Řecko metropoli dne se světem spojuje moderní mezinárodní letiště Elefthéria Venizéla pojmenované po významném řeckém státníkovi, jež patří mezi třicet největších vzdušných přístavů v Evropě. Avšak nebylo tomu tak vždy. Až do roku 2001 šest desítek let cestující přilétající do Atén vystupovali o pár kilometrů západněji, na letišti Ellinikon (či Hellinikon).
Foto Athensflights.gr
V hlavní roli armáda
Mezinárodní aténské letiště Ellinikon bylo otevřeno jako vojenská základna řeckého letectva s názvem Kalamaki nedlouho před začátkem druhé světové války, v roce 1938. V té době se nacházelo pouhých šest a půl kilometru jižně od města a disponovalo jednou vzletovou a přistávací dráhou s označením 03/21 v délce asi 1 800 metrů. Během prvního roku provozu odbavil Ellinikon 8 500 pasažérů a zhruba tunu nákladu. Jeho plánovaný rozvoj byl hned vzápětí přerušen zmíněnou válkou. V roce 1941 nad ním převzala vládu německá Luftwaffe a v dalších čtyřech letech se zde vystřídalo devět jejích jednotek. Během postupující války se letiště stalo i cílem spojeneckých bombardérů.
Po roce 1945 sice Luftwaffe zmizela, ale armáda na letišti, které bylo nově známé jako Hassani, i tak zůstala. Na základě dohody s řeckou vládou zde totiž 1. října 1945 rozbilo stan velení amerického transportního letectva, které zajišťovalo důležité spojení západní Evropy a Středního východu. V roce 1947 se z něj stalo i centrum pro distribuci humanitární pomoci v rámci tzv. Marshallova plánu do Řecka a Turecka. Strategický význam Atén vedl k tomu, že Američané se zde ohřáli poměrně dlouho až do počátku 90. let, kdy se Řekové rozhodli neprodloužit s Washingtonem smlouvu.
Foto Odljets.net
Podpis architekta Saarinena
Padesátá léta se nesla na vlně rozvoje. Přibyly dvě dráhy s délkou 2 250 metrů (15L/33R a 15R/33L) a nová řídicí věž. Počet cestujících vzrostl nejdříve na více než 230 000 a v dalších letech až na půl milionu. Po roce 1956, kdy bylo letiště definitivně vráceno do řeckých rukou a Američanům zůstala k užívání jen jeho malá část, rozvoj dále pokračoval. Z důvodu rozmachu proudových letadel dělníci ještě v tomto desetiletí prodloužili jednu ze vzletových a přistávacích drah na konečnou délku 3 500 metrů.
Foto Wikipedia.org
Ještě v 50. letech vyvstal před vedením letiště problém v podobě kapacitně nedostačujícího původního terminálu s označením West, který po dlouhá léta využívaly výhradně domácí Olympic Airways. Z tohoto důvodu začali dělníci v roce 1960 s výstavbou druhého letištního terminálu. Ten vzhledem ke své poloze dostal název East. Do služby vstoupil po několikaleté výstavbě v roce 1969 a nese podpis amerického architekta finského původu Eera Saarinena, který rozhodně nebyl ve svém oboru nýmandem. Pokud jde pouze o letectví, jeho nákresy se proměnily ve skutečnost například v případě terminálu TWA v New Yorku nebo Dullesova vzdušného přístavu ve Washingtonu.
Foto Deconcrete.org
Smutné jeviště nenávisti
Světlou stránku 70. a 80. let znamenal i nadále vzrůstající počet odbavených cestujících na tři miliony ročně. V roce 1976 bylo dokonce dosaženo tehdejších limitů vzdušného přístavu. Tu stinnou naopak fakt, že se z aténského letiště stal nešťastný němý svědek nepřátelství mezi Izraelci a Palestinci. Během relativně krátkého období dvaceti let zde došlo jak k jednomu teroristickému útoku, tak i k několika únosům letounů a bombovým útokům na stroje letící na linkách z či do Atén.
Nejtragičtější událost se odehrála 8. září 1974. Toho dne Boeing 707 americké společnosti Trans World Airlines, který obsluhoval linku 841 z Tel Avivu do New Yorku s mezipřistáními v Aténách a Římě, spadl do moře nedaleko ostrova Kefalonie. Při pozdějším vyšetřování tragédie, při níž zahynulo všech 88 osob na palubě, vyšlo najevo, že stroj havaroval po výbuchu nálože ukryté v zavazadlovém prostoru. Tu sem uložili zřejmě palestinští teroristé.
Foto Wikipedia.org
Uzavření letiště a olympijský život
Když v září 1997 došlo na volbu Atén jakožto hostitele 28. letních olympijských her, stálo před řeckými pořadateli doslova moře práce. Mimo jiné nutnost připravit moderní letiště, které by bylo schopno pojmout očekávaný nápor návštěvníků. A to stárnoucí Ellinikon rozhodně nemohl. Avšak „házet“ jeho uzavření na oblíbenou sportovní akci by bylo velmi jednoduché. První zmínky o vybudování nového aténského letiště se totiž datují již do 70. let, kdy odborníci vybrali necelou dvacítku oblastí, kde by mohl být vybudován aeroport nový. Vzhledem k rozvoji města bylo již tehdy zřejmé, že stávající prostory budou dříve či později na svých maximech nebo již překonané. K tomu došlo poslední rok provozu Ellinikonu, kdy jeho kapacita, v té době 11 milionů cestujících, byla překonána o dalších 1,5 milionu pasažérů (meziroční nárůst o více než 15,5 %). Obsluhovalo jej 57 aerolinek, které nabízely lety do 87 destinací po celém světě. Nakonec se mezinárodního letiště Ellinikon definitivně uzavřelo 28. dubna 2001, měsíc po otevření moderního následovníka, mezinárodního vzdušného přístavu Elefthéria Venizéla.
Foto Jalopnik.com
Park, muzeum či pobřežní resort?
I přes uzavření zde někteří dopravci svá letadla jaksi „zapomněli“. Mezi několika nešťastníky, kteří i dnes čekají na nepřicházející odletové povolení, ční královna nebes Boeing 747 řeckých Olympic Airways. Nehledě na to, začala v roce 2002 přestavba části letiště pro potřeby olympijských her. Vznikl zde Hellinikon Olympic Comples s řadou sportovišť. Nechybělo ani další zázemí včetně velkého parkoviště. Zajímavostí je, že dokonce byla část letiště během světové sportovní události opět využívána ke svému účelu. Druhý život ale netrval dlouho.
Foto Landscapearchitecturemagazine.org
Budoucnost letiště je dnes nejasná stejně, jako je nejasný osud draze vybudovaných olympijských sportovišť. Nápadů by bylo mnoho, ale všechny jsou finančně nákladné, přičemž vše navíc ztížila krize, do jaké se Řecko dostalo. Podle posledních informací by měl být v oblasti letiště vybudován dovolenkový pobřežní resort a rozsáhlý park.
Dnes jsou zatím jedinými obyvateli uprchlíci a letiště stále strádá. Sny o tom, že se z Ellinkonu stane řecká verze berlínského Tempelhofu, jsou tak zatím v nedohlednu. Ostatně o tom, v jakém stavu se původní aténský vzdušný přístav dnes nachází, se můžete přesvědčit sami například prostřednictvím aplikace Google maps.
