Tahle 120 metrů dlouhá „dráha“ má na jednom konci močál a na druhém konci dvoupatrovou budovu z cihel. Kromě toho se ještě nachází na kopci se sklonem 20° a po obou stranách má vysoké stromy, které vytvářejí turbulence. Krátký nebo dlouhý rozpočet nebo zpackané opakování by zde měly dost katastrofální následky.
Majitelé firmy Just Aircraft, Gary Schmitt a Troy Woodland, si tenhle průsek trávy vybrali pro testování, ověřování, a také pro běžnou dopravu vlastním typem SuperSTOL – nekompromisním letadlem do terénu, který na trh LSA přináší vlastnosti v USA tolik oblíbených monster trucků. SuperSTOL totiž umožňuje provádět vzlety i přistání nejen mimo běžná letiště, ale také mimo plochy, které by se za letiště možná daly považovat.
„Naše letadla stavíme tak, aby mohla létat z pastvin, mýtin, pasek nebo příjezdových cest, takže takováhle dráha – jakákoli dráha – je víc než dostatečná,“ říká Troy Woodland. „Ve skutečnosti je 120 metrů asi dvojnásobek skutečně potřebné délky, takže se SuperSTOLem tady můžeme létat opravdu bezpečně.“
Sedím na levém sedadle SuperSTOLu s Troyem Woodlandem a ve studeném večeru letíme nad Appalačským pohořím směrem k výrobním dílnám společnosti Just Aircraft ve Walhalle, ve státě Jižní Karolína. Dotáčíme levý base leg na rychlosti 90 km/h, s bočním větrem osm knotů. Na náběžné hraně levého křídla se s lupnutím automaticky vysune mechanický slot a o několik sekund později se přidává i slot vpravo.
Vysouváme plné klapky a zpomalujeme na 80 km/h. „Šlo by zpomalit daleko víc,“ říká Troy, „ale budeme si radši držet rezervu, kdyby nás to chtělo za hranou stromů spláchnout.“
Přeskakujeme práh dráhy asi šest metrů nad zemí a Troy mě nabádá k šílenosti: naplno dotáhnout a stáhnout plyn na volnoběh. U jakéhokoli jiného letadla by tahle kombinace nevyhnutelně skončila neřiditelným pádem, SuperSTOL ale pokračuje natažený na 15° a klesá pět metrů za sekundu. Až do nárazu.
Podobná rána by u jiných civilních letadel vedla k ohýbání kovů, telefonátu do pojišťovny a rozpačitému shledání s inspektorem. Tady ale nic z toho nehrozí – silné trubky podvozku, předimenzované tlumiče a 29palcové balonové pneumatiky Tundra náraz měkce absorbují a zastavujeme po mírném přibrzdění asi na patnácti metrech. Musíme přidat plyn, abychom vyjeli nahoru na kopec k výrobnímu centru firmy Just Aircraft o rozloze 3 000 metrů čtverečních.
Když se tam dostaneme, Troy na štěrkovém parkovišti otáčí o 180 stupňů a vrhne se dolů jako skokan na lyžích. Ve vzduchu jsme na méně než třiceti metrech.
„A teď ti ukážu, jak se dá přistát na krátkou plochu,“ říká.
Poptávka stoupá
Jak se zdá, společnost Just Aircraft se na rozdíl od ostatních výrobců letadel současné ekonomické deprese nezúčastňuje. Zatímco ostatní firmy byly donuceny radikálně omezit výrobu a počty zaměstnanců, Just Aircraft jede opačným směrem. Společnost, založená v roce 2002, vyrábí také stavebnice oblíbených typů Highlander a Escapade a zavedení výroby SuperSTOLu si v uplynulém roce dokonce vyžádalo zvýšení počtu zaměstnanců na 25 z původních deseti. Produkce stavebnic poskočila na dvanáct letadel za měsíc z původních sedmi, a přesto se na stole hromadí nevyřízené objednávky.
Ale jen málo nevěřících je tím překvapeno tak jako samotní majitelé Schmitt a Woodland. „Když jsme postavili prototyp, ukázalo se, že nové křídlo, nový podvozek a další změny znamenají zdvojnásobení výrobních nákladů,“ říká Woodland. „Věděl jsem, že jedno takové letadlo budu chtít pro sebe a jedno chtěl Gary, ale říkali jsme si, že asi budeme jen sami dva.“
Prototypem byl trup Highlandera s přeplňovaným motorem Rotax 914. Několik dní před sletem EAA AirVenture 2012 přidali křídlo se sloty, vzpěrový podvozek a odletěli na velkou show. Tam se stal SuperSTOL, létající na ploše vyhrazené pro ultralighty, okamžitou senzací. Dnes tvoří poptávka po stavebnici 80 procent objednávek Just Aircraft a firma začala montovat křídla a podvozky SuperSTOL i na modely Highlander.
„My vlastně doopravdy neznáme velikost našeho trhu,“ přiznává Schmitt. „Odhadovali jsme, že už asi začne být nasycený – ale není. Poptávka se pořád zvyšuje, dokonce i po zastavení růstu ekonomiky.“
Schmitt a Woodland přitom nejsou vzorem vyžehleného manažera tradičního výrobce letadel. Původním oborem Garyho Schmitta je dřevorubectví a stavebnictví a Troy Woodland je konstruktér-samouk, posedlý stavbou letadel, která mohou létat pomaleji, ne rychleji. Oba chodí do práce v džínách, pracovních botách a flanelových košilích, a oba se cítí víc doma v dílně než v kanceláři.
Tím, co je pro představivost asi nejvíce přitažlivé, je schopnost SuperSTOLu létat na místech, kde nejsou vůbec žádné ranveje. Motory Rotax navíc používají obyčejný automobilový benzín, takže případná přistání na letištích záleží výhradně na majiteli.
„Pokud někoho baví létání z jednoho letiště na druhé, SuperSTOL pro něj asi nebude ta nejlepší volba,“ říká Woodland. „Je přímo určený pro lety z míst, která letiště ani vzdáleně nepřipomínají.“
Několik stavebnic bylo nedávno prodáno na Nový Zéland a letadla společnosti Just Aircraft létají od Aljašky až po Floridu. Ale asi nejznámější prezentací firmy jsou známá videa na YouTube, kde pilot Highlandera Steve Henry předvádí „Start s vypnutým motorem“ a „Start a přistání bez motoru“. „Nebudu předstírat, že jsem na YouTube nějaký expert,“ říká Woodland, „ale pokaždé, když se objeví nové video, začne telefon zvonit.“
Rána o zem
SuperSTOL si toho dost vypůjčil od dvou dobře známých letadel kategorie STOL (Short Take-off and Landing – krátký vzlet a přistání). Rámová konstrukce podvozku tvaru velkého písmene A vychází očividně z typu Pilatus Porter a mechanické sloty na křídle jsou reminiscencí na Helio Courier – stejně jako 40stupňové fowlerovy klapky. Aretovatelné ostruhové kolečko je zesílené pro extrémně náročné povrchy a má svůj vlastní tlumič.
Do kabiny se dostanete vyšplháním po podvozku a vklouznutím na levé sedadlo. Vzhůru odklopná dvířka s plexisklovým zasklením se zajišťují dole. „Uvnitř není nic, co byste mohli rozbít, takže se do kabiny můžete nacpat, jak chcete,“ říká Woodland.
Řídicí páky a hydraulické brzdy na pedálech jsou konvenční, páka mechanických klapek leží mezi sedačkami a klapky vysouváte klasickým zatažením nahoru. Mají dvě aretované polohy, 20 stupňů a 40 stupňů.
Spouštění 100koňového dvoukarburátorového Rotaxe 912ULS je naprosto standardní, i když přitom díky vysokému podvozku sedíte dost zaklonění dozadu. Výhled do stran je přitom velmi dobrý, jen dopředu trošku omezený.
Pojíždění po trávě nebo zpevněném povrchu je bez potíží, hlavně díky velké ploše směrovky a velkému zatížení ocasního kolečka. Hlavní kola jsou dost předsunutá před těžiště, aby pomáhala potlačit tendenci SuperSTOLu stavět se na čumák při tvrdím brzdění. Kvůli tomu je vzadu více váhy, než je obvyklé.
Se SuperSTOLem můžete startovat s jakýmkoli nastavením klapek anebo úplně bez nich – Woodland používá pro vzlet typicky první polohu. Akcelerace je řízná a krátká.
Na rovném travnatém povrchu v nadmořské výšce 900 stop za bezvětří a normální teploty se po potlačení ocas zvedne asi za dvě sekundy a následné energické přitažení utrhne letoun od země asi po 50 metrech. Ve dvojím, s 15 kilogramy zavazadel a polovinou paliva v nádržích SuperSTOL stoupá v úhlu přibližně 40 stupňů při rychlosti 80 km/h.
Vyrovnávám ve 300 metrech AGL, zavírám klapky a po krátkém zrychlení na 120 km/h odpor vzduchu zasouvá sloty do náběžek. Třílistá kompozitová vrtule je optimalizovaná pro stoupání, takže se do vyšší rychlosti nijak nehrne, a SuperSTOL tak při relativně vysokých 5 400 otáčkách dosahuje jen 150 km/h.
Síly v řízení jsou přiměřené, směrovka je trochu těžší než křidélka a výškovka. Ostré zatáčky probíhají normálně a přes střešní zasklení je do nich dobře vidět. Náhony křidélek běží přes kladky a křidélka díky tomu chodí krásně lehce a efektivně, s maximální úhlovou rychlostí klonění asi 70 stupňů za sekundu.
Všechno to zní jako standardní nuda, ale SuperSTOL je hlavně o pomalém letu. A tady taky umí předvést, co v něm vlastně je.
Při zpomalení v horizontálním letu se kousek pod 90 km/h automaticky vysouvají sloty a charakter SuperSTOLu začíná být vysloveně zajímavý. Například tím, že ho nepřemluvíte k pádu. I když stáhnete otáčky na volnoběh a přitáhnete na doraz, křídlo SuperSTOLu nedosáhne kritického úhlu náběhu. Namísto pádu se prosedá s dopřednou rychlostí okolo 65 km/h a rychlostí klesání 5 m/s. Křidélka přitom zůstávají účinná a směrovka také.
Přistání v téhle konfiguraci sice vypadá spíš jako rána o zem, ale nezdá se, že by to letadlu nějak vadilo. Mechanické klapky mají podobnou plochu jako na Cessně 180 a je lepší nejdřív zpomalit a nechat vysunout sloty, abyste je nemuseli rvát ven násilím.
Vyzkoušel jsem si několik startů na letišti Clemson/Oconee County Airport a přistával klasickou třístupňovou sestupovou rovinou zhruba při necelých 100 km/h, kdy byly sloty zasunuté, a letadlo se chovalo ve všech směrech normálně. Potom, povzbuzován Woodlandem, jsem vyzkoušel několik strmějších přiblížení při nižších rychlostech s vysunutými sloty – a okamžitě jsem tomu propadl.
Na plných klapkách s volnoběhem, vysunutými sloty a s plným dotažením SuperSTOL padá jako kovadlina. Stačí ale přidat trochu plynu, rychlost klesání se sníží a úhel natažení zvětší.
Při přistávání na extrémně krátké plochy Woodland nejdřív položí ostruhové kolečko při natažení okolo 30 stupňů a nechá balonová kola hlavního podvozku dopadnout na zem. Tlumiče se stlačí, tím se sníží těžiště letounu a může agresivně brzdit beze strachu z převrácení na čumák. Při použití téhle techniky se dopředná rychlost při dotyku za bezvětří snižuje až na 40 km/h a dojezd zkracuje na těžko uvěřitelných 12 metrů.
Woodland má se SuperSTOLem nalétáno okolo 1 000 hodin a předvádí nekonečné demonstrace pro přátele a potenciální zákazníky, ale jak sám říká, stále se ještě pokouší vyvinout další techniky využití unikátních vlastností svého letadla.
„Když se SuperSTOLem létáte jako s normálním letadlem, chová se jako normální letadlo,“ říká. „Trvalo mi mnoho hodin létání na vysokých úhlech náběhu s vysunutými sloty, než jsem začal plně oceňovat, co SuperSTOL umí – a pořád se ještě učím.“
Naše hodinové demo svezení nám umožnilo podívat se na místa dostupná jen robustním lehkým letadlem, které může létat na nemožných úhlech náběhu při zachování plné ovladatelnosti. Jakékoli otevřené prostranství se může stát potenciálním letištěm, jakákoli umělá ranvej je irelevantní.
Dostat ze SuperSTOLu všechno bude ovšem vyžadovat zkušeného veterána, který se bude muset umět odnaučit některé základní instinkty sebezáchrany. Za odměnu se bude moci podívat na místa, kam podvozková noha konvenčního letadla zatím nevstoupila.
„Přistál jsem se SuperSTOLem na místech, kam by mne dřív vůbec nenapadlo letět. A odstartoval odtud,“ říká Woodland. „A o tom vlastně celé tohle letadlo je.“
Tento článek vznikl ve spolupráci s AOPA Pilot Magazine
Přeložil Pavel Marek