Pro ty movitější znamenají altiporty skutečnou výsadu luxusu – můžou si totiž vzít letadlo a zaletět si do Alp zalyžovat; doletí na altiport, kde zanechají letoun a rovnou z letadla ujdou nějakých 300 m na lyžařský vlek a mohou začít lyžovat. Ubytovat se mohou těsně vedle letiště a na konci dovolené zase všechno sbalí, naloží do letadla a vrátí se domů, přičemž zážitky umocní ještě fantastické scenérie oslnivě bílých řetězů hor proti tmavě modré obloze, než necháte tuhle krajinu definitivně za sebou a doletíte do Čech.
V létě, kdy je dlouho slunce nad horizontem, se dá stihnout doletět z Čech na některý francouzský altiport, tam si odpočinout a ještě se do západu slunce vrátit domů. Jedním z takových velmi zajímavých míst je právě francouzský Courchevel, ležící západně od Mt. Blanku v Savojských Alpách. Letiště je to sice malé, přesto zde díky strmé runwayi mohou přistávat i poměrně velká dopravní letadla.
„Dráha vypadá jako velký skokanský můstek a možná by tak i docela pohodově fungovala. Je dlouhá asi 600 m a v střední části má sklon 18%.“
Přiblížení na přistání se odehrává ve stoupavém letu. Podrovnání musí být silně přetažené a na větší rychlosti, než je zvykem na vodorovných letištích. Když pilot nezvládne přistávací manévr a neodhadne rychlost doběhu do horní části letiště, kde je pak už neskloněná parkovací plocha, snadno nabourá na jejím konci do svahu. V místní letecké škole tam mají vystavené fotografie letadel, která parkovací plochu přejela a nabořila se do valu na jejím konci. Naštěstí to vždy odnesla jen letadla a nikoliv jejich cestující.
Podobně je to se vzletem, i když tady by nezvládnutí manévru skončilo zřícením letadla do hlubiny ostrého alpského údolí; k něčemu takovému tady naštěstí nikdy nedošlo, všechna letadla se stihla od dráhy odpoutat ještě před jejím koncem. Jistým problémem, na který se musí položit při výcviku důraz, je rozjezd na parkovací ploše s následným přehoupnutím dolů přes plynulý oblouk, jímž parkovací plocha přechází do klesající vzletové dráhy.
„Pilot při přejezdu tohoto místa (už má docela velkou rychlost) musí potlačit nadoraz, jinak by mu zůstalo nadzvednuté přední kolo, křídla by se dostala do velkého úhlu náběhu, ztratila by vztlak a letadlo by nevzlétlo.“
Dobrodružství začíná
Na letiště Courchevel není možné jen tak přiletět bez předchozího specializovaného výcviku, který obnáší zejména techniku startů a přistání na strmě skloněné dráze. Létání na tomto letišti není pro začátečníky. A jak vypadá takový jednodenní výlet z Čech do Courchevelu a zpět?
Jde o zahraniční let, podáme letový plán na VFR přelet. Stále ještě je potřeba pasové odbavení, které můžeme absolvovat na kterémkoli českém letišti, které tuto službu nabízí a provozuje. Protože se sportovním letadlem o rychlosti řekněme 200 km/h tam poletíme dobrých 5 hodin, musíme odletět z domácího letiště nejlépe brzy po východu slunce, v souvislosti s tím však mohou nastat potíže se sháněním příslušného policisty pro pasové odbavení, protože tato služba začíná obvykle až později, než by se nám hodilo. Jakmile absolvujeme pasové odbavení, můžeme letět přes hranice.
Z našeho území poletíme přes Německo nebo Rakousko, dále přes Švýcarsko a Francii. Všude se setkáme s vynikající službou řízení letového provozu a maximální ochotou nám poradit. VFR provoz je zejména nad Německem za pěkného počasí velmi silný a je vhodné pozorně naslouchat korespondenci, zpravidla v němčině a angličtině. Nejsme-li zdatní v letecké anglofonní frazeologii, stačí požádat dispečera o zřetelnější a pomalejší mluvu a vyhoví nám. Musíme počítat s tím, že po nás bude vyžadovat použití odpovídače, pokud jej máme. Jestliže jej nemáme, budeme častěji dotazováni na polohu a výšku. Často nám bude „přidělena“ cestovní hladina, při letu do Francie nejspíše FL045; cestou se však reliéf krajiny dosti mění a my tak budeme přecházet mezi výškou letu 150 až 300 m AGL a nějakou přidělenou cestovní hladinou. Každou chvilku nás bude řídicí informovat o provozu kolem nás a bude očekávat naše potvrzování. V Německu je velké množství malých i velkých letišť, vojenských prostorů a na cestu je nezbytně nutné se velice pečlivě přichystat, protože neustále musíme některý prostor oblétnout a vyhýbat se dopravním a vojenským letištím, pokud ovšem nepožádáme o přeladění na jejich řízení letového provozu a nedostaneme letové povolení k průletu. Není to nemožné, jen se musíme připravit na fráze typu „máte povoleno z vaší pozice pokračovat dál ve směru na navigační bod XY, dávejte pozor, po vaší pravici na třetí hodině startuje z runwaye dopravní letadlo. Jakmile minete osu dráhy a jste-li schopni letět all naviation, můžete pokračovat podle vlastního uvážení.“
To jsme slyšeli například nad Rakouskem v CTR Linz; navíc nebylo moc dobře rozumět zahuhňanému „when pass the axis of runway, fly as you like to KOLAD.“
Nad Švýcarskem řídicí do našeho letu nemluví tak intenzivně, jako nad Německem, přesto zde je prostor poněkud stísněnější.
„Letišť je hodně a můžeme se dočkat i toho, že za námi ze zvědavosti vystartuje cvičné a nebývale rychlé vrtulové letadlo švýcarské domobrany, přiřadí se těsně vedle nás...“
...a jeho pilot bude rádiem předávat naši imatrikulaci, typ letadla a počet lidí na palubě svému řídicímu, případně se ještě taky nás samých bude na něco ptát dokonalou angličtinou. Kolem Ženevy bude dost živější provoz, od větroňů podél hřebenů hor, přes vodní letadla s plováky až po dopravní letouny, které se budou vtěsnávat mezi horami dolů k letišti. V blízkosti Ženevy je několik plachtařských letišť, na kterých za termického počasí uvidíme stát v řadě snad desítky větroňů a další desítky budou létat všude kolem nás, hlavě poblíž hor.
Kousek od cíle
Při vstupu do cílové země, Francie, musíme znovu absolvovat pasové odbavení. To na letišti v Courchevelu nemají a tak musíme nejprve přistát na některém jiném letišti s touto službou. Nabízí se dopraví letiště v Chambery, které bylo v devadesátých létech vystavěno kvůli olympijským hrám v nedalekém Albertville. Je schopno přijímat i velké Airbusy, ale dnes tady není prakticky žádný provoz. Schválně, co se bude dít někdy v Praze, až se Česko stane olympijsou zemí… Třeba se dočkáme betonových drah a krásných prosklených odbavovacích budov na letištích v Letňanech, Kladně či Točné.
My jsme měli s letištěm v Chambery různé zkušenosti. Odbavit nás tady nikdo nechtěl s tím, že jsme přece členskou zemí EU, tak ať si letíme, kam chceme. Což jsme uvítali. Po přistání jsme potřebovali doplnit palivo, protože pětihodinový let byl pro čtyřmístné soukromé letadlo „na doraz“. Paliva se ovšem musí vzít jen přiměřeně, protože z Chambery se letí do Courchevelu asi půl hodiny, avšak do výšky 2000 m MSL a malé letadlo nemůže být přehnaně těžké. Doporučuje se tedy vzít palivo na cestu tam a zpět s navýšením menší rezervy. O palivo se dá požádat věž v Chambery, když to dobře dopadne, během deseti minut dorazí zřízenec s multikárou a přiveze malou cisterničku, z níž nám nakrmí našeho plechového miláčka. Platí se v hotovosti, takže pilot se musí po natankování letadla odebrat se zřízencem do kanceláře a tam chvilku papírovat. Možná by se dalo zaplatit i předem převodem z účtu a pak po příletu odebrat předplacené množství paliva, ale spíš se dá předpokládat, že lidstvo dělá pokroky v některých odvětvích spíše krůčky želvími; po patnácti létech fungování internetu si dneska konečně můžeme přes internet koupit letenku nebo pračku, ale ne palivo do letadla.
Ještě jednu zkušenost jsme na letišti v Chambery udělali. V krásné a příjemné klimatizované odbavovací hale, kde prakticky nebyla ani noha, jsme našli hezkou letištní restauraci, dokonce otevřenou. Měli jsme hlad, ale veškerý sortiment se sestával pouze ze smažených brambůrků a coca-coly. Takže, svačinu raději s sebou z domova.
Přistání
Přílet nad Courchevel je přesně stanovený VFR mapou od Jeppesenu. Sestává se z průletu nad letištěm ve stanovené výšce, kontrole stavu letiště a zajímavě tvarovaného okruhu před přistáním. Nejprve se sklesá do ostrého údolí, odkud se mezi horami nalétne do osy přistávací dráhy. Poté se stoupá na přistání, až se dolétne nad dráhu. Je nutné podrovnat ještě ve spodní, méně skloněné části dráhy a nenarazit do středního, strmého úseku přistávací dráhy. Po dosednutí provádí pilot jemně cizelovanou práci s plynem, aby přiměřeně deceleroval a nahoře po přechodu na vodorovnou odstavnou plochu normálně zastavil.
V blízkém okolí najdeme ubytování, vleky, stravování, zábavu i krásné horské scenérie. Z letiště je vidět i vrchol Mont Blanku, nejvyšší evropské hory. Na letišti je hangár a malá kancelář správce letiště a provozovatele zdejší letecké školy; tu jistě budeme znát, protože bez absolvování jejich kursu sem stejně přiletět nesmíme.
Cesta zpátky probíhá stejně, jako cesta sem. Opět se hodí mezipřistát v Chambery, kde se naším pasovým odbavením nejspíš nebude nikdo zabývat, ale načerpáme zde palivo na cestu do ČR, patrně plné nádrže. Dráha je orientována ve směru sever – jih a na severním konci začíná rozlehlé alpské jezero; přistání či start přes jezero s vysokými horskými hřebeny po stranách je působivé, stejně jako trasa mezi Chambery a Courchevelem v hlubokých a ohromných alpských údolích.
Pro přílet do ČR znovu potřebujeme pasové odbavení, takže je vhodné načasovat přílet tak, abychom policistu na příletovém letišti zastihli ještě před koncem pracovní doby. Snad někdy nastane situace, že budeme členy Schengenského prostoru a obejdeme se bez onoho desetivteřinového nahlédnutí policistova do našeho cestovního dokumentu.
