V 50. a 60. letech minulého století, tedy v době, kdy byla proudová letecká doprava na svém počátku, bojovaly o přízeň zástupců leteckých společností legendární americké typy Boeing 707 a Douglas DC-8. O získání části trhu se snažil ještě třetí hráč, společnost General Dynamics, respektive její divize Convair s typem CV-880. Program vývoje tohoto stroje začal v roce 1956 a zpočátku nic nenasvědčovalo neúspěchu nového modelu. Vedení společnosti mělo totiž od počátku na stole 40 objednávek od společností Delta Air Lines a Trans World Airways.
Od zahájení prací byl nový typ konstruován jako pohodlný jednouličkový letoun na střední a dlouhé tratě určený pro americký trh. Původně jej nazývali Model 22 s obchodním označením Skylark 600. Posléze však došlo ke změně označení na CV-880 a jeho „charakter“, ale především také tvar měla vyjadřovat přezdívka Golden Arrow – Zlatý šíp.
Foto Livejournal.com
Rychlý letoun s malou kapacitou
| Convair CV-800 | |
| První vzlet | 27. ledna 1959 |
| Rozpětí křídel | 36,58 m |
| Délka | 39,42 m |
| Pohon | GE CJ805-3 |
| Max. počet cest. | 110 cestujících |
| MTOW | 83 689 kg |
| Cest. rychlost | 990 km/h |
| Dolet | 5 150 km |
První exemplář (reg. N801TW) uskutečnil úvodní let 27. ledna 1959 z Lindberghova letiště v San Diegu. Zajímavostí je, že se vedení společnosti Convair rozhodlo kvůli časové úspoře provádět testy již na sériových letounech.
Potřebná povolení obdržel v roce 1960 a v únoru téhož roku putoval premiérový kus, lehce se lišící verze (měla jiné motory) k prvnímu zákazníkovi, společnosti Delta Air Lines. Na první pravidelnou linku byl pak nasazen 5. května.
Po uvedení „osm-set-osmdesátky“ do provozu se však potvrdilo pravidlo o pomíjivosti úspěchu. I přes úvodní nadějné počty objednávek začala kvantita a ekonomika provozu převládat nad rychlostí a moderním designem. Jinými slovy, aerolinky objevily největší nevýhodu stroje, kterou byla nízká kapacita (maximálně 110 cestujících v neobvyklém uspořádání sedaček 2-3) ve srovnání s konkurencí. Svou roli jistě sehrál také přílišný apetit jeho čtyř proudových motorů, který se odrážel v celkových nákladech na provoz. Silná konkurence se také postarala o to, aby se počty objednávek na nový letoun zvyšovaly jen velmi pomalu nebo spíše vůbec.
Výroba původní verze CV-880 byla ukončena již po třech letech, v nichž se vyrobilo pouze 48 letadel. Avšak inženýři Convairu nehodlali opustit bojiště tak rychle. Naopak. Snažili se poučit z chyb, výsledkem čehož byla modernizovaná verze CV-880M (CV-880-25 nebo Model 31). Ta disponovala mimo jiné výkonnějšími motory, Krügerovými klapkami nebo větší kapacitou palivových nádrží, které prodlužovaly dolet.
Typ CV-880M uskutečnil svůj první let 3. října 1960. Avšak ani tento pokus neudělal na zástupce aerolinek ten kýžený dojem. Objednávek se sešlo všehovšudy pouze osmnáct a počet skutečně postavených letounů byl dokonce ještě o jeden nižší.
Foto Fliegerweb.com
Aristokrat, který nezaujal
Jak jsme již uvedli, k úvodnímu zákazníkovi Delta Air Lines se Convair dostal v únoru 1960. Zajímavostí je, že během předávacího letu do Atlanty ustanovil letoun Delta Queen rychlostní rekord. Za tři a půl hodiny překonal vzdálenost 4 371 km. Oproti ostatním dopravcům využívala zpočátku Delta své Convairy (u dopravce přezdívané Aristocrat of the Jets) v jednotřídní „business“ konfiguraci celkem pro 84 pasažérů. Později však došlo k několikeré změně na tradiční dvoutřídní rozdělení na business a ekonomickou sekci.
Po Delta Air Lines následovali další dopravci, kteří Convairy zařazovali do svých flotil. Mezi ně patřily například společnosti Cathay Pacific, Japan Air Lines, Northeast, Swissair (pro zajímavost, během dodávacího letu z New Yorku do Curychu ustanovil další rychlostní rekord) nebo VIASA. Nejvíc si jich pořídila společnost TWA, která první z celkem 26 strojů (u TWA získaly přezdívku SuperJets) nasadila na pravidelnou linku 12. ledna 1961. Využívala je v konfiguraci pro 85 cestujících a výhradně na vnitrostátních letech.
Vzhledem k výše zmíněným technickým nedostatkům a oblibě konkurenčních typů však vydržel Convair CV-880 v provozu u většiny dopravců pouze do poloviny 70. let. Poslední let na běžné lince s cestujícími uskutečnil letoun registrace N824TW 15. června 1974, pouhých 15 let po svém prvním představení ve vzduchu.
Ve službách Elvise
Ukončení provozu v rámci civilní přepravy cestujících však neznamenalo konec Convairu CV-880 na nebi. Podobně jako mnoho jiných typů předtím i později, nalezl model uplatnění na poli nákladní letecké přepravy. Více než dvě desítky letounů bylo uzpůsobeno pro přepravu nákladů a v této roli sloužily například společnostem v Jižní Americe.
Jeden exemplář, který zprvu používal americký letecký úřad FAA, se dostal také k letectvu válečného námořnictva USA. Zde sloužil pod označením UC-880 k nejrůznějším testům. Modifikován byl dokonce do podoby vzdušného tankeru. Z rejstříku letectva válečného námořnictva byl podle dostupných informací vyřazen až v roce 1993.
I další „osm-set-osmdesátky“ však měly zajímavou budoucnost. Například stroj vyrobený v pořadí jako 58. byl po ukončení své civilní služby přestavěn do luxusní VIP podoby. V roce 1987 byl prodán vládě jednoho z několika uměle vytvořených Bantustánů v Jihoafrické republice. Konkrétně měl sloužit k přepravě prezidenta Lennoxe Sebeho.
Stranou nesmíme ponechat fakt, že jeden kousek vlastnil pro soukromé účely také Elvis Presley, který jej pojmenoval po své dceři Lisa Marie. Stroj registrace N8809E, údajně známý také jako Hound Dog One, zakoupil král rock-and-rollu v dubnu 1975, krátce po jeho vyřazení ze služeb Delta Air Lines. Původně uvažoval o jeho konkurentovi Boeingu 707, ale z různých důvodů nakonec létal právě na palubě Convairu. Celková investice do jeho pořízení a renovace se vyšplhala na více než 600 000 dolarů.
Cena byla takto vysoká zejména proto, že byla během rekonstrukce paluba dovybavena velmi luxusně. Nechybí zde totiž ložnice s koupelnou, místnost s televizí a stereo systémem nebo „konferenční“ místnost. Takto upravený letoun mohl pohodlně přepravit maximálně 29 cestujících, avšak běžně jich však cestovalo méně. Několik let po Presleyho smrti se letoun dostal do Gracelandu, kde dnes patří k jedné z nejnavštěvovanějších atrakcí.
Foto Roadblogusa.com
Úplně poslední let Convairu CV-880 se tak uskutečnil 30. září 1993. Většina z vyrobených kusů pak byla sešrotována do roku 2000. Ve světě se však dodnes zachovalo několik „přeživších“ kusů, které můžeme potkat zejména ve Spojených státech, například v již zmíněném Gracelandu.
Příliš mnoho nehod
Jako asi všechny typy dopravních letadel potkalo Convair CV-880 také několik nehod a dramatických situací. Ta první se udála hned v květnu 1960 při výcviku dvou kapitánů společnosti Delta Air Lines na letišti v Atlantě. Krátce po startu narazil jejich stroj do země, v důsledku čehož zemřely všechny čtyři osoby. Horší ovšem bylo, že nikdo nepřinesl „uspokojivé“ vysvětlení. Ztráta vztlaku v důsledku náhlého poklesu rychlosti popisovala jen konec celé tragédie, příčiny se objasnit nepodařilo.
Za nejtragičtější událost tohoto typu je považována nehoda z 15. června 1972, při letu společnosti Cathay Pacific (č. 700Z, reg. VR-HFZ) z Bangkoku do Hong Kongu. Na známém letišti Kai Tak Convair nepřistál; v průběhu letu ve výšce přes 8 000 metrů totiž na jeho palubě explodovala výbušnina, v jejímž důsledku došlo k destrukci letounu. Zemřelo všech 81 osob na palubě.
K jinému incidentu došlo o několik let dříve, 20. listopadu 1967 v rámci letu společnosti TWA číslo 128 z Los Angeles do Bostonu. Let měl ve svém plánu dvě mezipřistání v Pittsburghu a Cincinnati. Právě při přiblížení na letiště Greater Cincinnati Airport došlo ke katastrofě, při níž z 82 osob na palubě zahynulo 70 lidí. Za pravděpodobnou příčinu nehody byl vyšetřováním NTSB označen chybný postup posádky při přiblížení na dráhu 18, v důsledku čehož došlo k nárazu do zalesněné oblasti, požáru a zničení letadla.
Podle databáze Aviation-safety.net byl typ Convair CV-880 „aktérem“ celkem 21 nehod a incidentů, což se právem jeví za tak krátké období provozu jako docela vysoké číslo (v databázi je navíc uvedeno zničení stroje v roce 1986 v rámci testů FAA). Z uvedeného počtu nehod bylo osm, při nichž přišli o život lidé.
Pro doplnění. Poslední záznam, který popisuje incident civilního letadla typu CV-880, je z roku 1983. V květnu toho roku došlo k požáru Convairu aerolinek Groth Air na letišti Juarez v Mexico City. Při této události naštěstí nedošlo ke ztrátám na životech.
Foto Baaa-acro.com
Následovník Coronado
Víceméně souběžně s produkcí CV-880 se výrobce snažil napravit své chyby při vývoji modelu Convair CV-990, který měl při zachování totožných výkonů přepravit vyšší počet cestujících. Logicky by tím tak byla odstraněna jedna z největších nevýhod modelu, a ten by se tak plně vyrovnal konkurenci od Boeingu či Douglasu. Svůj první let absolvoval takřka přesně dva roky po úvodním letu „osmsetosmdesátky“, 24. ledna 1961.
I přes zhruba třímetrové prodloužení trupu, novým motorům, úpravám křídel a dalším konstrukčním vylepšením, se však ani tento typ, označovaný také jako Coronado, nedočkal větších úspěchů. Ve snaze opět zachránit „co se dá“ výrobce přistoupil také k modernizaci „devět-set-devadesátky“. Tak vznikl model CV-990A, který disponoval desítkami vylepšení.
Ani jeden typ z modelové řady -990 přesto nedosahoval Convairem avizovaných výkonů, což vedlo k tragickým obchodním důsledkům. I přes vysokou cestovní i maximální rychlost Convair stále zaostával za svými konkurenty zejména v oblasti kapacity. Letecké společnosti snižovaly své původní objednávky (např. American Airlines), případně je úplně rušily (např. SAS). Když Coronada opouštěla flotily velkých společností, ujal se jich španělských charterový dopravce Spantax, v jehož barvách několik let vozila na dovolenou turisty. Za dva roky produkce však bylo postaveno pouze 37 kusů CV-990, které jsme na nebi mohli vídat do září 1987.
Zpět na bojiště
Neúspěch obou typů stál Convair obrovskou finanční sumu. Některé zdroje hovoří o tom, že vývoj, produkce a následné vynucené změny stály až 425 milionů dolarů. Drahý příběh, který nelze při celkových součtech a odečtech nazvat jinak než fiaskem. Pro Convair to znamenalo konec na trhu civilní letecké dopravy. Společnost, kterou po druhé světové válce proslavil „mírumilovný“ bombardér B-36 Peacemaker, se však v 70. letech vrátila ke svým kořenům, které vlastně nikdy úplně nepustila. Mateřská společnost General Dynamics se totiž před 40 lety podepsala pod jiným – a dnes můžeme říci, že veleúspěšným – víceúčelovým letounem, stíhacím F-16 Fighting Falconem.
Nutno však podotknout, že i přes zásadní nedostatky zejména v oblasti kapacity, byl Convair CV-880 letounem s výjimečnými technickými výkony. A jak CV-880, tak i jeho následovník CV-990 jsou navíc mnohými považovány za jedny z nejkrásnějších dopravních letadel vůbec.
https://www.youtube.com/watch?v=7kxbBuLSRrQ
Promo film Delta Air Lines CV-880 (1. část)
