Istanbul Grand Airport - roste nové NEJ

Protože poptávka po letecké dopravě prakticky kontinuálně roste a výhled do budoucnosti je optimistický, mnohé světové metropole se v současné době potýkají s kapacitními problémy svých letišť. Ta se často nemohou z důvodů okolní zástavby dále rozšiřovat. Řada asijských letišť, v Evropě Londýn anebo turecký Istanbul, jeden z hlavních přestupních bodů při cestách mezi Evropou a Asií. Ti všichni řeší anebo v blízké době budou řešit nedostatek místa.

V metropoli na Bosporu se prozíravě již před několika lety rozhodli celý problém odstranit doslova „z gruntu“. Jednoduše tak, že postaví nový moderní vzdušný přístav tak velký, že podobné problémy nebudou mít přinejmenším dalších sto let. „Vedlejším“ benefitem monstrózního projektu bude, že po jeho ukončení se vzdušný přístav stane s přehledem světovou leteckou jedničkou a strčí do kapsy současného lídra, Atlantu, a dýchat na záda mu budou i další, dnes teprve připravované megahuby. Jednoduše řečeno, jeho optimistickým cílem není s ostatními soupeřit, ale porazit je.

Historie megalomanského projektu

V největším tureckém městě se v současné době nachází dvě velká mezinárodní letiště. V asijské části menší vzdušný přístav Sabiha Gökçen, kterým v roce 2017 prošlo přes 30 milionů cestujících a o pět milionů tím překonal svou kapacitní hranici, a Atatürkovo mezinárodní letiště, které leží v Evropě v jižní části města. Jedna z hlavních světových leteckých křižovatek odbavila vloni přes 63 milionů cestujících, čímž se zařadila na 15. místo v celosvětovém žebříčku a na páté v Evropě. Bohužel okolní zástavba a blízkost města hatí jakékoliv plány na efektivní rozšíření jeho kapacit.

Vedení země, respektive státní agentura DHMI, proto vypsala v květnu 2013 soutěž na výstavbu zbrusu nového letiště s kapacitou 150 (výhledově až 200) milionů pasažérů ročně a šesti vzletovými
a přistávacími drahami. I přes fakt, že se o výstavbu zajímali velcí hráči jako společnost TAV Airport ve spolupráci s Aeroports de Paris, tendr nakonec vyhrálo turecké konsorcium pěti investorů, které přijalo nový název IGA (Istanbul Grand Airport).

Každý z podílníků drží 20 % a vedle možnosti výstavby vzdušného přístavu získali i práva na jeho pětadvacetileté provozování od jeho otevření, které je naplánováno na 29. října 2018 (v den 95. výročí založení Turecké republiky), kdy bude také zveřejněn oficiální název. O tom, že v oboru nejde o žádné „zelenáče“, svědčí fakt, že v rámci letectví mají stavební zkušenosti již s několika světovými vzdušnými přístavy. Jejich podpis nesou například letiště v ázerbajdžánském Baku, iráckém Erbilu či již zmíněné druhé istanbulské letiště Sabiha Gökçen. Odhadovaná celková cena projektu jsou desítky miliard Eur.

Otevřeno dnes, dokončeno zítra

Přesto, že tendr proběhl v roce 2013 a stavba byla zahájena během následujících dvou let, už na podzim letošního roku se počítá s otevřením nového letiště, které na mapě naleznete v evropské části Istanbulu. Projekt byl však ve skutečnosti rozdělen do čtyř částí; letiště by se tak v plné kráse mělo představit kolem roku 2030.

Avšak již po dokončení první fáze bude vzdušný přístav disponovat hlavním terminálem s celkovou roční kapacitou 90 milionů pasažérů, 88 nástupními mosty, dvěma vzletovými a přistávacími drahami, servisními plochami a budovami a dalším vybavením. Druhá fáze spočívá ve výstavbě další ranveje a několika pojezdových ploch, ve třetí pak vedle v pořadí páté vzletové a přistávací dráhy vyroste na letišti další terminál, tentokrát s kapacitou 30 milionů cestujících ročně. Pro závěrečnou, čtvrtou fázi, naplánovali inženýři výstavbu dalšího 30milionového terminálu a poslední, šesté ranveje.

V „plné síle“ bude mít New Istanbul Airport vedle kapacity 150-200 milionů pasažérů a šesti drah také více než 140 nástupních mostů, čtyři terminály, nejrozsáhlejší parkoviště v Evropě pro 40 000 vozů (včetně opravy, myčky či benzínové stanice) nebo takzvané Airport city, které bude obsahovat kongresové centrum, mešitu, zdravotnické centrum, kancelářské budovy a několik hotelů. Cestující se z něj budou moci dostat do více než 350 destinací po celém světě, a to díky spojům 250 aerolinek. Dominantou letiště bude 90metrová řídicí věž ve tvaru tulipánu, který představuje symbol města.

Osmnáctihodinový přesun Turkish Airlines

Po svém otevření se z nové vstupní brány Turecka prakticky okamžitě stane hlavní základna národních aerolinek Turkish Airlines, kteří na současném Atatürkově letišti zajišťují zhruba 75 % veškerého provozu.

Během tzv. „velkého přesunu“ sem dopravce hodlá během 18 hodin pomocí 600 nákladních vozů přepravit drtivou většinu svého technického vybavení. S tím, aby celá akce, ne nepodobná té, která se před lety uskutečnila v Hong Kongu, povedla, bude tureckému vlajkovému dopravci paradoxně pomáhat i mnichovské letiště. S ním totiž vedení aerolinek před časem podepsalo dlouhodobou smlouvu, v jejímž rámci budou experti německého letiště poskytovat konzultace při přesunu. Pro zajímavost ještě doplním, že přesun veškeré potřebné letištní techniky bude trvat zhruba dva dny.

Jakmile dojde o k otevření nového letiště, bude provoz na dosavadní istanbulské jedničce, Atatürkově letišti, utlumen. Po převedení většiny provozu na nový aeroport přijde – právě ve prospěch nového letiště – o své dlouholeté IATA označení IST a místo něj dostane zkratku ISL.

Protože obrovské peníze, které byly do Atatürkova letiště v minulosti vloženy, nelze s klidným svědomím vyhodit z okna, stane se z něj nově centrum pro všeobecné letectví, opravárenské centrum a místo pro výcvikové lety.

Obavy z „Berlínského syndromu“

Každý velký projekt výstavby či rozšíření vzdušného přístavu kdekoliv ve světě zpravidla potkávají během realizace problémy a větší či menší zpoždění. Své o tom dobře ví například v Berlíně. Také New Istanbul Airport není výjimkou, i když to v současné době vypadá, že datum jeho otevření se stihne a nebude několikrát změněno jako ve zmíněné německé metropoli.

Problémy Istanbulu spočívaly například ve sporech s environmentalisty, díky nimž se výstavba v jistou chvíli málem zastavila. Zřejmě největší kontroverzi však přineslo prohlášení tureckého ministerstva práce o tom, že na stavbě zahynulo během let 27 pracovníků. Odbory se proti tomuto tvrzení ohradily s tím, že toto číslo bylo mnohem vyšší (až tři mrtví za týden práce) a noviny dokonce uvedly, že rodiny mrtvých dělníků dostávaly peníze „za mlčení“. Objevily se dokonce zprávy, že na stavbě zemřelo na 400 lidí. Vše mělo dohru v tureckém parlamentu.

Cesta správným směrem?

To ukáže až čas, chtělo by se odpovědět na otázku, zdali projekt sleduje správný kurz. Na první pohled nic nenasvědčuje, že by tomu tak nebylo, což potvrzují i rostoucí čísla letecké dopravy, ekonomiky a mnohé další ukazatele.

Dle mého názoru jde ale o krok do neznáma, a to hned z několika důvodů. Za prvé nikdo neví, jak dlouho bude pozitivní růst v průmyslu trvat a je jasné, že po výhodných letech logicky přijde propad. Za druhé není jasné, jak na tak obrovskou novou kapacitu bude reagovat trh. Předpokládám, že ani konkurence, zejména ta z Perského zálivu, si nebude chtít své těžce vydobyté a „zaplacené“ jen tak nechat vzít. A posledním nevyzpytatelným faktorem je situace v samotném Turecku, které si v posledních letech prošlo více než turbulentním obdobím. Dnes třímá otěže vlády ve svých rukou prezident Erdogan, který se s největší pravděpodobností stane prvním cestujícím nově vybudovaného megahubu.