Když v závěru loňského roku zemřel exprezident Václav Havel, sletělo se do Prahy k uctění jeho památky mnoho zahraničních delegací. Během několika málo hodin se tu předvedly vládní stroje z 30 zemí. Zatímco například tehdejší francouzský prezident Sarkozy přiletěl obřím Airbusem A330, litevská prezidentka přicestovala na palubě vojenského dopravního stroje C-27J Spartan (i když s vloženým VIP modulem). Pro letecké fandy to bylo bezpochyby zajímavé porovnání, jak která země přistupuje k přepravě svých vládních činitelů.
Některé státy jsou schopny vydat velké množství financí pro pohodlí a bezpečnost přepravovaných hlav států a vrcholných představitelů. Tradičními příklady jsou USA, Rusko, Čína, některé evropské země nebo tzv. ropné státy, které ze svých vládních strojů vytvářejí doslova létající paláce. Společným základem je bezpečnost a pohodlí přepravovaných. Do vybavení patří také moderní komunikační a ochranné systémy.
Symbol letecké přepravy hlav států – americký Air Force One
Na opačném pólu jsou země, které do současné doby používají k přepravě státníků u většiny leteckých dopravců již nepoužívané, takřka raritní stroje. Příkladem takového letounu je luxusně vybavený a donedávna používaný rumunský Boeing 707-3K1C (registrace YR-ABB).
Existuje však i třetí skupina zemí, které k přepravě svých VIP představitelů v zásadě využívají služeb svých tuzemských dopravců. V poslední době takto cestoval například prezident krizí zmítaného Řecka v ekonomické třídě na lince Athény-Brusel, aby se v „hlavním městě“ Evropské unie zúčastnil jednání. Pro zajímavost, cena jeho zpáteční letenky u společnosti Aegean Airlines zakoupené nedlouho před odletem se pohybovala mezi 500-600 eur.
Ve světě nalezneme zástupce všech tří uvedených skupin. V tomto článku shrnuji zajímavé informace o přepravě představitelů Francie, Velké Británie a Vatikánu.
Sarko one / Carla One
Ve Francii zajišťuje přepravu vládních činitelů a prezidenta „Escadron de transport, d’entraînement et de calibrage 00.065“ (ETEC). Jde o jednotku francouzských vzdušných sil, spadající pod velení ministerstva obrany.
Prezident, předseda vlády a další členové kabinetu mohou využít na svých cestách několika luxusně vybavených strojů typu Dassault Falcon 50, Dassault Falcon 900, Dassault Falcon 7X, Airbus A319 a Airbus A330-200. Posledně jmenovaný stroj slouží výhradně francouzské hlavě státu a je považován za západoevropský Air Force One.
Dassault Falcon 7X
Když v roce 2009 po velkém letadle „zatoužil“ bývalý prezident Nicolas Sarkozy, vyčlenilo na jeho pořízení a vybavení francouzské Národní shromáždění rozpočet více než 170 milionů eur (pro srovnání cena nového „civilního“ Airbusu A330-200 je zhruba 166 milionů eur). Luxusní přestavbu stroje pak zajistila společnost Sabena Technics a tento letoun získal přezdívku „Sarko One“ či „Carla One“ (po Nicolasu Sarkozym a jeho manželce Carle Bruniové).
Nejde však o úplně nový letoun. Třináct let starý stroj registrace F-RAFR předtím sloužil u společnosti Swissair (později Swiss International Air Lines) a Air Carabeis. K francouzskému letectvu se dostal na počátku listopadu 2010, ale fakt, že jde o letoun „z druhé ruky“, se francouzské vedení snažilo dlouho tajit. Z hlediska kupujícího však šlo o logický tah, jelikož pořízení staršího letounu trvá kratší dobu než čekat na výrobu úplně nového.
Jedním z důvodů získání Airbusu A330 byla Sarkozyho cesta do Číny. Zatímco jeho tehdejší Airbus A319 musel přistát na Sibiři pro doplnění paliva, francouzští novináři na palubě Airbusu A340 letěli pohodlně nonstop. S dalším odůvodněním přišel mluvčí vlády, který uvedl, že opravy starších vládních strojů vyjdou dráž než pořízení nového letounu.
Na palubě prezidentského airbusu se nachází mimo jiné ložnice s koupelnou, malý obývací pokoj, vybavené konferenční místnosti, malá „ordinace“ a 60 sedaček pro doprovod hlavy státu.
Vrcholní představitelé Francie mají k dispozici také několik helikoptér Super Puma a v případě využití „služeb“ jednotky Escadron de transport 3/60 Esterel také Airbusy A310-304 a A340-211. V minulosti však čas od času využívali ke svým cestám i služeb národního dopravce Air France. Tato praxe byla oblíbená zejména v době, když byl ve flotile proslulý Concorde.
Pro zajímavost, nebyl to pouze francouzský prezident nebo jiný vládní představitel, který cestoval na palubě proslulého supersoniku Air France. Zairský prezident Mobutu Sese Seko si v roce 1989 pronajal letoun registrace F-BTSD a údajně jej využíval nejen pro diplomatické účely, ale také na soukromé cesty. Na jeho palubě vykonal on i členové jeho rodiny několik letů do New Yorku, Paříže nebo Marseille.
Královská letka
Stroje Concorde společnosti British Airways využili ke svým cestám i britští politici, včetně členů královské rodiny i samotné královny Alžběty II. Ta se poprvé na palubě této legendy (registrace G-BOAE) ocitla již v roce 1977, při cestě z Barbadosu do Londýna. Stejný stroj později využila i k dalším cestám a státním návštěvám.
V současné době zajišťuje přepravu členů královské rodiny No. 32 The Royal Squadron se základnou v Norholtu.
Premiérová objednávka na letadla určená výhradně pro přepravu členů královské rodiny byla ve Velké Británii učiněna již v roce 1928. Provoz dvou strojů Westland Wapits zajišťovala No. 24 Squadron. První letecká jednotka světa, která byla určena výhradně k přepravě hlavy států, vznikla právě ve Velké Británii v roce 1936 jako The King’s Flight, po nástupu krále Eduarda VIII. na trůn.
V roce 1986 byly pro účely přepravy členů královské rodiny zakoupeny dva letouny British Aerospace BAe 146 (více o tomto typu naleznete zde – http://www.raf.mod.
uk/equipment/bae146.cfm). Oba byly ve VIP konfiguraci pro 19 až 26 cestujících. Jeden ze strojů byl však o šestnáct let později prodán jako přebytečný. Mimo tohoto typu jsou v „královské peruti“ zastoupeny také menší stroje BAe 125 nebo vrtulník Augusta 109E.
Pro delší cesty jsou zpravidla využívány vhodné stroje z výzbroje RAF. Využití strojů speciální letky je ale doporučeno pouze pro případy, kdy je jejich využití cenově výhodnější nebo bezpečnější při rizikových zahraničních cestách. Členové vládního kabinetu případně královské rodiny (mimo hlavy státu) proto často používají ke svým cestám také služeb národního dopravce Britihs Airways.
Volo papale
Takzvaný „Papamobil“ je proslavený dopravní prostředek hlavy Vatikánu po zemi při slavnostních cestách. Stálé oficiální „Papaletadlo“ však neexistuje, respektive Vatikán nedisponuje vlastními letouny.
Pro své zahraniční cesty využívá papež služeb národní společnosti Alitalia (se kterou má Vatikán smlouvu), případně vrtulníků italského námořnictva na kratší cesty. Dle tradice při svých cestách z Itálie letí na palubě národního dopravce. V případě návratu domů pak zpravidla využívá služeb země, kterou navštívil. Stejně tomu bylo například v roce 2009 při návštěvě papeže Benedikta XVI. v České republice. Z Itálie papež přiletěl na palubě Alitalie, na trase Praha-Brno-Řím ho pak vezl český vládní speciál.
Volací znak stroje, na kterém se nachází papež, je v Itálii „volo papale“, tedy papežský let. Označení je doprovázeno číslem, které vyjadřuje počet papežových letů. Zajímavostí je, že po několika návštěvách USA získaly letouny, které papež využívá, další přezdívku – „Shepherd One“.
Na palubě strojů, které Svatý otec využívá, panují určitá pravidla. Například dle protokolu musí papež sedět v první řadě, tedy běžně hned za pilotní kabinou, případně na sedadle, před kterým již nikdo další nesedí.
Kdo dál?
Ve vládních letkách států světa nalezneme mnoho různých typů letadel. Od malých bizjetů po velké Airbusy A340, Boeingy 747 Jumbo Jet nebo Iljušiny Il-96. Všichni velcí producenti civilních letadel nabízejí samozřejmě speciální kategorii strojů v úpravě VIP, které si také našly svou cestu do mnoha vládních letek.
Do budoucna bude určitě zajímavé, kdo si do své vládní letky jako první pořídí obří Airbus A380 či moderní novinku od Boeingu 787.
