Sportovní řády FAI uznávají rekord v absolutní rychlosti pro UL jako průměr dvou dosažených rychlostí při dvojnásobném průletu nad bází 15/25 km, vždy jednou jedním směrem, a vzápětí směrem opačným. Rekord se létá na přímé bázi, která musí být předem schválena sportovní komisí Aeroklubu České republiky. Tvoří ji pomyslná přímka, jejíž krajní body musí být přesně zaměřené. Vzdálenost jejích krajních bodů nazývaných START POINT (střed START LINE) a FINISH POINT (střed FINISH LINE) vypočítaná z jejich přesných zeměpisných souřadnic pomocí mezinárodního standardního modelu země – elipsoidu WGS84 musí být větší (nebo se rovnat) 15 km a menší (nebo se rovnat) 25 km.
"K ustanovení rekordu v absolutní rychlosti ULL bohužel nestačí jen usednout do letadla, které na to „má“, dolétnout na bázi a „vrazit tam plný knedlík“."
Pilot – rekordman, který se rozhodne pro získání tohoto rekordu, musí splnit předem několik podmínek. Musí být řádným držitelem pilotního oprávnění příslušné kategorie. Pokud usiluje o světový rekord, musí být držitelem sportovní licence, kterou bez problémů na požádání vydává předem Aeroklub České republiky. Rekordní stroj – UL letoun musí mít platnou imatrikulaci, musí mít platný „techničák“ a musí mít v okamžiku rekordního pokusu doloženou uzavřenou pojistnou smlouvu na povinné ručení včetně dokladu o zaplacení povinného ručení. A ještě jednu drobnost – pilot musí mít trvalé bydliště, bezdomovci mají prostě smůlu.
Foto z přistání po rekordním letu BH1 v Bubovicích
Samotný rekordní let má též několik zásadních (z hlediska jeho budoucího uznání) podmínek. Předně musí být výkon nějakým způsobem změřen. Dnes již stačí využít nezávislé palubní záznamové zařízení na bázi GPS neboli logger, které je schválené FAI k záznamu rekordních pokusů v kategorii ULL. Nesmí se zapomenout ani na takovou maličkost, jako jsou plně nabité baterie coby zdroj elektřiny pro logger, nebo dodržení správného postupu jeho spuštění. Není nic horšího, než po návratu z úspěšného rekordního letu zjistit, že záznam prostě … není! Logger musí mít platný atest o kalibraci vestavěného barografu a kontrole záznamového zařízení ne starší jednoho roku (nejlépe 6 měsíců). Po předchozí domluvě Vám jej prakticky na počkání udělá třeba pan Jacek Kerum z Aeroklubu Příbram.
Váhy zapůjčí na požádání z ústředí LAA, kde dbají o to, aby alespoň jedna sada (tři elektronické váhy) byla vždy vybavena platnými atesty. Protokol o vážení musí podepsat přítomný letecký komisař, který tím dokládá, že byla dodržena nejpodstatnější podmínka, povolená maximální vzletová hmotnost rekordního stroje. Neměl by tedy sám letadlo vážit, měl by být pouze svědkem vážení. Letadlo musí být zváženo na vodorovné ploše, za bezvětří (nejlépe v uzavřeném hangáru, protože nárazy větru vážení znehodnotí), s plně vybavenou posádkou v kabině. Osádku lze zvážit i samostatně. Do povolené vzletové hmotnosti se dovažuje připravený letoun palivem. Zjištěná celková hmotnost nesmí překročit maximální povolenou vzletovou hmotnost uvedenou v technické dokumentaci letadla. Znamená to, že pokud chcete letět nějaký rekord s HI-MAXem,(a klidně můžete, jak se dále dočtete) který má v techničáku povolené maximum třeba 280 kg, nelze jej pro rekordní pokus „dovážit“ třeba palivem na standardních 300 kg, které jako horní limit pro aerodynamicky řízené UL jednosedadlovky uvádějí sportovní řády FAI.
Bezprostředně po protokolárním zvážení se konečně může letět. Rekordní pokus na měřené bázi má svá specifika. Předně musí pilot bázi proletět během jedné hodiny minimálně dvakrát po sobě bez mezipřistání, a to z obou směrů. Lepší a jistější je proletět bázi naráz čtyřikrát, je pak větší pravděpodobnost, že pokus bude úspěšný. Poměrně obtížnější pro pilota je nutnost dodržet zvolenou výšku letu v profilu na výšku jednoho sta metrů, a to jeden kilometr před vstupem do START LINE. Platí to u obou průletů, tj. z obou stran! Není tedy možné zahájit průlet bází po rozhonu střemhlavým či strmým klesavým letem. Logger je v tomto směru neúprosný a nelze ho ukecat. Navíc podle současného znění sportovních řádů FAI nesmí rekordní letoun proletět FINISH LINE v nižší výšce, než měl při průletu START LINE. Ještě nedávno to bylo definováno tak, že pilot musel udržet svůj stroj v rozmezí 100 výškových metrů po celou bázi včetně kilometru před a za ní, současné znění řádů je v tomto ohledu trochu volnější. Průlety středy START LINE a FINISH LINE naopak nemusí být stoprocentně přesné, neboť ze START POINTu i FINISH POINTu je pro účely měření průletu vztyčena virtuální brána, rozměrově definovaná jako rovinná plocha kolmá na bázi, široká na každou stranu 500 metrů a teoreticky bez omezení výšky. Protnutí brány letícím strojem je zaznamenáno coby dosažení příslušného koncového či počátečního bodu rychlostní báze. Je logické, že čím blíže bodům letoun proletí, tím je jeho výkon lepší, neboť letí po nejkratší trati. Po celou dobu rekordního pokusu nesmí UL letoun přistát, doplňovat palivo (ani ve vzduchu) a z letadla se nesmí nic odhodit, ani nic samovolně odpadnout!
B 612, český držitel historicky prvého UL světového rekordu
Po šťastném průletu posledním FINISH POINTem pilot-rekordman přistane, nejlépe na letišti, odkud odstartoval. Jeho start a přistání musí být též zdokladováno, a to dalším svědkem mimo přítomného hlavního leteckého komisaře. Ideální pro tuto úlohu je řídící létání na věži, který může zároveň potvrdit povinné údaje do protokolu – teplotu, aktuální tlak, rychlost a směr větru, a to v okamžicích startu i přistání. Hlavně ale do protokolu potvrzuje, že s letounem odstartovala a přistála tatáž posádka.
Kdo si myslí, že pak už je na zemi čas na šampíčko pro posádku, žije v omylu. Pilot rekordman a komisař začnou mít plné ruce administrativní práce. Musí rychle vyhodnotit záznam z letu, a když dosažený výkon je lepší světového rekordu, je nutné odeslat předběžné hlášení na předepsaném formuláři do sedmi dnů od data pokusu na FAI. Bez toho nebude rekord uznán. Stejné hlášení se posílá i sportovní komisi Aeroklubu ČR, a to i v případě dosažení „jen“ národního rekordu. Pak je trochu času na zkompletování předepsané úplné dokumentace rekordního pokusu, která by měla být předána sportovní komisi Aeroklubu ČR. Pokud je vše v pořádku, přihlášený výkon je komisí do dvou měsíců od data pokusu uznán jako nový národní rekord. Pak teprve lze žádat oficiálně FAI o uznání výkonu jako světového. Žádost posílá Aeroklub ČR, zaplatí i poplatek ve švýcarských francích, ale rekordmani neradujte se, bude je pak chtít zaplatit od Vás. Na druhou stranu, většinou jej u rekordů ULL na žádost proplatila LAA, za což jí tleskám. Rekordman se pak musí obrnit trpělivostí, definitivní uznání rekordu na ústředí FAI někdy trvá trochu déle, nebudu unavovat lhůtami na vyvěšení, odvolání se, atd.. Finále v podobě oficiálního potvrzení platnosti nového světového rekordu vydáním Diplomu FAI proto bývá často až za půl až třičtvrtě roku od rekordního pokusu. Slavnostní předávání oficiálního diplomu FAI novému držiteli světového rekordu je u nás proto realizováno dosud vždy u příležitosti vyhlašování nejlepšího leteckého sportovce roku.
