Pepa

Při přejímání družstva mi kdosi pošeptal, že ten Josef, je synem otce, který nepřímo spravuje v bance náš účet nebo něco v tom smyslu, že se jedná o VIP osobu. Nešlo mi to dohromady. Pepa se projevoval spíše dětinsky. Vyprávění o pitvání žab v třetím ročníku střední školy se mi zdálo podezřelé  a hlavně, Josef je zarytý abstinent. Děti dobře postavených rodičů se projevují zpravidla jinak.

Říkáme mu „teplákář".

Za svou dosud krátkou, ale vydatnou instruktorskou praxi jsem se naučil rozdělovat pilotní žáky zhruba do třech skupin, ač jsem za to byl již veřejně po zásluze odsouzen. Přes to však jsou tu ti, kteří „to mají od přírody," pak ti, do kterých „se to musí nahustit" a pak zvláštní případy a holky, kterým se člověk musí věnovat individuálně. Nakonec se to naučí každý, tedy pokud opravdu chce. Josefa bych v počátcích výcviku zařadil do skupiny třetí, i když se později ukázalo, že patří do skupiny druhé. Jeho letecký vývoj chtěl čas a píli. Tu Pepík měl.

Žákovské soustředění v Novém Městě nad Metují.

Skutečně hektický týden. 25 letuchtivých svěřenců, úzká dráha, věčně vanoucí boční větry na hranici limitu, společenské večery, při kterých jsme se radovali, že se dosud nic nerozbilo. Krátké noci a těžká rána a zase létání. Aerovleková osnova, kterou jsme tehdy létali je pro instruktory méně náročná. Adepti se drží řízení, lety trvají déle než z navijáku a na všechna rozhodnutí, která je třeba udělat včas a správně je delší časový úsek. Po krátké noci již naviják nelétám. Vím, proč.

Skáčeme okruh za okruhem. Je čtvrtý letový den za sebou, únava je znát.

Pro pootočení větru měníme asi v poledne dráhu v používání. Ráno jsme startovali od severu na jih, teď přesně opačně. Po vypnutí se adepti zařazují do okruhu. Nevýhoda pro ně spočívá v tom, že po vypnutí z vleku nejsou téměř nikdy ve stejné poloze, jako z navijáku. Musí u toho trochu myslet. Od rána mám v kožichu asi 30 startů, když přišel na řadu zmiňovaný Josef. Letěl dnes již dvakrát, ráno. Odříkává úkony, musím podotknout, že velmi přesně a zodpovědně. To Pepík umí. Je chytrý, ale zvláštní. Zvyšuji pozornost, vzlet, stoupání, všechno v normě. Josef letí. Po vypnutí jsem polevil v ostražitosti. Josef provádí zatáčku, kulička sedí, rychlost upravuje dovážením. Po chvilce mi dochází, že provádí zařazení do okruhu v prostoru čtvrté zatáčky, stejně jak to dělal ráno, když se startovalo na opačné dráze.

Abych mu napověděl, tak povídám:

- ,,Tak co Pepo, jak se ti letí?"

Josef nadšeně odpovídá:

- ,,Dobrý!"

Pokračujeme v protisměru po okruhu.

Rychle kontroluji ostatní letadla. Vlečná přistává pod námi, druhý Blaník sedí na zemi. Nevím, co mám dělat, tak mlčím. Dlouho to však nevydržím. Josef dokončil druhou okruhovou zatáčku. Pěkně, ale v protisměru.

- ,,Tak co, Pepo, všechno v pořádku?"

Josef zkontroluje polohu letadla, stále jist sám sebou.

- ,,Asi jo."

Opravdu, letí velmi pěkně, ale v protisměru.

Začíná s úkony v poloze po větru. I snos vylučuje. Ptám se potřetí.

- ,,Opravdu je všechno v pořádku?"

Josef konečně znejistí. Začne bloumat po kabině, kontroluje podvozek znova a zase.

Poloha letadla „normální." Letíme dál. Josef na nic nepřišel. Mlčím, když dotáčí čtvrtou zatáčku v protisměru, otevírá brzdící klapky a plánuje dosednutí tam, kde ráno bylo přistávací T, zapínám vysílání:

- ,,Město info, 4706 přistání proti směru vzletu."

S Blaníkem to zacloumalo. Josefovi to došlo. Přivírám mu klapky, abychom doletěli na vzdálený start. S Josefem není řeč. Zarytě mlčí. Vystupujeme, beru si ho stranou. Na kus stránky v zápisníku mu maluji letiště, okruhy, zařazení do okruhu atd. Josef kýve. Zdá se mi, že pochopil.

Pak mám chvíli pauzu. Pak zase létáme. Večer sedíme u stánku, pijeme po večeři pivo a kolega Franta přichází konzultovat své poznatky. Sděluje mi, že ten Josef, sice letěl velmi dobře, ale v protisměru. Sedí u toho  další kolegové. Nejdříve zjišťuji, kdy Josef letěl v protisměru s Františkem. Bylo to po mém výkresu v zápisníku, když jsem měl tu pauzu. Začínáme se kolektivně smát, když tu jde okolo Pepa. Je sluncem ožehnutý, asi dost dehydrovaný a těká z místa na místo.

Úsměv mě přechází. Vždyť my jsme je utahali! Práh, kdy lidé začínají blbnout je individuální. U létání je však nezbytné tento práh nikdy nepřekročit.

Svolávám všechny účastníky soustředění. Když se sejdou s nechápavým výrazem v očích, vedu řeč. Vyhlašuji na zítřejší dopoledne osobní volno a vydávám přísný zákaz mluvit o létání. Pak Josefa zveme k instruktorskému stolu. Franta poroučí bechery. Povídáme si s Josefem, nabízíme bechera k odreagování. Ale protože je Josef skutečný abstinent, kdo myslíte, že ho vypil?  Možná, kdyby si ho přece jenom vzal, zařadil by se do jiné skupiny než třetí o něco dříve. Faktem zůstává, že Josef stále nepije alkohol a dnes létá i pokročilé typy jedna radost.

Nevím, zda  abstinenti také čtou Aeroweb. Doufám, že ne a že jsem tímto článkem nepřišel o kamaráda.