Z lesů do nebes
Když se na počátku 20. století roztrhl pytel s řiditelnými létajícími stroji těžšími vzduchu, bylo zřejmé, že půjde nejen o novou éru zábavy, ale také dopravy a cestování. Jejich výroby se chopila celá řada zručných konstruktérů, mnozí z nich však postrádali cenné obchodní zkušenosti a jejich živnosti skončily v zapomnění.
V Seattlu na severozápadě USA se však začal rodit jiný, úspěšný příběh. V roce 1909 tam mladý podnikatel spatřil poprvé létající stroj a byl jím natolik fascinován, že se okamžitě začal učit létat. Tím podnikatelem byl William Edward Boeing, ambiciózní mladík se švýcarským vzděláním, člen původně německé zámožné rodiny Böingů. I přes svůj nízký věk (sotva 30 let) to v byznysu nebyl žádný nováček a již v té době vlastnil rozsáhlé lesy v okolí Seattlu a aktivně obchodoval se dřevem.
William E. Boeing / Foto Washington.edu
Peníze činí lidský život jednodušším, ale když jde o gravitaci, je hmotnost vaší peněženky spíše na škodu. A tak se stalo, že když si mladičký Boeing poprvé zakoupil své vlastní letadlo, poměrně záhy jej zničil…
Létat však chtěl dál. A hned. Jenže se vyskytl problém – na dodávku nových dílů a opravu stroje měl čekat několik měsíců. To se mu však ani trochu nechtělo, a tak se ke vzniklé šlamastice postavil vpravdě milionářský – ve spolupráci se svým přítelem, konstruktérem G. C. Westerveltem, si postavil letoun vlastní. Vzniklý hydroplán B&W se velmi osvědčil a 15. července 1916, tedy právě před 100 lety, vznikla společnost Pacific Aero Products Co, vyrábějící letadla v prostorách bývalé malé loděnice, kterou Boeing zakoupil. O rok později se pak firmu rozhodl přejmenovat, aby bylo jasné, kdo je v ní pánem - dostala název Boeing Airplane Company.
Když roku 1917 vstoupily Spojené státy do první světové války, měli konkurenční výrobci před Boeingem ve výrobě bojových letadel přeci jen poněkud náskok. Ambiciózní podnikatel však nezahálel a jeho poměrně malá firmička prodala armádě desítky cvičných letadel Boeing Model C.
Peníze tekly proudem a k pokrytí poptávky musel úspěšný „start-up“ značně investovat také do rozšíření výrobních kapacit. Jenže když válka skončila, nastal klid nejen na bojištích, ale i v leteckých továrnách. Nejenže armády už nové letouny nepotřebovaly, ale zbavovaly se i těch použitých, které tak končily v civilních rukou.
Pro světové aviatiky vítaná příležitost dostat se levně ke kvalitním aeroplánům, pro letecké továrny to však byla tragédie. Mnoho jich zaniklo a i firma Boeing se musela částečně transformovat zpět na loděnici, která tu a tam vyprodukovala i nějaký ten kus líbivého dřevěného nábytku. Budoucnost však stále patřila obloze a prozíravý William Boeing věděl, že vojenské mašiny nemohou rostoucí poptávku po létání pokrývat donekonečna. Nemýlil se.
Model C, první velkosériově produkovaný Boeing vyvinutý pro výcvik vojenských letců / Foto Saltofamerica.com
Znovuzrození
Ve 20. letech začal trh skutečně ožívat a dělníci firmy Boeing měli opět plné ruce práce s produkcí nových letounů. Zatvrzelý obchodník William Boeing se však odmítal spokojit pouze se zisky vyplývajícími z výroby letadel a rozhodl se svůj úspěšný byznys rozšířit. Založil svou vlastní leteckou společnost Boeing Air Transport a tu později společně s výrobcem Boeing Airplane Company začlenil do holdingu United Aircraft and Transport Corporation (UATC), do něhož patřil i významný výrobce motorů Pratt &Whitney a několik menších aerolinek, které dohromady stvořily jednoho dopravce - United Airlines. Málo se ví, že William Boeing tedy nestál jen u zrodu předního globálního výrobce letadel, ale také dnešní největší letecké společnosti na světě.
Byznys vzkvétal a přestože na globálním trhu výroby letadel firma Boeing stále prodejně zaostávala za zavedenější konkurencí, pařila mezi významné hráče. V roce 1928 vznikl Model 80, třímotorový dvanáctimístný dvouplošník, který byl prvním Boeingem určeným výhradně pro obchodní přepravu cestujících. Teprve počátkem 30. let však uvedla firma na trh své první na svou dobu supermoderní a prodejně velmi úspěšné dopravní letadlo, jímž byl Boeing 247, elegantní celokovový dvoumotorák, který byl jako první schopen bezpečného letu jen na jeden motor.
Všechno fungovalo jako dobře namazaný stroj. Boeing vyráběl letadla pro svou vlastní úspěšnou leteckou společnost a obchody rostly na všech frontách. Jenomže každá legrace musí jednou skončit…
Dva výtvory Williama Boeinga – letoun Boeing 247 v barvách United Air Lines / Foto Edcoatescollection.com
Zakladatel odchází…
Na počátku 30. let byl jednou z hlavních činností mnoha aerolinek provoz poštovních linek a William Boeing společně s dalšími podnikateli v oboru čelil podezření z nekalých obchodních praktik, zejména kartelových dohod. Byznysmeni tato nařčení velmi vehementně odmítali, ale v boji s politiky bažícími po hlasech voličů to nebylo nic platné.
Vznikl nový zákon, podle něhož nesměli být provozovatelé poštovních linek majetkově propojeni s výrobci letadel. To byl konec Boeingova leteckého konglomerátu. Zafungoval princip, který o více než půl století později popsal americký prezident Raegan: „Když se to hýbe, zdaňte to. Když se to hýbe dál, regulujte to. A když se to přestane hýbat, dotujte to.“ Zní to úsměvně, ale jako podnikatel potřebujete k překonání podobných populistických nástrah skutečně koňskou dávku smyslu pro humor.
A tu William Boeing neměl. Zatímco se tedy úspěšná UATC v roce 1934 nuceně rozpadala, rozzuřený byznysmen se po takřka dvaceti létech v oboru rozhodl z letectví odejít a zbytek života strávil úspěšnými investicemi do realit a těžby dřeva. Firmu, která byla jeho dítětem, však i nadále bedlivě sledoval a zemřel jako zámožný starý muž na své jachtě v roce 1956.
Z UATC se staly tři subjekty – United Aircraft Corporation, United Airlines a Boeing Aircraft Company. A právě o té poslední, dodnes nesoucí jméno zakladatele, budeme nyní hovořit dál.
Boeing bez Boeinga
30. léta se nesla ve znamení stále modernějších dopravních letadel a ačkoli si firma Boeing Aircraft Company zachovávala velmi solidní postavení na trhu, prim i nadále hráli jiní. Dařilo se například nizozemskému Fokkeru a především pak americkému Douglasu, který chrlil stovky moderních letounů řady DC, zejména DC-2 a později legendární DC-3, známé jako Dakota. Kdo by to býval tehdy řekl, že Boeing svého konkurenta Douglas o desítky let později pohltí…
Firma Boeing si byla dobře vědoma skutečnosti, že na poli dopravních letadel v krátké době dominanci nezíská. Svou pozornost tedy upřela do oblasti, která ji v jejích počátcích pod taktovkou zakladatele vynesla na vrchol – k armádě.
Vzdušné síly USA v polovině 30. let chystaly svou největší modernizaci od první světové války, což byla příležitost, kterou si vedení Boeingu nehodlalo nechat ujít. V roce 1935 vznikl čtyřmotorový bombardér Boeing B-17, který byl pod různými označeními testován takřka po celou druhou polovinu 30. let a provázela jej celá řada problémů, včetně tragické havárie prototypu.
Jenže armáda preferovala stroje, které by představovaly nebezpečí pro nepřítele, nikoli pro jejich vlastní posádku. S objednávkou tohoto bombardéru proto poměrně dlouho váhala a zdálo se, že přednost opět dostanou jiní výrobci. Nakonec však k podpisu kontraktu s firmou Boeing přeci jen došlo, nicméně stále nic nenasvědčovalo tomu, že se právě tento stroj jednou zapíše do historie letectví a potažmo celého lidstva jako legendární „létající pevnost“.
Jenže nad světem se v téže době začala pomalu ale jistě opět stahovat válečná mračna, která měla přerůst v nejstrašnější ozbrojený konflikt v dějinách. Hlavního původce toho všeho, Německo, paradoxně čekaly tisíce ničivých náletů letadel s německým, byť poameričtělým jménem – Boeing. Čas velkých bombardérů nadešel…
Formace Boeingů B-17 / Foto Northstargallery.com
