První století Boeingu - 3. díl

Na přelomu 80. a 90. let byl Boeing globálním lídrem. Na všechny jeho stroje se stály fronty, ať už šlo o dálkové B747/767/757, nebo střednětraťové B737. Všechny byly nabízeny v několika verzích a průběžně modernizovány a byl o ně tedy obří zájem, přestože od záletů jejich původních prototypů v některých případech již tehdy uplynulo dvacet let. Nepočítáme-li sovětské/ruské výrobce, kteří živili především státy SSSR, byl do té doby jediným vážným konkurentem Boeingu rovněž americký McDonnel Douglas (dříve jen Douglas). Po pádu železné opony se navíc Boeing stal úspěšným dodavatelem dopravních letounů do dříve komunistických států, včetně tehdejšího Československa.

První Boeing s tuzemskou registrací – B737-500 reg. OK-XGA dodaný v roce 1992 / Foto Flugzeug-bild.de

Jenže na západě Evropy se chystalo globální zemětřesení. Mezi lety 1988 a 1992 zalétal do té doby nepříliš nápadný výrobce Airbus hned tři nové typy. Nejprve střednětraťový A320, přímého konkurenta B737, a později dálkové A330 a A340, které měly konkurovat zejména B767, potažmo i o něco většímu B747. A začaly se dít věci. Hlavně prodeje Boeingu 737 a Boeingu 767 začaly okamžitě padat, což Boeing přimělo k modernizaci nabídky.

Jako první se v rámci protiofenzivy v roce 1994 zrodil Boeing 777, ještě větší dálkový dvoumotorák, který byl přímou odpovědí na A330/A340. A byl to vydařený tah, letoun se stal jedním z nejrychleji prodávaných v historii a dnes patří mezi nejrozšířenější wide-body vůbec, zejména v delší verzi s větším doletem B777-300ER.

Prototyp Boeingu 777, který Boeing zahájil protiútok na Airbus / Foto Thisdayinaviation.com

Dalším krokem obranné strategie firmy bylo uvedení konkurenta pro střednětraťový Airbus A320. Zde se firma rozhodla vsadit na osvědčeného koně – v roce 1998, třicet let po zalétání typů B737, vzlétl poprvé první zástupce modernizované verze B737 Next-Generation (NG). I ta zaznamenala obrovský komerční úspěch a brzy srovnala prodejní tempo s úspěšným evropským konkurentem. Jedním z jejích prvních evropských uživatelů se přitom v roce 2001 stala tehdy ještě mladá česká společnost Travel Service.

B737NG, konkrétně verze 800, v barvách jednoho z prvních evropských uživatelů – tuzemského Travel Service / Foto Ikotala.com

S agresivním evropským konkurentem tedy Boeing brzy srovnal tempo a na přelomu tisíciletí byly jejich prodeje rovnocenné. Navíc již v roce 1997 firma pohltila svého hlavního amerického konkurenta McDonnel Douglas, od něhož částečně převzala také logo, které užívá dodnes. Její modelová nabídka se navíc rozšířila o středně velký aeroplán s pro ni atypickou koncepcí, tj. s motory vzadu a ocasem ve tvaru „T“. Právě tou se totiž vyznačovaly produkty Douglasu, jehož poslední projekt byl přejmenován na Boeing 717.

Na konci devadesátých let každopádně vypadal trh zcela jinak než na jejich počátku. Dříve nepříliš významný konkurenční Airbus se prodral na vrchol, Boeing však jeho útok odrazil, McDonnel Douglas po převzetí Boeingem zanikl a výroba dopravních letadel byla prakticky ukončena také v Rusku, neboť jeho bývalé politické satelity se ihned po pádu železné opony (nebo ještě před ním) přeorientovaly na západní techniku. Hezky to bylo vidět na tuzemských ČSA, jejichž dálkové linky zajišťovaly Airbusy A310 a střední tratě Boeingy 737. Jenomže nic není definitivní a Airbus tehdy své ambice ještě zdaleka neukojil.

Nové tisíciletí a další útok z Evropy

Počátek nového tisíciletí se nesl ve znamení očekávání zajímavé budoucnosti. Nabídka Boeingu zahrnovala střední B717, B737NG a B757, velké dálkové B767 a B777 a největší B747, který byl po průběžných modernizacích již od počátku 70. let největším dopravákem světa. To se však brzy změnilo. V roce 2005 poprvé vzlétl nový největší letoun světa určený k přepravě cestujících, se dvěma palubami o dvou uličkách po celé délce trupu. Jeho výrobce je patrný již z názvu stroje – Airbus A380.

Boeing na to zkusil zareagovat další, v pořadí již šestou úpravou postaršího typu B747. Nová prodloužená verze dostala název B747-8 a přestože její počátky v nabídce vypadaly nadějně, zájem dopravců nebyl nijak výrazný. Firma navíc zúžila svou nabídku menších letounů, když ukončila výrobu B717 a 757. Přesto však měla v rukávu jiné eso – v roce 2003 začala vyvíjet revoluční dálkový Boeing 787 Dreamliner, středně velké wide body pro dálkové linky s unikátní konstrukcí a nebývalým využitím lehkých kompozitních materiálů. Úspěch to byl fenomenální. Dreamliner se stal hitem a dokonce vůbec nejrychleji prodávaným dopravním letadlem v historii. K nebi se po několika odkladech poprvé vznesl v roce 2009.

Revoluční Dreamliner pokořuje rekordy / Foto Airlinereporter.com

Vzhledem k tomuto úspěchu snad ve vedení Boeingu ani nikoho moc netrápilo, že nejnovější model legendárního Jumbo Jetu B747-8 se zrovna dvakrát dobře neprodává. Ostatně, ani Airbus se svým superobřím A380 zrovna díru do světa neudělal a jeho prodeje zaostávají za očekáváním. Představitelé Airbusu navíc dokonce nešetřili obdivnými slovy směrem k Dreamlineru a rozhodně nešlo jen o zdvořilost. Kromě uznalých vyjádření však také samozřejmě pracovali na odvetě. Stvořili podobně koncipovaný letoun Airbus A350, který je nakonec sice také úspěšný, avšak prodejních výsledků své americké předlohy nedosáhl.

Pozice Boeingu byla tedy zdánlivě poměrně komfortní. Airbus mu sice šlapal na paty, ale stěžejní projekt B787 uspěl nad očekávání a velmi dobře se mu prodávaly i o něco větší letouny řady B777 a menší B737NG. Jenže právě na posledně jmenované Airbus chystal svůj další útok…

Bitva o střední tratě

V roce 2009 se Airbus rozhodl modernizovat řadu středních letounů, která zhruba dvacet let před tím jako první evropský produkt řádně zatopila veleúspěšným Boeingům 737. Představil projekt A320neo. A historie se opakovala. Boeingy 737, resp. jeho aktuální verze NG, začaly prodejně ztrácet a jejich tradiční uživatelé začali ve velkém objednávat stroje modernizované řady A320neo. Boeing stál před komplikovaným rozhodnutím. Má znovu, více jak 40 let po záletu prototypu, modernizovat B737? Nebo představit úplně nový letoun a doufat v zázrak, tak jako to udělal v případě Dreamlineru?

Rozhodl se tentokrát pro konzervativnější variantu a vsadil na osvědčeného koně: v roce 2010 představil novou řadu Boeing 737MAX. Ta shodou okolností letos na jaře poprvé vzlétla a jedním z jejích předních uživatelů – podobně jako v případě B737NG – bude tuzemský Travel Service.
I přes posměšky některých odborných komentátorů v době oznámení projektu je zřejmé, že „sedmtřisedma“ zdaleka neřekla poslední slovo. Objednány jsou fantastické téměř tři tisíce letounů B737MAX.

Foto Airwaysnews.com

Na druhou stranu je třeba konstatovat, že A320neo se prodalo ještě o něco více – aerolinie jich dosud objednaly zhruba čtyři a půl tisíce. Přesto je MAX pro Boeing fenomenálním úspěchem a zárukou, že osvědčené a spolehlivé letouny řady B737, vůbec nejrozšířenější dopravní letadla na světě, budou brázdit oblohu ještě po mnoho dalších desetiletí, což z nich neoddiskutovatelně činí nejzdařilejší dopravní letadla v historii.

Druhé století na vrcholu

Nic není černobílé. Pravdou je, že Airbus dnes po letité snaze Boeing mírně předstihl a celkově se mu co do celkového počtu ročních objednávek momentálně daří o něco lépe. Co však znamená pár ročních statistik v historii globálního výrobce, během jehož existence se jen na našem území vystřídalo šest státních útvarů?

William Boeing vždy nerad prohrával a i když ze své firmy už před sedmdesáti lety odešel, jeho filozofie se ve společnosti drží stále a stále odolává agresivní konkurenci a jde dál. „Když jsme mu zařízli B767 s naší A330, začal Boeing hledět vpřed. My nikoliv,“ prohlásil dříve vysoce postavený manažer konkurenčního Airbusu. Ono takhle nějak to totiž v Seattlu chodí po celých těch neuvěřitelných sto let.

A pak že starého psa novým kouskům nenaučíš…

Foto Liebherr.com