Velitel osádky, veterán Tang Hongbo (Tchang Chung-po), a dva nováčci – Tang Shengjie (Tchang Šeng-ťie) a Jiang Xinlin (Ťiang Sin-lin) si podali ruku s trojící Jing Haipeng (Ťing Chaj-pcheng), Zhu Yangzhu (Ču Jang-ču) a Gui Haichao (Kuej Chaj-čchao), která v Nebeském paláci pobývala od konce května letošního roku. Stalo se tak jen 10 dní poté, co si v Číně připomněli 20. výročí startu prvního čínského občana do vesmíru, pilota Yang Liweie 15. října roku 2003 v lodi Šen-čou 5. Od té doby urazila čínská kosmonautika velký kus cesty a uvažuje nejen o rozšíření dosavadního Nebeského paláce, ale pokukuje i po Měsíci.
Mladící na palubě
Šen-čou 17 tak dovezla na stanici už 7. misi tchaikonautů, která tak plynule naváže na práci posádky Šen-čou 16. Tiangong tak nadále pracuje v permanentním režimu, což je pro čínskou kosmonautiku významný úspěch. Končící trojice přivítala nově příchozí objetím, už když procházeli průlezem stanice. Šestice se pak seřadila, aby před kamerami podala hlášení řídicímu středisku a tradičně si zazpívali.
Údajně nejmladší posádku pod velením nadplukovníka (alias brigádního generála) Tang Hongboa se dvěma dalšími piloty čínského letectva Tang Shengjie a Jiang Xinlina tak čeká půlroční kosmický maratón. Ovšem, s tím "mládím" nového osazenstva Tiangongu to není tak horké.
Tang Hongbo, který už na této stanici byl mezi červnem a zářím 2021 v rámci mise Shenzhou 12, má ve svých 48 letech jisté jedno prvenství – je totiž prvním tchaikonautem, který tuto stanici navštívil podruhé. Byl mimo jiné součástí prvního výstupu do volného vesmíru (EVA) na Tiangongu, kterou provedl s Liui Bomingem v červenci 2021.
Jiang Xinlin (35) vstoupil do oddílu kosmonautů teprve roce 2020. Jeho dráha před leteckou kariérou nebyla přímočará – byl nejprve tankistou, a k letectvu přešel od r. 2006.
Benjamínkem tam je Tang Shengjie s věkem 34 let. Od roku 2008 sloužil v letectvu jako stíhací pilot a do oddílu kosmonautů prošel sejně jako Jiang Xinlin poněkud nedávno – s výběrem roku 2020. Oba nováčci však mají shodnou hodnost – podplukovníka.
Samozřejmě pánové neletí do kosmu na výlet, čeká je řada vědeckých experimentů a náročná údržba stanice. Především jde o vycházku na povrch stanice, jejímž cílem je zkontrolovat a případně opravit solární panely, které zřejmě během svého krátkého orbitálního života utrpěly několik zásahů kosmického smetí či mikrometeoritů.
„V současné době se množství tzv. vesmírného smetí zvyšuje, takže dopady malých vesmírných objektů na dlouhodobě létající kosmické objekty jsou nevyhnutelné,“ konstatoval během předstartovní tiskové konference Šen-čou 17 ve středu 25. října zástupce ředitele Čínské agentury pro pilotovanou kosmonautiku, Lin Xiqiang. „Už předchozí inspekce odhalila, že solární panely kosmické stanice byly také několikrát zasaženy drobnými objekty a utrpěly menší poškození, což bylo samozřejmě vzato v úvahu při přípravě pracovní náplně posádky.“
Takže – nebude to jednoduchá procházka a zřejmě si ji "mladíci" i zopakují. I snad proto je velitelem mise Tang Hongbo, který už EVA absolvoval. Samo o sobě bude zajímavé dozvědět se, jakou technologii hodlají Číňané k opravě solárních panelů použít...
Na řadě je (nejen) další modul
Řeklo by se, že pro mladou čínskou kosmonautiku je třímodulová stanice CSS, fungující takto od konce roku 2022, dostatečně velkým prostorem pro vědu, testování aparatur či sledování vlivu beztíže na živý, především pak lidský organismus, byť má jen 20 % hmotnosti, než Mezinárodní kosmická stanice. I ta má základní posádky složené pouze ze sedmi kosmonautů a někdy bývá i náročné připravit pro ně odpovídající program. Konec konců udržet v kosmu jen jediného práceschopného člověka stojí statisíce dolarů týdně. Čína si zatím klade za cíl svou orbitální základnu udržet trvale obsazenou po dobu nejméně deseti let.
Je tu ale jedno ALE. Plány Čínské kosmické agentury jsou (výhledově) mnohem ambicióznější. Především se potvrdilo, že Nebeský palác se už v dohledné době rozšíří o tzv. multifunkční modul, čímž stanice změní vzhled z T na X (tj. tvar kříže). A nejen to. Další perspektivu rozvoje stanice Tiangong totiž představili zástupci Čínské agentury pro pilotované lety do vesmíru CMSEO na 47. mezinárodním astronautickém kongresu v Baku 4. října.
Inženýr Zhang Qiao, motorář z Čínské akademie kosmických technologií (CAST) ukázal plány na rozšíření Tchien-kungu ze tří až na šest modulů.
„V budoucnu sestavíme 180tunovou, šestimodulovou sestavu,“ řekl Zhang. I tak by měl rozšířený Tiangong hmotnost jen něco málo přes třetinu hmotnosti zhruba 450tunové ISS.
Multifunkční rozšiřující modul se šesti dokovacími porty má být vypuštěn do 4 let a připojí se k přednímu uzlu základního modulu Tianhe, čímž umožní připojení dalších modulů či lodí, podobně jako obdobný ruský spojovací modul na někdejší orbitální stanici Mir.
Zhang dále uvedl, že jsou vyvíjeny i nafukovací moduly, podobné tomu co v USA nabízí společnost Siera Space pro plánovanou komerční stanici Orbital Reef. Ty budou sloužit jako potenciální další pracoviště, na nichž se má ověřit jejich využití pro čínskou lunární stanici s lidskou posádkou.
Zhang ve své prezentaci také uvedl, že se připravuje řada samostatně pracujících modulů či přístrojových platforem, které budou operovat na společné oběžné dráze s kosmickou stanicí, aby vytvořily čínský letový model kosmické formace na oběžné dráze.
„Budou pravděpodobně vykonávat různé služby či experimenty na oběžné dráze v absolutní mikrogravitaci.“ Tiangong tak podle Zhanga bude postupně hrát důležitou roli jako "vesmírný domovský přístav".
Stručně řečeno, představa Číny je taková, že po dokončení CSS všechny aspekty řízení, informací, napájení, recyklace zdrojů, požadavků na dodávky materiálu, provozních nákladů a efektivity aplikací dosáhnou úrovně současné mezinárodní pokročilé úrovně a v některých aspektech ji předčí. Stanice se stane ekonomickou a výhodnou na provoz.
Opět nezbývá než konstatovat, že Číňané velice pečlivě studovali i řadu vyvíjených, avšak především z finančních důvodů nerealizovaných projektů z minulého století jak NASA, tak evropské ESA (např. plánovaný evropský Free Flyer modul, obsluhovaný raketoplánem Hermes). A vypadá to, že je po svém aplikují ve svém nadějném kosmickém programu.
Ostatně Čínská kosmická agentura nabízí své orbitální prostory k mezinárodní spolupráci.
Lyu Congming, zástupce hlavního konstruktéra systémů využívání vesmíru oznámil, že pro Tiangong bylo vybráno více než 100 vědecko-výzkumných projektů. Z nich 65 bylo realizováno a 48 probíhá. Dodal, že už funguje i mezinárodní spolupráce prostřednictvím Úřadu OSN pro kosmické záležitosti (UNOOSA), přičemž první kolo experimentů už bylo vybráno.
Přijaté návrhy se týkají oborů, jako je astronomie, kosmická medicína, vědy o životě v kosmu, biotechnologie, fyziky tekutin v mikrogravitaci, spalování v mikrogravitaci a dalších kosmických technologií. Vítězné instituce sídlí mimo Čínu v celé řadě zemí, jmenovitě v Belgii, Francii, Německu, Indii, Itálii, Japonsku, Keni, Nizozemsku, Norsku, Mexiku, Polsku, Peru, Ruské federaci, Saúdské Arábii, Španělsku a Švýcarsku. Nějak mi tam schází Česká republika...
Lyu také vyzdvihl spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou s tím, že se připravuje nové kolo předkládání návrhů. A není vyloučeno, že se na Tiangong vypraví i evropský kosmonaut. CMSEO totiž už začátkem tohoto roku oznámila, že se chystá začít s výběrem zahraničních astronautů, kteří se vydají na kosmickou stanici.
Oko do kosmických dálek
Dalším trumfem čínské kosmonautiky bude kosmický dalekohled třídy Hubble, pojmenovaný Xuntian (doslovně "Průzkum nebes"), který by měl startovat (snad) už v příštím roce 2024. Bude obíhat po příbuzné dráze jako orbitální stanice, což má usnadnit jeho údržbu. Počítá se totiž s tím, že se v případě potřeby připojí k Tiangongu za účelem oprav, doplňování paliva či modernizace. Půjde tak o zcela nový způsob práce kosmonautů ve vesmíru. Je vidět, že se Číňané velice důsledně poučili z problematické údržby svého vzoru – amerického Hubblova teleskopu.
Xuntian bude mít impozantní čočku o průměru 2 metry, což je srovnatelné s Hubbleovým dalekohledem. Navíc se může pochlubit zorným polem 300krát větším než 31 let starý HST při zachování podobného rozlišení. Široké zorné pole umožní teleskopu prozkoumat až 40 % oblohy během pouhých deseti let pomocí obrovské kamery s rozlišením 2,5 miliardy pixelů...
Bez spolupráce to nepůjde
Rostoucí rozsah čínských kosmických aktivit odráží zjevný nárůst zdrojů pro kosmické odvětví, ale může také vytvářet potenciální logistické, technické nebo rozpočtové problémy.
Tyto plány totiž zahrnují vyslání prvních astronautů na Měsíc před rokem 2030 (údajně už v r. 2028!) a také práci na výstavbě Mezinárodní lunární výzkumné stanice (ILRS), v roce 2030.
V minulých dnech totiž Čína získala další partnery pro budování její základny na Měsíci – Pákistán a Bělorusko. Bělorusko to oznámilo v pondělí (23. října), zatímco Pákistán o pár dní později.
Podle webu SpaceNews je nyní v koalici ILRS sedm zemí: Čína, Rusko, Bělorusko, Pákistán, Ázerbájdžán, Venezuela a Jihoafrická republika. Ne všechny státy zrovna jsou těžkými váhami v kosmu, ale jak tušíme, technický přínos není jediným kritériem, o které se Čína zajímá. Pravda, NASA buduje svou vlastní koalici pro Měsíc prostřednictvím souboru dohod známých jako "Artemis Accords" (kde se připojila i Česká republika).
Platí-li ovšem termín čínského přistání na Měsíci – rok 2028, jak se proslechlo v Baku, musí se NASA nad plánovanou frekvencí svých letů k našemu souputníku vážně zamyslet.
