„Navigace je... když... se letí podle čáry.“ Zní to úsměvně, ale ta čára v mapě je i dnes, v době GPS navigací, stále stejně důležitá. Přináším popis, jak dělám čáry v mapě já.
Čára v mapě (Zdroj: Aeroweb.cz)
V roce 2008 jsem začal výcvik na UL a ještě předtím, než jsem se na jaře následujícího roku dostal k závěrečným navigačním letům, sehnal jsem si mapy a těšil se, jak po mnohaleté přestávce v létání, od plachtaření za mlada, zase začnu dělat čáry do mapy.
Ty tam jsou doby, kdy jsme si ve Svazarmu koupili prázdnou leteckou „pětistovku“ a pak několik hodin strávili překreslováním všech letišť, prostorů a letových cest podle jednoho vzoru na letišti.
Duch starých nedobrých časů z téhle mapy z doby kolem roku 1980 dýchne zejména dvěma příhraničními pásmy podél západních hranic, vnitřní začínalo na linii Karlovy Vary – Plzeň – Strakonice…
Dnes vydávané mapy jsou kompletní, každoročně aktualizované a jak ta, která má být na palubě při každém navigačním letu, tj. ona stará známá 1 : 500 000 ICAO mapa, tak i vynikající 1 : 200 000 vydávaná LAA, podle které létá většina pilotů – obě jsou v laminovaném provedení.
Zpátky k té čáře….
Než jsem po té dlouhé pauze udělal svoji první čáru do mapy, prošel jsem pár diskusí na Internetu a předem zavrhl radu použít normální měkkou černou tužku. Když jde čára snadno vygumovat, jen o něco méně snadněji se setře prsty, nebo do kalhot. Navíc není průhledná, což může snížit čitelnost důležitých informací, jako jsou výšky terénních překážek, frekvence letišť, atd.
Další rada říkala, že existuje nějaký popisovač, u kterého funguje kompromis mezi tím, aby dobře držel a nestíral se, a tím, aby šel po letu z mapy umýt. Rada končila tím, že si mám vzít mapu do prodejny a na jejím okraji zkoušet a zkoušet a doufat, že ten onen popisovač tam mají. Ani jsem to nezkoušel a spíš přemýšlel, jak na to jinak.
Mapu pro svoje první navigační lety jsem si připravil způsobem, který používám k naprosté spokojenosti dodnes.
Vše by bylo patrné i pouze z fotografií, ale přesto přidám pár slov:
Používám průhlednou lepící pásku, kterou nalepím mezi traťové body. Prodávají se v různých šířkách, naprosto stačí šíře 1 cm, výhodné je používat odvíječ s možností odtržení pásky, pak nepotřebujeme nůžky.
Čáru kreslím lihovými popisovači, kterých existuje na trhu velké množství. Většinou jde o výrobky určené k popisu CD a DVD, často jsou označovány slovem „Permanent“. Umí dělat čáru v různých tloušťkách od 0,3 do 1 mm.
Ze čtyř barev, které většina výrobců nabízí (červená, zelená, modrá a černá), je nejlepší používat buď červenou, nebo zelenou. Já si zvykl na červenou – je výrazná, kontrastní s plochami bez lesů i zalesněnými a také je i dostatečně průhledná, takže přečtete vše pod ní. Vše, až na červené údaje o výškách terénních překážek (komíny, osamělé kopce, nově i větrné elektrárny) a také popisy u prostorů. Červenou čáru tedy kreslím pomalu a v místech těchto údajů ji přeruším.
Stejným způsobem – nalepením pásky vedle tratě – si lze připravit prostor pro zápis kurzu, nebo dalších doplňujících údajů. Páska je opravdu „neviditelná“ proto pozor, aby některý zápis nebyl vedle (přímo do mapy), pak lze pro smytí použít líh.
Vyfotografovat mapu s tratí tak, aby se nalepené pásky trochu leskly a byly tak vidět, dalo dost práce. Při normálním čtení není páska na mapě vůbec patrná.
Odstranit trať po letu je otázkou chvilky, jde to i po delší době, ale nedoporučuji nechávat pásky nalepené příliš dlouho (měsíce), protože s časem dojde k vytvrzení lepidla.
Pro vyznačení kurzu na laminovanou mapu používám také lihové fixy, ale z laminované mapy lze smazat v případě potřeby všechny zápisy snadno dámským odlakovačem na nehty. Mapa zůstane nepoškozená a je to zcela funkční.
Existuje jednodušší způsob. Zajděte si do papírnictví a pořiďte si tzv. "gumovatelné" pero. Stojí zhruba 70,- Kč. Náhradní náplň za 40,- Kč. Čára nakreslená tímto perem má přesně takovou výdrž a odolnost jakou pilot potřebuje. Gumuje se třením druhé strany pera. Není to klasická guma, ale umělá hmota ze které je vyrobené celé pero. Nezpůsobuje prodření mapy(ani té nelaminované). Není potřeba žádné pásky, nebo líh na mazání.
Já mám zase svůj způsob, čáry nemažu, nechávám je tam a když už je mapa moc počmáraná, je vždycky taky polámaná a potrhaná, tak jí zahodím a koupím si novou. Lítám denně a stejně nepotřebuju víc jak dvě mapy na sezonu. A mám po starostech :-)
nalétám toho na dálkových přeletech poměrně hodně a taky mám svůj způsob přípravy mapy. Zásadně používám černou, pokud možno měkkou tužku, čáry nemažu - mohou se hodit při dalším letu a pak už mám mapu částečně připravenou. Vždy si ale zvýrazním zakroužkováním význačné překážky na trati a KOLEM trati ( kóty, větrníky, kopce, stožáry atd) abych věděla, co mne kde čeká a na co si MUSÍM dát pozor. Psaním kurzů do mapy se neunavuji - od toho mám na koleni připravený navigační štítek ( i ten jsem si upravila dle vlastních zkušeností a potřeb - je jiný než ten všude doporučovaný..Než je mapa počmáraná k nepoužítí, obvykle vyjde mapa nová, s aktualizovanými údaji a ta stará obvykle putuje do šuplíku. Třeba se bude ještě hoditi...:-))
Ahoj Miro. Jak se dari po tech letech ? Pamatujes na CVUT?
Jinak k tem caram. I ja jsem zacal litat po 28 letech prestavky. Zpusob, ktery se mi nejlepe osvedcuje je pouzivat laminovanou mapu a barevne tuzky nebo spis pastelky , ktere koupis v obchode pro piloty. Jsou to specielni tuzky, ktere se nesetrou pri pouzivani mapy a naopak je stahnes uplne jednoduse jen lehce navlhcenym hadrikem. Mam s tim velmi dobrou zkusenost. Nepotrebujes zadne pruhledne pasky....
Mozna se nekde potkame. Litam motorove v Roudnici a plachtim v Benesove. Cau Dan
Mě se osvědčilo nedělat čáru až do otočného bodu. Může tam totiž překrýt nějakou důležitou informaci. Okolo otočného bodu si tedy nejdříve udělám kolečko (ideální pomůcka je vnitřní kruh ze starého CD) a pak spojím čáry mezi kolečky.
Je to tohle: http://www.pilotpen.cz/Katalog.aspx?kategorieID=2228
Izolepa je hrozně pracná, Mastná tužka se furt musí ořezávat a má nestálou stopu, protože je extrémně měkká. Tyhle propisky jsou super, vyzkoušeno na nelaminované icaovce a jde to dolů, akorát je potřeba při kreslení nervat a nenadělat si rýhy. Pokrok nezastavíš :-)
Taky jsem tento problém řešil a osvědčilo se mi prostě dát mapu do kopírky a okopírovat požadovaný segment na formát A3. Vždy je kopie perfektně čitelná. Zakreslím do ní vše, co potřebuji, tenkou fixou a po cestě si pak založím kopii mapy do archívu, pro případ, že bych trasu někdy chtěl letět znovu. Málokdy mi na rozumně dlouhý navigační let A3 nestačí. Stejně tak stačí na delší vnitrozemské lety (jako např. LKLT LKKU). Původní mapu si samozřejmě beru s sebou pro případ, že bych "vyletěl z mé popsané A3".
Souhlasím s "B", že pokrok se nedá zastavit a dnes je asi opravdu nejlepším řešením "Pilot FriXion".
Už mám podle téhle čáry nalítáno několik hodin... Je fakt, že se i běžnou manipulací s mapou místy setře, ale celkově je to určitě elegantní řešení.
Všem dík za podnětné připomínky a vlastní zkušenosti...
