Slet letounů An-2 letos proběhl v termínu od 6. do 9. Srpna 2009. Pořádání této akce se zhostili kolegové z Německa, konkrétně nadšenci z letiště Gera, kde samozřejmě také provozují jednu svojí Andulu, která nese reklamu na pivo Einsiedler.
Vše začalo ve čtvrtek odpoledne odletem z Hradce Králové na palubě letounu registrace OK-VHC. Přesně podle plánu jsme se v 15:00 vydali směrem Roudnice nad Labem, kde jsme vyzvedli další dva spoluúčastníky. Let byl parádní. Jasné nebe, které bylo mimochodem prakticky během celého našeho výletu, dávalo cestujícím možnost dohlédnout třeba až do Krkonoš na Sněžku či na liberecký vysílač. Po přestávce v Roudnici jsme pokračovali na letiště Most, kde byl naplánovaný sraz všech českých Andul, které letěly do Německa.
Jako poslední z českých Andul jsme přistáli v Mostě, kde už na nás čekal zbytek výpravy. To jest plzeňská OK-WHB, ostravská OK-JID, a hradecké duo OK-XIG a OK-HFL vlastněné sdružením Heritage of Flying Legends. Po krátkém společném briefingu následoval hromadný start a srovnání do pětičlenné formace. Průletem nad mosteckým letištěm jsme se rozloučili s přihlížejícími a vydali se přímo do Německa na letiště Gera.
Přílet českého roje samozřejmě musel vypadat trošku na úrovni a tak jsme si to po zemi přifrčeli kolmo k letišti a následnou levou zatáčkou nad městem se srovnali do osy VPD. Po průletu následoval trošku chaotický za to ze země jistě atraktivní rozchod všech Andul do pravé zatáčky pro přistání. Ze vzduchu jsme se už kochali zaplněnou stojánkou mnoha letounů An-2. Asi jako jediní ze všech přiletivších jsme ukotvili naše české skvosty.
Následovali už jen běžné formality jako akreditace účastníků, vyzvednutí ID karet, vyfasování „pracovního“ trička s logem srazu a zaplacení poplatku 50 Euro. A samozřejmě uvítací hangár párty. Romantičtější jedinci zvolili spaní ve stanu na letišti, což spolu s přistaveným přívěsem ve stylu koupelny nemělo chybu a ti náročnější z nás zvolili ubytování na hotelu.
Druhý den měl zábavně-turisticko-poznávací charakter. Ráno jsme se sešli na letišti k oficiálnímu zahájení tohoto sletu. Následovala zábavná část. Tedy soutěže pro zúčastněné posádky. Mezi hlavní disciplíny patřil například slalom s leteckou pneumatikou či zatloukání hřebíků dutým kladívkem. Místní šéfkuchař nám k obědu připravil jakousi kašovitou zelenou polívku v polní kuchyni. Čeští znalci se shodli, že kuchyně i s polívkou zajisté pamatuje i Stalingrad. Pouze kuchař byl mladší ročník.
Po obědě byla v plánu poznávací část programu. Z navržené nabídky se česká reprezentace jednomyslně shodla na návštěvě místního pivovaru. Jak jinak, že? Každý už se viděl s kelímek v ruce, jak do sebe lije místní zlato. Ovšem realita byla úplně jiná. Z návštěvy pivovaru se vyklubala pouze prohlídka města. Rozčílení českých degustátorů bylo ještě větší, když vyplynulo, že ve městě není ani jeden pivovar. Takový podvrh na český národ! No nic, museli jsme si vytrpět prohlídku města s průvodkyní, která mluvila pouze německy, takže to pro většinu z nás bylo velmi poučné. Následoval přesun pěšky do zábavního středověkého parku Weltentor, kde se popíjelo až do večera.
Sobota byla vyhrazena pro letecký den. Počet Andul, které dorazily na slet se zastavil na číslu 22. Českých a německých Andul tu byl největší počet. Dále přiletěli Litevci, Poláci, Maďaři, Angličani a Švédi. První letovou ukázkou se předvedla dvojce místních Zlínů 526 v akrobatické sestavě. Na řadu poté přišli polští „zemědělci“ se svou Andulou vybavenou pro letecké práškování, respektive pro letecký postřik.
Po zavlažení letiště se do vzduchu vydala další An-2, tentokrát šlo o ukázku techniky vyšší pilotáže.
Na letišti nechyběl ani populární anglický turista John se svým českým černo-žlutým Čmelákem, který se také pustil do letové ukázky. Jenže Čmelák je polní dříč a tak ukázka spočívala prakticky pouze v předvedení minimální a maximální rychlosti.
Následoval opět vzlet dvou letounů Zlin 526, kterým asistenti pouštěli ze země balonky a piloti do balónku nalétávali. To už se ale pomalu začínalo schylovat ke stěžejnímu letu skupiny letounů An-2. Poslední briefing, rozdání úkolů, nástup posádek, „letu zdar“…a už se šlo ke strojům. Během naší předletové přípravy ještě diváci obdivovali letovou ukázku nazvanou Ikarus. Spočívala v zavěšení jednoho člověka na lano pod letící Andulu. Pro zefektivnění měl ještě zavěšený Ikarus na noze přidělanou dýmovnici. Opravdu adrenalinová záležitost.
(foto: Petr Louman)
Předposlední ukázkou dne byl výsadek z dvoumístných trenérů. To se u nás také nevidí. Dvoumístný trenér v kabrio úpravě po paraturisty.
(foto: Petr Louman)
A to nejlepší samozřejmě na konec. Třešnička na dortu v podobě patnácti bublajících motorů Andul, které se vydávají na společný skupinový let. Letíme v první formaci Andul. Celkem nás je za místním vedoucím 7 strojů. Po chvilce se zleva přidává druhá formace sedmi strojů. Je to úchvatný pohled sledovat sedm dvouplošníků, jak si to šinou rovnou k nám. Člověk se zasní a připadá si jako v leteckém souboji první světové války, kdy nebi vládly dvouplošníky Nieuport, Curtis či Fokker. Uplně si představuji ty rytířské souboje leteckých es.
Ale zpátky na zem, respektive na palubu naší Anduly. Všechny letouny jsou na svých místech. Letíme kolmo k letišti. Ze země to musí být zdrcující podívaná. České pětce nedělá sebemenší problémy držet si vzdálenosti od svých kolegů, však už také mají jako display něco nalítáno. U ostatních Andul se to říct nedá, ale drží se, i tak je to efektivní průlet nad letištěm. Následuje odval deseti letounů. Ve vzduchu zůstává jen český display team. Vzdálenosti mezi letouny se zmenšují – teď jim ukážeme zač je toho skupinová slétanost u nás v ČR. Piloti si pohrávají s plyny, aby vše bylo tak jak má. Ještě se seřadíme pod sebe a předvedeme české „štafle“ a už rychle opouštíme formaci pravou utaženou zatáčkou. Dopřáváme tělu pár „géček“. Je to paráda. Tentokrát ani nelituju, že nejsem pilotem, dívat se na to z okýnka a cvakat parádní snímky je pro mě mnohem větší uspokojení.
Ještě to není oficiální, ale pravděpodobně se tento skupinový let 15 strojů zapíše do Guinessovy knihy rekordů jako největší formace letounů An-2.
Letecký den se sluší zakončit na hangár párty. K poslechu nám své pecky hraje DJ Edi. Organizátoři mají ještě připravenou noční show. Za tmy k nebi stoupá jedna An-2 z které vyskočí tři hořící paragáni. V té výšce to vypadá, jako kdyby jim hořely padáky, ale naštěstí hoří jenom jakýsi pytlík, který mají přidělaný za sebou na laně. Nakonec se slova ještě ujímají balónáři jenž nafukují své horkovzdušné balóny a hořáky je pěkně osvětlují – parádní show! Posilněni nápojem omamným se odebíráme do svých nocležišť.
V neděli ráno už pakujeme své věci. Jde to rychle a už se nám zase roztáčí vrtule. Ve dvojici s OK-XIG se průletem loučíme s našimi hostiteli a vydáváme se zpět do domů. Ještě z okýnka udiveně koukám na ukotvené a zaplachtované letouny našich plzeňských a ostravských kolegů a divím se, že také neletí domů. Holt je asi předešlý večer na hangárpárty stál všechny síly. Popravdě řečeno bych se ani nedivil, kdyby tam stály dodnes!
Cestou zpět opět provádíme mezipřistání v Roudnici. Setkáváme se tam také s legendárním Angličanem, který přistál se svým černo-žlutým Čmelákem. Musíme se smát, když asi 20 minut sedí vedle svého Čmeláka, kterému stále běží motor! Nakonec nám sděluje své problémy se zapalováním, že radši nechá motor běžet, aby mohl za chvíli odletět! Také si telefonem vyřizuje povolení pro přelet, protože mu odešlo rádio. Je to typický anglický pohodář, nic ho nerozhází. Do kolen mě ovšem dostává, když se nás ještě zeptá, na jakém letišti to vlastně přistál! Je to prostě báječný muž na létajícím stroji. Rozloučíme se a už se vydává na cestu do Přerova…ještě bych chtěl dodat, že tomuto borcovi je odhadem lehce přes 60 let!
Cesta z Roudnice do Hradce už je pohodovou záležitostí. Plni zážitků sedáme na travnatý pás královéhradeckého letiště. Závěrem bych chtěl poděkovat všem kolegům, kteří se tohoto sletu zúčastnili za fantastický společný zážitek.
Pravděpodobně nemladším účastníkem byl náš letoun OK-VHC, který byl vyroben v roce 1990.
Pravděpodobně nejstarším účastníkem byl německý letoun D-FUKM zvaný „Anastacia“ z šedesátých let. A bylo to znát i na jeho zevnějšku, olej kapal snad všude.
