Davide, jaký je to pocit být prvním samostatným lékařem v ČR, který může prodlužovat i tzv. „jedničku“?
Cítím se jako terč na střelnici. Snažím se pilotům nabídnout službu, která je České republice nezvyklou novinkou. V Evropě i ve světě je běžné, že zdravotní způsobilost profesionálních pilotů prodlužuje kvalifikovaný letecký lékař v regionu, nikoli velké centrální zdravotnické zařízení. Evropské předpisy jsou v tomto duchu vymyšlené. Ale u nás to vyvolalo velkou pozornost. Piloti nevěří vlastním uším a oťukávají si mě. Úřad to jistě sleduje a má obavy, jak to dopadne. Jsem v hledí zaměřovače.
Jak bylo těžké získat nové kvalifikace? Co jsi pro to musel udělat?
Nejprve jsem opustil jistotu stálého zaměstnání chirurga. Jestli to bylo rozumné, to nevím, ale když šlo o letadla a leteckou medicínu, šel rozum stranou. Nejnákladnější bylo absolvování Advanced Aviation Medicine Course na Kings College v Londýně. Londýn je neskutečně a nepochopitelně drahé město. Vrátil jsem se do studentských let a učil se tam žít z ničeho. Nejlevnější bylo k dostání kari v indickém fastfoodu. V životě jsem nesnědl tolik kari. Prosekal jsem si cestu houštím formulářů, certifikátů, předpisů a úřadů. Potom stavba ambulance a nákup lékařských přístrojů. Mám spoustu nových pěkných hraček. Je neslušné hovořit o penězích, ale kdybych se nerozhodl jít touto cestou, mohl jsem si koupit třeba docela hezké letadlo.
Tak proč právě drahý Londýn?
Protože katedra letecké medicíny na Kings College je středobodem mého oboru. Obvyklá čekací doba na kurz je několik let. Spořádaně jsem se zařadil do fronty čekatelů a vypadalo to beznadějně. Přiznám se tu ale k malé lsti. Prof. Batchelorovi, vedoucímu katedry a úžasnému člověku, jsem poslal email, že jsem připravený odletět do Londýna kdykoliv a ihned. Mezitím jsem doma seděl na sbalených kufrech. Instinkt mě nezklamal. Tři dny před zahájením kurzu si jedna polská kolegyně zlomila nohu. Vyšlo to, pozvali mě. Přísahám, že jsem jí tu nohu nezlomil!
A co ti kurz dal kromě potřebných papírů?
V Londýně jsem poznal přední osobnosti v našem oboru. Téměř všichni byli profesoři medicíny a současně dopravními nebo vojenskými piloty. Něco neskutečného, až se mi tajil dech. S chováním britských gentlemanů a svérázným humorem nám postupně rozkrývali složité souvislosti mezi kokpitem a lidským tělem. Bylo to úžasné. Velká Británie má mnoho letadel a pilotů. Mají dálkovou dopravu, velkokapacitní letadla, vojenskou techniku, vesmírný výzkum, řeší pro nás neobvyklé problémy. Byl to dotek velkého světa plného velkých letadel.
„Když šlo o letadla a leteckou medicínu, šel rozum stranou.“
Když se ohlédneš za sebe, jak dlouho celý ten proces trval?
Před rokem se chystalo nové nařízení Evropské unie pro letecké lékaře. Byli jsme z toho všichni trochu neklidní, protože jsme čekali pěkný průšvih. Skutečnost byla přesně opačná, ten předpis je mimořádně zdařilý, moderní a pro lékaře i piloty vstřícný. Tam jsem si poprvé přečetl, že možnost ucházet se o 1. třídu v soukromé lékařské praxi je reálná. Ve své naivitě a s láskou k letadlům jsem se do toho vrhnul zcela bezelstně. Nakonec to byla osm měsíců trvající „road movie“ s několika dramatickými zápletkami. Na druhou stranu musím uznat, že jsem se na úřadech setkával s pomocí. Chci tu poděkovat MUDr. Miroslavu Radovi a Ing. Vladimíru Horákovi z ÚCL. A také Mgr. Martinu Marešovi z Ministerstva dopravy. Musím říci, že to s úřady u nás vůbec není tak špatné, jak denně slyším v televizi.
Měli bychom také připomenout, že sám létáš. Byl jsi dřív pilot nebo doktor?
V kokpitu jsem se ocitnul poprvé až v pokročilém věku kristových let. Byla to ale rána osudu a stal jsem se trochu přestárlým plachtařským žákem. To nejdůležitější, co jsem kdy potřeboval vědět o letadlech a pilotech, jsem se dozvěděl na Točné. Prošel jsem si tradičním aeroklubem se vším, co k tomu patří - služby nočního hlídání, AFIS, brigádnické hodiny a velký kolektiv. Měl jsem to rád. Od té doby jen hromadím další typy letadel a pilotních průkazů. K letecké medicíně už byl jen logický krok. Protože když vás to někam tak silně táhne, nedá se tomu vzdorovat. Ale myslím, že na Aerowebu není toto třeba někomu vysvětlovat.
A jak se jinak angažuješ v letecké medicíně?
Vyučuji v leteckých školách obor Lidská výkonnost a omezení. Piloti jsou technicky zaměření lidé, biologie je jim vzdálená a můj předmět pro ně exotický. Opravdu se snažím, aby to nebyla nuda. Občas mě letecké školy zvou na zimní školení. Mám to rád, poznávám tak nová letiště a lidi na nich. A pravidelní čtenáři Aerowebu vědí, že se snažím osvětovými články popsat, jaká úskalí při létání přináší nedokonalost lidského těla a duše. Pořádáme také kurzy hypoxie a létání ve velké výšce s praktickou zkušeností v barokomoře. Posluchači bývají docela zaskočení tím, co hypoxie dokáže a jak nevinně se tváří.
„Když vás to někam tak silně táhne, nedá se tomu vzdorovat.“
Pojďme tedy k jádru věci. Co přesně ti nová legislativa umožňuje?
Nejdůležitější pro mě je, že mohu obnovovat 1. třídu zdravotní způsobilosti pro dopravní a obchodní piloty. Nově také mohu prvotně vydávat 2. třídu pro soukromé piloty. Prohlídky už mohu nabídnout i palubním průvodčím. Kdo létá v USA, s letadlem na amerických značkách nebo s americkým pilotním průkazem, tomu mohu poskytnout americký Medical Certificate Class 1, 2 a 3.
V čem konkrétně je prodloužení jedničky u tebe jiné, než jsme zvyklí?
K vyšetření objednávám na konkrétní hodinu a ordinuji po celý den. Není nutné přicházet brzo ráno, ale v domluvenou hodinu. Není nutné přicházet na lačno. Provádím pouze vyšetření nařízená předpisem Část MED. Zásadně neprovádím žádná další vyšetření, která nejsou předpisem požadována, nebo jejich potřeba neplyne ze zdravotního stavu pilota. Neprovádím žádné tradiční psychotesty. Mám veškeré potřebné vybavení. Není-li k tomu důvod, nebudu pacienty posílat k žádným dalším lékařům a nebudou čekat v žádné další čekárně. Díky modernímu vybavení malou laboratoří neprovádím odběr žilní krve, k vyšetření mi stačí pouze kapilární krev z drobného píchnutí na prstu.
A jak moc hrozí, že budeš muset někoho poslat na další vyšetření, případně na ÚLZ, než mu dáš medical? V jakých situacích (zdravotních problémech) si sám „neporadíš“?
V předpisu Část MED je přesně napsáno, které zdravotní obtíže pilota musím konzultovat a kdy ho musím odeslat k posouzení „výš“. Mým nadřízeným orgánem je ale Úřad pro civilní letectví, na kterém pro tyto případy pracují dva lékaři velmi zkušení v letecké medicíně, ke kterým můžeme mít důvěru. V praxi to funguje tak, že v případě závažných zdravotních obtíží je pilot ošetřován v běžném zdravotnickém zařízení. Mým úkolem je zajistit od ošetřujícího lékaře dostatečně podrobné a kvalitní informace. Musím je zhodnotit a rozhodnout se. Pokud je to předepsáno, výsledky předám k posouzení Úřadu. Ten případně může nařídit další potřebná vyšetření. V komplikovaných případech přináší tento postup výhodu, že „více hlav víc ví“. Pokud jde o ústav leteckého zdravotnictví, v poslední době jsem se sešel s kolegy z jeho vedení. Vysvětlili jsme si svoje názory a a jsem velmi rád, že jsme se domluvili na další spolupráci. Rád bych s nimi vytvářel dobré vztahy, protože na Ústavu je mnoho vzdělaných kolegů, jejichž zkušeností si vážím. Považuji to za správné a přirozené. Já si svoji práci chci organizovat trochu jinak. Nikdo se ale nemusí obávat vybrat si příště opačné pracoviště, protože spolu komunikujeme a spolupracujeme.
V případě, že někomu medical neprodloužíš, jaké má další možnosti postupu?
Vždy je mojí povinností poučit pilota, že se proti mému rozhodnutí může odvolat na Úřad pro civilní letectví. Pokud bych si ale myslel, že pilot není schopen bezpečně létat, sám mu odvolání důrazně doporučím. Ještě se mi to nestalo. Ale budu rád, když se pilot odvolá. Umožní mi to ověřit moje rozhodnutí dalšími kvalifikovanými kolegy. Možnosti odvolat se v České republice využíváme málo a je to velká škoda. Často pozoruji, že piloti mají zakořeněný strach, aby nezískali cejch stěžovatele, a bojí se msty. Jakoby bylo ověření si své způsobilost u Úřadu zločin. Buďte sebevědomí a odvolávejte se. Mně tím rozhodně nikdo neurazí.
Tak pro zajímavost, kolik lidí neprošlo třeba loni?
Za celý rok jsem vyšetřil mnoho set sportovních pilotů. Z nich neprošli tři lidé – jeden byl po mozkové mrtvici, jeden měl cukrovku na inzulínu a jedna parašutistka byla těhotná. Je pravda, že v takto výjimečných případech se s pilotem posadím a vysvětlím mu důvody svého rozhodnutí. I piloti se bojí o svůj život, a když si uvědomí reálné nebezpečí, rozhodnutí akceptují. Na druhé straně letecká medicína je stále méně o rozhodování se „schopen-neschopen“. Díky pokrokům v medicíně je stále méně nemocí jednoznačnou překážkou v létání. Je to také o prevenci nemocí, snaze udržet pilota v aktivní kariéře co nejdéle, doporučení vhodnějších léků slučitelných s profesí. Donutit pana kapitána konečně si pořídit lepší brýle a tak…
„Jsem lékař a nejsem soudce. Pilot je pro mě především pacient.“
Možná se zeptám hloupě, ale dají se při práci leteckého lékaře nějak využít pilotní kvalifikace?
Sám jsem soukromý pilot, jsem ve výcviku obchodního pilota a mám teoretické vzdělání ATPL. Znám dobře pracovní prostředí dopravního pilota, povahu zátěže při práci a vlivy únavy. Uvědomuji si hodnotu vzdělání, vědomostí a zkušeností profesionálního pilota. Například v Německu musí být každý letecký lékař minimálně soukromý pilot. Neumím si bez toho svoji práci představit. Jak bych mohl mluvit pilotům do života, kdybych netušil, čím procházejí? Uvědomil jsem si také jeden důležitý fakt. Jsem lékař a nejsem soudce. Pilot je pro mě především pacient. Zní to jako fráze, ale je to fakt, který nikdy nesmí sejít z mysli.
Kde tě zájemci najdou a kdy tě mohou navštívit?
Brzo se budu stěhovat do nové ambulance. Zatím ordinuji ve skromných podmínkách na adrese Strojnická 999/11, Praha 7. Podrobnosti jsou na mých webových stránkách www.leteckylekar.cz, o které sám průběžně pečuji a kde jsou vždy aktuální informace. Ordinuji každý všední den.
Na závěr jen taková perlička – o doktorech panuje často představa, že nemohou být nemocní a tak podobně. Můžeš ty například prodloužit medical sám sobě? Jak to mají obecně lékaři s vlastním vyšetřením?
Asi bych se dokázal vyzpovídat, sám se vyšetřit, natočit si EKG a vynadat si za svůj životní styl. Předpis mi to přímo nezakazuje. Ale asi by to nebylo moc profesionální. Chystám se navštívit svého spolužáka z kurzu v zahraničí. Sám jsem kdysi získal 1. třídu na britské CAA UK na Gatwicku. To už jsem byl letecký lékař a mohl jsem posoudit okolnosti. Příjemné prostředí, půlden mezi příjemnými lidmi. Postaral se o mě jeden lékař, jedna sestra a jeden optik. Posléze jsem tam i stážoval. Běžný pilot-pacient vůbec netuší, kolik excelentních odborníků má úřad k dispozici pro případ potřeby. Byl to inspirující zážitek a tenkrát jsem si říkal – takto bych to chtěl doma. Dnes přišla příležitost se o to pokusit a já se na tu jízdu těším!
