Bohužel nebo bohudík – záleží na úhlu pohledu – jsme národem zbožňující létání ve všech jeho podobách. To si troufám tvrdit, jelikož jsem už nějakou tu zemi procestoval a můžu říci, že jen zřídka jsem na obloze pozoroval balony, motorová letadla, větroně, rogala a paraglidingová křídla v takovém hojném množství jako u nás v České republice.
Jelikož se věnuji paraglidingu, pokusím se v následujících řádcích přiblížit, kde všude můžete coby piloti motorových letounů nebo kluzáků nás, piloty padákových kluzáků (PK), potkat.
Pro PK platí maximální výškové omezení FL 95. V takovéto výšce nás můžete potkat zejména na jaře, kdy jsou příhodné podmínky pro termickou konvekci a konvektivní kondenzační hladina se nachází v těchto výškách. Postupem léta a s příchodem podzimu je pro nás dosažení FL 95 těžší a těžší. Ovšem výjimky potvrzují pravidlo.
V prostorech třídy G, tedy do 1 000 stop nad zemí, se pohybujeme především po startu a před přistáním. V rovinách se v poslední době rozmáhá motorový paragliding a létání z navijáku. Motorový paragliding je provozován především z rána a v podvečer, kdy je ve vzduchu větší klid. Tyto piloty můžete potkat velice nízko nad zemí, kde se kochají ubíhající krajinkou, prolétají koryty řek atd.
Létání z navijáku se provozuje na dostatečně dlouhých cestách a loukách v rovinách nebo méně frekventovaných malých letištích. Zóna pro navijáky má horizontální poloměr 2 km a je vysoká 1 200 metrů vertikálně. Navijákový provoz v prostorech pro navijákové létání uvedených v Letové informační příručce (AIP) je možný po oznámení zahájení činnosti na příslušné letové informační středisko. Navijákový provoz mimo ATZ a prostory pro navijákové létání uvedené v AIPu je možný pouze po vyhlášení minimálně WRNG zprávou NOTAM.
Snad každý paraglidista se snaží vystoupat co nejvýše do prostoru třídy E. Zvedáme se na návětrných (nejlépe i nasvícených) stranách kopců, hledáme termické proudy nejčastěji pod mraky typu Cumulus. Méně často a méně rádi někdy stoupáme také pod mraky typu Cumulonimbus…
Dá se říct, že k nejčastějším přiblížením PK s ostatními letouny dochází právě pod základnami mraků. Vertikální vzdálenost 300 m od základny je pro piloty jednak těžko odhadnutelná, ale také ji mnoho paraglidistů nerespektuje. Dále v prostoru třídy E kluzáky nemusí a jen stěží by mohly dodržovat cestovní hladiny, jelikož jsou jejich letové dráhy velmi ovlivněny stoupavými a klesavými proudy, kterými prolétají.
Každý budoucí pilot PK je během svého kurzu paraglidingu poučen o předpisech ve třech hodinách výuky. Doufám, že znalosti získané ve školách paraglidingu a svědomí každého pilota povede k zachování bezpečného vzdušného prostoru, který budeme nadále s radostí všichni využívat.
