Dvojice hlavních organizátorů Antonín Brůna a Vladimír Pitelka spolu se svými spolupracovníky připravili pro zájemce podle nových letošních propozic Memoriálu poměrně náročnou navigační soutěž. Původně počítali v neděli ještě s druhým kolem v podobě přistávání do decku se zastaveným motorem, ale nakonec toto kolo odpadlo. Moje maličkost se pak po letišti pohybovala ve funkci hlavního rozhodčího.
Trať po startu vedla opačným směrem, než jsme byli dříve ve Frymburku zvyklí, a měřila také více, než bylo v minulých letech obvyklé, cca 130 km. Několika přímými rameny dovedla soutěžící na severozápad od letiště. Pak přes dílčí koncový bod tratě č.1 je navedla na letmé bodované mezipřistání ve Strunkovicích „touch and go“. Na trať se závodníci vrátili v dílčím výchozím bodu tratě 1, aby novinkou v rámci memoriálu Tučka v letošní sezóně, obloukovými rameny tratě, se vrátili zpět. Na trati mělo být umístěno 12 znaků, najít se dalo 16 fotografií, hrozbou pro opozdilce na trati byly tajné časové brány, občas se dala najít i písmena na otočných bodech. Protože propozice to nevylučují, znaky na zemi byly všechny identické ze dvou plachet souběžně vedle sebe položených ve směru letu – II. Bohužel jeden znak byl místními domorodci „odstraněn“ ještě před startem prvých soutěžících, ale zálet tratě rozhodčím to odhalil včas, takže se vyhodnocovalo nalezení jen 11 znaků. Hledané fotografie byly tématicky zaměřené na zeleň, na všech závodníci viděli jen stromy, remízky, lesíky a jiné „zelené“ krajinné útvary. Zkušení navigační závodníci zvládali jejich identifikaci bez problému, pro nováčky to však problém byl. Nadto sobotní etapa byla ve znamení proměnlivého počasí, kdy účastníci přistávali ve Frymburku po návratu z tratě občas i za mírného deště.
Aby mohla být každá navigační posádka správně dle nových propozic zhodnocena, musela výsledek letu přepsat určeným způsobem do připraveného formuláře. Teprve v něm uvedené údaje byly rozhodné pro přidělení či nepřidělení jednotlivých bodových ohodnocení (za průlet bránou 200 bodů, otočným bodem 200 bodů, atd.). Tady se ukázal jeden „technologický“ problém, ne všichni dokázali formulář vyplnit včas ve stanoveném limitu 15ti minut, takže zbytečně přicházeli o body. Třeba zrovna reprezentanti Ondřej Šilhan s Anetou Flanderkovou měli tendenci povolený limit „přetáhnout“, i tak ale ztratili body za neúplné definování nalezených fotografií či znaků. Předpokládal jsem, že vyhodnocení z vyplněných formulářů by mohlo probíhat poměrně rychle a bezproblémově, koneckonců proto byl pro letošní rok tento princip vyhodnocování přijat. To by ale platilo, kdyby jim byl přizpůsoben i vyhodnocovací program. Ve Frymburku tomu tak bohužel ještě nebylo a ukázalo se, že nové propozice a starý program byly poněkud kontraproduktivní kombinací. Celkových výsledků se proto účastníci dočkali až v neděli odpoledne, po vychytání všech much v programu. Vláďa Pitelka měl práce s počítačem „plné zuby“ a moc toho asi přes víkend nenaspal.
Ve Frymburku měl být poprvé v praxi v ČR použit elektronicky vyhodnocovaný přistávací deck. Jeho plánované použití vyvolalo diskuse na téma použít jej či nepoužít, především po letošní novele sportovních řádů FAI, part 10. Převažoval spíše skeptický názor na jeho použitelnost, přítomný člen sportovní komise LAA pan Ondřej Šilhan konstatoval, že dnes povolené odskoky v decku nelze tímto zařízením zatím nijak zaregistrovat, stejně jako přistání na jedno kolo, apod.. Za spolutvůrce decku mohu jen konstatovat, že s ním teprve začínáme, což bohužel potvrdil i kolaps software, který měl být z CD instalován do příslušného PC, aby celý systém fungoval jako při jeho generální zkoušce v Kladně. Marné byly rady a „rady“ přítomných počítačových odborníků, ani konzultace s autorem po telefonu nepomohla. A tak deck fungoval obvyklým způsobem, na lidský faktor přítomných rozhodčích. Co však i tak příjemně překvapilo, byly mechanické vlastnosti tlakových hadic - hranic bodovaných polí decku. I když nebyly žádným způsobem připevněny k ploše letiště a v podstatě jen volně položeny na trávu, žádný UL s nimi při startu, při přistání i při rolování nikdy viditelně nepohnul. Když se náhle obrátil vítr a bylo nutno rychle deck otočit, ukázalo se, jak je manipulace s nimi na rozdíl od standardně přitloukaných pásů jednoduchá a rychlá. Čtyřem osobám to trvalo necelých deset minut, a přistávání mohlo být opět obnoveno.
Výsledky devíti účastníků navigační soutěže jsou přiloženy zde.
pořadí/ typ/ pilot/ Copilot/ body do poháru/
1 Echo Hlom Pokorný 1000
2 Fox 912 Šilhan Flanderová 913
3 Cora Alegro Klimeš Kapusník 900
4 Cora Alegro Prokop Dobrá 616
5 Zenair 701 Švec Vlach 512
6 Rapid Štěrba Ureš 388
7 Coyotte II Lorenc Jabůrek 347
8 Condor Kocina Skalický 284
9 Jora Bartl Schmidt 53
Soutěž v přesném přistání O pohár Jindry Duška
1. Hlom - Echo
2-3. Šilhan - Dynamic
2-3. Polívka - Star
4. Klimeš - Cora Allegro
Druhé kolo Frymburského závodu, přesnost přistání do decku s vypnutým motorem, bylo naplánováno na neděli. Čekalo se na přílety opozdilců, tím se ale zahájení opozdilo a do zkušebního kola se startovalo skoro v poledne, kdy termika a vítr dělaly své. Po zkušebním kole se proto všichni soutěžící jednomyslně rozhodli druhé kolo skrečovat. Je otázkou, co vedlo tvůrce letošních propozic Tučka k tomu, aby zahrnuli do navigačních soutěží jako rovnocenné samostatné čisté přistávání do decku bez motoru. Nicméně zveřejněné propozice jsou jednou dané, a nelze je v průběhu seriálu závodů měnit.
Vzpomínková soutěž v přesnosti přistání v bezpečnější verzi, s běžícím motorem, s názvem „O pohár Jindry Duška“, měla původně proběhnout po ukončení závodů dle propozic Tučka v přesnosti přistávání s vypnutým motorem. Účastnit se mohl kdokoli z příchozích (spíše přiletivších), a tak to několik přítomných pilotů se svými stroji zkusilo. Výsledky jsou také uvedeny výše.
Konání prvé letošní UL soutěže a relativně dobré počasí přilákalo na letiště do Frymburku také mnoho leteckých návštěvníků. Na nejvýše položeném letišti v Česku (798 m.n.m.) se tak postupně vystřídaly UL vrtulník Kompress s pilotem Jaroslavem Čechem, krásný dřevěný „Vampír“ (upravený Minimax) ve stylu stíhacích letadel z I.světové války, několik Foxů se zajímavým designem, pár dolnoplošných Zenairů 601 a jeden hornoplošný 701. K vidění byly i Cory a Jora, Sting, Echo, Sova, Racek, Condoři, Star i Eurostar a Dynamic. Ale protože jsem se v neděli s Vláďou Pitelkou „kroutil“ v maringotce nad počítačem ve společné snaze „vytlouci“ z něj konečně výsledky, tento výčet není konečný, neboť jsem některé návštěvníky ani nestačil zaregistrovat.
Ve Frymburském hangáru bylo pro hosty připraveno místo, jídlo i pití bylo pro každého. Jen to počasí mohlo být v sobotu teplejší, hlavně odpoledne i „sušší“. Když ale zvážíme, že šlo o první letošní závody UL letadel, a k tomu na Šumavě, nelze nakonec závodům ve Frymburku nic moc vytknout.
Ing.Ivo Pujman, Beroun , rozhodčí ULL č.R-105
