Ve svých počátcích byla letecká doprava pro cestující spíše prestižní záležitostí než pohodlným způsobem přepravy. Stroje letící v nižších výškách se často musely potýkat se silnými turbulencemi a povětrnostními podmínkami a o nějakém vybavení na palubě či kvalitních sedačkách si museli nechat pasažéři dlouhá léta jen zdát. Nicméně vývoj nabral rychlých obrátek v meziválečném a zejména poválečném období, kdy letectví urazilo velký kus cesty.
Výrobci přicházeli s modernějšími stroji a letecké společnosti se snažily propojit celý svět. Zvětšovala se kapacita letadel i pohodlí na palubě a zároveň se prodlužovala letecká spojení. Mnohahodinové lety včetně několika mezipřistání nebyly výjimkou. V prostornějších strojích se vedle pohodlných sedaček či salonů navíc objevily i kóje či „postele“, kde mohli movitější cestující strávit dlouhý let.
Skvělý odpočinek na palubě Pan Am
Známým průkopníkem pohodlného cestování vzduchem byly bezesporu americké Pan American World Airways. A jedním z prvních představitelů luxusu se staly bezpochyby jejich létající čluny. Ikonou této éry je Boeing 314 Clipper, kterých měly v letech 1939 až 1946 aerolinky celkem šest. Cestující začaly vozit v červnu 1939 a s doletem skoro šest tisíc kilometrů byly využívány zejména na dálkových transatlantických letech, v jejichž rámci mohl Boeing 314 přepravit 74 cestujících a 11 členů posádky.
Dohromady pět palub létajícího člunu nabízelo přepravovaným osobám nebývalý luxus v podobě pohodlných salonů, jídelní sekce a 36 kójí s krytými lůžky, kde se cestující během dlouhé cesty mohli v klidu prospat. Samozřejmě, luxus nebyl zadarmo a užít si jej mohli jen skutečně movití cestující. Za zpáteční letenku přes Atlantik tehdy zaplatili asi 675 dolarů (cca 14 500 Kč), což odpovídá zhruba dnešním 7 000 dolarů (cca 150 000 Kč). Je nutné si však ještě uvědomit, že dálkový let tehdy mohl trvat i více než 25 hodin.
Během druhé světové války, která díky technologickému pokroku vlastně zapříčinila konec těchto krásných strojů, fungovaly Boeingy 314 také jako letadla pro dopravu VIP osob. Ke svým cestám je využili jak americký prezident Roosevelt, který v roce 1943 při letu do Casablancy na setkání s britským premiérem Churchillem na palubě oslavil své 61. narozeniny, tak právě i Churchill. Ten při letu z USA do Velké Británie údajně ocenil velký luxus na palubě stroje a prý jej krátce i pilotoval.
Pullman s křídly: Douglas Sleeper Transport
V meziválečné éře zažívala letecká doprava rozmach. Na svou dobu moderní stroje zvládaly urazit velké vzdálenosti rychleji než vlak či loď. Avšak například doba letu mezi východním a západním pobřežím Spojených států amerických stále trvala mnoho hodin a vyžadovala několik mezipřistání. Pro cestující to byla jistě úmorná cesta a mnohdy bylo lepší ji absolvovat v noci.
Zajímavé mezery na trhu se proto pokusily využít American Airlines, které požádaly výrobce Douglas o vyvinutí „spacího“ letadla. A jelikož trup typu Douglas DC-2 byl příliš úzký, padla volba na stroj Douglas DC-3. Konverze na variantu DST (Douglas Sleeper Transport) trvala zhruba dva roky a první let se uskutečnil v prosinci 1935. Kapacita byla 14 cestujících, kteří mohli dlouhou cestu prospat v pohodlných postelích, které byly umístěny podél trupu jako palandy s uličkou uprostřed. Dolní lůžko bylo tvořeno z pohodlných sedadel. Zajímavostí byla i malá úzká okénka nad standardními většími ve středu trupu. Ona okénka měla zajišťovat pocit pohodlí také cestujícími, kteří leželi na vrchním lůžku. American Airlines je využívaly například na populárních letech mezi New Yorkem (odlet v 17:10) a Los Angeles (přílet v 8:10 druhý den), během kterých vykonaly stroje DST tři mezipřistání.
Letounů Douglas DST bylo do poloviny roku 1941, kdy došlo k ukončení výroby, vyprodukováno pouze několik kusů. Podobně jako ostatní civilní DC-3 byly často přestavěny pro armádní účely a vozily náklad a vojáky. Vedle American Airlines využívaly „spací letadla“ i další americké společností, jako třeba United Airlines či Eastern Airlines.
Místo polic nad lůžka nad hlavou
Přebytek letadel i letišť a zároveň technologický pokrok stál po skončení druhé světové války za rychlým rozvojem letecké dopravy, který mohl být snad ještě rychlejší, nebýt rozdělení světa železnou oponou. Jak plynula desetiletí, létání se více přiblížilo lidem a pomalu ale jistě se začalo stávat součástí běžného života. Stroje jako jsou Lockheed Constellation, Douglas DC-6 či Boeing 377 Stratocruiser i nadále nabízely movitějším cestujícím možnost prospat transatlantický let v pohodlné pozici vleže.
A je nutné dodat, že úroveň poskytovaných služeb stále určovaly společnosti jako zmiňované Pan American Airways anebo v Evropě například nizozemské KLM. V této době bychom na palubách letadel sice již nenašli podobné postele jako v případě jejích létajících člunů, ale cestující mohli využít lůžka nad sedačkami, která se nacházela v místech, kam dnes běžně odkládáme příruční zavazadla. Pohodlí bylo doplněno světlem na čtení, příjemnou matrací, záclonkami pro soukromí anebo třeba snídaní do postele.
Právě zmíněný Boeing 377 Stratocruiser, který ve své době patřil k nejrychlejším dopravním letadlům světa, nabízel cestujícím na svou dobu nebývalý luxus. To vše umožňovala nadčasová technika, přetlaková kabina a dvě paluby pro cestující. Snad ještě vyšší úroveň pohodlí nabízel i proslulý Lockheed Constellation, který byl ještě před válkou připravován pro leteckou společnost Trans World Airlines (TWA) Howarda Hughese.
Plně rozložitelná sedadla v luxusních třídách
Určitý přelom v letecké dopravě způsobilo zavedení částečně a později plně rozložitelných pohodlných sedadel v rámci Obchodní třídy. V době po deregulaci letecké dopravy, který následoval její prudký rozmach, začaly být firmy ochotné platit za služební cesty svých zaměstnanců větší částky. Bohaté občerstvení, možnost pracovat během letu či prospat se bylo pro obchodní cestující vítanou možností, jak absolvovat dlouhý zaoceánský či transkontinentální let. A spolu s rozvojem systémů palubní zábavy se dále rozšiřovaly i možnosti, jak si zkrátit cestu. Je nutné dodat, že přístupy aerolinek se značně odlišovaly. Zatímco některé již nabízely prémiovým cestujícím plně rozložitelná sedadla, místa v letadlech jiných svými vlastnostmi spíše připomínala pohodlná křesla s podnožkami.
Luxus i trojsedačka v Economy
V dnešní době, kdy je cesta letadlem standardní součástí lidského života, jsou pomyslné nůžky „běžného a luxusního cestování“ široce rozevřeny. Zatímco účelem ekonomické třídy je přepravit co nejvíce cestujících za přijatelnou cenu, Obchodní a zejména pak První třída mají hrát roli výkladní skříně aerolinek, nabídnout pasažérům vysokou míru luxusu a zajišťovat příjem. Lůžka či postele v podobě plně rozložitelných pohodlných sedaček tak dnes nalezeme v obou výše zmíněných prémiových oddílech. Rozdíl je tak hlavně v soukromí, prostoru a kvalitě služeb, které jsou v První třídě ještě o něco vyšší.
Před několika lety přišla ale kazašská prémiová společnost Air Astana se zajímavou novinkou, která umožňuje pohodlný spánek v poloze vleže i cestujícím v ekonomické třídě, a to na vybraných letech mezi Nur-Sultanem a Londýnem, Frankfurtem a Paříží. Jde o placenou službu nazvanou Economy Sleeper a spočívá v rezervaci tří sedaček v jedné řadě, které jsou ve vhodný okamžik přeměny v pohodlné lůžko. K tomu všemu cestující dostane ložní prádlo a celou řadu dalších benefitů, které jsou tradiční pro pasažéry vyšších tříd (např. možnost odbavit si vyšší počet zavazadel, přístup do business salonků, více mil do věrnostního programu atd.).
Podobnou službu na dálkových letech začala v roce 2020 testovat i německá Lufthansa. Po úspěšných zkouškách na lince Frankfurt – São Paulo byl nový servis letos rozšířen i na další spojení. Služba Sleeper’s Row spočívá stejně jako v případě aerolinek Air Astana v možnosti využití trojsedačky v Ekonomické třídě, kterou je možné přeměnit v lůžko, opět pomocí ložního prádla a matrace. Služba je dostupná na dálkových letech, které trvají 11 a více hodin. Zajímavostí je, že tento servis není možné rezervovat dopředu, ale až v době odbavení či krátce před nástupem do letadla a podléhá obsazenosti letu. Poplatek se pohybuje mezi 4 000 Kč až 5 800 Kč za jeden úsek.
Pohodlné cestování v budoucnosti?
Čas od času se v médiích objeví informace o vizionářských možnostech leteckého cestování budoucnosti. Například Air New Zealand dříve oznámily, že se v roce 2020 vrátí „ke kořenům“ dálkové dopravy a na palubách svých strojů budou nabízet pohodlné „trojpalandy“ pro cestující Economy class v rámci služby Skynest. S jiným vizionářským nápadem přišla v roce 2018 společnost Airbus ve spolupráci s firmou Zodiac Aerospace, když na hamburském veletrhu Aircraft Interior Expo představila svou ideu pohodlného cestování, a to nejen pro prémiové cestující, ale prostě pro všechny, kteří o to projeví zájem. V místech, kde jsou dnes v letadlech uložena odbavená zavazadla či přepravované zboží, umístily speciálně vytvořené palandy. Podle dostupných obrázků místo připomíná lůžkové vozy, které můžeme znát například z dálkových vlaků, ve skutečnosti se však podobá pohodlnějšímu odpočinkovému prostoru pro posádky, který se nachází na palubách většiny dálkových letadel.
