Rusko s Čínou na Měsíc

Pro nezasvěcené možná. O možnosti širší spolupráce Ruska s Čínou v kosmu, jmenovitě při lunární expedici a vybudování stálé stanice na měsíčním povrchu či na tzv. cislunární dráze se už delší dobu šuškalo. Není divu. Zatímco ruská kosmonautika od rozpadu SSSR kulhá na obě nohy, zejména pro nedostatek financí na nové projekty, čínská se zejména v posledních letech rozvíjí ne sice závratným, ale stabilním tempem, kdy každý krok v zásadě znamená kvalitativní posun.

Čína je totiž jedinou kosmickou mocností, která má stabilní koncepci i dlouholetý plán, v zásadě nepodléhající větším výkyvům v čase. I když jsme loni neviděli ve vesmíru žádného čínského tchajkonauta a orbitální stanice Nebeský palác II zůstala osiřelá, lze letos očekávat docela slušný ohňostroj z čínských kosmodromů, především ze čtvrtého, nejnovějšího, Wen-čchang (Wenchang Satellite Launch Center). 

CMSA (Čínská kosmická agentura) totiž plánuje v letošním roce vypustit základní modul své modulární orbitální stanice Tchien-kung 3, pojmenovaný Tchien-che (Harmonie nebes). Stanice má mít tvar písmene T a bude se skládat ze tří laboratorních modulů, odvozených od ruských Saljutů. A tady se vracíme k rusko-čínské spolupráci ve vesmíru lehkým obloukem: podobně jako v případě kosmické lodě Šen-čou prodalo Rusko v 90. letech Číňanům licence na chruničevské moduly a předloni dokonce poskytlo i svoji technologii pro kryogenní motory nových čínských raket na „netoxická“ paliva (např. kyslík/kerosen/vodík), které pohání novou, nejsilnější čínskou raketu Long March 5. Navíc se nějak pozapomnělo, že Rusko ve svém Hvězdném městečku vycvičilo první čínské astronauty-instruktory. Takže by bylo na čem stavět. 

Navíc lze v posledních měsících zaznamenat zvýšený čínský zájem o Měsíc, když její sonda Čchang’e-4 jako první umělé těleso v historii kosmonautiky přistálo v lednu 2020 na odvrácené straně Měsíce. V polovině loňského prosince pak dopravila sonda Čchang-e 5 – světe div se – po 44 letech (!) další vzorky lunárního gruntu na Zemi. Aby toho nebylo málo, startovala pětitunová meziplanetární sonda Tchien-wen-1, která letos v únoru dosáhla oběžné dráhy Marsu a v květnu by měla vysadit na jeho povrchu malý marsrover (240 kg).

Rusko mezitím zřejmě definitivně vypadlo ze hry o účast na americko-evropském (mezinárodním) projektu cislunární stanice Gateway, která by měla být po roce 2024 jednak jakýmsi přestupním můstkem pro pilotované výsadkové moduly – zpočátku amerických astronautů – pro lety na měsíční povrch a perspektivně budování lunární výzkumné základny v rámci projektu Artemis. Pravda, NASA, která je spolu s Roskosmosem hlavním garantem výstavby a provozování Mezinárodní kosmické stanice (ISS) Rusku nabídla účast na Gateway, což by mu umožnilo neztratit kontakt s přední linií kosmického výzkumu. Původně se jednalo o připojení ruského modulu s přechodovou komorou pro výstupy kosmonautů do volného prostoru, ovšem postupně se z toho stala marginální záležitost. Teoreticky by sice mohlo Rusko získat výměnou za dodání už citované přechodové komory a zvažované záchranné lodě možnost vyslat na Gateway svého kosmonauta, který by se ale dostal na měsíční povrch až po evropských, kanadských a možná i japonských astronautech. To by znamenalo přiznání faktu, že Rusko už nemůže s NASA spolupracovat jako rovný s rovným. A to nejen šéf Roskosmosu Dmitrij Rogozin tvrdě omítá. 

Po ukončení prací na ISS v letech 2025–2028 (?) by tak Rusko nemělo ve vesmíru žádné kosmické pracoviště a zvažuje se sestrojení tzv. národní orbitální stanice, jejímž základem by měl být osamostatnělý ruský segment ISS. Kolem tohoto záchranného námětu se vedou v ruském tisku až zuřivé diskuse. Do těchto diskusí pak zapadá i možnost spolupráce na kosmických, tj. i na lunárních projektech s Čínou, kterou kdysi před léty Američani odmítli vzít do party budující ISS. 

Od úvah, že by Rusko nabídlo výměnné pobyty na družicových stanicích po společné využití cislunární stanice v podobě jednoho upraveného modulu a´la Saljut, až po možnost, že by pak a tchajkoauti svezli Rusa na Měsíc, se, jak se zdá, přechází k činům.  

Dnešní Čína má nejen koncepci, technologie, ale hlavně peníze. Rusko může nabídnout především své zkušenosti s dlouhodobými kosmickými lety a některé technologie, zejména ty zabezpečující životní podmínky lidem v kosmu. „Memorandum o spolupráci“ mezi oběma vládami je nejnovější známkou toho, že Rusko vidí svou budoucnost ve vesmíru ve spolupráci primárně s čínskou CMSA, nikoli s NASA, i když se účasti na Gateway oficiálně nikdy nezřeklo. Ostatně „memorandum“ ještě není dohoda!

Nicméně je jasné, že program, který nastínili při podpisu memoranda šéf Roskosmosu Dmitrij Rogozin a šéf CNSA Čang Kche-ťien, má být protiváhou americkému programu návratu na Měsíc Artemis. Podrobnosti o tom, jak bude vypadat čínsko-ruská lunární stanice, jsou zatím v současné době nejasné. Má se ale jednat o „komplex experimentálních výzkumných zařízení umístěných na povrchu, nebo na měsíční oběžné dráze“, které by usnadnily „širokou škálu výzkumných úkolů, a to jak při pilotovaných letech či pomocí automatů“.

A z ruské strany je to také vztyčený prostředníček vůči USA jako upozornění, že se ruská kosmonautika, byť 60 let po startu Gagarina řádně zchudlá, nedá zcela odstrčit od ambicí postupné kolonizace Měsíce.