„Tak nám uhasili České Švýcarsko,“ chtělo by se s odkazem na Haškův humoristický román někomu možná říci po dlouhém boji hasičů i dalších složek záchranářů s požárem v národním parku na severu Čech, kdyby nešlo o pohromu takového rozsahu.
„Je to za námi. 21 dní hašení. Za den jsme udělali přes 80 shozů a nalétali přes 230 hodin. Čísla ale nejsou důležitá. Kluci z vrtulníkové letky makali do poslední chvíle. Dnes už do vzduchu nad Hřensko nemusíme, ale jsme stále v pohotovosti. Díky za Vaši podporu," napsali si v sobotu 13. srpna na facebook vojáci z 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích.
Když hasí národ hokejových trenérů
My za to samozřejmě naše vojáky chválíme a jakkoli před vše ostatní je třeba vytknout především upřímné poděkování všem hasičům, vojákům, soukromým firmám, zkrátka všem zasahujícím a za jejich úsilí jim vyseknout poklonu, tak vývoj hasebních prací prováděných ze vzduchu chvílemi připomínal telenovelu s jednou neznámou: Proč tu nejsou ty největší vrtulníky, které máme?
Není nutné jmenovat všechny jednotlivé etapy a epizody zásahu ze vzduchu a veškeré účinkující, vzpomeňme jen některé výraznější momenty: „Zítra konečně přiletí hasicí letadla z Itálie, ale odkud budou brát vodu?“ „Aha, Milada, ale bude délka jezera stačit?“ „Canadairy už zítra odletí! Co budeme dělat?“ „Přiletí ale Tractory ze Švédska, sláva!“ „Canadairy se zítra vrátí, třikrát hurá!" Kdyby to nebylo způsobeno tzv. kouzlem nechtěného, dramaturgie byla dokonalá a od displeje či obrazovky se v podstatě nešlo odtrhnout.
Tisíce a tisíce podobných komentářů viz výše na několik týdnů také zcela zahltily sociální sítě a národ (dle aktuální potřeby) hokejových trenérů, ústavních právníků nebo epidemiologů se tentokrát metamorfoval v zástup specialistů na odborné řešení živelních katastrof ze země a hlavně ze vzduchu. Tohle už asi lepší nebude.
Letecké hašení na dobrovolnické bázi
Že se tentokrát dočkáme mimořádných okamžiků, naznačil už v úterý 26. července, tedy třetí den požáru parku, tento příspěvek na sociální síti:
Ano, z diskuse pod příspěvkem se opravdu jeví, že pilot, který svým soukromým vrtulníkem přiletěl z Havířova pomoci hasit (dle svých slov na žádost generálního ředitelství hasičů a zdarma), bezmocně stojí pár metrů od cisterny, protože z ní nedostal do kanystrů palivo, aby svým vrtulníkem mohl přeletět k jiné pumpě natankovat si plnou.
„Velitel zásahu údajně dostal zákaz komukoli natankovat Jet (letecké palivo Jet A-1, pozn. red.), takže jsem si musel zavolat kamaráda, který kanystry naplnil na letišti v zhruba 50 km vzdálené Roudnici nad Labem a dovezl mi je,“ říká pro Aeroweb pilot vrtulníku Bell 206 Jiří Vlk. I takto tedy probíhal začátek zásahu v jednom ze čtyř českých národních parků.
Modernizované stroje na zemi
Nás však v celém příběhu mimořádně rozsáhlého požáru zaujal tento poměrně nenápadný povzdech z facebookové vrtulníkové komunity rovněž z 26. července:
Autorovi příspěvku, který je mimochodem bývalý velitel vrtulníkové letky Armády České republiky (AČR) se zkušenostmi z misí v Afghánistánu nebo bývalé Jugoslávii, jsme museli dát za pravdu. Je totiž skutečně s podivem, že (odmyslíme-li si zasahující „anduly“ a veškerou zahraniční techniku) na zásahu na české straně se s výjimkou jedné armádní helikoptéry W-3A Sokół podstatnou měrou a podstatnou dobu podílely jen vrtulníky s únosností pouze v řádu stovek až zhruba jednoho tisíce kilogramů (čili litrů vody).
Zároveň však mezitím na zemi zcela bez užitku seděly prakticky všechny stroje Mi-17/171 Armády České republiky s únosností až do čtyř tun. Pozoruhodné, že?
Milan Koutný k tomu pro Aeroweb dodává: „Už sice nějaký čas v armádě nejsem, ale vím, že ty mašiny byly opakovaně modernizovány – a to tak, že mohou operovat za frontovou linií, jsou to prostě pořád špičkové stroje. Cvičili jsme létání s podvěsy, ovšem místo vaků s vodou jsme tahali všechno možné. Zaznamenal jsem v posledních dnech také nějaké informace ohledně chybějící kabeláže; k tomu mohu snad jen dodat, že nemají-li tyto vrtulníky opravdu stále kabeláž na použití bambi vaků, dávno ji už měly mít. A to v rámci některého z několika modernizačních programů. Stále to zkrátka jsou naše největší vrtulníky. Neumím pochopit, proč dodnes toto vybavení nemají. Pokud vím, tak třeba ten vak lze pořídit za řádově statisíce korun,“ diví se zkušený pilot.
V hodině dvanácté...
Pro úplnost dodejme, že chuť pomoci s hašením a zároveň bezmoc a frustraci ventilovali i sami někteří vojáci z armádních vrtulníkových letek Mi-17/171. Je nutné také zmínit, že si uvědomujeme, že Mi-171 ze stavu 22. základny vrtulníkového letectva v Náměšti nad Oslavou, o nichž hovořil pan Koutný, jsou konfigurovány primárně jako bojové stroje a dostalo se nám při psaní tohoto textu také výhrady, že bychom ve věci chybějících vaků či příslušenství měli svou pozornost zaměřit spíše na stroje z 24. základny dopravního letectva v pražských Kbelích. Těmto vrtulníkům totiž údajně žádná kabeláž nechybí. Stroje mají být ve stejné konfiguraci jako na místě zasahující slovenský Mi-171 OM-BYH, ovšem vaky pro jistotu k vrtulníkům ze Kbel také nebyly žádné.
V článku tohoto rozsahu nemáme prostor detailně se zabývat strukturou českého vojenského letectva. Ke cti armády tak budiž řečeno zejména tolik, že nakonec se armádní „sedmnáctky“ do akce přece jen zapojily. Pokud jsme to během překotného vývoje zaznamenali správně, tak pátý den požáru, ve čtvrtek 28. července, se vojákům ze zmíněné kbelské základny podařilo nasadit improvizované řešení a se zapůjčeným vakem se přidat k ostatním strojům. Dle všeho však jen s jediným strojem Mi-17. Je to samozřejmě skvělé a vojákům za to patří dík, ale…
O zbytečnosti politického populismu
Cílem tohoto textu vskutku není zahrát si na generála po bitvě a prostě jen kritizovat armádu nebo český stát obecně, že země s ročním rozpočtem v řádu tisíců miliard korun v roce 2022 zjevně nedisponuje odpovídajícím vybavením pro relevantní množství hasicích letounů či vrtulníků.
Na místě však nepochybně je ptát se na příslušných místech například na to, kolikrát se už v minulosti při hašení používala letecká technika a nakolik by bývaly mohly stroje Mi-17/171 v oblasti kolem Hřenska pomoci, abychom s mírným odstupem od největšího lesního požáru v dějinách této země mohli snad maximálně věcně zhodnotit, zda lze považovat za problém, že tento stát za více než třicet let své samostatné existence nedokázal z veřejných peněz toto vybavení pro své nejvýkonnější vrtulníky pořídit a v kritické hodině „H“ je nasadit do akce.
Nebudeme se, na rozdíl od ministra vnitra Víta Rakušana, pouštět do podivných úvah o možnosti či dokonce nutnosti pořízení jednoho, či více hasicích letadel, protože nám to v tento čas prostě připadá jen jako populistické gesto.
Stejně tak ale nebudeme hrát ani nechutnou politickou hru na „bude/bylo líp“ s poslancem ANO Jiřím Maškem, který by (kdyby tedy mohl) národní park jistě zachránil jedním (!) dalším vrtulníkem firmy DSA s vakem o objemu 800 litrů, který však k velkému rozčilení tohoto poslance nebyl povolán do akce, a to údajně kvůli ceně 45 000 Kč za letovou hodinu i kapacitě letového provozu.
Nakonec, pomohl by tento jeden další vrtulník na místě? Jistě, horší by to nebylo. Stačilo by to k efektivnější likvidaci požáru? Těžko říct, sám Daniel Tuček z DSA řekl, že tento vrtulník se hodí spíše na počáteční hašení požáru, kdy je potřeba rychlá reakce. Panu Maškovi, který se s fakty zjevně moc nezdržuje, to však na přihřátí nepříliš chytré opoziční polívčičky stačilo a za nás samozřejmě palec dolů, protože těmito planými řečmi skutečná cesta k řešení žádného problému opravdu nevede.
Proč k Mi-17/171 vaky chybí?
Do redakce Aerowebu mezitím doputoval také názor příslušníka AČR, který si nepřeje být jmenován, nicméně do historie armádních tendrů určitý vhled má. „Velmi stručně a velmi zjednodušeně řečeno – je to klasický šlendrián ve stylu ‚nic takového se neděje, takže to nepotřebujeme‘. Samozřejmě, v několika vrtulníkových modernizačních projektech se požadavek na vaky objevil. A když se pak muselo škrtat, protože nestačil rozpočet, ‚bambi‘ na velkou mašinu se škrtalo vždy jako první,“ konstatuje voják.
Pomyslné máslo na hlavě má podle jeho slov hned několik politických garnitur ve vedení armády a je to v podstatě vždy stejné. „Armáda si zadala specifikaci, že chce nějakou akvizici, tato pak dále šla do kolegia ministra a do vlády a odtamtud pokaždé zaznělo: to jste se zbláznili, to je předražené, stáhněte cenu, něco zredukujte… A je přitom vlastně úplně jedno, kdo na armádních akvizicích kdy byl a například i současná paní ministryně mívala na tzv. branně-bezpečnostním výboru (výbory pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, pozn. red.) výhrady, že to či ono je příliš drahé,“ doplnil příslušník české armády.
Nejsou kabely!
Položili jsme tedy Ministerstvu obrany ČR prostý dotaz, proč k těmto vrtulníkům, přestože piloti AČR absolvují odpovídající výcvik, vaky nejsou. „Vaky pro hašení nelze z technických důvodů na Mi-171Š použít, protože nemají potřebnou elektroinstalaci pro jejich ovládání,“ sdělila Aerowebu bez uvedení dalších podrobností Magdalena Dvořáková z Generálního štábu AČR, která tak vlastně potvrzuje slova bývalého armádního pilota Milana Koutného.
Pokud jde o účast AČR v leteckém hašení, dle slov paní Dvořákové armáda od roku 2010 až do zásahu nad Hřenskem eviduje celkem 11 protipožárních zásahů. Vše provedeno vrtulníky typu W-3A Sokół, který unese vak o objemu maximálně 1 600 litrů.
Později ještě přichází upřesnění. „Zhruba před dvěma lety byla dohodnuta modernizace se státním podnikem LOM Praha. Modernizační projekt ‚Krovka‘ proběhne na doposud nezmodernizovaných palubách sedmi Mi-171Š s nákladovými vraty. Tento projekt je momentálně ve stádiu dokončovacích prací na prototypu v LOM Praha a v příštím roce bude zahájeno dovybavení elektroinstalace na palubách Mi-171Š pro ovládání hasebního vaku v rámci modernizace. S nákupem bambi vaků se počítá v nejbližší době. Vrtulníky Mi-17, které disponují potřebnou elektroinstalací pro ovládání bambi vaků, se nachází na 24. letecké základně dopravního letectva Praha-Kbely,“ doplňuje Jindřiška Budíková ze základny v Náměšti nad Oslavou.
Kolik požárů je dost?
Zeptali jsme se i hasičů, u kolika požárů v posledních letech zasahovala letadla (letouny i vrtulníky) za účelem hašení. Dále nás i s ohledem na výrok ministra Rakušana zajímalo, na základě jaké smlouvy či smluv proběhla mezistátní spolupráce zahrnující poskytnutí hasicích letadel z jiných zemí.
Pokud jde o počty letadly (letouny i vrtulníky) hašených požárů, čísla jsou poměrně překvapivá. Tato tabulka ukazuje počty požárů s leteckým hašením všech typů požárů (v přírodním prostředí, skládky, nízké budovy – zkrátka vše, kam se vzlétalo):
| Rok | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 |
| Počet | 4 | 12 | 7 | 19 | 25 | 12 | 18 | 60 | 22 | 48 | 37 | 34 | 20 | 9 |
Následující tabulka zachycuje počty leteckých hašení požárů pouze v přírodním prostředí (lesy atp.):
| Rok | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 |
| Počet | 8 | 21 | 30 | 30 | 20 | 7 |
Od počátku roku 2008 do konce roku 2021 tedy celkem 327 leteckých hašení, za posledních 14 let v průměru tedy 23,4krát za rok, stručně: dvakrát do měsíce. Je samozřejmé, že takto zprůměrovaný údaj je silně zkreslující a v některých případech by asi velké vaky stejně ani nešlo použít, nicméně pro určitou představu, jak časté je letecké hašení v ČR, tato data asi stačí.
Do úvah, jestli tato čísla mohla, nebo dokonce měla odpovědná místa už před mnoha lety motivovat k pořízení potřebného vybavení pro velké armádní vrtulníky, se pouštět nebudeme.
Na dotaz, zda lze zkusit aspoň odhadnout, nakolik by hasičům pomohla situaci v Hřensku a okolí řešit letka výkonných vrtulníků Mi-17/171, odpovídá Pavla Jakoubková z Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR (GŘ HZS): „V tomto případě by se jednalo o spekulace. Nasazení vrtulníků s velkými bambi vaky by samozřejmě hasičům pomohlo. Je však otázkou, kolik z nich by bylo možné bezpečně nasadit na zásah.“
Hasiči: změnit je třeba celý systém
Na zmínku ohledně možnosti bezpečného nasazení je přitom dobré podívat se pečlivěji. Pokud bychom totiž opět lehce parafrázovali Josefa Švejka, nad požářištěm se situace zjevně měnila každým okamžikem. Zatímco v prvním týdnu byla na české straně kapacita nanejvýš pro sedm strojů, následující týden už ve stejné lokalitě mohlo operovat strojů jedenáct.
Tedy jen pro úplnost, řízení letového provozu v místě požáru, které spadalo pod Policii ČR, tento fakt vysvětlilo úbytkem kouře. Aniž bychom chtěli rýpat, je dobré vědět, že ve stejné době na německé straně operovalo minimálně 11 vrtulníků – 2x Bell (212 a 412), 3x Eurocopter AS332 Super Puma a 6x NHIndustries NH90...
„Vnímáme, že jsou potřeba změny v systému leteckého hašení v České republice. Je třeba, aby se na nich podíleli všichni vlastníci lesů, tzn. Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zemědělství i Ministerstvo obrany. Zároveň potřebujeme zvýšit efektivitu hašení. A to tím, že budou k dispozici prostředky, které budou schopny přepravit větší množství vody na hašení, tedy objem minimálně 2–3 tisíc litrů vody,“ říká dále na dotaz Aerowebu Pavla Jakoubková z GŘ HZS. Měla poslední větou na mysli kupř. právě stroje Mi-17/171?
Ohledně mechanismu využití zahraničních strojů nakonec paní Jakoubková upřesnila, že konkrétně při tomto požáru vrtulníky ze Slovenska a Polska a letouny ze Švédska zasahovaly na základě žádosti ČR o pomoc prostřednictvím mechanismu civilní ochrany Unie. „Německé vrtulníky zasahovaly na základě bilaterální dohody mezi HZS Ústeckého kraje a saským ministerstvem vnitra,“ uzavřela Pavla Jakoubková.
Vak bude
Výslednou úvahu, jak by bývala mohla vypadat pomoc příslušně vybavených velkých armádních vrtulníků, kdyby ovšem ve významnější míře pomoci mohly, si dovolíme ponechat na ctěném čtenářstvu. Uzavíráme ovšem s optimismem. Jak uvedla paní Budíková z náměšťské základny, už nějaký čas probíhá další modernizace části flotily Mi-171 a dle tohoto internetového zdroje dokonce bude v jejím rámci pořízen (mj.) jeden (!!) Bambi Bucket s funkcí multidrop a možností čerpání vody z mělkých vodních ploch! Nic tedy není ztraceno :)
Na úplný závěr a samozřejmě mimo veškerou racionalitu musíme zmínit, že ani nás, bohužel, neminuly výhrady některých spoluobčanů, že v Hřensku nebylo možné ze vzduchu efektivněji zasáhnout, protože český stát potřebné stroje věnoval Ukrajině. K tomu bychom dodali jenom toto:
