Ty bláho! To je síla! Nevím, co jsem čekal, ale tohle jsem nečekal. Tahám, co to jde, a jak se ukazuje, pořád je to málo. Peru se s beranama, zatímco se řítíme k zemi. Sice už nejsme v náklonu, ale předměstí Káthmándú se přibližuje strašně rychle. Tahám už snad víc než celá pohádková parta ve snaze vytrhnout řepu, letadlo se konečně přestává potápět a naše zorné pole pomalu vyplňuje modrá obloha. A najednou se ozve dotěrná siréna a přímo přede mnou se rozbliká „něco červenýho“. Overspeed. Tak nic. Nebýt to simulátor, bylo by zle.
„Chce to reagovat rychleji. Srovnat náklon a okamžitě začít vybírat, abychom nepřekročili maximální povolenou rychlost,“ říká mi ze sedačky za mnou Jiří Neubauer, pilot a instruktor na nejnovějším přírůstku ve „statické flotile“ výcvikového střediska Czech Aviation Training Centre. Tím je full flight simulátor letounu Aircraft Industries L 410 verze UVP-E20.
Foto CATC
„Zkusíme to ještě jednou,“ přitakává svému kolegovi Jiří Pískatý, vedoucí instruktor pro L 410 v CATC, který sedí na pravé sedačce, zatímco já obývám čestné místo pro kapitány. Tak tedy dobrá. Pan Neubauer nastavuje simulátor do další „nezvyklé polohy“. Náklon přes 90 stupňů vpravo, čumák tak 80 stupňů pod horizont. Výšky – snad pod vlivem hypnózy umělého horizontu – si pořádně nevšímám. Z grafické projekce ve Full HD rozlišení nicméně vidím, že ačkoliv to není nic extra, na vybrání by to mělo stačit.
„Tak připraven?“ Toť otázka, na kterou se v reálu stejně nikdo neptá. Simulátor se rozbíhá a je to tu zas. Nejprve řeším náklon, poté klopení. Točím, tahám, tahám, tahám, modro a zase to červené pípání, které mě vyřazuje na stranu neúspěšných. Až příliš mi to připomíná onu scénu z filmu Apollo 13, kde Gary Sinise coby astronaut Ken Mattingly stále dokola zkouší v simulátoru lodi nastavit přístroje tak, aby jeho kolegové a kamarádi ve vesmíru ušetřili dost energie na návrat domů…
Tak ještě jednou. Říkám si, že teď se do toho fakt opřu. Dosud jsem se nejvíc v životě přetahoval s ULT-28, ale L 410 mi přijde ještě těžší. Žádné „posilovače“, žádné převody. Hrubý přenos sil mezi berany a ovládacími plochami. Jakmile pan Neubauer spustí simulátor, okamžitě točím, energicky tahám na doraz a mám pocit, že se výškovka musí každou chvíli utrhnout. Asi tak sedmivteřinové enormní úsilí ale přináší výsledky, přitahuji ještě asi 15 stupňů nad horizont a rychlost se zastavuje kousíček pod zlověstným červeným páskem na rychloměru. Nesmí se to přehnat, jinak bychom zase řešili problém na opačném konci stupnice. Prekérní situaci se ale podařilo vyřešit v rámci letové obálky.
Asi takhle nějak začíná výcvik UPRT čili Upset Prevention and Recovery Training. Vybírání nezvyklých poloh. Zaklínadlo, kterým se v důsledku řady minulých nehod ohání výcvikové organizace po celém světě. Kdo neprojde UPRT, nemá v kokpitu co pohledávat, dá se – s jistou nadsázkou – říct. A je to další věc, co se dá na tomhle fungl novém kousku zkoušet.
Foto CATC
Nadčasové dílo mistrů z Kanady
Ani se tomu při pohledu na přístrojovou desku a s vědomím poměrně bohaté historie typu L 410 nechce příliš věřit, ale sedím v jednom z nejnovějších a technologicky nejmodernějších simulátorů na světě. V konkrétním případě letadla L 410 jde o skutečný unikát, protože simulátor jako na Ruzyni se nikde jinde na území třetí planety Sluneční soustavy nenachází. Vznikl v dílnách kanadské společnosti CAE, a to přímo na zakázku Czech Aviation Training Centre s podstatným přispěním výrobce letounu, kunovické firmy Aircraft Industries, a společnosti Alfasim.
Osobně se musím přiznat, že se mi kokpit verze UVP-E20 na pohled moc nelíbí. Jsa zhýčkán čistými liniemi moderních glass kokpitů, působí na mě směs LCD displejů a budíků v L 410 trochu rozpačitě. A k tomu ty berany opatřené texturou jakéhosi tmavého dřeva… To nicméně není ani tak závada simulátoru, jako spíš vyhraněnost mého vkusu, tak to ponechme bokem.
Foto CATC
Papírově je totiž tohle „monstrum“ na 54palcových hydraulických nohách absolutním top modelem v nejvyšší kategorii Level D. Kromě certifikátu od Evropské agentury pro bezpečnost letectví (EASA) se totiž může pyšnit papírem, podle něhož splňuje nejpřísnější a nejaktuálnější kritéria ICAO (ICAO Doc 9625 4th Edition Type VII), která budou obecně závazná až od roku 2019. Do lidské řeči přeloženo – simulátor předběhl dobu a již nyní na něm lze plnohodnotně cvičit právě například vybírání nezvyklých poloh (s kompletní analýzou dat na instruktorské stanici), neboť trenažér umí věrně simulovat chování letounu na i za hranicí letové obálky; tedy netrpí hlavním nedostatkem všech dříve certifikovaných simulátorů (jakéhokoliv typu letadla). Aktuálně se připravuje certifikace simulátoru také americkým Federálním leteckým úřadem (FAA).
Nadčasovost simulátoru spočívá ještě v jednom aspektu. Ačkoliv kokpit v současném sestavení odpovídá modelu L 410 UVP-E20 sériového čísla 3016, počítá se také s proklamovaným uvedením nové generace legendárního Turboletu do komerčního provozu. Stroj L 410 NG pochopitelně nenabídne jen nové – na můj vkus líbivější – rozvržení přístrojové desky, odlišný bude také fyzikální model, který je v souladu s provozními certifikáty potřeba simulovat do nejmenších detailů. „Počítáme, že přestavba simulátoru z modelu L 410 UVP na L 410 NG či naopak bude otázkou hodin. Při plánovaní ale variabilitu využijeme k uspokojení široké škály klientů a budeme schopni nadále poskytovat výcviky jak pro modely UVP, tak pro modely nové generace,“ vysvětluje mi pan Milan Hübner, ředitel sekce FSTD - nové projekty v CATC.
Simulátor „na míru“
V rámci času, který jsem v simulátoru strávil, pochopitelně nezůstalo jen u nácviku UPRT. Bylo mi sice umně předvedeno, že zde lze prožít kromě pádu i vývrtku, ale se svým přirozeným odporem k větším náklonům jsem raději volil „horizontálnější“ pojetí letu.
Jedna z cest nás přivedla na úpatí Himaláje, konkrétně do míst, kde se nachází známé letiště Lukla. Plocha známá svou obtížností zejména díky své poloze mezi kopci ve vysoké nadmořské výšce a sklonu jednosměrné dráhy 06 je častým hostitelem typu L 410 a také dějištěm jedné z posledních nehod typu. 27. května zde Turbolet registrace 9N-AKY společnosti Goma Air havaroval krátce před prahem dráhy. Piloti nepřežili.
Trochu mě proto mrzelo, že letiště Lukla není v databázi vizualizace CAE True Airport, kterou simulátor využívá. Vlastně to podtrhuje jeho výjimečnost – nikdo z dosavadních uživatelů simulátorů od CAE tuto scenerii zkrátka nepotřeboval. Mezi horami se tak vykresluje jen matná světlá plocha coby součást ortofoto mapy terénu. Zatím.
„Aktuálně komunikujeme s Nepálem i Kanadou zároveň. V Kanadě už se pro nás to letiště chystá, protože ho v naší databázi pochopitelně potřebujeme,“ rozptyluje pan Hübner mé překvapení nad chybějící plochou. „Z nasbíraných dat potom vymodelujeme situaci přesně podle toho, jak to ten den na Lukle vypadalo. Každý si tu bude moct vyzkoušet to, co zažili v květnu piloti Goma Airu.“
Lukla zatím jen jako flek na mapě
Stroj pro celý svět
Z Lukly jsme se vmžiku přesunuli nad Amsterdam, kde se schyluje k povedenému západu slunce s líbezně zabarvenými kumuly. Jsme v poloze pravý base dráhy 04. Točíme finále, nastavujeme klapky na přistání, děláme poslední kontroly… Bum ho! Facka zespodu zprava. Najednou jsme v pravém náklonu přes 40 stupňů a na hranici pádovky. Okamžitě dáváme plný výkon, rovnáme a naše L 410 se pomalu zvedá k nebi. I takhle nějak může vypadat windshear neboli střih větru, strašák pilotů a faktor několika tragických nehod.
„Tohle je typická situace, kterou v reálu nenacvičíte a tenhle simulátor je jediné místo na světě, kde se na to může pilot L 410 dnes alespoň trochu připravit,“ rozpovídá se pan Pískatý. „Stejným případem je třeba vysazení motoru za hranicí rychlosti V1. V reálu by to, stejně jako mnoho dalších situací, nikdo necvičil, proto je náš simulátor extrémně důležitý pro zlepšení provozní bezpečnosti letounu a pro zásadní zkvalitnění přípravy pilotů,“ dodává bývalý testovací pilot L 410 s odkazem na zastaralost trenažérů ze 70. a 80. let minulého století.
„To je velká zásluha našeho oddělení ATO. Abychom mohli poskytovat výcviky podle nejnovějších standardů a poznatků v oblasti letecké bezpečnosti, vyvinuli kolegové zcela nový systém výuky,“ doplňuje pan Hübner a upřesňuje, že na simulátoru L 410 v CATC lze nyní absolvovat typové, opakovací i obnovovací výcviky, stejně jako kurzy MCC či kurzy pro instruktory a examinátory.
Příliš nepřekvapí, že piloti, kteří chodí do CATC na výcvik, pocházejí hlavně ze zemí, kde se „čtyřistadesítky“ provozují. „Kromě českých provozovatelů cvičíme piloty z Afriky, jmenovitě z JAR či Konga, potom letecké společnosti na Dálném východě – v Indonésii či Nepálu. Schvalovacím procesem nyní prochází letecké společnosti v Bangladéši, Rusku, Kostarice, jednáme s armádami států provozující L 410 pro dopravní nebo výsadkové účely nebo s evropskými úřady civilního letectví, které používají L 410 k mapování nebo záletu letištních navigačních zařízení,“ zmiňuje pan Hübner. „Dokonce se stalo, že se nám sám od sebe ozval provozovatel L 410 z Francouzské Guyany, který se o našem novém simulátoru dozvěděl z YouTube, kde našel reportáž České televize. Na základě toho nám zavolal a naše obchodní oddělení již se zmíněnou firmou podepsalo smlouvu o spolupráci. Ještě během léta očekáváme první piloty na výcvik.“
Foto CATC
V nepřetržitém vývoji
Jako každý let, musí i ten náš simulovaný skončit přistáním. Už jsem si letoun trochu osahal, a tak se mi daří z celkem stabilizovaného vizuálního přiblížení sednout tak, že by byl snad i skutečný letoun ještě použitelný. Ačkoliv kokpit působí jednoznačně dojmem dopravního letadla, létání s L 410 mi přijde ve srovnání se simulátorem Airbusu nebo Boeingu, které jsem měl rovněž možnost v minulosti zkusit, mnohem víc jako „malé létání“ na Cessně. Až na tu poněkud větší hmotnost a s tím související nutnost vyvíjet větší síly na řízení.
Po vyjetí z amsterdamské dráhy se kochám velice povedenou scenerií více než stoletého Schipholu, a za postupného míjení modrých letadel KLM se chystám na parkování u stojánky. Pánové instruktoři mi chtějí předvést i naprosté specialitky, a tak na závěr simulujeme třeba zdvižení letadla na heverech nebo pushback ze stojánky jakoby k dalšímu odletu.
Trochu nejistoty na palubě pak nastane, když se nám při vytlačování podaří projet skrze nebohého marshallera jako by se nechumelilo, načež je zápisník pana Hübnera rázem bohatší o jednu připomínku. „Stále vychytáváme mušky…“ glosuje ředitel sekce FSTD.
I s nimi je ale tenhle simulátor klenot. Jak vzhledem k tradici a historii typu L 410, tak i s ohledem na provozní bezpečnost a kvalitu výcviku, jejíž zvýšení si v CATC kladou za primární cíl.
|
Full Flight simulátor L 410 v CATC
|
