Těžké začátky
Na konci 60. let bylo cestování letadlem vcelku prestižní záležitostí. Letecká doprava byla ve většině států obchodně regulována a ceny letenek se většinou pohybovaly na úrovni několika měsíčních platů.
V té době se v restauraci v americkém Texasu sešel původem newyorský právník Herbert Kelleher s byznysmenem Rollinem Kingem a bankéřem Johnem Parkerem. Řeč se točila kolem obchodu a po chvíli bylo již několik papírových ubrousků popsáno byznys plánem nové letecké společnosti. A nutno říci, že ten byznys plán nebyl zpočátku nijak zvlášť originální – v podstatě mělo jít o další z řady soukromých amerických aerolinek.Nosnou myšlenkou byl provoz výhradně vnitrostátních tratí po Texasu, což umožňovalo vyhnout se federálním obchodním regulacím.
Projekt později dostal název Air Southwest Corporation a hned na svém počátku čelil právní kanonádě zavedených dopravců Brannif, Continental a Trans-Texas, kteří v něm spatřovali obcházení federálních zákonů. Právní bitva to byla zapeklitá a dost se protáhla, od roku 1967 až do roku 1971. Hlavní tahoun projektu Herb Kelleher a jeho souputníci však i přes značné nervové vypjetí vytrvali a roku 1971 se tehdy moderní Boeing 737-200 v barvách firmy nově nazvané Southwest Airlines poprvé vydal na pravidelný let z Dallasu do Houstonu. Později k němu přibyly další tři stroje stejného typu a také nové linky po Texasu.
První typ ve flotile Southwest Airlines, Boeing 737-200 / Foto Flickr.com
Kelleher byl pragmatik a hned na počátku fungování své aerolinky si začal pokládat praktické otázky: Opravdu musí být součástí letenky i šampaňské a teplé jídlo? Určitě chtějí všichni cestující létat na drahá a velká letiště? A musí aerolinka stavět na letech s přestupem a platit náklady spojené se zmeškaným návazným spojením?
Protože si na všechny tři odpověděl záporně, světlo světa spatřila letecká společnost, jakou do té doby jakživ nikdo neviděl. Vžitý koncept luxusní kavárny v oblacích se změnil na cosi jako létající výběh pro veverky, když známá bohatá palubní menu nahradil pytlík oříšků. Místo síťových letů s přestupem se pak zaměřil na lidi, kteří se prostě chtějí dostat z bodu A do bodu B. Nic víc, nic míň.
Jednoduchý koncept značně snižoval náklady a umožňoval firmě prodávat letenky za více než lákavé ceny. Kelleher však věděl, že kromě nízkých cen musí nabídnout ještě něco jiného. Potřebuje image. A vypůjčil si ji od kalifornské společnosti někdy označované za předchůdkyni low-costů: Pacific Southwest Airlines.
Ta měla na svou dobu revoluční komunikační strategii, sama se označovala za nejusměvavější aerolinku všech dob. Úsměv měla dokonce nakreslený na svých letadlech a veřejnost lákala na přitažlivé letušky. Zkrátka dělala marketing způsobem, který byl do té doby v letecké dopravě nepředstavitelný. A Kelleher tento komunikační koncept hrdě okopíroval, což jeho kalifornským autorům kupodivu ani nevadilo – podobně nazvaným texaským Southwest Airlines poskytli i technické školení a četné konzultace.
Reklamní fotografie letušek Southwest Airliines ze 70. let. Obnažená stehna byla základem / Foto Thrillist.com
Rozvážný rozjezd
Nový koncept byl na světě. Nebylo to nic pro puritány, ale fungovalo to. I když zpočátku ne úplně přesně tak, jak si zakladatelé přáli. V prvních létech provozu byla firma i přes všechna úsporná opatření ztrátová a přišla kvůli tomu i o jeden ze svých čtyř Boeingů 737. Kelleher však nechtěl omezovat provoz, a tak hledal cestu k efektivnějšímu využívání zbývajících tří letadel.
Princip, že letadlo na zemi nevydělává, sice všechny aerolinky dobře znaly, ale Southwest ho dovedl do tehdy nevídané podoby. Zatímco letadla většiny aerolinek trávila na zemi mezi jednotlivými lety hodinu a více, Southwest se tento čas rozhodl zkrátit na neuvěřitelných deset minut. A i když desetiminutové „otočky“ nemohly v praxi fungovat, povedlo se firmě zkrátit čas mezi jednotlivými lety za zlomky zavedených hodnot a dokázat, že i maximálně vytížené letadlo může být efektivní a zároveň bezpečné.
A právě do té doby nevídanou efektivitu provozu Kelleher neváhal přetvořit v další marketingový tah:
I přes odvážné reklamní kampaně byl však Kelleher stále opatrný podnikatel, což dokázal i po deregulaci letecké dopravy v USA na konci 70. let. I když už mu federální regulace nekomplikovaly expanzi do jiných amerických států, z Texasu se Southwest ještě dlouho příliš nevzdaloval a během první poloviny 80. let provozoval mimo svůj domovský stát jen nemnoho linek do Kalifornie, Kansasu či Illinois.
Mezitím zvyšoval frekvence letů na stávajících trasách, vypůjčil si několik třímotorových Boeingů 727 a pořizoval také nové Boeingy 737, aniž by uvažoval nad tím, že by se jednou mohl stát jejich největším světovým provozovatelem. „Myslete a chovejte se jako malí a stanete se velkými. Myslete a chovejte se jako velcí a stanete se malými,“ říká k tomu otec levného létání dodnes.
Pomalu, ale jistě
Kdo by hledal bombastický příběh o rychlém americkém snu, o tom, jak někdo za rok vybudoval z malé regionální aerolinky jednu z největších na světě, ten v historii Southwestu asi nenalezne patřičné zadostiučinění. Southwest rostl pomalu, postupně a s rozvahou. I když byl po několika létech provozu již ziskový a jeho vedení to mohlo svádět k megalomanství, nic takového se nedělo. Firma se prostě jen každoročně rozšiřovala o dalších několik letadel a destinací. Zbytek se o sebe vlastně tak nějak postaral sám, protože to nejdůležitější – osekání zbytečností a efektivní provoz – bylo vymyšleno hned na začátku. Žádné mega objednávky, žádná rychlá expanze. „Musíte být trpěliví a vytrvalí. Peníze nezačnou padat z nebe jen proto, že máte dobrý nápad,“ říká k tomu Kelleher.
V roce 1984 firma jako úplně první na světě zařadila do flotily nový Boeing 737-300 a stala se tak prvním uživatelem nové řady B737 dnes známé jako Classic. Letadlo dostalo příznačnou registraci N300SW a jméno Spirit of Kitty Hawk podle místa prvního řízeného letu bratří Wrightů. Později se Southwest stal prvním uživatelem i dalšího „klasiku“, kratšího B737-500.
Přejímka prvního B737-300, od verze -200 na první pohled rozeznatelného tvarem motorů a SOP. První kus ve flotile setrval až do roku 2011 a dnes je vystaven v muzeu / Foto Airlinereporter.com
Během 20 let od prvního letu se Southwest pomalu ale jistě stal jedním z předních hráčů na americkém trhu, jehož síť později pokrývala už větší část Spojených států. I když proklamace sexy stevardek mezi tím vyšly z módy, vytvořil Kelleher ve firmě naprosto ojedinělé zaměstnanecké prostředí a především zdůrazňoval, aby se zaměstnanci ani firma nebrali moc vážně. Koneckonců on sám si coby ředitel aerolinky občas zpestřil pracovní dobu tím, že šel k letadlu trhat palubní vstupenky.
Důraz kladl také na moderní technologie, a to nejen co se týkalo flotily – Southwest při pořizování letadel ostatně dodnes nepohrdá ani olétanými kusy – ale především pokud jde o prodej letenek nebo odbavení. Jakmile to bylo možné, začal v polovině 90. let prodávat letenky přes internet. V roce 2007 se už většina jeho cestujících také odbavovala online a jako jeden z prvních začal internet zavádět i na paluby letadel.
Největší na světě
A tak se stalo, že se flotila za téměř pět desítek let přirozeným a vyváženým růstem rozšířila na neuvěřitelných více než 700 letadel. Všechno jsou to stále Boeingy 737, dnes ve verzích -300, -700, -800 a již brzy také B737 MAX 8 a později i MAX 7. Ačkoli součástí parku není a nikdy nebylo velkokapacitní letadlo a společnost létá převážně po USA, jsou Southwest Airlines co do počtu cestujících již dlouhodobě mezi několika největšími aerolinkami na světě a zdaleka největším světovým low-costem.
A zatímco spousta tradičních aerolinek, jejichž zástupci se rádi low-costům vysmívali, mezi tím zcela zanikla, Southwest je již přes 40 let kontinuálně v zisku a ani terorismus či nestabilní ceny ropy to nezměnily. Firmě pomohlo i několik úspěšných akvizic, z nichž tou nejvýznamnější bylo nedávné pohlcení jejího velkého nízkonákladového konkurenta AirTran Airways, který byl mezi spottery po celém světě populární díky veliké flotile jinak vcelku raritních Boeingů 717. Ty se však Southwest rozhodl do své flotily nezařadit a zůstal věrný Boeingům 737.
Tady je Southwestovo – standardní provoz na americkém letišti… Foto Usatoday.com
Určitými změnami samozřejmě prochází barevné provedení letadel. Postupně vzniklo několik verzí, dřívější pouštní hněď nahradily různé odstíny modré a ty tam také ještě nějakou dobu zůstanou, protože právě jimi budou opatřeny i nejnovější Boeingy 737 MAX, které Southwest v nadcházejících měsících začne přebírat, opět jako první aerolinka na světě. Objednal si 200 kusů, což už nám může připadat jako megalomanství, ale při stávající flotile čítající více než 700 letadel to není zas takový extrém. Southwest je totiž z obchodního hlediska stále opatrný; pokud by mu 200 nových letadel nestačilo, objedná jich víc, nebo si prostě pořídí starší, levnější.
V Seattlu už nosí barvy Southwestu řada nových B737 MAX, které se připravují na brzké předání / Foto Jon Ostrower (Twitter)
Ani coby jedna z největších aerolinek na světě se společnost snaží nebrat se moc vážně. Palubní hlášení v podání některých jejích zaměstnanců vstoupila do historie, a ačkoli ta se někdy snaží zpestřit i jiné aerolinky, to, co občas zažijete na palubě Southwest Airlines, hned tak někde jinde nezažijete…
Otcové odvětví
Před 50 lety nikoho ze zakladatelů společnosti nenapadlo, že svým počinem položí základ zcela novému odvětví. Nepředpokládali, že jejich nápad překročí hranice Texasu, natožpak že se tento koncept rozšíří po celé planetě. Ale stalo se tak a dnes po světě působí desítky nízkonákladových dopravců, kteří za svou strategii vděčí jedné půlstoletí staré myšlence a v neposlední řadě také hře osudu, kdy se první vlaštovka v tomto dnes již masovém odvětví krátkodobě potýkala s nedostatkem letadel a musela se naučit létat efektivněji. Nebýt toho, dost možná by létání nebylo tím, čím je dnes. Protože jestliže se tradiční aerolinky proti tomuto konceptu dříve vymezovaly, dnes už jim nezbývá, než se mu k radosti našich peněženek přizpůsobovat.
Hlavní strůjce toho všeho, Herbert Kelleher, se aktivnímu řízení aerolinky přestal věnovat v roce 2008 a dnes si ve svých 86 letech užívá zaslouženého odpočinku. A ač je to od přírody člověk skromný, na své dílo je zákonitě a právem hrdý.
Foto Likesuccess.com
