílení vývoje Starlabu", což by mohlo zahrnovat i to, že Northrop bude poskytovat i inženýrské či designové služby pro tuto stanici.
(Zdroj: Northrop Grumman)
Ve hře tak – mimo Axiom Space (který jede po vlastní líni mimo CLD) - zbyli jen dva kontraktoři – firmy sdružené pod Blue Origin Jeffa Bezose s projektem Orbital Reef (např. Sierra Space, Boeing a Redwire) a Nanoracks, dceřiná společnost Voyager Space s Lockheed Martin s projektem Starlab. I když to už také plně neplatí...
Kolotoč kolem Starlabu
Tým Starlab v červnu dokončil revizi systémových požadavků pro stanici podle požadavků NASA, tzv. SRR, což je prověrka, která hodnotí technickou vyspělost a "funkční, technické, výkonnostní a bezpečnostní požadavky". Což možná urychlilo citované změny.
Jak známo, projekt stanice Starlab vznikl v říjnu 2021 ve spolupráci Nanoracks, jejímž majoritním akcionářem je denverská společnost Voyager Space, s renomovanou společností Lockheed Martin, jako reakce na již citovaný program Commercial LEO Destinations (CLD) NASA. Zajímavé je, že prvotní koncepce stanice se skládala ze servisního modulu s panely solárních baterií, se spojovacím uzlem a s navazujícím velkým nafukovacím modulem. Ten měl mj. dodat Lockheed Martin. Tato technologie, vyvinutá v devadesátých létech a prosazovaná dnes společností Bigelow Aerospace, se zřejmě mohla stát kamenem úrazu pro spolupráci s Lockheedem. Technologie nafukovacích modulů je pořád ještě považována za nedostatečně vyspělou a bezpečnou ve srovnání s pevnými kovovými moduly, zejména pak pro použití na bázovém hermetickém modulu pro posádku. Poslední varianta stanice sice má podobnou konfiguraci, ale počítá s klasikou – základní modul bude kovový.
V poslední době tak věci kolem Starlabu nabraly obrátky.
Když Voyager učinil krok k evropské účasti na Starlabu už tím, že na začátku ledna letošního roku oznámil, že se k projektu připojuje i evropská (francouzská) společnost Airbus Defence and Space, asi to vyvolalo překvapení nejen u Lockheedu. Pokud tedy Lockheed vypadl chtě nechtě ze hry, bylo totiž potřeba nalézt nového silného parťáka a tak v srpnu své spojenectví Airbus a Voyager stvrdili vytvořením společného podniku. Lockheed už není zmiňován, jeho roli převzal právě Airbus.
Airbus není ořezávátko
Zapojení Airbusu má pomoci nejen s technickým vývojem Starlabu, ale také s rozvojem možností kosmického podnikání v rámci vznikající vesmírné ekonomiky. Vstup Airbusu do vývoje Starlabu tak předznamenalo možnost rozšíření zákaznické základny stanice o Evropany, tedy zejména o členy Evropské kosmické agentury.
Mimochodem, Airbus Defense and Space je divize společnosti Airbus SE, která je zodpovědná za vývoj a výrobu obranných a kosmických produktů společnosti a zároveň poskytuje související služby. Není tedy v kosmonautice žádným outsiderem. Jedná se totiž o druhou největší aerokosmickou společnost na světě po Boeingu a jednu z deseti největších obranných společností na světě. Airbus je spojen např. s vývojem všech nosných raket Ariane či s vývojem nákladní lodi ATV s nosností cca 6 tun, zásobující ISS. A co je důležité, konstrukce ATV byla posléze upravena tak, aby sloužila jako servisní modul kosmické lodi NASA Orion, později přejmenovaný na ESM (European Service Module). Takže sázka Voyageru na Airbus nebyla jistě náhodná. Zejména když má v tomto případě za zády Evropskou kosmickou agenturu...
„Tento transatlantický podnik s působností na obou stranách oceánu spojuje zájmy jak naše, tak Voyageru a všech kosmických agentur,“ uvedl v tiskové zprávě Jean-Marc Nasr, vedoucí oddělní kosmických systémů Airbusu. „Naše týmy se nyní plně soustředí na vytvoření bezkonkurenční vesmírné destinace, a to jak z technologického, tak obchodního hlediska.“
"Ve spolupráci s Airbusem rozšíříme ekosystém Starlabu tak, aby umožnil ESA a jejím členským kosmickým agenturám pokračovat ve výzkumech v prostředí mikrogravitace na LEO," prohlásil zase mimo jiné Dylan Taylor, předseda představenstva a výkonný ředitel společnosti Voyager Space.
"Společný podnik je snahou o vytvoření dlouhodobého partnerství mezi společnostmi pro Starlab. Jako partneři jsme spolupracovali velmi dobře," konstatoval pak Matthew Kuta, prezident společnosti Voyager Space. "V komerčním světě je velmi důležité mít dobrá dlouhodobá partnerství a méně transakčních vztahů s dodavateli, takže jsme došli k vytvoření společného podniku."
Kuta odmítl diskutovat o finančních podrobnostech partnerství, včetně podílu ve společném podniku, který drží každá společnost. Poznamenal však, že společný podnik bude veden USA, což znamená, že nejméně 51 % společnosti bude vlastněno americkými subjekty, jako je Voyager Space. Mít evropskou společnost jako součást společného podniku by však mohlo usnadnit účast evropských vlád a organizací, jako je Evropská kosmická agentura, na Starlabu. Evropští představitelé totiž váhali, zda platit americkým společnostem za lety s evropskými astronauty nebo využívat stejný barterový systém jak v případě ISS.
Co na to Evropa
Evropa, tedy ESA, nemá nyní ambice vyvinout a postavit vlastní orbitální stanici, jako kdysi v sedmdesátých létech minulého století (viz. projekt Columbus) a navíc se potýká s nedostatkem vlastních nosičů, např. opožděným vývojem nosiče Ariane 6. Proto se podpis dohody mezi Evropskou kosmickou agenturou s citovanými společnostmi Airbus a Voyager Space o společném využití Starlabu jako nástupce Mezinárodní kosmické stanice rýsuje jako velmi vítané východisko. Starlab bude alespoň částečně plnit zadání od kosmických agentur jednotlivých členských států ESA (doufejme i z Česka).
Stanice Starlab se má podle předpokladů skládat ze dvou modulů: servisního, zajišťujícího pohon a energii se solárními panely a modulu sloužícího jako obydlí a laboratoř a s dokovacími porty. Bázový modul má mít průměr 8 metrů a "poloviční objem" ISS, tj. 450 m3 (předchozí konstrukce s nafukovacím modulem počítala jen se 340 m3). Solární panely mají dodávat 60 kW energie. Na modulu má být umístněno velké robotické rameno pro obsluhu nákladu a externího užitečného zatížení. Do vesmíru by se měla dostat v roce 2028 při jediném startu (!) což znamená, že jako jediná schopná nosná raketa se nabízí pouze Starship od SpaceX, a to jak z důvodu velikosti (aerodynamický kryt o průměru více než 8 m), tak z důvodů hmotnost.
Pravidelný provoz by měl být zahájen v roce 2029, což bude zahrnovat pilotované mise kosmonautů ESA a provádění výzkumů, stejně jako nabídku šancí pro rozvoj komerčního podnikání.
Podle generálního ředitele ESA Josefa Aschbachera by výzkumy na Starlabu mohly zahrnovat ten druh věd o životě, které se na ISS odehrávají již více než dvě desetiletí, - např. jak mikrogravitace vesmíru ovlivňuje živé organismy. Kromě toho by Starlab mohl hostit výzkumy v oblasti pokročilé robotiky a umělé inteligence, které jsou založeny na evropských technologiích, s cílem progresu v evropské vědě.
ESA by také perspektivně mohla zajistit přepravu nákladu a posádky pro Starlab (modifikací ATV ?). Agentura také vyhlásila na summitu 6. listopadu v Seville iniciativu v oblasti komercializace dodávek nákladu, jejímž cílem je mít plavidlo připravené k misím do roku 2028. Tato loď by se později mohla vyvinout jako pilotovaná.
Tož, plány jsou to zajímavé. Uvidíme jak se je podaří realizovat. Už za nedlouho, do konce tohoto desetiletí.
