Irkut MS-21 - Další ruský comeback?

Ruské, respektive sovětské letectví patřilo do počátku 90. let ke světové špičce. Typy jako Il-18, Tu-104, Tu-144, Tu-154 a mnoho vojenských letadel se nepopiratelně zapsaly do historie aviatiky po bok amerických, britských či francouzských letounů. Po rozpadu SSSR však tamní letecký průmysl své vydobyté pozice opustil a následující roky provázely marné snahy o návrat mezi elitu.

V případě vojenských letounů a helikoptér se jim to do určité míry podařilo, u „dopraváků“ však stále sledujeme nelichotivý stav. Ani Tupolev Tu-204, jeho následovník Tu-214 a zatím ani ambiciózní Suchoj Superjet 100 z globálního pohledu nic nezměnily. Výsledkem tak je, že v současné době brázdí nebe více strojů „Made in“ USA, Kanada, Evropa či Brazílie a dopravní letouny sovětské/ruské provenience jsou spíše raritami.

Foto Defenseworld.net

Teď ale sledujeme další ruský pokus. Moderní jednouličkový Irkut MS-21 si klade jasný cíl v duchu svého označení „dopravní letoun 21. století“ (MS-21 má značit Magistralnyj samoljot 21. veka). Jeho vývoj probíhá za státní podpory v režii Všeobecné letecké korporace (OAK), pod jejíž křídla vedle podniku Irkut patří například Ruská letecká korporace MiG, Letecký holding Suchoj nebo Vývojově-konstrukční kancelář A. S. Jakovleva.

Dvacet čtyři let vývoje

Kořeny současného Irkutu MS-21 hledejme již na přelomu 80. a 90. let, kdy v sovětské konstrukční kanceláři A. S. Jakovleva započal vývoj nástupce i u nás známého stroje Jak-42. Delší trup, moderní křídlo, motory i avionika – tím vším se měl vyznačovat Jak-42M. Díky větším rozměrům by se na jeho palubu navíc pohodlně vešlo více než 160 pasažérů. Ti se jím ale nakonec nikdy neproletěli, protože projekt byl v roce 1992 ukončen.

Foto Hybridtechcar.com

Zkušenosti získané při vývoji nové „dvaačtyřicítky“ využili inženýři při následných pracích na letounu Jak-242. Vedle zhruba stejné kapacity jako předchůdce měl oproti němu disponovat pouze dvěma silnými motory pod křídly. V roce 1993 vytvořili konstruktéři technologickou maketu v měřítku 1 : 1 a zdálo se, že vše je na dobré cestě. Podle plánu mělo o dva roky později dojít ke stavbě prvního prototypu a v roce 1997 už měl Jak přepravovat cestující na pravidelných linkách.

Plány jsou však jedna věc a realita druhá. Ekonomická krize, která se v 90. letech proháněla Ruskem a okolními zeměmi, jakékoliv myšlenky na nový letoun razantně utnula. Ambiciózní Jak-242 se tedy do služby také nikdy nedostal.

Foto Wikipedia.org

Do třetice všeho dobrého

Když se o pár let později Rusko konečně z krize jakžtakž vyhrabalo, zahájilo opět útok na pozice, které ve světovém letectví dříve zastávalo. Plány na Jak-242 neskončily v šuplíku, ale posloužily jako základ pro dnešní Irkut MS-21. I díky tomu vyhrál projekt v roce 2003 konkurz na nový letoun ruské výroby pro krátké a střední tratě. Ve stejné době byla v rámci letecké přehlídky MAKS veřejnosti poprvé představena maketa kokpitu a o rok později ve Farnborough si návštěvníci již mohli prohlédnout i zmenšenou maketu. Následovaly roky vývoje, přičemž také v tomto případě měl projekt zpoždění oproti plánu. Finalizaci prvního prototypu pracovníci výrobního závodu zahájili až v roce 2015.

Naděje do Irkutu MS-21 vkládané jsou od počátku velké. Vždyť by měl v rámci Ruska nejen nahradit proslulé „stopadesátčtyřky“, ale i jejich následovníky Tu-204 a Tu-214 a zároveň by měl být rovnocenným konkurentem západních strojů, zejména Boeingům 737 či Airbusům A320, které pro něj představují určité měřítko. Stávající a dokonce nové verze těchto výrobců by měl převyšovat například nižší spotřebou, provozními náklady, ale i širší kabinou, což by mělo zaručit cestujícím více pohodlí.

Tři verze a dvě pohonné jednotky

Podobně jako v případě zmíněných konkurentů se také u Irkutu počítá hned s několika verzemi. Základní v červnu přestavená verze -300 disponuje kapacitou až 211 sedaček, menší dvoustovka maximálně 176 místy a prodloužený model -400, který je zatím pouze ve fázi projektu, pojme až 230 cestujících (zatím není jasné, zda skutečně dojde k jeho výrobě). Všechny verze budou mít uličku uprostřed, přičemž v případě ekonomické třídy klasické uspořádání 3+3, u třídy Business 2+2.  Výrobce navíc ve všech případech počítá jak se základním typem, tak s prodlouženým doletem.

Pro potenciální zákazníky může být zajímavá i možnost výběru ze dvou pohonných jednotek – Aviadvigatel PD-14 domácí provenience a americké Pratt & Whitney PW1000G. V neposlední řadě bude kokpit Irkutu po vzoru jiných moderních dopravních strojů vybaven řadou rozměrných obrazovek a dvojicí head-up displejů. V souvislosti s tím nesmíme opomenout zajímavý fakt, že ruská novinka není výsledkem spolupráce výhradně ruských firem, ale až 40 % součástí produkují západní společnosti. I přesto je zastoupení zahraničních firem nižší než v případě předchozího ruského projektu Suchoj Superjet.

Foto Defesaaereanaval.com.br

Světlá budoucnost? Uvidíme

Fakt, že ruská vláda považuje nový typ za velmi důležitý pro domácí letecký průmysl, dokládá přítomnost ruského premiéra Medveděva na slavnostním představení ve východosibiřském leteckém závodě. Není se čemu divit, Moskva celý projekt s náklady 4,5 miliardy dolarů financovala z 60 % a je tedy v jejím zájmu, aby byl úspěšný. Podle ambiciózních prohlášení představitelů výrobce by měla „jedenadvacítka“ získat až 10-15% podíl na trhu s dopravními letadly, přičemž až dvě třetiny vyrobených letounů by se mělo prodat do zahraničí.

Prezident OAK Alexej Fedorov v jednom z rozhovoru také prohlásil, že podle business plánu by měla firma během příštích 20 let vyrobit asi 1 000 až 1 200 strojů, přitom do konce roku 2023 70 letadel ročně. Optimismus zatím podporují i počty objednávky. Těch „pevných“ je 192 zejména z Ruska, a to v drtivé většina na základní verzi -300 (zahraniční objednávky jsou evidovány pouze z Egypta a Ázerbájdžánu). Na další více než stovku si dopravci a leasingové společnosti zajistili opci. Mezi největší zájemce patří logicky ruský Aeroflot s 50 objednanými letouny, který následují leasingové firmy Rostec a Ilyushin Finance Co. s 35, respektive 28 kusy.

Foto Inbusiness.ae

Zda se novému stroji podaří vrátit Rusko opět na přední příčky ve výrobě letadel, ukáže až čas. Zatím byl MS-21 představen pouze na zemi. Následovat budou desítky testovacích letů a pozemních zkoušek. První let snad proběhne koncem letošního, anebo v průběhu příštího roku. Termín dodání Aeroflotu jakožto prvnímu zákazníkovi byl předběžně stanoven na rok 2018.

I přes neskrývané ambice však Irkut MS-21 zřejmě neohrozí dominanci Airbusu a Boeingu na západních trzích. Může být ale do určité míry úspěšný v Africe, Asii nebo Jižní Americe. Mimo jiné záleží, zda a kdy bude schopný získat potřebná povolení a certifikace pro zahraničí. Bude také zajímavé, jakým způsobem se popere s podobnými novinkami, které opustily nebo teprve opustí výrobní linky leteckých producentů v Číně (Comac C919), Brazílii (Embraer E-Jet E2) nebo Kanadě (Bombardier CSeries).

Zdroj: Wikipedia.org, Ruslet.webnode.cz
* cestovní rychlost / ** maximální rychlost