Letadlo ATR-72 slouží cestujícím díky řadě inovací už desítky let a v minulosti se využívalo různými způsoby, třeba jako komerční a podnikové letadlo, nákladní letoun nebo jako námořní hlídkové letadlo.
Práce na jeho vývoji začaly v 80. letech, kdy díky spojení tehdejší francouzské firmy Aérospatiale a italského koncernu Aeritalia vznikla společnost ATR.
Její zaměstnanci pak začali pracovat na nové generaci regionálních letadel a jejich společným úsilím vznikl dvoumotorový turbovrtulový letoun na krátké vzdálenosti s názvem ATR-72, jenž odkazuje na počet cestujících. Těch mohlo být v letounu 72-78.
Už v roce 1984 došlo k úvodnímu letu prvotního modelu ATR 42-300, o dva roky později ale společnost ATR oznámila spuštění programu ATR-72.
27. října 1988 tak absolvoval svůj první let nový letoun, který byl vylepšenou verzí ATR 42. Disponoval větším rozpětím křídel, výkonnějšími motory i vyšší kapacitou paliva. Přibližně jedenáct měsíců poté prototyp získal osvědčení letové způsobilosti od francouzského Generálního ředitelství pro civilní letectví. V říjnu 1989 pak odstartovala využívání jeho služeb společnost Finnair.
Letadlo ATR-72 se postupně začalo využívat ve velké míře a na přelomu 20. a 21. století dosáhly letouny tohoto typu na deset milionů letů, během kterých urazily na čtyři miliardy kilometrů. Po šestadvaceti letech od prvního letu pak získal certifikaci i stroj ATR 72 v „kombi“ variantě.
Od července 2019 bylo v provozu 775 letadel typu ATR 72 a dalších 171 jich bylo objednáno. Hlavními leteckými společnostmi, které tyto letouny využívaly, se staly Air New Zealand, Air Algérie, Bangkok Airway nebo Azul Brazilian Airlines. Počet strojů ale stále roste. Naopak v Česku už příliš k vidění nejsou. ČSA se jich po téměř 30 letech od prvního kusu totiž definitivně zbavila v roce 2021.
ATR-72 je tak i po více než třiceti letech stále největším tahounem regionální letecké přepravy, a to v celosvětovém měřítku.
