Prodej hraček znamená velký byznys, protože „kdo si hraje – nezlobí,“ a to je skutečná a jediná záruka míru ve vesmíru. Nebude zde ale řeč o hračkách od Mattela, Fisher Price a jim podobných. Ti problém nemají, protože jim na trh vrháme tolik nových klientů, až nám to peněženka nebere.
Řeč bude o prodeji hraček pro dospělé. A jakých? No přece akčních! Třeba motorky, lééétadla, padáky, kites, prkna všeho druhu… Nebude to o autech, záměrně. Auto je totiž lepší motyka a i ta nejvymazlenější může být maximálně pro práci nebo dopravu. Zkracují čas i vzdálenosti, kam by bylo jinak potřeba dojít pěšky. To by se sice dalo říct i o velkých letadlech a lodích, ale kdo doma nějaké takové hračky má, tak ví, jak to s nimi je. ;-)
Zde mám na mysli ty menší a všechny ostatní hračky, co odlišují chlapce od chlapů (včetně děvčátek od žen) nejen svou velikostí, ale především cenou. Tyhle hračky čas neušetří, ale vyplní ho hrou na pilota, plavčíka, skokana, jezdce, střelce…, prostě hrou, co není až tak užitečná jako radostná!
Pachatel je kapsář a stopy očima výrobců
Něco málo o tom vím, protože mám takovou minulost. Nyní jsem jen instruktor a prodejce v první linii jednoho sortimentu z té rodiny hraček. Dnes už to mohu komentovat bez zábran. Za poslední tři roky došlo v mnoha druzích hraček k zemětřesení v cenách a dokonce i způsobu prodeje a distribučních kanálech.
Zasaženy byly především levnější hračky, ale postihlo to i ty velmi drahé, jako jsou třeba letadla. Jenže! Posléze si začali výrobci i prodejci všímat, že něco je špatně. Ať už šli na marketing a distribuci z kterékoliv strany, výsledky finanční se navzájem dost podobaly. Jak? Vzorec: vysoká marže + nízký prodej = vysoký prodej + nízká marže. Každé to zboží si našlo svého klienta. Každý ten druh obchodu něco stojí na nákladech, propagaci, konstrukci marží a výsledky se co do výdělku podobaly, v nejhorším případě dokonce přímo rovnaly.
Ale teď se tak nějak neprodává. Jakoby lidé nevěděli, neměli, váhali. Zachránily to Vánoce? Těžko říct. Jako výrobci je vám houby platné, že jste té záhadě na stopě, musíte něco dělat a zkoušet to a to i s vědomím, že se to houpe, potápí, kymácí, ale hlavně, že se to HÝBE...
Stopa jménem krize
Vyděšení zavládlo všude, aby po chvíli opadlo a obchod se znovu rozjel. Pomalu, ale v tomto případě POHYB je důležitý. Vědomí, že nehybná molekula, nehybné cokoliv je mrtvé a studené, nutí všechny, co v tom mohou něco dělat, cloumat opratěmi a hledět vpřed. Optimistické zprávy střídají ty varovné a především jde o to, nepropadnout panice a zároveň nekoukat kruté pravdě do očí. Co s tím?? K čemu je to dobré??
Podle naší teorie to není NIC (jiného) než to, že i státy jsou „výrobci“, lidé, co s nimi cloumají, jsou „prodejci“ a národy jsou klienti. Všichni se společně houpají na svých křivkách a vědí, že nežli stagnace, tak je lepší si přiznat to zhoupnutí dolů a trochu u toho rozvibrovat i nás. Ještě nenastal ten čas na hlášku „pádem se odrazíš“. Zatím jen kloužeme a vibrujeme.
To ještě problém neleží v penězích a měnové reformě, ale v čase potřebném pro jejich vydělávání. Prostě na ty úvěry, hypotéky, děti, důchodce, manželky (manžely) vydělat musíme! Přes tohle vlak nejede a platí to jak pro stát, tak i pro jednu každou samotnou rodinu, jakožto základ toho státu.
Jediné, co s tím lze udělat, je šlápnout do práce a makat. Výsledek: je co jíst, většina chudších i bohatých naplní svůj rozpočet – pro život i pro své dluhy – a do háje jdou „JEN“ velké plány, ideály a nesplněná přání. A hračky. Zatím…
Stopař optimista
Optimisti nemají obvykle plán „B“ a nemají ho tak dlouho, než jejich generaci někdo v pravidelných intervalech nepodkopává stoličku. Naše psychosociální židličky mají tři až čtyři nohy. Zdraví, práce, rodina, koníček. Ten poslední není zdánlivě až tak důležitý, ale když na něj apeloval sám velký MUDr. Miroslav Plzák, CSc., tak to nebude až tak nedůležité. I když fungovat to bude i na těch třech.
Povšimněte si však pořadí těch nožiček, protože to je taky o jedné hračce-hře. Jmenuje se to domino. Optimisti z mé i z té předešlé generace už ví, že není záruka, že se „zlatá devadesátá“ léta a štěstí v neštěstí vrátí, natož pak zopakují. Přesto bych nezoufala.
Prostě lidé budou mít míň času, větší honičku a s penězi naloží obezřetněji.
Třeba tím, že svá rozhodnutí budou víc vážit, budou víc promýšlet a hledat informace a plnění některých svých přání nechají odležet. Mezitím budou hledat kvalitní způsob a hračky a k nim i instruktory, učitele, dodavatele. Levné bude dál vítězit u nerozvážných, předražené u bláznivých a bláhových a dražší a drahé bude mít svou cenu podepřenou tradicí a výsledky. A tak to má být :-)
Věštci neúspěchů a proroci průšvihů budou mít stejnou pravdu jako optimisti, co se těm pesimistům vyhýbají. Jedni proto, že věštit maléry je snadné a dají se tím i přivolat a druzí získají svou vírou víc energie a odhodlání pracovat na svém úspěchu. Ten nelze předem předpovědět, ale lze ho CHTÍT a to je základ úspěchu každé hry, hráče a hračky. :-)
Pohledem spotřebitele a jeho fanoušků
Dnešní společnost dospěla někam, kde všichni všechno chtějí mít teď a hned! Není přece čas ztrácet čas. Jak na to? No přece výdělek hned anebo potom a půjčkou teď! Fajn. Jenže co když se to změní, protože optimistům někdo podkopne stoličku? Oni makají jak šrouby a půjčují si přeci především jako optimisti, kteří vědí, věří, chtějí zažít a užít si své budoucnosti.
Co se stane, když se optimisti a pesimisti společně rozhodnou šetřit čas a peníze jinak, než utrácením za mnoho levného, spěcháním na krátké vzdálenosti, vyšším výkonem v kratším čase? Jako třeba – sníží spotřebu, budou se radovat z obyčejných věcí, budou prožívat i ten nejkratší čas určený pro hraní jinak než nákupem nových a nových a modernějších a designově vyspělejších hraček. Bude víc záležet na prožitku než na hračce samotné?
Znám případy, kdy je toho potřeba stihnout hodně, protože v životě nás tlačí čas i jinak. Fyzicky. To, co nestihneme teď, můžeme za 15-20 let šetření už vzdát předem. Jsou to právě ty motorky, letadla, padáky… bohužel.
Výjimky povoluji a uznávám, ale jako učitel těch lidí, co to stíhají až po padesátce, je obdivuji a opečovávám a otravuji svou opatrností. A oni cítí ten nedostatek času a jako mladí a neklidní jsou bez brzd. Tak jako v dobách studií, kdy je toho JEŠTĚ potřeba stihnout hodně, než začnu chodit do práce a nebude čas. Nebo později, kdy rodina svolila a dala volnost a čas na naše přání, a tím povolila i peníze v rámci rozpočtu, včetně svolení k půjčce. To je taky málo času! A tak si leccos zaplatíme, půjčíme a užijeme. Dokud to jde a stát nám fandí, protože jsme se NErozhodli lehnout si do trávy, nejíst maso ze supermarketu a ze sklepa vytáhnout ty staré hračky a nové už nekupovat. ;-)
Rozbal to a užij si to!
Barevné papíry a mašle, voňavá kořeněná přání, co zažehnou tváře očekáváním a vzrušením, blýskavé image zvučných značek, které si lze máznout na tvář, podle toho, co máte zrovna na nohách nebo mezi nimi. Napadlo vás někdy, že to neznamená hon za výsledky, čísly a položkami v seznamu splněných i nových přání? Jestli hrozí, že budoucnost leží i v zaslíbených a výjimečných Čechách a na Moravě v opatrnosti, střídmosti, rozumu, strachu, a třeba i v tom půjčování namísto kupování, pak se máme na co těšit i tak. :-)
Vždyť půjčit si lze leccos a nemusí to být peníze! Navíc čas a zdraví vám nikdo nepůjčí, takže… Můžeme si půjčit zkušenosti, hračky, péči někoho, kdo vydělává míň než my, a přesto nám může v našem čase a za naše peníze poskytnout své zkušenosti a informace, co nasbíral během doby, co my na jejich sbírání neměli čas. Tím dost ušetříme, včetně toho zdraví.
A pak to rozbalíme na plné pecky! Jako dřív, když jsme to chtěli mít všechno doma, všechny ty hračky, co pak doma čekaly a smutně na nás koukaly a volaly a my se styděli, a přesto je milovali a nedali z domu. Já vím, že existuje pravidlo, že „ženská a fajfka se nepůjčuje“ a taky k tomu dokážu připsat položky, které dokážu někomu půjčit, ale sama bych si je od cizích nepůjčila…
Ženu si taky nemusíte tahat domů, když pak na ní nemáte čas a ona si pak místo vás půjčuje jiné „hračky“, protože na rozdíl od těch neživých hraček, které tak láskyplně opečováváme, nemá tolik trpělivosti a pochopení a dokáže využít svůj čas i jinak, než čekáním. ;-) To není odskok od tématu!
Co máme společného se západním kapitalistickým světem na západě i se sousedy na východě? Hlavně neříkejte nevěstince! Myslím sice taky na něco přírodního, ale pro celé rodiny. Nic vás nenapadá? Co takhle hory? A na nich počasí, lyžaře, půjčovny, školy a instruktory…
Jak poznáte našince na parkovišti nebo na svahu asi víte. Veze si svoje lyže, učí si svoje děti sám a v batůžku má svojí svačinu. Možná to už znáte jinak a děláte to jinak, protože zacházíte se svým časem a penězi jinak. Nebo to děláte postaru a máte to dobře spočítané. Ať tak či tak, důležité je, že výsledech těch počtů vyhovuje především vám, děláte to pro sebe, nikoliv kvůli výrobcům.
Pachatel odhalen!
Většina mých čtenářů je podrážděná, že plýtvám jejich časem, protože je zamotávám a nutím přemýšlet. Někteří si to pro mou hroznou češtinu musí číst víckrát, když to chtějí pochopit, a tak se stane, že dočtou do konce jen ti nejstatečnější, trpěliví, co je ta odpověď na prvotní otázku nebo to dané téma zajímá.
Pak to taky čtou zvědavci, co chtějí zjistit, co to zas bude za p……u. Taky se mezi nimi najdou ti, co to přečtou až do konce, aby mě zas usvědčili, že kecám, že tomu stejně nerozumí(m) a že jsem děsná. Jako kdyby byli uvyklí číst jen návody, příručky, zpravodajství nebo mapu, kde jsou jasné informace, a jako na talíři.
U detektivek od paní Agáty můžete vypozorovat pachatele tak, že ho najdete vylučovací metodou, kdy v podezření jsou všichni, kromě skutečného vraha. Nejsem Agáta, a tak tohle pátrání o zloději v kapsách výrobců i jejich dealerů je jiné než v detektivce. Tady si každý cestou může najít svého zločince.
Jeho jméno je tu podle mě však řečeno (byť nevysloveno) tolikrát, že to možná došlo i těm pomalejším detektivům. Než ho pro jistotu zveřejním jako tajenku, uvedu jen, že poselství v jeho jménu nevěstí nic dobrého ani pro výrobce, ani pro nikoho okolo hraček pro dospělé. Je mi to líto, ale tak dlouho jsme nechtěli pracovat, chtěli všechno mít co nejlevnější a co nejrychleji, že teď zaplatíme úrok nejvyšší, a to svým časem, po který budeme čekat na nové šance, který budeme muset rozdělit mezi důležitější odběratele, než jsou naše hračky a koníčky, a zbyde jen zkušenost, která znamená, že čas vždy ukáže a odliší dobré od ještě lepšího.
Nehledejte v tom spravedlnost, protože ta neexistuje. Hledejte spíš způsob, jak si svůj čas užít skrze své hračky a to nejen sami, ale jak to třeba sdílet s ostatními. To je totiž jedna z velkých potíží dospěláckých her a hraček. Mají na sebe i na druhé málo času, a lepší už to nebude. Leda, že si najdete toho svého pachatele a budete si i přesto schopni hrát.
Moc vám to přeji a doufám, že již brzy budu moci představit nejen svým žákům a přátelům novou leteckou hru, pro kterou si nebude potřeba kupovat nové hračky a čas na obloze se přesto pro některé z nich může stát o něco zábavnějším, ačkoli si už mysleli, že vyzkoušeli všechno. Pracovní název je Paiting XContest a vymysleli jsme ho s lidmi, kterým se říká věčné děti. To není jen o tom, že si umí stále hrát a taky se tak občas chovají. Neztratili schopnost s dětmi komunikovat a hrát si s nimi. Dá se tím najít jméno pro své štěstí. Ale o tom až někdy jindy.
