Letošní léto jsme se s přítelkyní rozhodli navštívit jeden z iónských ostrovů – Zakynthos – a pořádně jej prozkoumat. Možností je pochopitelně několik, od klasických fakultativních výletů s cestovkou přes pronájem auta po akce typu okružní plavba lodí atd. Zhruba 14 dní před odletem se však pouštím do myšlenky, která je mi absolutně nejbližší.
Jsem držitelem licence obchodního pilota, kvalifikací MEP/IR a s náletem přes 300 hodin se snažím být ve vzduchu, kdykoli je to jen možné. Rozhodl jsem se tedy zkusit štěstí a zjistit, zda by bylo realizovatelné půjčit si v průběhu naší 10denní dovolené letoun na Zakynthu. Ale kde, a jaký?
Kdo hledá, najde!
Mé hledání začalo tedy jak jinak než na Googlu. Zkusil jsem výrazy typu: „Zakynthos aircraft rental“, „Zakynthos C172“, „Zakynthos Piper rental“ atp. Až poté, co jsem začal pátrat po místních leteckých organizacích a zadal jsem něco jako „flight club Zante“ (výrazem Zante označovali zdejší ostrov Benátčané, kteří mu také dlouho vládli), dostal jsem se na známé stránky „pilotních drbů“ www.pprune.org, kde jsem narazil na diskuzi o létání na Zakynthu. Dočetl jsem se tak o stroji s registrací SX-ABZ, se kterým se údajně na tomto ostrůvku dá létat.
Vrátil jsem se tedy zpět ke Googlu, tentokrát ovšem k vyhledávání obrázků. Touto cestou jsem se nakonec prokousal až ke stránkám www.zakynthosairclub.com a věděl jsem, že zde už jsem správně. Ve flotile Aeroklubu Zakynthos naleznete pouze jeden letoun Piper 28 a jeden vrtulník R44. Vystačil jsem si tedy s nabízeným PA28-151 Warrior a poslal jsem do aeroklubu e-mail s dotazem na podmínky pronájmu.
Když už jsem se, po několika dnech čekání, chystal k tomu, že do Air Clubu zavolám, přišla mi najednou lakonická odpověď: Děkujeme za zájem, vše bez problému – zajistíme, půjčíme, ale vždy s kopilotem, cena 250 Eur za hodinu. Potvrdil jsem tedy ve své odpovědi pevnou rezervaci na 2. září, 17:30 LT.
Nezbývalo, než doufat a snad se i těšit…
CAVOK, kam se podíváš
Po příletu na ostrov jsem do Air Clubu pro jistotu ještě zavolal, abych svou rezervaci potvrdil. Jelikož řečtinou nevládnu, bohužel jsem se při prvním telefonátu nedomluvil. Hlas v telefonu řekl pouze „Hello“, následně pár řeckých vět a zavěsil. Jiný kontakt jsem neměl, proto jsem zhruba v polovině pobytu zavolal znovu.
Stejný pán mi tentokrát předal anglicky mluvícího kolegu. Ten ovšem o rezervaci vůbec nevěděl. Rezervoval jsem si tedy letoun znovu, opět na 2. září od 17:30 LT. Domluvili jsme se na setkání v odletové hale místního mezinárodního (a také jediného) letiště u vchodu. Pán mě zároveň upozornil, že toto je telefonní číslo jeho otce, který neumí anglicky, a tak na něj volat nemám. Jiné číslo však prý bohužel použít nemohu.
1. září se věnuji důkladnému briefingu pro zítřejší plánovaný let. Přes stránky řeckého úřadu pro civilní letectví www.hcaa.gr v kombinaci s Eurocontrolem zjišťuji následující informace:
ICAO kód letiště: LGZA, IATA kód letiště: ZTH
Většina služeb je k dispozici podle potřeb provozu „HO“
Na letišti je k dispozici pouze palivo typu JET A1
Letiště je vybaveno dráhou 06/34 o rozměrech 2 228 x 45 m
VOR/DME ZAK 110,8 MHz
NDB ZAT 326 kHz
Zakynthos je pro lety VFR rozdělen na dva vzdušné prostory, CTR a MCTR. CTR Zakynthos je kruhového tvaru o poloměru 5 NM od 0 ft MSL do 2 000 ft MSL. V tomto prostoru je VFR na spojení se Zakynthos Tower na frekvenci 125,425. Za CTR kolem ostrova je MCTR a v tomto vojenském prostoru jsme ve spojení s Andravida Approach na frekvenci 121,125.
V AIPu nejsou publikované žádné speciální postupy pro lety VFR. Je zde pouze uvedeno, že se všechny letouny musí na Zakynthos TWR ohlásit pět minut před spuštěním motoru.
Všechny pojížděcí dráhy A, B, C vedou z apronu přímo na dráhu. Pojíždí se tedy vždy backtrackem a pro otočení letounu slouží šest rozšířených kruhových míst na dráze, tzv. turning loops. Práh dráhy 34 leží v nadmořské výšce 12 ft a práh dráhy 16 je v 16 ft, takže nastavení výškoměru je téměř na QFE. 
Přestože bylo celých 10 dní na Zakynthu CAVOK, podíval jsem se v den odletu na METAR a TAF přes stránku euro.wx.propilots.net. Vítr 8 uzlů z kurzu 330, QNH 1017, samozřejmě CAVOK, teplota 31 °C, rosný bod 17 °C.
Hodinka sem, hodinka tam
V několikrát zmíněný den, tedy 2. září, přijíždíme s přítelkyní místním taxíkem na mezinárodní letiště, nesoucí jméno slavného zdejšího rodáka, básníka Dionýsa Soloma. Nápadně jsem si oblékl triko s letadlem, abych usnadnil vzájemné setkání s pánem z aeroklubu, které má nastat v již zmíněných 17:30 místního času, tedy asi za 10 minut.
Místní pojetí času však není úplně takové, na jaké je člověk zvyklý. Když ani v 18:00 nikdo nepřichází, napadá mě zajít za opodál stojící pracovnicí místního handlingu, vysvětlit jí situaci a požádat ji, zda by zavolala na telefonní číslo pána, který nemluví anglicky, aby mi pomohla zjistit, kde se nachází a jestli na nás – čirou náhodou – nezapomněl.
Po dlouhém telefonátu mi paní oznámila, že máme počkat asi hodinu a pán dorazí. Pan Statis Malapetsas skutečně dorazil do hodiny i se svou manželkou, která mluvila anglicky a sloužila nám tak coby tlumočnice. Poté, co si Statis ve své kanceláři v útrobách řeckého letiště ofotil mé licence, dal mi podepsat General Declaration a vybral ode mne 12 Eur za další osobu na palubě, jsme mohli vyrazit k letadlu.
Od hlavní haly k letadlu jsme jeli autem asi 500 metrů. Po cestě si nás nikdo ani nevšiml, neprošli jsme žádnou kontrolou, ani se před námi nemusela zvedat žádná závora, a rázem jsme na stojánce mezi dopravními letouny, kde pod malou plechovou střechou za zaparkovanými schody stál zaparkován Piper Warrior registrace SX-ABZ. Paní mi přeložila, že si mám udělat předletovou kontrolu a dostal jsem do ruky check-list. Na něm sice pre-flight inspection nebyla, ale nevadí. Rutina je rutina, a tak po „předletovce“ sedáme konečně do letadla. Statisova paní však zůstává na zemi, takže bylo jasné, že bude na palubě během letu tichá domácnost…
„Say Again“
První, co mne v kokpitu zarazilo, byl počet sluchátek – přesněji řečeno na palubě nebyla žádná. Dále jsem si všiml přívěsku s pannou Marií, zavěšeného na přístrojové desce. Snad abychom byli pod dohledem nebeským, kdyby se náš „válečník“ náhodou poroučel v půlce letu z boje. Po detailnějším zkoumání letounu nacházím také výškoměr, který však postrádal stupnici v hektopascalech a byl osazen pouze korekcí v palcích rtuťového sloupce. No budiž…
Pochopil jsem, že pán umí anglicky říkat pouze OK, takže veškerá naše konverzace na palubě byla absolutně nekonfliktní… Tak tedy vzhůru do oblak!
Uchopím externí mikrofon, a jak praví AIP, žádám Zakynthos Tower o spouštění do pěti minut, načež se ozývá první z mnoha „Say again“. Po zopakování žádosti máme povoleno spouštět dle vlastního uvážení. Ihned tedy startuji a žádám ATC clearance na naši zamýšlenou trasu, kterou byl let na západní pobřeží k jedné z nejhezčích pláží na světě jménem Navagio, na níž leží od roku 1983 ztroskotaná italská loď, která údajně převážela drogy.
Dostávám tedy povolení po vzletu stoupat do 1 000 ft, pokračovat stále na jejich frekvenci na městečko Alykes a toto město také ohlásit při dosažení. Dále dráha v používání 34 a QNH 1017. Zopakuji povolení a žádám pojíždění na vyčkávací místo dráhy 34. Pojíždění mám schváleno přes Alpha a backtrackem přes třetí turning loop na dráhu 34.
Uvědomím si, že třetí otočná plocha je dost daleko a bohatě by mi stačil vzlet z první. Žádám tedy pojíždět na první turning loop na dráhu 34 z důvodu dostatečné vzdálenosti pro vzlet. Ozve se druhé „Say again“, opakuji tedy žádost a z věže dostávám lámanou angličtinou odpověď: „Give me your copilot.“ Poté, co podám mikrofon Statisovi, už opět poslouchám jen řeckou výměnu názorů. Co si tehdy pověděli, už se asi nedozvím, ale odstartovat jsme nakonec opravdu mohli z prvního otočného místa.
Po vzletu z dráhy 34 řídící mění své předešlé povolení a místo Alykes chce, abych pokračoval na Anafonitria a stoupal do 2 000 ft. Stoupání do 2 000 ft jsem pochopil, ale ve výslovnosti rodilého řeka jsem vesničce Anafonitria rozuměl něco jako: „Climb to 2 000 ft altitude, report an-a-afia.“ VFR mapa, kterou jsem měl samozřejmě u sebe, mi nepomohla, a tak jsem poprvé i já použil „Say again“. Řídicí naštěstí pochopil, v čem je problém, a tak mi dal, že mohu pokračovat na jeho frekvenci až na Navagio a před ním se ohlásit. Tak jsem také udělal a poté, co jsem sklesal blíže k moři a zakryly nás krásné skalnaté útesy, měl jsem od řídícího na chvíli klid…
Pořídili jsme krásné záběry nad vrakem lodi a vyrazili na jih směrem na vesničku Keri. Pro představu, při velkém okruhu by Keri mohla být třetí okruhová zatáčka dráhy 34. Kousek před Keri se mi opět podařilo spojit se Zakynthos Tower. Chtěli jsme ještě pořídit pár fotek nad letoviskem Laganas, kde jsme byli ubytováni. Laganas leží cca 3 NM od letiště LGZA, a tak jsem požádal řídícího o minutovou činnost nad Laganasem a následně zařazení do levého base-legu na dráhu 34. Netřeba zmiňovat třetí „Say again“, povolení jsem nakonec dostal a po pár zatáčkách nad Limni a Laganasem jsem pokračoval na finále dráhy 34. Po přistání se komunikace ujal Statis a já odpojížděl zpět k plechové boudě, kam jsme Pipera zatlačili zpět.
Konec dobrý, všechno dobré
Statisova manželka na nás poslušně čekala před hangárem a jen co se s manželem přivítali v pořádku na zemi, začali si povídat. Konverzace se tak opět otevřela i mezi mnou a Statisem a díky jeho ženě jsem se dozvěděl i jeho názory na můj styl létání. Na řecké poměry prý létám slušně. Ani nevím, jestli si to mám přebrat jako kompliment, nebo ne… Ovšem řídící si prý stěžoval, že mi příliš nerozuměl, protože není zvyklý na VFR provoz. Bylo mi to úplně jasné. Statisova paní také říkala, že kdysi pracovala na Andravida Approach jako řídicí a že VFR provoz na tomto ostrově provozují pouze v otevřené řeči, pochopitelně v řeckém jazyce.
Začátek akce mne po špatné domluvě a následně dlouhém čekání velmi znervóznil, ale ve finále jsem byl naprosto nadšen. Statis se svou manželkou nás odvezli až před náš apartmán v Laganasu, čímž nám ušetřili 17 Eur za taxíka. Než jsme vystoupili, ještě jsme asi 15 minut konverzovali, a kdybych se nepřipomněl s placením, mohli jsme mít celý dnešní výlet zdarma. Že by v tomto tkvěla řecká ekonomika? Let trval přesně 42 minut. Dotázal jsem se tedy Statise, kolik mám zaplatit, načež mi řekl, že jsme letěli 30 minut, a tak mu mam dát 120 Eur. Letištní poplatky jsou prý na něho. Převedeno na peníze, další úspora o celých 65 Eur.
Proč to celé píši? Půjčit si letoun na dovolené (jistě nejenom v Řecku) nemusí být žádný problém, pokud prokážete dostatečnou míru trpělivosti a úsilí. Vlastní VFR „vyhlídkový“ let v zahraničí přitom může být spojením příjemného s užitečným a může se stát zážitkem, na který budete vzpomínat jistě déle než na organizovaný výlet autobusem.
