V dávné době se u nás na letištích držely letecké hotovosti. Byla to služba velmi monotónní, otravná. Jelikož starty nebyly tak časté, osádky se nudily, a jakmile mohly, tak si službu něčím zpříjemňovaly. Šachy, karty nebo třeba fotbal...
Zima nezima – hotovosti se létaly stále… (Zdroj: Aeroweb.cz)
Případ první
To právě sloužil Zdeněk Voleman. Byl vášnivý fotbalista a využíval toho i při hotovosti. Ovšem z hotovosti č. 1 se muselo dostat na start za tři minuty. Ten den se hrál fotbal na hřišti u hotovostního domku „o sto šest“. Najednou telefon – a do letounů. Po ohlášení pilota v kokpitu na rádiu sál odpovídá: „Rozumím, vystupte si, je to neplatný cíl.“ Planý poplach… To se stalo třikrát, a když to přišlo po čtvrté, zůstal Zdeněk už jen v trenkách a skočil do kabiny pouze s kuklou na hlavě a ještě křičí na kluky, aby s fotbalem chvíli počkali. A jak to tak bývá, náhle přišel ostrý start a vzlet.
Následující události jsou popsány jinde a Zdeněk Voleman úspěšně splnil úkol při souboji s cizím cílem. Byla velká klika, že přistál na vlastním letišti a neumrzl. Rychle chtěl zmiznout do šatny, umýt se a hlavně obléknout. Byl v trenkách a cíl byl skoro na dostupu v 10 000 metrech. Shodou okolností byla na letišti právě kontrola z velitelství letectva, na zemi Zdeňka přišel uvítat generál Tykal a chtěl mu blahopřát… Když co nevidí – pilot se souká z kabiny skoro nahý. „No to snad ne,“ utrousil.
Zdeněk porušil veškeré předpisy. Oblečení bylo nutné kvůli případnému umrznutí. Už se to stalo dříve u jednoho pilota v Tatrách, kdy měl po katapultáži jen polobotky a ve sněhu šel několik kilometrů. Generál si chvíli promýšlel, jak Zdeňka potrestat, a pak vydal tento ortel: „Soudruhu poručíku, za porušení předpisů vás trestám pěti dny vězení,“ chvíli pauza, „ale za velmi dobrý výkon za letu vám trest mažu…“
Případ druhý
Při jiném hotovostním letu se pilot ztratil. Na MiGu 21 nebylo problém zakufrovat. To se právě stalo pilotovi Jarošovi ze Žatce. Dostal se až nad Vídeň a tam přistál. Ne na Schwechat International Airport, ale na malém sportovním letišti. Byl to mezinárodní malér a velká ostuda. Byla ustanovena skupina, která tam rychle zajede, letoun naloží a převeze zpět. Naše vztahy s Rakouskem byly tehdy dobré, ale Rakušani nás chtěli vyzkoušet, jak umíme létat, a tak navrhli odstartovat z letiště a letoun přelétnout zpět.
Mysleli si, že to odmítneme. Ale naši „flígři“ byli „kofři“ a nezalekli se. A tak to právě dostal za úkol výše jmenovaný Zdeněk Voleman. Při startu bylo na ploše obrovské publikum a čekali, jak to dopadne a že si Zdeněk rozbije h***. Rakušané na něj také zatlačili, ať jim MiG 21, předvede ve vzduchu, jestli se tedy podaří odstartovat.
Zdeněk sedl do kabiny a předvedl tak parádní start, že se Rakušani nestačili divit. Co předvedl nad letištěm, bylo na zavření. Dostal okamžitě přezdívku „Pilot ESSO“.
Případ třetí
Při příchodu na základnu Hradec Králové v roce 1964 se tu vyprávěla báječná historka, jak zde musel přistát mladý italský pilot. Při letu ve velké výšce si spletl Alpy se Šumavou a zakufroval. To se nám stalo asi každému párkrát. Byly roky studené války a každé narušení cizí hranice, obzvláště západní, se tvrdě trestalo.
Tento italský pilot, por. Ernesto De Maya, odstartoval 12. října 1959 k přeletu z italské základny Ghedi do SRN. Během letu ztratil orientaci a přelétl do ČSSR. Protivzdušná obrana okamžitě reagovala a v Žatci se rozdrnčel zvonek k ostré hotovosti.
Do vzduchu šel nejprve kpt. Jaroslav Bureš na MiGu 17PF a vzápětí za ním také kpt. Jozef Faix na MiGu 19P. Kpt. Faix díky vyšší rychlosti své „devatenáctky“ dostihl Italovu F-84F ještě před Krkonošemi a po krátkém „nadhánění“ jej bez použití zbraní za pomoci MiGu 17PF kpt. Bureše donutili k přistání na letišti v Hradci Králové.
Italský pilot prý po zarolování na stání vystoupil až po dlouhé době, kdy vyděšeně obhlížel dav srocující se okolo svého stroje. Poté, co uslyšel „Czechoslovakia“, dal se do lamentování ve své libě znějící mateřštině a velitel pluku pplk. Martinský jej vzal na oběd do jídelny pilotů. Chlapec byl tak vystrašen naším komunistickým režimem, že se jídla ani nedotkl a místo toho snědl tajné letecké štítky, na kterých měl napsané nějaké údaje.
Nedávno jsem se dozvěděl, že nejenže nebyl vyhozen od letectva, ale stal se velitelem letectva a snad i členem italského parlamentu. Inu, jiná země jiné mravy…
Ještě autor mohl připojit nějakou veselou historku, jak jeho kolegové sestřelili nějakého emigranta, který se pokoušel uletět ve sportovním letadle, a jak za to potom byli vyznamenáni.
Možná byste si i vy mohl uvědomit, že tihle hoši byli cvičení na boj s nepřáteli socialismu, a neváhali sundat z nebe klidně i civilisty, kdyby se nedejbůh chtěli dostat do nějaké normální země. Předvedli to mnohokrát, a obdivovat je nebudu,byť byli třeba dobří piloti...
Tomáši, myslím, že tyhle vzpomínky jsou trochu o něčem jiném, než o čem se zmiňujete Vy a baks4c. A já Vám to určitě neberu. Ale proč myslíte, že si to neuvědomuji? Píšu to někde? A nutím Vás snad ty piloty obdivovat? Vaší reakci příliš nerozumím.
Osobně si myslím, že historii nezměníme a ať se to komu líbí nebo ne, patří k tomu i třeba ochrana státních hranic včetně možného sestřelu nepřítele/diverzanta/emigranta, nazvěte nebo doplňte jak chcete. Každý stát má ve své době nějaký status quo a tak si jej chrání. Co bylo dříve běžné je dnes zakázáno a fuj a stejně je tomu i naopak. Jsem přesvědčený, že většina pilotů v době "bolševika" nešla v vojenskému letectvu kvůli vidině sestřelování protivníků, ale pro možnost létat v té době ve vysokovýkonném stroji. Ten zbytek byla prostě daň. Několik pilotů, kteří v době socialismu tvořili "vysokou modrou zeď" znám osobně a nikdy mi nepřipadali jako "máča" těšící se na ostrý vzlet proti narušiteli. Naopak jsou velice skromní, s pokorou mluví o svém bývalém řemeslu, jejich "veselé historky" člověk hltá s otevřenými ústy...a mnohdy zas tak veselé nebyly.
Lidí, kteří tehdy režimu sloužili z přesvědčení, bylo naprosto minimálně (stejně jako za Hitlera v Německu). Většina začala z banálních, lidsky pochopitelných pohnutek - aby dostali byt, aby mohli studovat, aby rodině zvýšili životní úroveň atd. U pilotů například aby si zalétali na moderních letadlech. Časem si zvykli, a když dostali rozkaz střílet na civilisty, uposlechli opět z pohnutek, oproti lidskému životu bagatelních - aby je nepřeřadlili od létání k řadové službě na zemi. Někteří pochopili, když jim za odměnu ukázali ohořelá těla jejich jejich obětí, někteří jsou na to dodnes hrdí, jak si výtečně plnili svoje povinnosti.
PB: ... včetně možného sestřelu nepřítele/diverzanta/emigranta, nazvěte nebo doplňte jak chcete. Každý stát má ve své době nějaký status quo a tak si jej chrání. Co bylo dříve běžné je dnes zakázáno a fuj a stejně je tomu i naopak ...
M.: právě kvůli lidem, kteří uvažují jako vy, navrhuji "veselou svazáckou historku" z webu odstranit. Připadá mi to asi na stejné úrovni, jako veselé historky hrdinů Luftwaffe z východní fronty. FUJ.
také hlasuji pro více podobných článků. přečtu si to rád stejně jako jiné historky pilotů RAF či Luftwaffe. jsou to především letecké historky a navíc hodně zajímavé. pilotBlack to popsal skvěle.
Je zajímavé jak zájem o mazání a neuveřejňování se line právě z úst odpůrců režimů cenzurou posedlými.
Skutečně historka o letu v trenkách ve dvoumachovém stroji nemá v sobě příliš politického.
Jinak k tomu sestřelování civilistů jste zapomněli zmínit případ barbarů kteří napřiklad na MiGu-15 odmítli sestřelit trenéra se kterým pilot prchal přes hranice a měl v něm ženu a 4! děti. Ano čtyři. Následky pro něj určitě nebyly přijemné. A také třeba případ kdy se pilot u vyšetřovací komise už neudržel a rozkřičel se, že u letectva není proto aby střilel na vrtulník a díval se jak z něj padaj lidi - to byl případ Bellu 206 vozících emigranty do Bavorska.
Proto méně Pelíšků a více fakt!
Zřejmě máš na mysli úlet Ladislava Bezáka, mistra světa v akrobacii, z roku 1971. Tady se svědectví rozcházejí. Pilot MIGu tvrdí, že záměrně střílel do vzduchu, aby Z226 nezasáhl. Bezák tvrdí, že MIG střílel po něm a sám unikl jen tím, že jej vymanévroval a podařilo se mu ukrýt v mraku. Rozhodně ani při vyšetřování po roce 1990 nikdy pilot MIGu netvrdil, že odmítl splnit rozkaz. Jeho tvrzení o záměrné střelbě mimo cíl můžeme věřit a nemusíme, vzhledem k tomu, že padlo až při vyšetřování po revoluci, kdy se snažil vyvinit z obvinění z pokusu o vraždu. Více na http://www.slidil.cz/super/clanek.php?id=1047
Ano,ten Bezákův příběh je dostatečně známej a psal jej zde i pan Kurz http://www.aeroweb.cz/print.asp?ID=1641
Osobně si myslím že to Ladislav Bezák neměl úplně v hlavě srovnané, takhle přetížit mašinu, riskovat život tolika lidí... Díky takovým dobrodruhům jako on se pak nesmělo v aeroklubech lítat,členové byli buzerování a některým bylo zakázáno létat úplně. Nicméně i když zde nebyla demokracie tak to nic nemění na tom že voják má povinnost poslouchat rozkazy, což je jeho práce.
Dejme tomu, že je skutečně pravda, že voják musí poslouchat rozkazy bez ohledu na svoje svědomí. Nicméně pokud se nepletu, tak i za totáče bylo věcí svobodného rozhodnutí, zda se člověk tim (profesionálním) vojákem stát chce nebo nechce. Jinými slovy, každý se mohl *svobodně* rozhodout, zda chce lítat na nejmodernejších stíhačkách, s tím ovšem, že holt občas dostane rozkaz sestřelit nějakého toho emigranta.
Stát má právo chránit svoji hranici a úkolem pilota není posuzovat jestli ten koho má sestřelit je emigrant, špion či drogový dealer. Pokud vím tak piloti vždy první stříleli výstražnou dávku, tak tomu bylo i v případě Bezáka. Byla pak Bezákova odpovědnost když viděl v jaké je situaci jestli pokračovat nebo přistát a vzdát se. Co se podle vás stane když si půjčím letadlo a budu bez letového plánu létat z USA do Mexika a zpátky, přistávat na polích a pokud mě detekuje americké letectvo tak samozřejmě nebudu reagovat na výzvu k přistání a ani na výstražnou střelbu?
Touto optikou a v rámci takové logiky lze samozřejmě přistupovat i k dozorcům v koncentrácích či velitelům v jáchymovech ... Ale uberme plyn.
Prostě a jednoduše, dám-li se do služby jakékoli armády, musím holt počítat , že budu muset poslouchat rozkazy. Pokud tak činím v totalitě, musím zároveň počítat s tím, že to asi nebude pokaždé úplně košer. Je to neomluvitelné i když třeba lidsky pochopitelné v kontextu té doby. V každém případě je nyní hodně hloupé z toho dělat po 23 letech "estrádu" a uveřejňovat historky o trenýrkách a jiné bejkoviny a decentně pomlčet o druhé straně mince .. :-/
Je zajímavé číst si tuto diskusi a moc by mne zajímalo, kolik let je pisatelům, kteří odsuzují piloty, létající před rokem 1990. Ti, kdo tuto dobu nezažili, ať nesoudí. Myslí si snad, že naši dnešní kamarádi za Šumavou by se tehdy s našimi piloty mazlili, kdyby jim náhodou prolétli nad Mnichovem a zase metelili zpět do Žatce (Budějovic atd.)? Myslí si snad, že kdybychom neměli za "socialismu" nadzvukové letectvo, že jej máme dnes? Kde by se ti piloti vzali? M.j. polistopadový velitel letectva (1997-2001), gen. L. Klíma holt létal někdy už od r. 1958 na stíhacích bombardérech a dokonce byl mezi čtyřmi finalisty výběru na československého kosmonauta spolu s Remkem a Pelčákem. Byl snad o to "horším" profesionálním vojákem a velitelem? Právě proto jej velmi uznávali i naši američtí spojenci! A tak by se mohlo pokračovat. Ostatně, najděte si (myslím že právě na Aerowebu) historku o tom, jak náš pilot, který v padesátých letech sestřelil Američana byl představen americkému (generálu?)a zatímco našinec si před ním odplivnul, Američan mu blahopřál! Pánové kritici, chyťte se za nos! Proč musíme být vždy papežštější než Papež?
