Znovu a znovu obracím v ruce v plastu zatavenou „flešku“ agentury Reuters s podpisem Franka Bormana: „Apollo 8 zapálilo motory a vzalo kurs k Měsíci…“
Ano, je to už něco jako relikvie, památka na slavné doby závodu o Měsíc v šedesátých létech minulého století a programu Apollo. Frank Borman patřil mezi hrdiny oněch let, k astronautům, kteří už před 55 lety trasovali cestu lidí ke hvězdám.
Tehdy, v roce 1968 byl oblet Měsíce úžasným a odvážným dobrodružstvím... Program přistání na našem souputníku sledovaly miliony lidí na celém světě a lidé byli nadšeni, o tehdejším Československu nemluvě. Brzy po návratu od Měsíce navštívil Frank Borman Prahu a tak jsem i já měl tu možnost potřást si s ním rukou.
Bohužel, Bormanův podpis na flešce Reuters už téměř vyblednul, podobně, jako brzy na to vybledly a zmizely tehdejší velkolepé plány NASA na kolonizaci Měsíce či na let k Marsu. Frank se bohužel, přes svůj dlouhý věk, dalšího obletu Měsíce nedožil...
Je to tak. Smutné zprávy nepřichází samy. Poté, co NASA potvrdila úmrtí astronauta misí Apollo a Space shuttlů, Thomase K. Mattinglyho (Apollo 16, STS-4 a STS 51-C), zemřel ve městě Billings ve státě Montana na mrtvici v požehnaném věku pětadevadesáti let i velitel Gemini 7 a Apollo 8, astronaut Frank Borman. Na svoji poslední, nejdelší cestu, se tak vydal i muž, který si v prosinci 1968 jako jeden ze tří prvních pozemšťanů prohlédl zblízka Měsíc při legendárním letu kosmické lodi Apollo 8.
Ano, už před pětapadesáti lety se za svých 185 oběhů chlapec z Arizony Frank Borman, Čechoameričan James Lovell z Ohia a Bill Anders původem z britského Honkongu stali prvními lidmi, kteří na vlastní oči spatřili odvrácenou stranu Měsíce. Ti tři byli rovněž prvními, co osobně spatřili východ Země na Měsícem. Bill Anders pak pořídil onen slavný snímek "Východ Země", první barevný snímek Země pořízený z vesmíru...
Předurčen k cestě do vesmíru
Frank Frederick Borman II se narodil 14. března 1928 ve městě Gary ve státě Indiana, i když později vyrůstal a za své rodné město považoval Tuscon v Arizoně. Celkem během misí Gemini 7 a Apollo 8 strávil Borman ve vesmíru 19 dní, 21 hodin a 35 minut. Let v Gemini 7 jej spojil osudově s Jimem Lovellem. Tehdy také šlo o experiment, kdy se v prosinci 1965 poprvé setkaly dvě kosmické lodi a oběžné dráze – Gemini 7 se na 1 cm (!) přiblížila ke Gemini 6A s posádkou Wally Shirra a Thomas Stafford. Šlo o první nácvik setkání kosmických lodí na oběžné dráze Země.
Frankova cesta do kabin kosmických lodí byla dosti přímočará – ze stíhače (1951) do školy experimentálních zkušebních pilotů amerického letectva na Edwardsově letecké základně. Tam se setkal se svými budoucími kolegy Michaelem Collinsem a Jimem Irwinem. Thomas Stafford, se kterým se Borman později potkal ve vesmíru během mise Gemini 7, byl jedním z jeho instruktorů.
V roce 1961 se Borman stal jedním z prvních pěti studentů, kteří navštěvovali Aerospace Research Pilot School, postgraduální školu pro zkušební piloty, aby se připravili na to, že se stanou astronauty. Byl mezi kandidáty, které NASA vybírala ve druhé vlně a postoupil 17. září 1962 ve skupině nazvané Next Nine mezi astronauty NASA. Říká se, že šlo o nejpovedenější výběr, protože mezi nimi byly taková esa, jako Neil Armstrong, Lovel, Stafford a další "lunatici".
Neplánovaný let
Osud si s astronauty programu Apollo často nečekaně pohrál (posádka Apolla 13 by mohla vyprávět - pozn. editora). Let Apolla 8 se totiž původně neměl vůbec konat! Plány NASA s ním vůbec nepočítaly. Tím spíše, že šlo teprve o druhý pilotovaný let měsíční lodi programu po Apollu 7, které (11. - 22. října 1968) kroužilo pouze kolem Země. Osmička měla původně také létat jen kolem Země a vyzkoušet manévry s lunárním modulem. K rozhodnutí vedení NASA proházet posádky a plánovaný program vedly dva důvody: Jednak potřebný lunární modul ještě nebyl k dispozici, zato raketa Saturn 5 ano. A za druhé, což byl možná nejpádnější důvod ke změně programu, byla hrozba, že Sověti se vydají k Měsíci dříve než Američané. Od jara 1968 totiž „bombardovali“ Měsíc svými kabinami ZOND, což byly bezpilotní, původně lunární Sojuzy LOK-1 (Lunyj Orbitalnyj Korabl), které měly sloužit k dopravě kosmonautů na oběžnou dráhu Měsíce (nikoliv k přistání!). Zdálo se, a nikoliv neoprávněně, že se Sovětům podaří Měsíc obletět dříve, než se tam Američani vypraví. Faktem je, že k takovéto akci se ve Hvězdném městečku připravovaly posádky – ta první ve složení Alexej Leonov a Oleg Makarov.
„V srpnu 1968 jsem byl v Kalifornii, kde jsme prováděli nějaké zkoušky na kosmické lodi, když mi volal můj šéf, Donald Slayton, že chce se mnou něco důležitého probrat. Tak jsem řekl, že můžeme po telefonu. On na to, že to je příliš choulostivé, ať přiletím do Houstonu. Pak mi sdělil zprávu od CIA, že družice zjistily, že Rusové chtějí vypustit kosmickou loď s posádkou k obletu Měsíce. A že na to musíme reagovat. Tak vzniknul záměr vyslat naši posádku k Měsíci před koncem roku. Nicméně objevilo se i dost hlasů, které vše označovala za hazard. Podle mého by ty obavy vyvstaly stejně, i kdyby se jelo přesně podle plánu," vyprávěl Borman.
Vesmírný přízrak
Sověti navíc dokázali Američany řádně poškádlit. V březnu 1968 odborníci NASA zachytili hlas sovětského kosmonauta Pavla Popoviče, údajně z paluby kosmické lodi Zond-4, která právě oblétávala Měsíc. V USA byli v šoku – Rusové letí na Měsíc! Byl to první sovětský pokus o oblet lodí LOK-1 po prosté návratové dráze. Zond-4 startoval 2. března a až na to, že při návratu na Zemi mířil zcela mimo sovětské území, a proto řízeně explodoval (samozřejmě bez jakékoliv posádky - pozn. editora) cca 10 km nad povrchem, provázela jeho let docela zábavná historka.
Kosmonaut Pavel Popovič, který byl zařazen do jedné z lunárních posádek vyprávěl: „Vymysleli jsme tehdy takovou malou zlomyslnost – takový fórek – nastavili jsme vysílač na retranslaci a když byl ZOND v dosahu sledovací stanice Jevpatoria na Krymu, řekl jsem pár slov a ta se od Měsíce odvysílala zpět. V zásadě šlo o měření zpoždění signálů… Za tři sekundy jsme na Zemi uslyšeli můj hlas. Škoda, na Měsíci jsem, bohužel, nebyl…“
Celé to ale mělo zajímavý dopad – tehdy byl v USA prezidentem Richard Nixon. A jeho poradcem pro otázky kosmonautiky byl právě jistý Frank Borman. Později, když přiletěl jako emisar NASA do Moskvy, dostal právě Popovič za úkol ho přivítat. „Když mne uviděl,“ vzpomínal Popovič, „s úsměvem mi pohrozil: Ty kosmický chuligáne! Povídám – Franku, o co jde? - No, sedím takhle v březnu ve své kanceláři a najednou zvoní prezidentský telefon,“ řekl Borman, „Franku, jak to, že Popovič mluví z Měsíce?“, ptal se Nixon. Byl jsem taky šokován a povídám: Vydržte pár minut, já se zorientuji, zjistím to… Celá situace vznikla tak, že naše sledovací stanice zaslechly tvůj hlas od Měsíce a někdo to hned telefonoval prezidentovi! - Tak jsme se tomu zasmáli a Frank mne proto tituloval kosmickým chuligánem. Pravdou je, že rychle zjistili, že hlas šel nejprve z Jevpatorie a pak teprve zpátky a náš 'kosmický fórek' prokoukli…“
Pravda je, že ruský kosmonaut Alexej Leonov tvrdil, že byli ke startu připraveni. Ale sovětská "věrchuška" se bála maléru. „Nevím, čeho se pořád báli,“ vzpomínal Leonov. „My jsme byli připraveni. Jenomže byrokrati odkládali start tak dlouho, až byl Borman se svými hochy v prosinci 1968 u Měsíce dřív. Potřebovali jsme alespoň ten oblet, protože jsme si uvědomovali, že přistát na Měsíci před Američany se nám už nepodaří...“
I stalo se. Byl prosinec 1968, vánoční čas a i my v Praze jsme ještě mohli bez cenzury sledovat něco tak úžasného, jako byl první kosmický let mimo ochranou náruč rodné planety.
Půl století čekání
Frank Borman nám tu zanechal odkaz odvážných mužů, kteří usedali do z dnešního hlediska primitivních kosmických lodí, aby vyhráli závody o Měsíc a otevřeli tak cestu do vesmíru i ostatním. Škoda jen, že potrvá 51 let, než něco takového, jako je oblet Měsíce, realizuje NASA až v příštím roce v rámci letu Artemis II.
Před svou smrtí byl Frank Borman nejstarším žijícím americkým astronautem, což je pocta, která nyní patří Bormanovu kolegovi z posádky Lovellovi, který je o 11 dní mladší. Žije rovněž Bill Anders (90 let). Apollo 8 bylo také poslední z posádek NASA, které tak dlouho přežily...
