Jak na odpovídač „Mode S“ a ELT u nás a u sousedů

Na nutnost mít na palubě odpovídač ve vyšších letových hladinách nebo v některých řízených oblastech jsme si již dávno zvykli. Bohužel, rostoucí hustota provozu společně s navyšujícími se nároky na bezpečnost již nepřipouští „nějaký“ odpovídač, ale mnohdy je vyžadován jeden konkrétní druh – odpovídač pracující v „Mode S“. Pro naše malé létání je zatím dostačující standard ELS (Elementary Surveillance). Pokud si náhodou zaletíte o víkendu s něčím větším a navíc to třeba štrejchnete trochou toho IFRu, vězte, že po vás budou chtít standard EHS (Enhanced Surveillance), ale to zatím neřešme.

Zatím vcelku uspokojivě. Odpovídač „Mode S“ je vyžadován pouze pro lety nad FL95 v sektorech W, N a S CTA Praha. Níže je to pak už jen v CTR Ruzyně/TMA Praha. Ve všech ostatních případech není S-kový odpovídač vyžadován. Celkový přehled jednotlivých států v Evropě naleznete v tabulce na konci článku.

Na druhou stranu je potřeba nezavírat oči před vývojem. S-kový odpovídač je požadován stále častěji a pokud už nějaký odpovídač v letadle máme, je možná na čase zvážit jeho výměnu, dokud je ještě alespoň trošku slušně prodejný. Například takový Garmin GTX327 s pořizovací cenou nového přístroje cca $1.700 (29.600,- CZK) se dá „udat“ za nějakých 15.000 CZK (prosím, nechytejte mne za slovo, trh je různorodý a cena proto může případ od případu být někde jinde).

Pokud už se rozhodneme pro výměnu, je dobré zvážit, co od nového přístroje očekáváme – základní S nebo i přidané funkce jako jsou TIS či ADS-B? Nezanedbatelnou skutečností je i velikost a příkon nového přístroje, protože řezat otvor do přístrojové desky není nic příjemného. Třeba u Garminu, kdy měníme GTX327 za 328 – zdánlivě shodné přístroje – zjistíme, že 328ička je delší než 327. A co pak s tím, když je v cestě motorová přepážka ... . Koupě odpovídače opět není problémem. Můžeme buď zvolit některý ze zahraničních internetových obchodů, kde přístroj pořídíme lehce levněji než u nás, ale na druhou stranu se vystavujeme riziku s případnou problematickou reklamací. U nás je spousta firem, které nám přístroj dokáží nabídnout i se zákonnou zárukou (záměrně neuvádím jejich jména, protože výčet by určitě nebyl úplný a rozhodně nechci nikoho poškodit. Případného zájemce si dovoluji odkázat na přítele Googla, který jistě poradí). Jednu firmu však přeci jen doporučím – je jí ÚCL. Do odpovídače je potřeba zakódovat ICAO adresu letadla a tu vám přidělí pouze a jen na ÚCL. To se týká i UL. Procedura je rychlá a „na počkání“. Příslušný formulář lze nalézt na stránkách ÚCL včetně pokynů.

Na závěr dovolte ještě dvě moudra – za prvé bych asi volil někoho, kdo je schopen přístroj i namontovat nebo má smlouvu s někým, kdo to dělá. Předejdete tak problémům typu to já ne, to ten druhý ... . No, a za druhé, nezapomeňte nechat si přístroj proměřit, což po vás jednak vyžadují předpisy a jednak to není od věci neb jsem se již setkal s odpovídači, co na zemi tvrdošíjně hlásily FL210. Není špatným nápadem, aby měření udělal někdo jiný než ten, co přístroj montoval. Mně samotnému se to velmi vyplatilo. I přes to, že mi odpovídač montovala velmi známá a zavedená firma, měřící technik jiné firmy odhalil vady zapojení, které by asi způsobily mé vykázání z řízeného prostoru.

Podle předpisu L6 musí být od 1.7.2008 všechny letouny vybaveny alespoň jedním ELT jakéhokoliv typu na mezinárodních letech. Pokud se jedná o letoun, jehož osvědčení o letové způsobilosti bylo vydáno poprvé po 1.7.2008, pak se musí jednat o automatické ELT. Od 1.1.2011 (dle AIC C 30/09) se toto nařízení vztahuje i na vnitrostátní lety.  UL se zatím tato povinnost netýká. Jen pro úplnost a šťourali–investigátory – až si půjčíte někdy letadlo a uvidíte tam neznámý červený vypínač s nápisem ELT, nemačkejte jej, pokud se nehodláte stát sponzory nejbližšího SAR oddílu a jejich tréninkového zásahu – do 50s je signál vyhodnocen jako reálný a je spuštěna záchranná akce ... . Věřte, že takových lidí, co se světýlky v očích a slovy „Jéééé, co to je?“ na rtech, mačkají ono tlačítko, je dost a dost.

Pokud se rozhodnete do ELT „jít“, mějte na paměti, že to není jen o koupi a instalaci - princip je podobný, jak je výše popsáno pro odpovídač. Nejdůležitější je registrace ELT. Formulář lze stáhnout z Internetu.  Jeho součástí je i jednoznačný kód ELT. A to může být problém zejména pro uživatele, kteří zakoupili přístroj v zahraničí, jako např. já. Tento kód v sobě nese identifikaci země a v podstatě nemáte šanci zaregistrovat si jiný kód než ten „náš“. Já, po sáhodlouhém vyjednávání až s britským vojenským letectvem (měl jsem přístroj s britským kódem), jsem musel zaslat své PLB zpět výrobci k přeprogramování na český kód.  Pokud už máte toto vyřešeno, můžete narazit na potřebu ICAO kódu letadla jako je tomu v případě S-kového odpovídače. Nicméně, to už záleží na typu ELT, lépe řečeno toho, co má vysílat v případě nouze.

Jak jsem již zmínil, má první volba padla na PLB od firmy McMurdo FastFind Max-G. Firma McMurdo je velmi známá na trhu s nouzovými majáky a Max-G byl tehdy jejich nejlepším modelem s GPS. V okamžiku, kdy jsem musel pořídit ELT, volil jsem nejlevnější a nejmenší možnou variantu, která splňuje nároky předpisů všech evropských států – Kannad 406AF. Jeho cena je lehce pod 20.000 CZK, jde o automatické ELT vysílající na všech třech frekvencích – 121.5, 123 a 406 MHz. K ceně je potřeba započítat ještě tak 3 tisícovky za naprogramování a instalaci.

Zjistit, jak se věci mají ohledně povinností, není nic jednoduchého a hned dopředu hlásím, že si nečiním nárok na 100% přesnost. Navíc i několikeré přečtení naší L6 dohromady s příslušnými AIC mne neuvedlo do stavu, kdy bych mohl říci, že s jistotou vím, jak to vlastně u nás má být. Uvědomte si, že když vám někde zakáží odletět, protože nemáte povinnou výbavu, jen těžko jim budete vysvětlovat, že přeci žádnou mít nemusíte, že to psal Štrop na Aerowebu. Data jsem získal tak, že jsem prošel všechny AIPy (http://www.ead.eurocontrol.int/publicuser/public/pu/login.jsp) – GEN 1.5, případné ENR 1.6, kde se na ně GEN odkazoval a pohledal v různých diskusích. Nemalým pomocníkem byl i přítel Google. Výsledek naleznete shrnutý v tabulce níže. Snažil jsem se vypsat jen informace týkající se malého VFR létání. Případní zájemci o celý přehled, včetně všemožných výjimek si jistě v příslušném AIPu dohledají zbytek. Jak říkali moudří Čechové: „Chytrému napověz, hloupého trkni“. Pokud někdo objevíte nějakou nepřesnost, prosím, trkněte mne a já to opravím, ať je tabulka pokud možno co nejpřesnější. Kromě toho, že jsem nevypisoval všechny výjimky, uváděl jsem na druhou stranu navíc zajímavé (alespoň pro mne) povinnosti v dané zemi spojené s výbavou – jako například povinnost mít VOR přijímač v řízených prostorech či do Litvy nelétat bez nože a zápalek.