Concorde se stal technologickým triumfem koncem 60. let a v 70. letech se schylovalo k tomu, že nadzvukové létání se stane běžnou záležitostí. To se ale nakonec nestalo. Rozvoji tohoto typu cestování zabránily hlavně vysoké náklady.
Dodnes ale letoun drží několik rekordů, třeba nejrychlejší čas přeletu Atlantiku z New Yorku do Londýna, který čítá dvě hodiny, padesát dva minut a padesát devět vteřin.
K dopravě se využíval několik desetiletí a po určitou dobu platil za dopravní prostředek pro spoustu celebrit. Problematické ale bylo, že cena letenek mnohonásobně předčila časovou úsporu, kterou byl Concorde schopen zajistit. Nepomohla ani nehoda z roku 2000, jež sice byla jediná, zásadně ale zpochybnila důvěru v takový stroj.
Poslední osobní let se uskutečnil v květnu 2003, komerční pak jen o pár měsíců později, v říjnu 2003. Většina Concordů je dnes vystavena v muzeích. Jeden je třeba v Národním muzeu letectví a kosmonautiky na letišti Paris-Le Bourget poblíž Paříže, ve Spojených státech jsou k vidění tři letouny.
„Když se podíváme na Concorde, nic podobného dnes neexistuje. Je úžasné, že poslední let byl už před 20 lety. Připadá mi to jako včera, doslova i metaforicky," uvedl pilot Mike Bannister, který byl u závěrečného letu.
"Měl jsem to štěstí, že jsem s ním naposledy letěl. Stále pro mě není snadné pochopit, jak technicky vyspělý Concorde byl. Dokázal přepravit 100 cestujících rychlostí 1 350 mil za hodinu přes Atlantik ve velkém bezpečí. Tehdy jsme udělali něco, co teď udělat nelze," doplnil.
