Etihad vs. Emirates – dva vládci jednoho království

Rychlý rozvoj Etihad Airways, rozvážný postup Emirates Airlines

Obě letecké společnosti rozhodně nepatří k nejstarším aerolinkám světa, ale svou pozici v historii letecké dopravy si zcela jistě již získaly. Emirates Airlines vznikly v roce 1985 jako vlajkový dopravce dubajského emirátu a svůj první komerční let uskutečnily v říjnu téhož roku mezi Dubají a Karáčí. Jejich domovskou základnou se stalo právě mezinárodní letiště v Dubaji.

Oproti tomu Etihad Airways byly založeny jako národní dopravce celých Spojených arabských emirátů královskou rodinou až o osmnáct let později, v roce 2003. Jejich premiérový komerční let pak spojoval Abú Dhabí a Bejrút. Mezinárodní letiště v Abú Dhabí, které je vzdáleno od Dubaje pouhých pár desítek kilometrů, se také stalo jejich základnou.

Foto Emirates.com

I když obě aerolinky vznikly v různé době, shodně dnes těží z výhodné geografické polohy země, z velkých finančních možností svých vlastníků a také z problémů evropských dopravců. Ve spojení se špičkovým servisem, které obě poskytují, patří do skupiny top leteckých společností světa. Vzhledem k tomu, že pocházejí z jedné země, je až neuvěřitelné, že dokáží dosahovat takřka každoročně vynikajících přepravních výsledků.

V porovnání jejich historie můžeme nalézt několik zásadních rozdílů í podobností. Zatímco zakladatelé Etihad Airways disponovali v roce 2003 s financemi v neuvěřitelné výši 500 milionů dirhamů (více než 2,5 miliardy korun), manažeři Emirates si v roce 1985 museli „vystačit“ s počátečním kapitálem 10 milionů amerických dolarů (necelých 200 milionů korun). Navíc v čase vzniku čelili konkurenci v podobě bahrajnské společnosti Gulf Air, která tehdy představovala hlavního dopravce na Středním východě (nutno však podotknout, že Etihad Airways v době zahájení svého provozu čelily také silné konkurenci).

Společnost Etihad je od svého vzniku považována za nejrychleji rostoucí aerolinky světa a od počátku má „skromný“ cíl stát se nejlepším leteckým dopravcem světa. Již rok po svém založení učinila velkou objednávku na 29 strojů (5 x Boeing 777, 24 x Airbus – včetně čtyř Airbusů A380). V roce 2008 pak v rámci britské letecké show ve Farnborough objednala dalších 205 letadel, což byla podle dostupných údajů do té doby největší objednávka nových strojů v civilní letecké dopravě vůbec. Paradoxem na tak rychlém vzestupu společnosti z Abú Dhabí je fakt, že vykázala zisk až po osmi letech působení na trhu, v roce 2011. Podle dostupných pramenů činil čistý zisk asi 14 milionů amerických dolarů.

Zdroj: etihad.com / timeoutdubai.com

Oproti tomu první roky Emirates podobně strmý vzestup neznamenaly. I když dubajský dopravce rostl od svého vzniku prakticky každoročně, až 90. léta znamenala skutečný rozkvět. Navázáno bylo také partnerství s US Airways nebo Cyprus Airways. Finanční zisky dosahovaly průměrně 100 milionů dolarů ročně a v roce 1993 dokonce 500 milionů. Současně s tím rostly i přepravní ukazatele. Dopomohla k tomu i první válka v Perském zálivu. Díky ní mnoho dopravců své linky v oblasti přerušilo a cestující hledali alternativu právě u Emirates. Počet pasažérů v 90. letech stoupal a rychle přesáhnul metu milionu a poté i dvou. V této době dopravce také učinil první objednávku na moderní
a velkokapacitní Boeingy 777, které jako první začal používat v konfiguraci 3-4-3 v ekonomické třídě.

Po přelomu tisíciletí přišly pro globální leteckou dopravu těžké roky, které zasáhly i Emirates. Navzdory tomu společnost v letech 2001 a 2002 vyhrála anketu SkyTrax World Airline Award v kategorii nejlepší letecká společnost roku. V následujících třech ročnících skončily na druhých místech a poté i na třetím. Od té doby taková umístění nezopakovaly. I přes úspěchy v té době musely aerolinky učinit celou řadu opatření, aby těžké období zvládly. Některé ostatní letecké společnosti na tom však byly ještě hůře a omezily své lety do Spojených arabských emirátů, na kterých si s Emirates konkurovaly. Toho využil dubajský dopravce a zacelil vzniklou mezeru podobně jako v 90. letech.

Následující roky tak byly opět ve znamení růstu, otevírání destinací či rozšiřování flotily, mimo jiné i o velkokapacitní Airbusy A380. I dnes prakticky není měsíc, kdy by management Emirates neoznámil nějakou novinku, objednávku letadel nebo otevření nové destinace (naposledy před několika dny oznámená linka Dubaj-Stockholm, která bude v provozu od 4. září tohoto roku). Podle dostupných informací společnost vykázala zisk v každém roce svého působení až na rok 1986.

Zdroj: emirates.com / travelskite.com

Rozdílnou rychlost vývoje obou dopravců dokládá graf vývoje počtu cestujících. Zatímco Etihad Airways dosáhly mety 10 milionů přepravených cestujících již devět let po svém založení, Emirates Airlines se na stejnou hodnotu dostaly až za roků devatenáct. Tento rozdíl byl zapříčiněn jednak vstupními financemi a také dobou, ve které oba dopravci zahajovali svůj provoz. V posledním desetiletí je však u Emirates vidět velký skokový růst počtu přepravených pasažérů, který pravděpodobně můžeme v dalších letech očekávat i u Etihadu.

Státní a státní?

Emirates Airlines jsou součástí mezinárodního leteckého holdingu The Emirates Group. Toto uskupení bylo založeno dubajskou vládou v roce 1959 a mimo Emirates Airlines zahrnuje například Emirates SkyCargo a dalších několik desítek společností nejen z oblasti civilního letectví. Ve více než šedesáti zemích poskytuje práci několika desítkám tisíc lidí, čímž se zařazuje mezi největší zaměstnavatele v regionu. V čele dopravce je šejk Al Maktoum (CFO), Tim Clark (CEO) a také Maurice Flanagan (výkonný místopředseda). Všichni tito muži stáli u zrodu aerolinek a jsou také „zodpovědní“ za jejich úspěch.

Zdroj: wikipedia.org / etihad.com / arabianbusiness.com

Etihad Airways jsou považovány za národního dopravce Spojených arabských emirátů. Na rozdíl od Emirates nejsou Etihad podle dostupných pramenů součástí žádného holdingu. V jejich čele stojí šejk bin Zayed Al Nahyan (předseda představenstva) a James Hogan (prezident společnosti).

Obě společnosti mají ve svém vedení shodně velmi zkušené zahraniční manažery, kteří ve svém oboru získali spoustu zkušeností a představují v něm špičku. Brit Tim Clark z Emirates Airlines pracoval například v British Caledonian SriLankan Airlines a v bahrajnských Gulf Air. Jeho kolega původem ze stejné země Maurice Flanagan pak strávil zhruba dvacet pět let v britských společnostech British Overseas Airways Corporation (BOAC) a British Airways.

Oproti tomu aerolinky z Abú Dhabí mají ve svém čele zmiňovaného zkušeného Australana Jamese Hogana, který působil například v aerolinkách Ansett Australia, British Midland International nebo Gulf Air.

Odlišné obchodní strategie

Podle článku Fly me to the boom: the rise of Emirates and Etihad serveru Arabianbusiness.com jsou přepravní výsledky obou společností totožné, i přes odlišné obchodní strategie (v porovnání k jejich velikosti). Zatímco Emirates se opírají zejména o svou rychle rostoucí, takřka celosvětovou vlastní síť destinací, Etihad zatím sází na spolupráci s jinými aerolinkami formou vzájemného sdílení svých letů formou codeshare.

Je velice zajímavé, že aerolinky nejsou členy žádné z velkých globálních leteckých aliancí. Na jednu stranu se tak nemusí vázat společnými pravidly a závazky nebo například propojovat věrnostní programy, na stranu druhou je to v dnešní době u takto velkých dopravců vcelku neobvyklá situace. Zde však musím poznamenat, že Emirates v roce 2000 vedly jednání se Star Alliance, která však vstup aerolinek do uskupení nakonec nepřinesla.

Foto Topnews.ae

I přes výše uvedené, Emirates Airlines i Etihad Airways s mnoha dopravci spolupracují na bázi dohod o vzájemném sdílení kódů na svých letech. V nedávné době například Emirates navázaly spolupráci s australskými aerolinkami Qantas (ty naopak ukončily dlouholeté partnerství s British Airways). Od dubna 2013 mohou cestující využít až 14 denních letů mezi Austrálií a Dubají, odkud pak mohou pokračovat v rámci sítě Emirates například do 33 evropských měst. Tato spolupráci jasně ukazuje, jakým směrem se oba dopravci ubírají. Svým partnerstvím vytváří kvalitní alternativu zaběhnutým dopravcům, kteří spojují Evropu a Austrálii. Pro zajímavost, v rámci „oslav“ navázání spolupráce mezi společnostmi došlo k efektnímu přeletu dvou Airbusu A380 Emirates a Qantas nad Sydney – více o této události najdete ZDE!

Mimo toto partnerství sdílí Emirates své lety ještě s dalšími jedenácti leteckými společnostmi. Mezi ně patří například Korean Air nebo americké Jet Blue Airways. V případě spolupráce s druhými jmenovanými aerolinkami se Emirates otevřel trh v Severní Americe. Kód dubajské společnosti je na více než dvaceti vnitrostátních linkách a od konce letošního března také na šesti mezinárodních trasách Jet Blue Airways.

Oproti tomu Etihad Airways sdílí svůj kód dokonce s třiceti sedmi leteckými společnostmi ze všech koutů světa. Mezi ně patří i velcí světoví hráči, jako jsou například Air France/KLM, Alitalia, Turkish Airlines, Vietnam Airlines, Air Berlin, Air New Zealand anebo také American Airlines. S posledně jmenovanou společností sdílí Etihad svůj kód největšímu počtu letů. Velmi zajímavé také je, že aerolinky spolupracují také s francouzskou železniční společností SNCF a německým železničním dopravcem Deutsche Bahn.

Rozdíl v obchodních strategiích mezi Etihad Airways a Emirates Airlines je zřejmý nejen z počtu partnerských společností, ale také z faktu, že management Etihadu v posledních letech koupil podíly ve čtyřech velkých aerolinkách. V irském dopravci Aer Lingus vlastní zhruba 3 %, ve Virgin Australia 10 %, v Air Berlin 29 % a v Air Seychelles drží největší podíl ve výši 40 %. Emirates se v tomto ohledu ve větší míře neangažuje.

Konkurence také ve sponzoringu

Jednou z oblastí, kde se oba dopravci silně angažují, je spoznoring a ve spojení s tím také propagace své značky. Společnosti se na tomto poli střetávají v celé řadě odvětví, zejména v oblasti sportu.

Emirates Airlines například v roce 2004 podepsaly smlouvu o dlouhodobém sponzorování londýnského fotbalového týmu Arsenal, jehož hráči od té doby nosí název dopravce na svých dresech. Součástí této dohody bylo pojmenování nově vybudovaného fotbalového stadionu Emirates Stadium. V rámci spolupráce s týmem se aerolinky podílely také na financování dalších aktivit. Mimo Arsenalu sponzorují Emirates také týmy AC Milan, Paris Saint-Germain, Real Madrid a další. Podporují také Mezinárodní fotbalovou asociaci a Asijskou fotbalovou konfederaci. Vedle fotbalu se Emirates staly v roce 2013 globálním partnerem seriálu závodů formule 1 a staly se sponzory dalších významných událostí a celků nejen z oblasti sportu, ale i kultury.

Foto Theage.com.au

Etihad Airways se staví ke sponzoringu podobně jako jejich rival z Dubaje. V rámci první anglické fotbalové ligy jsou od roku 2009 hlavním partnerem týmu Manchester City. Podobně jako hráči Arsenalu nosí i fotbalisté Manchesteru od té doby jméno společnosti na svých dresech a i domovské hřiště bylo přejmenováno na Etihad Stadium. Mimo to jsou aerolinky oficiálním partnerem saudskoarabského fotbalového týmu Al Ajn. V rámci dalších aktivit se dopravce snaží ukázat také ve formuli 1. Od roku 2009, kdy se zde jel první závod, jsou hlavním sponzorem zdejší velké ceny.

Vztah společností k České republice

Obě letecké společnosti mají také určit „vztah“ v České republice. I zde je však vidět rozdílný přístup. Emirates Airlines zahájily 1. července 2010 provoz na lince mezi Dubají a Prahou. Vzhledem k úspěchu nové trasy později nahradily do té doby používaný Airbus A330 kapacitně větším Boeingem 777. Zároveň v Praze otevřely své obchodní zastoupení, čímž si v České republice rychle upevnily své postavení. Díky nabízené alternativě k zaběhnutým evropským přestupním uzlům v Německu, Velké Británii nebo Francii poskytly českým cestujícím pohodlnou možnost cestovat do jihovýchodní Asie či Austrálie. Konkurují si zde prakticky pouze s Korean Air anebo s níže uvedenými lety Českých aerolinií a Etihad Airways. Právě tento koncept zajistil společnosti na českém trhu každoroční úspěchy. Své jméno si v České republice upevňují také pořádáním občasných pracovních „open days“, na kterých si vybírají své nové zaměstnance.

Foto Aviation-fan-club.com

Oproti tomu přepravce Etihad Airways v Praze kancelář nemá a letoun v jeho barvách na pravidelných linkách zatím v Praze také nepotkáte. Avšak díky dohodě s Českými aeroliniemi z června 2011 mohou cestující letět z Prahy přímo do Abú Dhabí na palubě českého národního dopravce a pak dále do sítě Etihad Airways v jeho letadlech. Tato spolupráce byla později doplněna také částečným propojením věrnostních programů, kdy členové OK Plus (ČSA) mohou získávat míle za lety s Etihad Airways a zároveň je využívat na bonusové letenky u tohoto dopravce. Stejně to platí i v opačném případě.

Základem úspěchu je kvalitní servis

Díky svým finančním možnostem si obě aerolinky mohou dovolit poskytovat pasažérům skvělý servis, který považují za jeden ze základních kamenů svého úspěchu. V nabídce obou nalezneme shodné rozdělení na tři třídy – First Class / Business Class / Economy Class (Emirates Airlines) a Diamond First Class / Pearl Business Class / Coral Economy Class (Etihad Airways). V rámci ankety SkyTrax jsou služby společností (palubní i na letišti) shodně hodnoceny na vysoké úrovni, i když mezi komentáři můžeme nalézt i kritiku. Také toto může být důvodem, že obě společnosti jsou ve zmíněné anketě hodnoceny čtyřmi hvězdičkami, což je „až“ třetí nejvyšší počet. Maximum je šest hvězd (takové označení v současné době však nedrží žádný letecký dopravce). Pro zajímavost, pětihvězdičkových aerolinek je sedm a mezi nimi nechybí ani regionální konkurent obou společností Qatar Airways. Oba přepravci ze Spojených arabských emirátů však patří mezi top 10 světových leteckých dopravců. V roce 2012 se ve zmíněné anketě umístily na šestém (Etihad Airways), respektive osmém místě (Emirates Airlines).

Ve vedlejších kategoriích se však pravidelně umisťují i výše. Například v hodnocení První třídy se v loňském roce Etihad Airways umístily na prvním místě a dubajský konkurent na páté pozici. V tomto ohledu je zajímavé, že v  hodnoceních dalších cestovních tříd (Obchodní, Premium, Ekonomická) se obě společnosti až na jednu výjimku (páté místo Etihad Airways v hodnocení Obchodní třídy) v první desítce neumístily. Podobné výsledky nalezneme i v dalších kategoriích, například v hodnocení cateringu v První třídě, kterou vyhrála opět společnost z Abú Dhabí. Tyto informace mohou značit zaměření obou společností na velmi movité pasažéry, kteří preferují luxusní cestování. I tak je nutné dodat, že společnosti nabízí vysokou úroveň služeb také v ostatních přepravních třídách.

Zdroj: worldairlineaward.com 

Jak ukazuje výše uvedený přehled ankety SkyTrax o nejlepšího dopravce Středního východu, ani mezi svými zdatnými konkurenty si obě popisované společnosti nevedou vůbec špatně.

Letecký park

Odlišná strategie obou společností se v současné době odráží také ve složení letadlového parku. Emirates Airlines mají ve své flotile jen velkokapacitní letadla. Jsou tak jednou z mála takto velkých společností, které všechny své lety obsluhují výhradně velkými stroji této kategorie. Pouze v začátcích aerolinek se v jejich flotile objevily jednouličkové boeingy. Zajímavostí flotily Emirates Airlines je, že provozují nejvíce velkokapacitních Airbusů A380 a Boeingů 777. Právě díky velkému počtu „superjumb“ ve flotile financovaly Emirates výstavbu nové odbavovací haly A na domovském letišti v Dubaji. Ta byla otevřena v lednu 2013 a slouží výhradně cestujícím Airbusů A380 Emirates Airlines a Qantas.

Foto Dailystar.com.lb

Naproti tomu konkurenční Etihad Airways vlastní i menší stroje, které jsou používány na krátké a střední tratě. Výhledově by se však evropská „superjumba“ měla v jejich flotile objevit také. Z následující tabulky složení flotil je zřejmé, že poměr Airbus/Boeing je u Etihadu 56/26, u Emirates naopak 70/130. V součtu strojů obou dopravců převažuje také Boeing, a to v poměru 126/156.

Obecné informace

Celá řada podrobnějších ekonomických ukazatelů je dostupných ve výročních zprávách obou leteckých společností, které si lze stáhnout na internetových stránkách dopravců.

Z celkového srovnání je zřejmé, že obě společnosti skutečně patří mezi špičku světových leteckých dopravců. Oproti svým evropským konkurentům shodně těží z geografické polohy Spojených arabských emirátů a finančních prostředků svých vlastníků. I přes odlišné obchodní strategie, dobu vzniku, počet destinací nebo letadel jsou si tyto arabské společnosti v mnoha ohledech také podobné. Jejich společným znakem je zejména luxus napříč všemi přepravními třídami, který uspokojí jak náročné klienty, tak „tradiční“ cestující a také nejvyšší cíle.

Obě aerolinky představují do jisté míry paradox. Ve světové letecké dopravě totiž není právě obvyklé, že dvě letecké společnosti takové velikosti a významu mají svoji základnu v zemi s tak nízkým počtem obyvatel a na letištích, které od sebe leží pouze několik málo desítek kilometrů. Navíc konkurence, které musí v oblasti čelit, by aerolinky v jiných zemí již dávno zlikvidovala. Až budoucnost však ukáže, zda to budou právě letecké společnosti z oblasti Perského zálivu, které budou v rámci světové letecké dopravy skutečně dominantní. Současnost tomu zatím opravdu nasvědčuje…