Dvaaosmdesátiletý zkušený pilot s náletem bezmála 3 000 hodin (z toho téměř 900 hodin na ultralightech, přes 200 hodin na kluzácích a přes 200 hodin na vrtulnících) měl toho dne nabitý letový program. Nejprve prováděl lety s žákem na Eurostaru, později na letounu Morane Saulnier MS893E svezl tři cestující nad Plzeňskem a následně provedl kondiční let na Zlínu 42. Během žádného z letů nezaznamenal jakýkoliv problém.
Před 15. hodinou se pilot chystal k dalšímu vyhlídkovému letu se třemi lidmi. Odvedl je k letounu MS893E a usadil je, spuštění motoru provedl na místě plnění. Následně pojížděl na místo vzletu k dráze 26. Vzletu stroje OK-PLZ přihlížel člen letkovského aeroklubu od letištní benzínky. „Z tohoto místa viděl pojíždění letounu na vzlet a počáteční fázi rozjezdu, než se mu letoun ztratil z dohledu za podélným terénním profilem plochy letiště. Během těchto pohybů letounu nezaznamenal žádnou abnormálnost v jeho chování. Následně viděl letoun už po vzletu ve stoupání. Další průběh letu nesledoval,“ popisují situaci z pohledu svědka vyšetřovatelé ÚZPLN.
To přítomné osoby na palubě měly zážitek o něco dramatičtější. „Letoun se rozjel. Trošku to drncalo. V průběhu vzletu se ozvala rána. Letadlo rychle nabralo výšku. Odhadem 40 m. Pilot informoval cestujícího vepředu, který měl sluchátka, že provede okamžité přistání. Do kabiny se začal šířit prach nebo kouř. Zápach cítit nebyl. U pravého křídla viděli zohýbané klapky a namotanou trávu. Zaznamenali pravou zatáčku a klesání na přistání. Pilot po celou dobu vypadal v klidu. Nezaznamenali žádné panikaření. Po kontaktu se zemí se letoun dostal do smyku a po chvíli se zastavil úplně,“ stojí v závěrečné zprávě.
Morane Saulnier přistál po velice krátkém letu znovu na letišti. Pravou podlomenou stranou křídla se však opíral o zem a nejevil známky, že by se měl brzy podívat do vzduchu znovu – na rozdíl od všech cestujících, kteří spolu s pilotem odešli naštěstí bezpečně „po svých“.
Nečekaný vítr
Rozsah poškození letounu byl veliký. Ze zprávy servisní organizace vyplynulo, že „na letadle došlo k porušení nosné struktury konstrukce letadla, což při případné opravě vyžaduje výměnu nosníků křídel a závěsů uchycení křídel. Tato oprava je možná jenom v přípravcích, které žádná organizace údržby nevlastní. Vzhledem k tomu, že výroba těchto letadel již byla skončena, není možné tuto opravu vykonat ani ve výrobním závodě. Veškeré komponenty namontované na letadle, které jsou poškozené a je možné jejich další použití, vyžadují před uvedením do provozu údržbu nejvyššího stupně. Vzhledem k uvedeným skutečnostem se dá letoun považovat za zničený.“
Vyšetřovatelé ÚZPLN na základě výpovědí pilota, cestujících a dat záznamového zařízení pro sledování polohy instalovaného na palubě OK-PLZ zrekonstruovali, co se v osudný moment stalo. Letoun se krátce po zahájení rozjezdu začal vychylovat vlevo od osy dráhy, až zcela opustil dráhový prostor a pokračoval v rozjezdu. Po chvíli srazil postranní dráhovou značku, tzv. stříšku. O pár vteřin později, po cca 300 metrech od prahu dráhy, najel na rozhraní terénní vlny, za níž následuje cca 3metrový svah.
Ve vrypu zmíněné terénní vlny vyšetřovatelé našli jak stopy hlavního podvozku, tak také přední podvozkovou nohu s kolem a pravou podvozkovou nohu s kolem. Bylo zřejmé, že právě v těchto místech cestující uslyšeli rány a zaznamenali prach v kabině. Pilot nicméně díky získané rychlosti dokončil vzlet s vybočením vlevo a po následné pravé zatáčce přistál na dráhu 08, tedy do protisměru dráhy použité pro vzlet.
Sám pilot vyšetřovatelům k provedení vzletu řekl, že při rozjezdu čelil „nárazu větru v severovýchodním a termickém proudění. Tento náraz větru negativně ovlivnil délku rozjezdu a směr vzletu směrem doleva.“
ÚZPLN ve svých závěrech konstatoval, že „příčinou letecké nehody bylo vyjetí letounu mimo dráhu a prostor letiště při vzletu v průběhu měnícího se směru větru ve výrazné termické turbulenci. Na rozvíjející se situaci pilot nestihl včas účinně zareagovat.“
Ačkoliv vydáním závěrečné zprávy vyšetřování skončilo, po jejím pozorném přečtení se nelze ubránit dojmu, že cosi postrádá. Závěry hovoří ve smyslu, že pilot nestihl včas reagovat na náraz pravého zadního větru. Na náraz větru se sice skutečně reaguje obtížně v jakékoliv fázi letu, na druhou stranu nikdy netrvá tak dlouho, aby nešlo zabránit jím zapříčiněnému postupnému odchylování se od osy, byť za cenu přerušení vzletu. Zdali pilot vůbec prováděl nějakou korekci, ze zprávy neplyne. Stejně tak nevíme, jaká byla MTOW letadla, jaká byla předpokládaná délka rozjezdu a zdali k výsledku, který byl k okolnostem ještě poměrně milosrdný, nepřispěla i jiná příčina.
Co se stalo?
- Pilot prováděl vzlet z dráhy 26 k VFR letu se třemi cestujícími.
- Pilot provedl najetí na dráhu mezi jejími prahovými značkami.
- Pilot v průběhu rozjezdu ke vzletu postupně sjel mimo vyznačenou dráhu a následně i mimo plochu letiště.
- Pilot po kolizi s terénem, při které došlo k odlomení příďového a pravého hlavního podvozku a poškození pravé poloviny křídla s klapkou, dokončil vzlet.
- Pilot provedl levou zatáčku pro vybočení a následně pravou zatáčku pro nalétnutí přistávacího kurzu na dráhu 08.
- Pilot přistál s uvedeným poškozením letounu na dráhu 08 na levou podvozkovou nohu a na břicho.
Co z toho plyne za poučení?
- Před každým vzletem je třeba pečlivě zkontrolovat směr a rychlost větru, přinejmenším podle WDI (větrného pytle).
- Při vzletu na hranici MTOW je potřeba zvážit negativní vliv zadního větru na délku rozjezdu; není-li nezbytně nutný opak, vždy vzlétat do protivětru.
- Pokud je již v počátku rozjedu patrné výrazné odchýlení od osy dráhy, je jediným bezpečným řešením přerušení vzletu.
