Poté, co vláda Spojených států Amerických v minulých dnech schválila potenciální prodej až čtrnácti letounů F-16 Block 70/72 (F-16V) vzdušným silám Slovenské republiky, se znovu rozhořela debata o možném nástupci již značně dosluhujících MiGů-29 ve slovenském letectvu. Jak se ukazuje, i přes nespornou atraktivitu nabídek na stole slovenského Ministerstva obrany, se v současné chvíli nenabízí žádné jednoduché řešení.
Souboj se samozřejmě vede mezi zbývající dvojicí uchazečů o kontrakt v podobě společností Lockheed Martin s F-16V a Saab s letouny JAS 39C/D. Přitom vydání souhlasu pro případný prodej letounů F-16V iniciovalo zájem především o americkou nabídku, přičemž se hovoří o jakémsi omezení spolupráce slovenské armády se švédskou stranou ve prospěch té americké, byť se slovenská vláda i díky výhodám členství v Evropské unii v minulých letech zavázala k odběru vojenské techniky hlavně ze zemí Evropy.
Špičková technologie pro Slovensko
Současná nabídka amerického zprostředkovatele DSCA (Agentura pro obrannou a bezpečnostní spolupráci) počítá s prodejem až čtrnácti letounů F-16 nejnovější výrobní série Block 70/72. Jde o špičkové stroje vybavené podle nejnovějších standardů hlavně v oblasti avioniky, a to v čele se vysoce pokročilým radarem s aktivním elektronickým snímáním AESA (respektive SABR) APG-83, který společnost Northrop Grumman vyvinula z radaru APG-81 sloužícího na bojových letounech 5. generace F-35.
Kromě samotných letounů má součástí balíčku být i nemalý arzenál munice typu vzduch – vzduch a vzduch – země, jmenovitě 30 střel středního doletu AIM-120C-7 AMRAAM, 100 raket Sidewinder krátkého doletu v nejnovější verzi AIM-9X a až 400 kusů protizemní munice s možností až 150 neřízených pum Mk.82 přestavět do standardu JDAM, tedy do podoby moderní naváděné munice standardní pro většinu zemí NATO.
Velkou nevýhodou řešení nabízeného Američany je však vyšší cena. Jak je již běžné, je součástí kontraktu za celkem 2,91 miliardy amerických doalrů i potřebné vybavení pro údržbu a obsluhu letounů, včetně náhradních dílů, stejně jako pro potřebný výcvik pilotů, a to včetně kompletní pilotní výstroje. Samotná reálná hodnota pořízení čtrnácti stíhacích strojů se tak pohybuje okolo 1,7 miliardy dolarů, přičemž Ministerstvo obrany Slovenské republiky plánovalo na nákup vyčlenit pouze okolo 1,32 miliardy dolarů.
Pokud odhlédneme od úrovně technického vybavení letounů F-16V, čistě z finančního pohledu jsou favorizovány spíše švédské Gripeny, na jejichž provozu by Slovensko mohlo ušetřit i díky spolupráci s Armádou České republiky, a to například v podobě společného výcviku či systému údržby za nižší jednotkovou cenu. Původní plán na levnější pronájem letounů JAS 39, jako je tomu i v případě České republiky, ovšem již dříve ztroskotal na nezájmu ze strany společnosti Saab.
F-16 ve verzi Block 70/72 nabízené Slovensku jsou nejmodernější podobou legendárního letounu designem již ze začátku sedmdesátých let. Jedná se o nově vyrobené stroje ve verzi označované také jako F-16V Viper, což je ovšem označení standardu, který Lockheed Martin nabízí v podobě upgradu pro již dříve vyrobené letouny. Kromě již zmíněného špičkového AESA radaru AN/APG-83 disponuje letoun i systémy pro elektronický boj, pokročilým bojovým datalinkem a vylepšeným návrhem kokpitu, což přispívá k lepší orientaci na bojišti a efektivnějšímu užití zbraňových systémů. V neposlední řadě je pak stroj ve standardu vybaven automatickým systémem předcházejícím střetu se zemí GCAS. Dost možná jde o poslední velkou modernizaci v projektu F-16.
